Zlatonosnou historií Písku

Původně tady, na řece Otavě, stávala zlatokopecká osada. Údajně už na konci 12. století. Středověcí prospektoři ji pojmenovali podle suroviny, ve které si při rýžování denně máčeli ruce i nohy – Na Písku. Dnes už vás do Písku nenalákám na blýskavé šupinky zlata, ale jiných pokladů se nabízí víc než dost.

Proslulý Kamenný most v Písku. Původně se mostu říkalo Jelení. Měl se totiž jmenovat po prvním, kdo po něm přejde. A to byl právě jelen z okolních hustých lesů.

Samozřejmě, jedním z nejcennějších pokladů města je Kamenný most. Druhý nejstarší ve střední Evropě. Aby nedošlo k mýlce – druhý po mostu v bavorském Řezně. Karlův most, který jistě některé z vás napadl jako jednička, je jen mladším bratrem mostu píseckého. První písemná zmínka pochází z roku 1351, most byl ovšem postaven o několik desetiletí dříve. Jeho význam dokládají výnosy Jana Lucemburského i Karla IV., které upravovaly vybírání mýta a udělovaly městu četná privilegia. Písek a jeho most byly významným bodem tzv. Zlaté stezky, obchodní cesty spojující Čechy s Bavorskem. Výnosy ze „služeb“ na této trase byly možná vyšší než z rýžování zlata v Otavě.

Most zdobí čtyři barokní sousoší, původně jej chránily i dvě věže, které se nezachovaly. V ohrožení byla i mostní dekorace. Přestože výška mostu je přes šest metrů, voda se při povodni v roce 2002 přelila až přes zábradlí a jednu sochu anděla (tedy jeho kopii) strhla. V roce 2007 sebral orkán Kyrill kříž s Kristem, který po čase našli potápěči v řece několik desítek metrů od mostních pilířů. Naštěstí jen lehce poškozený.

Že byl Písek významným středověkým městem, o tom svědčí královský hrad, na jehož výstavbu prý dohlížel osobně Přemysl Otakar II. Inu, kde bylo zlato, tam nechyběl král železný a zlatý. Dnes zbylo z hradu, který z královských rukou přešel na začátku 16. století do držení města, jen západní křídlo. Tady má své hlavní sídlo Prácheňské muzeum. Moderní expozice v rekonstruovaných historických prostorách vynesly této bohulibé instituci v roce 1996 titul „Evropské muzeum roku“. Stěží najdeme lepší důvod k návštěvě. Témata expozic? Jen namátkou: pravěk a doba slovanská, zlato v Pootaví, raná historie Písku, ryby (i živé) a rybářství, obrazová galerie českých panovníků

Město vedle hradu chránily po celém obvodu i mohutné hradby. Pohodlně se dalo do města vejít třemi branami. Nejznámější z nich se stala kulisou zlidovělé studentské písničky. Správně hádáte – Putimská. V místech, kde stávala, byl obnoven gotický hradební příkop s parkovou úpravou.

Zlatonosnou historií Písku
Děkanský kostel Narození Panny Marie. Výstup na jeho věž je pouze v doprovodu věžného a počet osob je omezen, doporučuji rezervaci!

Moc světská nemohla pochopitelně ani v Písku fungovat bez podpory církve. Proto přibližně ve stejné době, kdy Otavu přehradil Jelení, Starý, tedy Kamenný (jak zní dnešní oficiální název) most a nad ohybem řeky mohutněl královský hrad, vyrostly ve městě dvě věže děkanského kostela Narození Panny Marie. Jedna z věží svoji sestru na konci 15. století přerostla na 71 metrů a je z ní úchvatný pohled na Písek i daleké okolí. 

Graficky výrazným průčelím upoutává klášterní kostel Povýšení sv. Kříže. Kostel řádění husitů přežil, dominikánský klášter už nikoliv. V době rekatolizace byl sice částečně vzkříšen, ale reformy Josefa II. znamenaly jeho definitivní konec. 

Co by to bylo za jihočeské město, kdyby nemělo barokní radnici. Ta písecká byla postavena v polovině 18. století. A skutečně velkolepě. Tvoří dominantu Velkého náměstí a každou hodinu se připomíná svým obyvatelům některou ze čtyř set melodií zvonkohry.

V polovině 19. století vyrostla na Alšově náměstí budova nové školy, do které se loni, po rozsáhlé rekonstrukci, přestěhovala městská knihovna – jedna z nejstarších institucí tohoto druhu u nás. Architektonicky velmi zajímavá adaptace budovy bývalé školy poskytla nejen působivý užitný prostor knihovně, ale nabízí i relaxační nádvoří, kde je radost pobýt. 

Písecká městská knihovna a vůbec celý Písek je ukázkou propojení historické architektury s tou současnou. Příkladem budiž vedle knihovny moderní osvětlená fontána na pozadí novorenesanční fasády hotelu Dvořáček, prostranství zvané Bakaláře v blízkosti kostela Narození Panny Marie nebo volnočasové centrum, zaměřené především na děti – Sladovna – galerie hrou, která vznikla v místech, kde se skutečně skladoval a dozrával slad.

Přidejte pohodovou atmosféru, několik revitalizovaných parků a lesnaté okolí a vězte, že v Písku se vám bude určitě líbit.

Celý obvod historického centra Písku byl v letech 2000–2017 působivě zrekonstruován.

777

Tohle číslo není nějaký tajemný kód okultních nauk. V roce 1243 byl v listině krále Václava I. poprvé zmíněn „Pezch“ – tedy, hezky česky, Písek. Počítejte se mnou: 2020 – 1243 = ? Správně, 777. Písek letos slaví sedmisté sedmdesáté sedmé narozeniny. Slaví je v nečekaně dramatické době. Ale přežil a zažil toho hodně. Českou zlatou horečku, nebývalý rozmach královské éry, pohnuté husitské hnutí takřka z první ruky, pohromu třicetileté války, průmyslové 19. století, vyhlášení republiky čtrnáct dní před zbytkem země… Ale důležité je, v jaké kondici a kráse je město památek, studentů a zeleně dnes. Přijeďte se přesvědčit, jak jen to bude možné. Další inspiraci i aktuální informace o dění ve městě najdete na: www.pisek.eu.

Zlatonosnou historií Písku

I Písek byl šumný

Připomeňme si krátce naše objevování moderní architektury Písku v prvním čísle Mojí země před třemi lety. Co tehdy zaujalo pana ARCHITEKTA a naše čtenáře? 

Zemský hřebčinec z roku 1902 v novogotickém slohu se sochou legendárního hřebce Arda od Václava Myslbeka. Novorenesanční hotel Dvořáček s výmalbou navrženou Mikolášem Alšem. Dům a památník Adolfa Heyduka. Kulturní a informační centrum Sladovna, Křižíkova městská elektrárna nebo Bakaláře – připomínka studentské tradice města.

Od naší poslední návštěvy přibyla ale v Písku ještě další architektonická lahůdka – lávka Dagmar Šimkové podle projektu zdejšího rodáka Josefa Pleskota.


Foto: Destinační společnost Píseckem, s r.o.

– více v tištěném vydání Mojí země (na stáncích od 4. 6. 2020, nebo předplatné přes společnost SEND) nebo elektronickém vydání (registrací přes Alza.cz)