Život ve vlastní režii

Jak se stane, že se filmař s úspěšně rozjetou kariérou odstěhuje z Prahy do vzdáleného pohraničí?

Potřebovala jsem se z filmařského světa vymanit, protože je umělý a při permanentním zápřahu ztrácíte pojem o tom, co je realita. Nemáte pak témata, o čem psát. Chtěla jsem na venkov, ale dál od Prahy, aby mne nevtahovala zpátky. Hledala jsem v pohraničí, od Šumavy po Králický Sněžník, i na Vysočině, znám okolí Křižánek, pronajímala jsem si tam dřív chalupu, když jsem potřebovala psát. Ale něco mě přitáhlo záhadně na Broumovsko. Možná obraz kostela sv. Markéty v Šonově, který jsem znala z Obrazů z dějin české architektury.

Žádné vazby jste tady neměla, nikoho známého?

Ne, problém navazovat vztahy ale nemám, toho jsem se nebála. První roky jsem byla pro místní taková kuriozita, sama ženská na velkém rozpadlém statku, pendlovala jsem mezi Prahou a Vernéřovicemi, ale rokem 2014 se to změnilo. Získala jsem roční grant Nadace Vodafone pro práci v místní neziskovce a začala jsem tady doopravdy žít. Dojížděla jsem téměř denně do broumovského kláštera do Agentury pro rozvoj Broumovska, potkávala se s místními lidmi. Pomohlo mi to zakořenit, vrůst do prostředí a najít si přátele.

Překvapilo nebo zaskočilo vás něco při tak radikální změně prostředí, asi i životního stylu?

Neměla jsem žádná očekávání. Ani romantickou představu o životě na venkově, moje maminka z venkova je. Co jsem ale neodhadla, byla oprava statku. Je příliš velký. V Praze jsem bydlela v 1+1, opravila jednu koupelnu. V tomto směru jsem to dost podcenila, jsem především umělec, srším nápady, ale drolící se hmota mne přemáhá.

My si ale povídáme v nádherně opravených prostorech.

Jedno stavení se mi podařilo opravit, má tu zázemí i moje mamka a přátelé, když přijedou, v letní kuchyni pořádám občas kurzy. Co bude ale s druhým stavením, stodolou, nevím. Baví mě spousta dalších věcí, kterým chci dávat energii.

Chápu, vaříte skvělé marmelády, umíte posíct trávu kosou, zapojujete se do dění v obci… to zní jako dost živý kontakt s realitou. Přináší i nová témata ke psaní?

Otevřelo se jich opravdu hodně. Přiznám se ale, že je zatím nevytěžuju, spíš žiju. Nedávno jsem napsala adaptaci knihy Radky Denemarkové Peníze od Hitlera, teď pracuji na scénáři podle knihy Pavly Horákové Teorie podivnosti. Jde o nesmírně čtivou knihu, ale především díky tomu, co má hlavní hrdinka v hlavě. To se těžko přenáší do filmu. Peru se s tím, jsou tam otázky kvantové fyziky a zároveň love story. Ale díky tomu jsem začala poslouchat neuvěřitelně zajímavé podcasty o kvantové fyzice, dost na nich ujíždím. To je na té práci skvělé, že vás pořád někam vede a obohacuje, neustále se vzděláváte.

– více v tištěném vydání Mojí země (na stáncích od 3. 2. 2022, nebo předplatné přes společnost SEND) nebo elektronickém vydání (registrací přes Alza.cz)