Zámky, hrady, tvrze Východní Moravy

Na východ Moravy se můžeme vydat za čistou přírodou Bílých Karpat, za léčivými prameny i nostalgickou architekturou Luhačovic, baťovským urbanismem Zlína, za sladkými frgály, skvělou pálenkou, folklórem… je toho prostě hodně, co tenhle pestrý kraj nabízí, ale náš dnešní cíl je jiný. Noblesní. Uděláme si okružní jízdu po zdejších šlechtických sídlech.

Zachovalý a stále vylepšovaný Cimburk, který si ani nezaslouží název zřícenina.

Pozvali jsme vás na okružní jízdu. Proč jízdu? Proč ten spěch? Východní Morava je kraj nejen rozmanitý, ale i rozlehlý. A my chceme stihnout na dvanácti stranách kolem dvacítky objektů – a to nejsou v regionu zdaleka všechny. Od honosných zámků zapsaných v seznamech (nebojte, jedná se o seznamy UNESCO), přes hrady, tvrze až po romantické zříceniny s pohnutým osudem. Takže nasedat a vyrážíme. Nejdřív do malebného, na jaře svěží bukovou zelení svítícího pohoří Chřiby.

Ale ještě než se vydáme do jejich serpentin, uděláme si malou odbočku. Na hrad Cimburk. A hned se projdeme, k hradu autem nedojedeme. Malé parkoviště je asi čtyři kilometry od Koryčan směrem na Vřesovice a pak dál po svých a po značce na hrad, v jehož vlastnictví se vystřídalo téměř padesát majitelů. Dnes jej spravuje město Koryčany a spolek Polypeje. Hrad je otevřený celoročně, k jeho záchraně, pod vedením a zapojením předních odborníků, přispěly i stovky dobrovolníků od nás i z celého světa.

Chřiby. Tady, na jednom z vrcholů, se usadil majestátní hrad Buchlov. Našim stálým čtenářům nemusíme připomínat, že jsme si vloni v zimě povídali s jeho kastelánem. Takže malé opáčko. V polovině 13. století vyrostl na kopci Buchlov zdaleka viditelný královský hrad. Obranný hrad, takže žádný velký komfort. Pohodlnější život přinesla na hrad až renesanční úprava v polovině 16. století, kdy se dostal do vlastnictví rodu ze Zástřizl. Nás návštěvníky bude jistě také zajímat rod Berchtoldů, kteří zanechali na hradě cenné přírodovědné a historické sbírky a kuriozity. Ať se stavebníci v různých obdobích snažili sebevíc, přizpůsobit masivní hradní pevnost pohodlnému každodennímu životu nebylo vůbec jednoduché. To v nedalekých Buchlovicích už o žádnou velkou obranu nešlo.

Na samém konci 17. století tady Jan Dětřich Petřvaldský zahájil stavbu zámku pro svou půvabnou manželku Anežku Eleonoru z italského rodu Collona. A jak tvrdí Národní památkový ústav, který dnes objekt spravuje, podařilo se mu vystavět nejčistší příklad italské barokní vily ve středoevropském prostoru. Kolem zámku byla od začátku budována místo pevných hradeb skvostná barokní zahrada, kterou se až donedávna volně promenovalo hejno pávů. Ti jsou dnes už ve voliérách, stejně jako opeřenci přilehlé záchranné stanice (vstupenky do zámku opravňují i k její návštěvě). Další atrakce buchlovického zámku má už téměř čtyřicetiletou tradici. Fuchsie. Zámecké zahradnictví jich má ve sbírce neuvěřitelných 1 400 druhů a odrůd! Výstava fuchsií se letos otevírá poslední květnovou neděli a potrvá až do konce září.

Buchlovice byly velmi reprezentativní a na svou dobu moderně vybavené rodové sídlo. Není divu, jejich poslední majitelé Berchtoldové zaujímali velmi významná místa v administrativě habsburské monarchie.

Zamáváme Buchlovicím a zamíříme do jiné části Slovácka, do Uherského Ostrohu. Tak jako většina královských obranných hradů má i zdejší objekt v rodném listě datum narození – polovina 13. století. Přibližně. Mimochodem, věděli jste, že za husitských válek se stal Uherský Ostroh centrem stoupenců Husova učení a přezdívalo se mu Nový Tábor? Jistě se zdejší hrad hodil obráncům při obléhání vojsky císaře Zikmunda. Když se husitství rozpustilo v kompromisech, nastal čas na přestavbu hradu. Za panství pánů z Kunovic dostal renesanční podobu a s tou dnes slouží obecnímu úřadu a turistům. Pro ty je v současnosti zřejmě největší atrakcí podzemí zámku s tajuplnými, imaginativními expozicemi. Světelnou atmosférou uchvátí planeta jednorožců Lukuma, iluzi podmořského světa vyvolává instalace zvaná Atlantida s obrazy Zdeňka Hajného, jedná se o nejníže položenou rozhlednu na světě. Pro klaustrofobiky je ovšem k dispozici i skutečná vyhlídková věž zámku.

Do navigace zadáme Uherský, tentokrát Brod, a míříme dále na východ. Cestou se ovšem zastavíme krátce ve městě Hluk. Stojí zde totiž původně gotická tvrz, v jejímž držení se střídali, jak bylo ve zdejším kraji časté, pánové ze Zástřizl, z Kunovic, Lichtenštejnové a nakonec město. Pro potřeby toho posledního slouží tvrz i dnes, je zde knihovna, obřadní síň, prostory pro společenské akce. V Hluku bychom se měli ještě chvíli zdržet a prohlédnout si i tzv. památkové domky. Nejedná se samozřejmě o honosná sídla šlechty, právě naopak. Kotovicové domky jsou pozoruhodnou ukázkou velmi skromného rolnického života 18. a 19. století.

A teď už do Brodu. Ve zdejším zámku nebudeme chodit ve filcových pantoflích a kochat se marnotratností šlechty v dámských salóncích nebo sálech předků. Zbytky uherskobrodského hradu, později zámku, byly adaptovány pro muzeum jednoho z našich velikánů největších – Jana Amose Komenského. Vedle samotného učitele národů a jeho doby nabízí muzeum i další expozice věnované historii regionu, dále řadu aktuálních výstav, do konce září například instalaci nazvanou Knihy džunglí.

Místo, kde stával hrad už ve 12. století – Bánov.

Tajemný hrad v Karpatech

Ne, tenhle titulek není moc pravdivý. Jen měl napovědět, že se blížíme do Karpat. Bílých Karpat. Míříme do Bojkovic a pak dál na Valašsko, ale nejprve se zastavíme v Bánově.

Kousek od Uherského Brodu leží Bánov  – zajímavá obec s historií sahající až k Velkomoravské říši. Už tehdy zde stálo významné opevnění s tvrzí, později kamenným hradem. Po hradu dnes mnoho pozůstatků nenajdeme, připomíná ho místo osazené třemi kříži.

A teď se vydáváme do kouzelných Moravských Kopanic, do Bojkovic. Nad městem tady najdeme zajímavý zámek Nový Světlov. Kdysi měl, ještě jako pravověrný hrad, chránit světlovské panství před nájezdy Turků. V 19. století jej nechala manželka slezského uhlobarona Larische-Mönnicha přestavět na zámek ve stylu tudorovské gotiky (v podobném stylu jako slavnější zámek Hluboká nad Vltavou). Dnes je zámek v soukromých rukou, slouží jako hotel a příležitostně se v něm konají veřejné kulturní akce.

Pojďme dá. Míříme do Vlárského průsmyku, široko daleko jediné logické a relativně pohodlné cesty z Uher (bratři Slováci pro tentokrát prominou) na Moravu. Takovou vojensky strategickou cestu musí chránit hrad, řekli byste si. Řekl si to i Přemysl Otakar I. a v první polovině 13. století zde nechal postavit hradní pevnost Brumov. Ta sehrála někdy více, jindy méně úspěšnou roli ve všech válkách, které touto končinou prošly, aby ji, již jako mohutný, dobře opevněný hrad, zničil v první polovině 19. století oheň. Dnes jsou části hradu opravené, zakonzervované a na prostorném nádvoří se konají letní kulturní akce a události.

Zámek Žerotínů v centru Valašského Meziříčí.

Noblesní Valachy

Necháváme za zády krásné Bílé Karpaty a míříme do srdce Valašska. Že vám spojení noblesy a Valašska neladí? Ale i tady, vedle salaší a pastvin, cinkaly stříbrné příbory o zámecký porcelán a v anglických parcích skřípala kola kočárů svážejících šlechtu k marnivým radovánkám.

Šlechtická sídla, dříve než se proměnila v renesanční, barokní, rokoková nebo klasicistní obydlí, sloužila často jako obranný prvek. Středověký obranný srub, pevnost, řopík… podle velikosti a vkusu. To je i příklad vsetínského, naposledy klasicistního zámku, který byl původně založen jako gotická tvrz. V civilním životě jednadvacátého století hostí zámek Muzeum regionu Valašsko a ze zámecké věže se můžeme rozhlédnout do malebného kraje Vsacka.

Nedaleké Valašské Meziříčí se může pochlubit hned dvěma zámky dvou významných rodů. V centru stojící a kulturnímu životu města sloužící, již zrekonstruovaný renesanční zámek Žerotínů a právě opravovaný empírový zámeček Kinských, součásti Muzea regionu Valašsko. Jen pár kilometrů severně od „ValMezu“ nás čeká dokonce třetí do mariáše. Také klasicistní a také původně Kinských – zámek a park Lešná u Valašského Meziříčí, jak zní plný název (neplést se stejně pojmenovaným v areálu zlínské zoo). Za romantickou jarní procházku stojí právě anglický park s rozkvetlými rododendrony.

Známou klávesovou zkratku pro kopírování bychom mohli použít i v případě Bystřice pod Hostýnem. Původně gotická tvrz přestavěná na renesanční zámek – přečasté curriculum vitae našich zámeckých objektů. Ten bystřický ještě navíc dostal barokní přístavbu, a aby toho nebylo málo, i empírová křídla a novogotickou kapli. Puzzle historické architektury. V zámku sídlí muzeum, kde mimo jiné potěší naše oko spirály místní sbírky ohýbaného nábytku.

Ale to už jsme v zápalu objevování šlechtického vkusu nepozorovaně sjeli opět do nížin Pomoraví.

Velké náměstí v Kroměříži se zámeckou věží v pozadí.

Perlový náhrdelník

Náš okruh šlechtickými sídly na východě Moravy je vlastně takový náhrdelník, spojující perly a perličky většího či menšího lesku. Ta nejskvostnější nás teprve čeká, jistě tušíte, že míříme do Kroměříže, ale do cesty se nám staví Holešov. A bylo by velkou chybou jej minout. Raně barokní zámek sice není plný tapiserií, benátských zrcadel nebo intarzovaných komod, ale vše si vynahrazuje venku, ve vzácné ukázce barokní zahradní tvorby přilehlého francouzského parku.

Kroměříž je na dosah, ale vydržte. Ještě se stavíme v Rymicích. Důvody jsou dva. Za prvé, zdejší renesanční tvrz s expozicí venkova a archeologickými nálezy od dob kamenných. Zajímavostí je, že tvrz se ocitla i v soupisu majetku Albrechta z Valdštejna. Slavný generalissimus asi v Rymicích nikdy nebyl, ale tvrz vyženil spolu s první ženou Lukrécií z Landeka. No a druhý důvod? V Rymicích se postupně rozšiřuje pozoruhodný soubor lidových, spíše vesnických stavení posledních dvou století. Skanzen spravuje Muzeum Kroměřížska.

A ještě jedna zastávka před Kroměříží. Chropyně. Ječmínek a Filla – jak se to rýmuje? Dvě jména, kterým se zde nemůžeme vyhnout. Zdejší rodák a hvězda sběratelů české výtvarné moderny Emil Filla má na zámku svoji expozici. A pověstný král Ječmínek svůj údajný původ. Znáte pověst o Ječmínkovi? Až bude Moravě nejhůř, objeví se král Ječmínek… Něco jako blaničtí rytíři pro Moravu. Jen je král Ječmínek sám a Hanák, takže to může být trochu pomalé, rozvážné.

A teď už pod křídla UNESCO. Kroměříž si vydobyla zápis na prestižní seznam světových památek už v roce 1998 díky svým unikátním zahradám – Květné a Podzámecké a Arcibiskupskému zámku. A ten je dnes naším hlavním cílem.

Odedávna, přesněji od počátku 12. století, patřila Kroměříž olomouckému biskupství. Zámek dostal svou dnešní podobu ovšem až po třicetileté válce – tedy v zásadě barokní. Vedle důležité role v životě olomoucké diecéze se zámek stal i hostitelem významných událostí ve světském životě monarchie. Konal se zde říšský sněm v revolučním roce 1848 a potkali se tady také císař František Josef I. a ruský car Alexandr III.

Arcibiskupský zámek představuje také vrcholnou ukázku barokní a rokokové výzdoby a zařízení v interiéru. Nádherné sály jsou pojmenované po významných událostech nebo své funkci – Carský pokoj, Sněmovní sál, Trůnní sál… Vedle honosných interiérů se zámek může pochlubit také vyhlášenou obrazárnou – druhá nejvýznamnější sbírka u nás po Národní galerii, a knihovnou, která obnáší okolo devadesáti tisíc svazků!

V Kroměříži bychom se mohli zdržet hodně dlouho, ale naše cesta ještě zdaleka není u konce. Čeká nás metropole kraje Zlín. Tady, v místní části Malenovice, stojí hrad, který vedle historických interiérů hostí i expozice Muzea jihovýchodní Moravy. Směs historizujících stylů, ve kterých rozeznáme prvky renesance, baroka, ba i gotiky, to vše vybavené splachovacími záchody a ústředním topením – to je ukázka moderního bydlení šlechty na přelomu 19. a 20. století – zámek Lešná v areálu zlínské zoo.

Tady naše okružní jízda končí. Mohli bychom sice ještě zajet do centra, zlínský zámek ale kromě galerie na svoje komplexnější využití ještě čeká, nebo se vydat do Vizovic – na tamějším zámku jsme ovšem byli zcela nedávno. A tak nezbývá než se rozloučit.

I když jaképak loučení. Naopak. Vítejte na východě Moravy!

„Moderní“ zámek v Lešné v zoo Zlín.

MŮŽE SE HODIT…

Tento článek vznikal v době, kdy se situace nejen v památkových objektech měnila každým dnem. Proto více než jindy platí: aktuální informace si raději ověřte na internetu. Tady je několik zdrojů.

Informační portály
Svatební pokoj zámku v Napajedlích.

Svatby na zámku

Kde jinde má nejvýznamnější den v životě takové kouzlo jako na zámku. Tím nejvýznamnějším dnem je myšlena svatba a naším tipem je pro tentokrát zámek Napajedla. Nejde jen o samotný obřad a hostinu v některém ze sálů nebo salónků, ale samozřejmě také o svatební noc. Pro tu mají v Napajedlích speciální svatební pokoj. Tlumené osvětlení, pastelové jemné barvy, velká vana v prostorné koupelně… dál už je to na vás.


Foto: Centrála cestovního ruchu Východní Moravy, Zdeněk Urbanovský, Miroslav Pokorný, Martin Peterka, Aleš Korvas, spolek Polypeje, Muzeum Kroměřížska, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Muzeum regionu Valašsko, zámek Napajedla, vydavatelství MCU – Libor Sváček a Pavel Radosta.