Záhada reliéfu na Juditině mostu

Člověk by čekal, že Praha už je historiky i archeology probádaná skrz naskrz a že se o ní už nic moc nového nemůžeme dozvědět. Není to ale tak docela pravda, nerozluštěná záhada na nás čeká dokonce v samém srdci Matky měst – u Karlova mostu. Spojena je s jeho předchůdcem, mostem Juditiným.

Vedle Karlova mostu se pod vodní hladinou nacházejí pozůstatky pilířů Juditina mostu. Vedl zdnešní pravé části Křižovnického kláštera, jenž ukrývá někdejší věž na Staroměstské straně mostu.

Judita Durynská – choť krále Vladislava II. – byla žena velkých schopností a širokého rozhledu, dnes bychom řekli výborná manažerka. Korunovaný manžel se po většinu času věnoval válčení a kutí piklů, takže jeho o dvě desítky let mladší žena Judita měla v Praze dost času na dobročinnost a další aktivity, jimiž se trvale zapsala do paměti českého národa jako osvícená panovnice. Podporoval ji i pražský biskup Daniel, rovněž velmi kladná postava našich dějin. 

Kronika pražského kanovníka Vincencia o Juditě navíc píše, že byla „výborně vzdělaná v literním umění a v řeči latinské a lidskou podobu převyšovala, jako by byla dcerou Boží“, zkrátka byla krásná. To potvrdila i 3D vizualizace obličeje královny, jejíž podobu zrekonstruoval v roce 2018 brazilský designér Cícero André da Costa Moraes na základě lebečních kostí. Za zmínku také stojí, že Judita měla nepochybně „zdravý kořínek“ – podle zkoumání jejích ostatků zemřela ve věku 70 až 80 let, což byl na danou dobu věk skutečně úctyhodný.

Jak dlouho se stavěl?

Myšlenku na stavbu kamenného mostu v Praze zřejmě Juditě vnuknul její přítel biskup, který takové stavby viděl při svých cestách po Itálii a Německu. Praze nejbližší kamenné mosty byly tehdy v Řeznu a v Drážďanech. Před Juditiným mostem tu ještě zřejmě stál dřevěný most, o němž toho moc nevíme. Nástup na něj byl patrně z Valentinské brány, která byla nedávno také objevena při archeologických průzkumech v domě v Křížovnické ulici zvané Na Kocandě.

Vincencius ve své kronice oslavuje Juditu za to, že prý dokázala zbudovat kamenný most v Praze za pouhé tři roky – podle historiků ale jde o nadsázku, skutečná výstavba mostu měla trvat zhruba patnáct let. Jak vidno, patolízalství kvetlo už v raném středověku.

Stavbu Juditina mostu asi vedli italští stavitelé, měl dvacet oblouků, byl 514 metrů dlouhý a 6,8 metru široký. Na svoji dobu skvělé dílo, které Prahu zařadilo mezi nejmodernější města starého kontinentu. Most otevřený v roce 1172 pak v roce 1342 poničila povodeň, dál ale sloužil provizorně opravený dřevěnými trámy. Most, který dnes známe pod jménem Karlův, pak Otec vlasti začal budovat v roce 1357.

Juditin most ovšem byl i bez poškození povodní již problematický, protože byl po vybudování jezů v Praze už příliš nízký a ztrácel funkčnost. Rozdíl výšky vozovky Juditina a Karlova mostu je dodnes patrný například na předmostí v oblasti Křižovnického náměstí.

Pod zadlážděním Křížovnického náměstí je patrný poslední funkční oblouk Juditina mostu.

Záchod s reliéfem

Co se z mostu dobré královny zachovalo do dnešních dnů? Hlavně je to jeden oblouk přístaviště „Pražských Benátek“ a na Staroměstské straně věž, zazděná v budově křižovnického kláštera. Její hmota je výrazně patrná a lehko k nalezení, její vnější boční stěna je pak prezentována v muzeu. Na Malostranské straně jsou ve sklepeních domů U Lužického semináře 3/77 a 7/82 pozůstatky značné části mostu – asi čtyři oblouky a dokonce část zábradlí a vozovka. Ostatní dodnes zachované fragmenty se nacházejí pode dnem Čertovky a v korytu řeky vedle dnešního Karlova mostu a zájem archeologů i památkářů o ně neustává. Pod hladinu Vltavy se vydávají čas od času k průzkumu i potápěči (v zimních měsících, kdy je lepší viditelnost).

O případné výzdobě mostu se žádné zprávy nedochovaly. Proto bylo velkým překvapením, když byl v roce 1889 při stavebních úpravách bývalé celnice přiléhající k Juditině věži objeven velký románský reliéf. Došlo k tomu mimochodem za poněkud nedůstojných okolností – majitel domu totiž potřeboval vybourat kus masivní zdi, aby na jejím místě mohl zřídit záchod (dodnes ho připomíná větrací okénko). 

Velký a honosný reliéf s postavami v téměř životní velikosti je sám o sobě unikátem, v románské době u nás nebylo mnoho takových plastik. Jak ukázaly průzkumy, původně byl také bohatě kolorován. Co však měl zobrazovat, to nevíme – části klíčové pro porozumění zachyceného děje jacísi dávní vandalové urazili.

Co podává a komu?

Máme tedy před sebou reliéf, na kterém klečící postava muže s nepokrytou hlavou podává něco chybějícího sedícímu muži, jemuž ovšem chybí hlava – ta je nyní uložena v expozicích Muzea hlavního města Prahy na Florenci. Podle jedné teorie jde o sousoší stavitele, podávajícího model mostu „investorovi“ – tím byl oficiálně Vladislav II., přestože se o stavbu starala a své jméno jí de facto dala Judita. 

Jenomže postava, která klečí, má pod koleny polštářek. To naznačuje, že šlo o urozenou osobnost – obyčejný vlašský stavitel by klečel na tvrdé podlaze. Jde tedy snad o samotného Vladislava II., který most zasvěcuje ochraně svatého Václava? Tuto verzi trochu kalí fakt, že trůnící postava postrádá atributy svatého knížete – jistě ale mohly být později odstraněny. Nebo snad král svěřoval most do ochrany někomu ještě výše postavenému, snad některému z evangelistů?

Za málo pravděpodobnou je pokládána teorie, podle níž český panovník podává listinu či model mostu císaři Fridrichu Barbarossovi, který ho korunoval českým králem, šlo by o dost zbytečnou servilnost. Nebo snad byl klečící postavou Vladislavův syn a nástupce Bedřich (Fridrich), který podává svému otci listinu neznámého obsahu, a reliéf byl umístěn na mostě jen proto, aby ho vidělo a kdo je jejich nový panovník si uvědomilo co nejvíc lidí?

Radikálně otázku řeší názor, podle nějž vůbec nejde o románský reliéf ze 12. století, ale o plastiku vzniklou až při budování Karlova mostu. Nebo se jedná skutečně o původní románský reliéf, který byl však z nějakého dávno zapomenutého politického důvodu později přesunut na méně frekventované místo? A také kdy, kým a proč vlastně byl reliéf zazděn?

Rumělka hlásí vznešenost

Ať už se ale věci mají jakkoli, nyní jde hlavně o záchranu plastiky – je totiž z opuky, které moderní ovzduší vůbec nesvědčí. Nepomohly jí ani dřívější úpravy, opravy a četné vandalské zásahy. V domě, kde je umístěna, mimochodem v minulosti bývalo těžké vězení a pak byty. 

Odborníci si hodně slibují od restaurování plastiky, při němž by se mělo mimo jiné upřesnit původní zabarvení jejích jednotlivých částí. Už dnes ale například víme, že na ní byla použita ve své době neobyčejně drahá rumělka. Reliéfu je věnována velká pozornost, protože jde o jednu z nejcennějších románských památek své kategorie v Česku, kvalitou vyobrazení scény se tehdejší sochařské produkci zcela vymyká. 

Tajuplný reliéf si můžete sami prohlédnout – Klub za starou Prahu jej zpřístupňuje (blíže na jeho webu). Kdoví, třeba vás napadnou další možnosti jeho vysvětlení…

Sochař Petr Váňa při sekání repliky Bradáče, který je dnes přístupný na boku funkčního pilíře Juditina mostu (Staroměstská strana/přístaviště pod Křížovnickým náměstím).

Jak je to s Bradáčem?

Z časů Judity se nám zachovala ještě jedna záhadná plastika – Bradáč. Tento kamenný basreliéf hlavy vousatého muže, dnes zazděný ve stěně navigace pod Křižovnickým náměstím, má údajně znázorňovat italského stavitele Juditina mostu. Tedy toho, který – podle jedné teorie – na velkém reliéfu předává model mostu Vladislavu II. Že by na mostě byl „obyčejný“ stavitel zachycen hned dvakrát?

Podle pravděpodobnější teorie je Bradáč zřejmě podobou Krista. Originál je patrně v lapidáriu Národního muzea v depozitáři, jeho pozdější kopie je dnes na nábřežní zdi nad Vltavou, která vznikla okolo roku 1848, když se budoval oblouk, jenž zaklenul volný prostor mezi Kamenným (Karlovým) mostem a pozůstatky mostu Juditina. Na boku tohoto oblouku Juditina mostu byl původně umístěn portrét vousatého muže. Dnes je na tomto místě nainstalována rekonstrukční kopie sekaná sochařem Petrem Váňou a přístupná z přístaviště. Tajemný Bradáč dnes slouží i jako vodoměrná značka a znamení příchodu velké vody. Pokud se hladina Vltavy dotkne jeho vousů, je čas zahájit evakuaci Staré Prahy.


Foto: Martin Frouz