Stojí za to o naši zemi pečovat a poznávat ji

Na Aleše Hámu jsme si „brousili zuby“ už dlouho. Vždyť je moderátorem vědomostní soutěže Kde domov můj, jako umělec, myslivec, rybář a milovník přírody má naši zemi procestovanou křížem krážem, stal se průvodcem cestopisného pořadu S karavanem po Česku. To přece slibuje inspirativní povídání, lákalo nás. A také že bylo. Chuť, humor, nadhled a přirozenost, se kterými zvládá Aleš nejen profesní trojboj moderátor, herec, muzikant, ale i současnou situaci, rodinu nebo volný čas, jsou velmi sympatické. A nebránil se během rozhovoru ani malému „proklepnutí“ z vlastivědného kvízu Mojí země. Palec nahoru, věděl!

Aleš neumí zahálet, když nemohl hrát v divadle, pustil se do skládání a vzniklo album s jeho třinácti autorskými písničkami. Je mezi nimi i duet s Danielou Písařovicovou s názvem Jaké by to bylo.
Pátým rokem se na obrazovkách České televize objevujete jako moderátor oblíbené vědomostní soutěže Kde domov můj. To znamená, že jste položil neuvěřitelné množství otázek. Máte šanci si něco z toho zapamatovat?

Tolikrát jsem si říkal, kéž bych si tak pamatoval aspoň půlku, stačilo by i třetinu. Všechny archy otázek si schovávám, je toho už štos, přijde mi to jako poklad a občas po nich sáhnu pro zábavu, třeba na Silvestra s přáteli, abychom se otestovali. Mám hereckou paměť, krátkodobou, text nasaju, ale pak odpluje. Ale to víte, že nějaká rezidua tam jsou, něco uvízne. A také když informace projde pusou, tak si ji člověk líp zapamatuje. To jsem teď radil i synovi Jáchymovi, který maturuje. Ať si všechno čte nahlas.

V komunikaci se soutěžícími působíte velmi fundovaně, dokážete reagovat na jejich odpovědi. Je to autentické, nebo spíš připravené?

Mám takovou svoji výzvu, vždycky se soutěžících ptám, odkud jsou, a snažím se zorientovat, co mají v okolí blízko, co tam mají hezkého. Kolikrát se mě lidi ze štábu ptají, jak to vím, ale stačí si některé věci dávat do souvislostí. V pondělí natočím otázku z nějaké oblasti a v pátek odtamtud dorazí soutěžící. Zbytečně ale nemaskuju, když nevím, a stane se, že se i spletu. Třeba paní, která přijela z Víru, jsem „vnucoval“ Beskydy a ona byla z Vysočiny. Otázky si čtu dopředu, abych věděl, jak se co vyslovuje, a je pravda, že když natáčíme – točíme čtyři díly denně v sedmidenním bloku, jen jeden den je pauza – dost tím žiju a „trápím“ všechny doma u večeře moudry, která jsem se dozvěděl.


Foto: Pavel Radosta a archiv Aleše Hámy