Stojí podél cest, u studánek, pod staletými stromy, v lesích, za vesnicemi i přímo u obydlí, některé vzpřímené, jiné přemožené časem, vyvrácené, pečlivě opracované i ty jen nahrubo otesané. Smírčí kříže – tisíce drobných památek s tajemným svědectvím, součást naší historie i současné podoby krajiny. Najdeme jich u nás ke třem tisícům, zatímco na Slovensku či v Maďarsku je budete hledat stěží!
Nejčastěji se smírčí kříže spojují se zločiny s tragickým podtextem, zpravidla úkladnými vraždami. Mimosoudní cesta narovnání, která patřila do středověkého práva, umožňovala v těchto případech domluvu o formě odškodnění zločince s rodinou oběti. Vrah tak nekončil ve vězení či na šibenici (v případě urozenců pod mečem kata). Kromě materiálního vyrovnání s pozůstalými obětí měl i další povinnosti, ke kterým patřilo i vztyčení kamenného kříže na místě, kde svůj zločin spáchal. Hříšník, aby odčinil, co udělal, otesal kámen a dopravil ho na místo, kde se stalo neštěstí. U něho odprosil pozůstalé. Právě takové postupy dokládají i některé dochované smírčí smlouvy. Akt usmíření tak znamenal pro pachatele jednak ochranu před pomstou a také vykoupení ze svých hříchů.
Foto: Pavel Bořil a Pavel Radosta
