Škapulíř – Tvá pověra tě ochrání

Původně byl škapulíř součástí mnišského hábitu – sloužil jako ochrana oděvu při práci. Své jméno dostal od latinského slova „scapula“ čili lopatka: škapulíře totiž byly pruhy látky, které mnichům splývaly přes hábit na zádech. Později se však staly amulety – magickými předměty, o nichž jejich nositelé věřili, že je ochrání proti všemu zlému.

Škapulíře nemají žádný pevný vzor. Každý člověk si je sestavoval podle svých rodinných tradic, svých životních zkušeností. Do textilních sáčků, často ještě zdobených nábožnou výšivkou, tak byly vkládány nejrůznější svaté obrázky, které majitelé škapulířů třeba dostali k prvnímu biřmování, zakoupili na význačném poutním místě apod. Škapulíře také obsahovaly medailony od kmotrů a kmotřiček, krátké modlitby vytištěné na malé kousky papíru, malé krucifixy, ručně psaná požehnání, napodobeniny svatých relikvií či tištěné úryvky z bible anebo významných kázání uznávaných kazatelů.

To vše byly předměty s přímým vztahem k církvi; takřka výhradně katolické. Právě tuto církev ale velmi rozčilovalo, že do škapulířů směřovaly i předměty původu spíše pohanského – například posvěcené části rostlin (kočičky aj.), útržky rubášů, zrnka kadidla apod. 

Postupem času začala církev bojovat nejen proti těmto pohanským úkazům, ale i proti škapulířům jako takovým. Odsuzovala je coby pověrečné předměty, které nejsou v souladu s pravou křesťanskou vírou. V tom měla v podstatě pravdu – naše škapulíře nebyly příliš vzdáleny například staroegyptským talismanům či indiánským koženým váčkům s ochrannými předměty, kterým se říkalo „medicína“ a také se nosily na krku. Nejhorlivější sebeochránci takových škapulířů nosívali hned několik najednou!

Přes veškerou snahu potlačit nežádoucí předměty se církvi podařilo pouze vytlačit je do „poloilegality“. Lidé je nosili dál, jenom se o nich mlčelo. Nadále jim byla připisována zázračná moc a osoby v úzkých reflexivně v ruce svíraly škapulíře, jejichž případné odcizení či zničení bylo bráno jako velmi zlé znamení. Škapulíře také obvykle své nositele, jejichž život do značné míry odrážely, doprovázely na cestě na věčnost.

Setkáváme se s nimi často i ve starší literatuře. Například v Babičce dala kovářka Viktorce škapulíř, který ji měl chránit proti uřknutí černým myslivcem. Láska ale zvítězila a Viktorka svůj protiláskový škapulíř nakonec černému myslivci na důkaz své lásky sama dala.  

Kromě škapulířů chránících lidi existovaly i už ryze pohanské škapulíře, které se vkládaly do krovů domů, aby je chránily před požárem a úderem blesku. Také se ukládaly do stájí, kurníků, ohrad pro zvířata a sýpek, aby střežily domácí zvířata a zdroje potravy před úhonou.

Dnes už jsou škapulíře součástí historie – nahradily je křížky či medailonky, samozřejmě také nošené na krku. Do současnosti se dochovalo jen málo škapulířů. Schválně, viděli jste na vlastní oči nějaký?

Naši předkové nosili na krku magické předměty podobně jako indiáni.


Foto: Muzeum hlavního města Prahy