Sedlářka ze staré školy

Tentokrát jsme v této rubrice chtěli představit něco echt řemeslného, tradičního a současně stále živého. Když padl návrh na sedlářství, moc jasnou představu jsme neměli. Práce s kůží… Jenže pak jsme narazili na specializaci vonící romantikou – westernová sedla, a na Vysočině našli Danielu Dandy Netíkovou, která je umí vyrábět a sama na nich jezdí. A vydali jsme se do jejího království, sedlářství ve staré škole.

„Jsem typické dítě z města, ale od malička mě to táhlo ke koním. Když mi bylo deset, táta mě vzal za ruku a dovedl mě v Jihlavě do tehdy celkem vyhlášeného jezdeckého oddílu. A tam – nevzali mě! Brečela jsem, v tu chvíli se mi zhroutil celý svět. Léta přibývala, a já pořád
hledala způsob, jak se k nim dostat. Vyučila jsem se brusičkou skla, ale myslela jen na koně. Chtěla jsem je aspoň oblékat, začala jsem se zajímat o práci s kůží a snila o odchodu z města a nějakém statku. Po revoluci bylo vše jednodušší, tak jsem dala výpověď ve fabrice, pořídila si nejprve jednoho koně, pak druhého, a řízením osudu se dostala do budovy bývalé školy přesně na půl cesty mezi Horní a Dolní Rozsíčkou. Jsem tu už jednadvacet let. Není to sice statek a hospodářské budovy mi chybí, ale vybudovala jsem tady sedlářskou dílnu a máme tu pět koní. To je přesně o pět víc, než potřebuju,“ s humorem komentuje Daniela svou celoživotní vášeň i základ profesního nasměrování.

Foto: Pavel Radosta a archiv Daniely Netíkové

– více v tištěném vydání Mojí země (na stáncích od 7. 10. 2021, nebo předplatné přes společnost SEND) nebo elektronickém vydání (registrací přes Alza.cz)