Původně jsme našeho nejznámějšího úspěšného zahradního architekta Ferdinanda Lefflera zpovídali pro rubriku Na návštěvě v ateliéru. Vždyť jeho obor je o kreativitě, estetice i umění tvořit a Ferdinand ateliér také založil – jeden z největších v Evropě, ateliér Flera. Jenže jeho energie a chuť inspirovat a povzbuzovat ostatní je tak strhující, že je z toho nakonec hlavní rozhovor. Setkat se s někým, kdo si za svým životem takto stojí, ví, co a proč dělá, s radostí i respektem k ostatním a ke svému okolí, je tak osvěžující!
Vám se podařilo, i díky televiznímu pořadu Ferdinandovy zahrady, přiblížit zahradní architekturu široké veřejnosti. Jak a kdy jste se ale dostal k tomuto oboru vy sám?
Chtěl jsem se původně živit muzikou, na gymplu jsme měli kapelu, zajímal mě ale také design a bavily mě přírodovědné obory: chemie, biologie… Koketoval jsem i s medicínou – v rodině máme doktory a nějak se automaticky předpokládalo, že budu zubař jako babička, dokonce pro mě zahřívala nějaké místečko v ordinaci. Ale nakonec jsem zvolil krajinné inženýrství a aplikovanou ekologii. Krajina a příroda mě přitahovaly odmalička, táta se věnoval rekultivacím krajiny, regulaci vodních toků. Rád jsem poslouchal jeho vyprávění nad výkresy i v terénu, jak řeka meandruje a co se v krajině děje, ukazoval mi konkrétní případy, kde je to špatně, a mně přišla šance zlepšovat a napravovat prostředí třeba po průmyslových zásazích člověka jako smysluplná. Brzy jsem ale pochopil, že to nebude má cesta.
Foto: Foto Pavel Radosta a archiv ateliéru Flera
