Půjčíš mi můj traktůrek, dědečku?

Traktor, silniční válec, autobus nebo beruška… také patřily do vašeho dětství? Mechanické
plechové hračky na klíček se na východě Čech navzdory všem krizím, režimům a měnící
se módě vyrábějí nepřetržitě už 76 let! A neztrácí nic ze svého půvabu ani v dnešní elektronické a virtuální době! V čem je jejich kouzlo? Mechanické vychytávky, nadčasovost, nezničitelnost, pečlivá ruční práce? Zřejmě kombinace všeho. Není divu, že spojují generace.

Počátek této plechové tradice se datuje jen pár dní po druhé světové válce, kdy přichází na Okresní národní výbor v Semilech zdejší rodák Eduard Sedlák se žádostí o povolení k výrobě
mechanických kovových hraček. V tu chvíli má za sebou takřka čtyři roky ve vývoji a konstrukci letadel v Letňanech u Prahy. Jeho plány jsou ale trochu jiné. V širokém okolí Semil není žádný výrobce mechanických kovových hraček, Německo je v troskách a Eduard tuší příležitost. Rozhodne se založit vlastní živnost a vyrábět hračky!

Na začátku byl silniční válec

V pronajaté budově bývalé textilní tiskárny počátkem roku 1946 Eduard Sedlák instaluje ofsetový tiskařský stroj na potisk plechu a několik dalších strojů potřebných pro výrobu nástrojů a také hraček. Což je finančně velmi náročné, proto se Eduard rozhodne do podniku zapojit svého bratra Otu. Nejenže dokáže vypomoci finančně, hodí se i jeho profese. Je vyučený drogista a odborník na barvy (aby bratra podpořil, prodal vlastní drogerii), pomáhá při tisku na plech. Firma zaměstnává 15 pracovníků a prvním počinem bratrů je silniční válec. Mechanická hračka s pérovým strojkem, která svým pohybem vpřed a vzad dokonale
napodobovala reálný stroj.

Foto: Pavel Radosta a archiv KOVAP

– více v tištěném vydání Mojí země (na stáncích od 7. 04. 2022, nebo předplatné přes společnost SEND) nebo elektronickém vydání (registrací přes Alza.cz)