Primky u nás hrají prim

Vyrobit náramkové hodinky včetně mechanického strojku umí jen několik firem na světě. Patří k nim i Elton hodinářská, manufaktura v Novém Městě nad Metují, kde vznikají ikonické české hodinky PRIM. Jejich jméno je spojeno s tradicí, hrdostí, kvalitou i nadčasovým designem. Jejich výroba pak s obdivuhodnou zručností a trpělivostí. Jsou přesné, krásné a jsou naše.

Historie českých hodinek PRIM se začala psát již v roce 1949. Tehdy byla v Novém Městě nad Metují otevřena pobočka národního podniku Chronotechna s úkolem začít výrobu tuzemských náramkových hodinek a omezit tak závislost na dovozu ze západních států Evropy. V zemi, kde do té doby hodinářský průmysl téměř neexistoval a jeho zlomky byly k objevení v domácích dílnách převážně v horách a v poválečném příhraničí, to
znamenalo skok do neznáma. Díky nadšení, odhodlání a šikovnosti zdejších lidí se ale v Novém Městě nad Metují začal rodit základ pro výrobu časoměřičů, jejichž jméno se postupem času stalo synonymem pro československé náramkové hodinky.

Začalo to Spartakem
Úkolu se ujala skupinka třinácti nadšenců, která pod vedením Adolfa Martínka začala vyvíjet jak provedení hodinek, tak jejich sériovou výrobu. Nebylo to nic jednoduchého, neměli žádné zkušenosti, informace o technologiích, ani možnost nakoupit stroje ze zahraničí. Nápadití zaměstnanci si ale uměli poradit, pro výrobu prototypů použili obráběcí stroje, které měli k dispozici, část dílů dokonce vyrobili ručně.

V roce 1954 tak vzniklo 12 prototypů hodinek Spartak, které dostaly jméno po odvážném
otrokovi toužícím po svobodě. Postupně se testovaly další kusy, školili se zaměstnanci a připravovaly se podmínky pro sériovou výrobu. Už po pěti letech opustilo továrnu 1 500 náramkových hodinek se strojkem, který kromě několika málo součástek vyrobili kompletně zaměstnanci novoměstského závodu. Tyto hodinky čekaly, z dnešního pohledu poněkud kuriózní, laické zkoušky. Dostali je k dispozici pracovníci z různých
oborů, od dělníků, přes vojáky až po vládní činitele. Rok si o jejich používání museli vést podrobné záznamy, za to si je pak mohli odkoupit jen za 150 korun. Po letech příprav se továrna na plné obrátky rozběhla v roce 1957, kdy si mohli československé náramkové hodinky koupit první zájemci.

Značka PRIM, pod kterou se začaly vyrábět, se v té době používala i pro časoměřiče vyrobené v ostatních závodech národního podniku Chronotechna. Zpočátku bylo používáno identické logo jako pro budíky a nástěnné hodiny vyráběné ve Šternberku, zvané „bochník“. Později byla ale grafická podoba zjednodušena, aby odpovídala požadavkům na moderní design číselníků. Autorem tzv. „stojacího“ loga PRIM, které se na náramkové hodinky používá od 70. let dodnes, je konstruktér Josef Žid. Potřeba nového grafického ztvárnění značky byla navíc podpořena tím, že se v roce 1969 závod na výrobu hodinek v Novém Městě nad Metují z Chronotechny vyčlenil, zcela osamostatnil a získal jméno, které nese dodnes – Elton.

Od masové výroby k jedinečným originálům
Výroba hodinek se rozjela tak, že se v roce 1975 z kapacitních důvodů musela přesunout do větších prostor nové továrny na okraji města, kde ji najdete dodnes. Až do 90. let produkoval novoměstský závod statisíce náramkových hodinek ročně, celkem jich od počátku výroby vzniklo přes 12 milionů. Těšily se obrovské oblibě, jak ty klasičtější, tak speciální. Jedním z nejpopulárnějších modelů se staly v roce 1965 hodinky Orlík určené vojákům ze speciálních jednotek, raritou byly například hodinky pro zdravotní sestry
s pulzometrickou stupnicí pro odečítání tepu. V roce 1971 pokořil na ruce s modelem
Sport kanál La Manche František Venclovský a mořský vlk Richard Konkolski s nimi
obeplul zeměkouli.

Po sametové revoluci však začaly Československo zaplavovat hodinky zahraničních značek – od luxusních až po nejlevnější asijské. Zájem o primky postupně klesal a chvíli to vypadalo, že jejich výroba již nemá budoucnost. Firma ale prošla privatizací a do 21. století vstoupila s novou strategií. Oproti masové výrobě, která by nebyla schopná obstát v konkurenci přívalu levných hodinek z Asie, postavila jedinečnost, originalitu a individuální přístup k zákazníkovi.

Dnes se v manufaktuře vyrábějí malosériově především mechanické hodinky, které téměř celé, včetně strojku vlastní konstrukce, vznikají v těchto prostorech pod rukama zručných hodinářů. Jen pět procent součástek, jako je například vlásek do setrvačky, se nakupuje. Mechanických hodinek z nejvyšší modelové řady PRIM Manufacture 1949 se tu ročně vyrobí k sedmi stovkám. Do portfolia hodinek patří také dvě nižší řady PRIM a PRIM
automatic, které se osazují mechanickými a bateriovými švýcarskými strojky.

Z kovové tyče hodinářský klenot
Vysoký podíl ruční práce dělá z každého kusu v podstatě originál. Než hodinky opustí
továrnu, projdou přibližně 700 výrobních kroků! Aby se rozběhly, je potřeba dát dohromady až sto padesát jednotlivých, precizně vyrobených součástek. Každý dílek navíc prochází ruční úpravou – broušením, leštěním, omíláním a také důslednou
několikanásobnou kontrolou. Na rozdíl od svých konkurentů nejen v českém, ale i evropském kontextu se v Eltonu nezdráhají odkrýt celou výrobu, naopak ochotně ji
ukazují zájemcům z řad novinářů i široké veřejnosti. A podívaná je to
skutečně pozoruhodná.

Všechno začíná u kovových tyčí. Díly mechanického strojku, tzv. strojkovina, jsou většinou z mosazi. Zapouzdření, tedy pouzdro hodinek, víko nebo korunka se vyrábí ze speciální nerezové oceli, zlata, platiny či titanu. Část práce odvedou obráběcí stroje, které
pracují s přesností na tisíciny milimetru. Všechny komponenty se vyrábějí náročným technologickým postupem třískového obrábění, který zaručuje výjimečnou kvalitu a přesnost. Většinu obráběcích strojů mají v Eltonu ze Švýcarska. Vyrábějí na nich i základny, můstky, korunky, šroubky a další díly.

Při výrobě jednotlivých součástek a komponentů se používají různé techniky a technologie. U číselníků například ruční tampónový tisk nebo frézování diamantem. Skutečně titěrná práce, náročná na přesnost je vykrývání ruček luminiscencí. Nejmenší součástky hodinkového strojku jsou sotva patrné pouhým okem. Prohlédnout si je můžete jen pod lupou a detaily umožní rozpoznat pouze mikroskop. Každý z těchto
miniaturních dílků prochází pečlivou kontrolou, protože všechny rozměry, a to s přesností
až na tisícinu milimetru, musí souhlasit s hodnotami na výkrese.

Když jsou všechny součástky vyrobeny a zkontrolovány, směřují do montážní dílny
k finální kompletaci. Teprve pod rukama zručných hodinářů se tady mění v náramkové hodinky. Zkušenému hodináři trvá montáž těch mechanických i celou  jednu směnu. Následuje řada měření, testů a zkoušek. Ty zaberou zhruba dva týdny. Pak už míří hodinky k zákazníkovi či na prodejnu. Spokojenost zákazníků i poptávka jasně dokazují, že v Eltonu zvolili správnou cestu. Cestu kvality a výjimečnosti nad kvantitou. Té odpovídá i cena, která se u nejvyšší řady šplhá ke sto tisícům. Dnes se primky díky ekonomické situaci stávají také investiční záležitostí, zejména ty z drahých kovů nebo limitované edice, zajímají sběratele, pořizují se jako rodinné klenoty. Přitom devadesát pět procent zákazníků jsou Češi. Jak se zdá, investovat do tradice a poctivé ruční práce nám není cizí. 

Foto: Pavel Radosta a archiv Elton hodinářská

– více v tištěném vydání Mojí země (na stáncích od 2. 12. 2021, nebo předplatné přes společnost SEND) nebo elektronickém vydání (registrací přes Alza.cz)