Poznání je jako cibule, odkryjete jednu slupku a hned je tam druhá

Kateřina Winterová právě dokončila natáčení osmé řady televizního pořadu Herbář, připravila poetický Zábavný kalendář na příští rok a co nevidět bude na světě její další kuchařka, tedy rovnou dvě. Příroda, zahradničení, tradice, dobrá kuchyně a zdravý životní styl, to jsou jejímu srdci blízká témata, kterým se věnuje s hlubokým zájmem, vášní a přesvědčením. A dnes i s jistou životní vyzrálostí. Nechce už měnit celý svět, váží si možnosti inspirovat ostatní. Že to dělá vkusně a vlastním příkladem, je o to cennější a důvěryhodnější.

Nová řada Herbáře je hotova, vysílat se bude od půlky října. Prozradíte, nač se mohou diváci těšit?

Když jsme loni končili předešlou řadu, ve které jsme se vydali do světa za kořením, řekli jsme si, že by bylo hezké se v té příští věnovat tématu „doma“. Vrátit se na zahradu, k tradicím, k domácí pohodě. Vtipné je, že tehdy jsme samozřejmě netušili, co nás na jaře potká. V Herbáři tedy nechybí oblíbená jídla ze skanzenu a výlety po naší zemi za farmáři a výrobci kvalitních potravin. Podtitul letos zní Ze zahrady rovnou na talíř. Všímám si, co nám naše země nabízí, a vařím a letos také hodně peču skutečně z toho, co si přímo ze zahrady přinesu. Napěstovala jsem spoustu nových odrůd rajčat, paprik, ředkviček, řepy… hlavně staré a krajové odrůdy, které mají svou historii. Příběhy o původu zeleniny, šlechtění a pěstitelství jsou strašně zajímavé a letos se jim hodně věnuji. Zkompletovala jsem je nakonec do knihy Herbář ze zahrady přímo na talíř, která na podzim vyjde a jsou v ní samozřejmě i recepty. 

Tradiční odrůdy jsou vaším oblíbeným tématem. Pořád objevujete nějaké nové? 

Zatím ano. Třeba skvělý pražský celer, oblíbený v 19. století po celé Evropě. Dnes už je velmi vzácný. Já ho objevila u amerických nadšenců do starých odrůd. Pražský celer se za oceán dostal zřejmě s válečnými emigranty a já bych ho ráda vrátila zpátky domů. Pěstováním starých odrůd zachováváme kus kulturního bohatství a jedinečnou část národní i krajové historie. Staré odrůdy přispívají také k rozmanitosti, jinak řečeno biodiverzitě našich zahrad a polí. Jsou také výborné na chuť a jejich květy zase lákají mlsné jazýčky včel a dalších opylovačů. Další téma, kterému se v Herbáři věnujeme – hmyz a jeho alarmující úbytek.

Vážně je to tak zlé?

Bohužel monokultury, zacházení s krajinou a stříkání pesticidů ovlivňují druhovou rozmanitost  hmyzu, který mizí z planety. Chybí i v potravinovém řetězci a my se divíme: kde jsou ptáčci, že už je tolik neslyšíme? Hmyz je nezbytný i pro naši obživu, opylování bez něj nepůjde. Je to dost závažný problém. Určitý hmyz například dokáže opylit jen některou rostlinu, a když nebude daný druh, nebude ta rostlina, takhle jednoduché to je. Anebo můžeme pobíhat po sadu ze štětečky a opylovávat sami… Byla jsem s Herbářem na reportáži o klatovských karafiátech a dozvěděla jsem se, že tento karafiát dokáže opylit jen čmelák, jen jeden čmelák z milionu druhů hmyzu! 

Můžeme s tím něco dělat?

Věřím, že ano. Pro politiky je to těžké a drahé. My zdola je musíme inspirovat a vyburcovat. Milým hostem Herbáře je i letos pan Bohumil Bradna, který se v Markvarticích věnuje lučnímu květinovému hospodářství a obnově květnatých luk. K jejich návratu do krajiny povzbuzujeme naše diváky. Jsem ráda, že je to téma zajímá. Jak začalo velké zemědělství, louky ustoupily, zvítězily trávy nad bylinami a kytkami, některé druhy začaly mizet a vytratila se rozmanitost tolik potřebná pro hmyzí život. Divoká květnatá krása na zahradě nebo podél silnic není jen oku lahodící, ale je pro hmyz zázemím a v případě zahrady i velká pomoc pro zadržení vláhy v zemi. A samozřejmě je to i o udržení genofondu naší krajiny pro další generace. Jak říká Exupéry – nedědíme Zemi po našich předcích, ale půjčujeme si ji od našich dětí. Každý nemusí být včelař, stačí mít v rohu zahrady neposekaný kout jako hmyzí útočiště nebo třeba úlek pro nenáročné čmeláky.

Vy jste dnes sama fundovanou zahradnicí a úspěšnou pěstitelkou. Jak jste si našla k zahradničení cestu?

Odmalička jsem tíhla k přírodě, bavily mě rostlinky, měla jsem skvělou paní učitelku z přírodopisu, účastnila jsem se i biologických olympiád, zajímala se o ekologii. Zahradnicí jsem se ale stala až po narození dětí. Měla jsem to štěstí, že jsem se ocitla na rodinném statku, přivoněla si k hospodaření a chytlo mě to. Považuji za zázrak, že zasadím hrášek a on vyroste a příští rok zase. Na zahradě je svět naprosto reálný a hmatatelný, což mě uklidňuje a tak trochu vyvažuje mou hereckou profesi. Láska ke starému stavení a vší té práci okolo, která, co si budeme povídat, je fakt dřina, se rodila postupně. Ale vidím v tom opravdový smysl. Nejen že vím, co jím, ale jde i o jistý způsob meditace, odbourání stresu. Ruční pletí skvěle vyčistí hlavu. A my ženy k tomu máme blízko, je to naše přirozenost, jsme pěstitelky. 

A Češi jsou navíc národem zahrádkářů.

Jistě, ve světě je teď moderní zahradničení boom, ale pro nás to vlastně není nic objevného, je to naše tradice, moudro našich babiček a naše národní vášeň. Vždyť svého času byl Přemek Podlaha populární jako Karel Gott. Já na tu tradici s radostí navazuju a snažím se lidi motivovat, aby si svoje výpěstky nezalévali chemií, aby je upravovali zdravě a přemýšleli o dalších souvislostech. Ono se to nabaluje, nejde jen o vaření a suroviny, ale o zacházení se zvířaty, zacházení s krajinou, respekt k manuální práci, podporu malých zemědělců, velké téma je voda, odpady, kosmetika, to vše ovlivňuje naši planetu i naše zdraví. A já jsem vděčná, že můžu ta témata nějak něžně zprostředkovávat, inspirovat ostatní a oni pak třeba něco drobného ve svém životě mění. Musela jsem se tomu ale naučit.

Jak to myslíte?

Zpočátku jsem byla dost aktivistická, drsná a radikální. Působilo to i arogantně, že jsem snědla všechnu moudrost světa. Lidé mi nenaslouchali, děsila jsem je, přitom jsem sama byla vyděšená. Měla jsem pocit, že musím zachránit celý svět, být super eko a bio, což jsem ani nemohla zvládnout a byla z toho spíš frustrace. Je potřeba se zamyslet, co můžu ve svém životním stylu změnit, co je reálné, začít drobností a být důsledný. Třeba nenechat téct vodu, když si čistím zuby.

Váš blog Culina Botanica je přímo nabitý zajímavostmi a užitečnými radami od toho, jak na slimáky v zahradě, přes recepty, kosmetiku až po rady s pěstováním nejrůznější zeleniny a bylin. Narazila jsem tam také na vaše Zábavné kalendáře. Povězte nám o nich něco, před koncem roku by to mohl být pěkný tip na dárek. 

Jsem milovníkem starých časů ve filmu i v knihách, ráda pročítám dobové časopisy, kuchařky nebo zahradnické příručky. Lahodí mi ten starý uctivý jazyk i poetická grafika. A tak jsem se inspirovala starými kalendáři na celý rok, které dříve obsahovaly i různé příběhy, luštěnky, obrázky nebo zábavné texty pro posílení vlastenectví v poválečných letech. Do těch svých každoročně vybírám úryvky a články redaktorů a autorů, kteří jsou mými oblíbenými nebo se věnují tématům mně blízkým. Božena Němcová, Karel Čapek a jeho Zahradníkův rok, který je mi velkou inspirací, bratři Mrštíkové a další. Jsou to takové vzkazy z časů minulých, které jsou až překvapivě aktuální a já je s úctou doplňuji o své glosy. Nechybí bylinky, pranostiky, tabulka sběru bylin a výsevu zeleniny nebo třeba veselá slovanská jména z Wlasteneckého kalendáře. Ten diář je moje srdeční záležitost a věřím, že potěší nejen příznivce romantiky a nostalgie.

A pak je tu ještě druhý diář s názvem Můj veselý výlet rokem 2021 s podtitulem Diář pro milovnice krásných hor, silných ženských příběhů i historie Krkonoš. Proč právě Krkonoše a ženy? 

Jsem dítě z nížiny, pocházím z Benešova a vyrostla jsem v Mělníku a hory a sníh mě absolutně nelákaly. Ale dnes jsem díky své lyžařské rodině v Krkonoších jako doma. Z Podkrkonoší pochází můj muž a já se je naučila mít ráda i díky dětem, se kterými tam jezdíme od útlého věku. Pochopila jsem, že hory je potřeba oslavovat, opěvovat a starat se o ně, je to také takový náš poklad. A přesně to dělají manželé Klimešovi, úžasní horalové, kteří vedou penzion a infocentrum Veselý výlet, vydávají stejnojmenný časopis a dávají dohromady digitalizovanou kroniku příběhů zdejších domů a lidí. A tak jsem k vzniku diáře motivovala Lenku Klimešovou, která ho ozdobila historickými fotografiemi z Krkonoš, recepty, zajímavostmi o horách a také dvanácti příběhy krkonošských žen, osobností, které vystoupily z řady. Doufám, že Zábavný kalendář a Můj Veselý výlet rokem 2021 budou povzbudivými průvodci pro všechny, kdo se i ve špatných časech chtějí radovat ze života. 

Kateřina Winterová

(1976) 

Vystudovala pražskou konzervatoř, od roku 1998 je v angažmá Národního divadla. K jejím výrazným filmovým rolím patří např. Pesla Tomanová (Toman, 2018).

Připravuje televizní pořad Herbář, jako moderátorka i spoluautorka scénáře. 

Dříve zpívala v kapele The Ecstasy of St. Theresa, v roce 2002 získala cenu Anděl v kategorii Zpěvačka roku. 

Je autorkou blogu Culinabotanica.cz, online magazínu o přírodě a zdravém životním stylu.

Je autorkou několika kuchařek.

S manželem vychovává dva syny.


Foto: Archiv Kateřiny Winterové