Pomalou historií Prostějova

Proč zrovna pomalou? Protože jsme v srdci Hané. Hanáci i Prostějovští mi tohle klišé doufám odpustí. Není na nich, alespoň dnes, nic pomalého. A historie Prostějova? Podobná jako u ostatních našich měst. Někdy lesk a sláva, jindy bolest a utrpení. Každopádně s řadou upomínek na obojí a zajímavostí hodných návštěvy a prohlídky. Tak se se mnou pojďte podívat, co nám zanechala historie v Prostějově.
Interiér Nové radnice – málokde u nás najdete podobné místo ke správě města i vyřizování úředních záležitostí.
Naše procházka začíná před radnicí. Jednou z nejkrásnějších v celé republice, zejména v interiéru, kde v honosné, ale vkusné a ladící symbióze „žijí“ prvky secese, neorenesance i kubismu. Ale to už stálí čtenáři Mojí země vědí z naší předešlé návštěvy Prostějova, věnované moderní architektuře.
Původní portál prostějovského zámku zdobený symbolem Pernštejnů – zubří hlavou.
Poznávání Prostějova jsme sice zahájili v centru dění, ale chronologicky musíme jinam. Nedaleko. Do renesance. V tomto slohu bylo totiž postaveno sídlo rodu, který měl na dějiny města významný vliv – zámek pánů z Pernštejna. Z této doby se ovšem zachoval v původní podobě pouze kamenný portál. Pozdější majitelé Lichtenštejnové a zejména třicetiletá válka znamenali pro zámek postupné chátrání. Od 18. století se stal zámek doslova sběratelem nejrůznějších funkcí – byl sýpkou, pivovarem, bytovým domem, vězením… Dnes je v majetku města a sídlí v něm například ZUŠka a konají se příležitostné výstavy.
Muzeum a galerie na náměstí T. G. Masaryka
Prakticky ve stejné době, v jaké si Pernštejnové budovali zámek, tedy v první polovině 16. století, si měšťané postavili radnici. Aby vás to nepletlo: radnici z počátku 20. století, kterou jsme naše objevování Prostějova zahájili, se říká Nová, tahle nese přízvisko Stará. Ve Staré radnici dnes sídlí Muzeum a galerie města Prostějova. Muzeem se Stará radnice stala už v roce 1905, patří tak k poměrně letitým institucím svého druhu. Stálé expozice nás provedou ranými dějinami města a okolí od doby bronzové až do poloviny 19. století, představí také typickou hanáckou světnici nebo „příběh kamenů“, který nás zavede do Prostějovska před stovkami milionů let. Zvláštností je expozice hodinářství, která prezentuje vývoj tohoto uměleckého řemesla a jeho řemeslného umění za posledních šest století. A vynechat nemůžeme ani expozici věnovanou zřejmě nejslavnějšímu rodákovi – Jiřímu Wolkerovi. Jak je zřejmé z názvu instituce, část prostor je věnována i výtvarným výstavám, v současnosti obrazům zdejšího archeologa a malíře Miroslava Šmída.
Židovská historie v muzejním objektu „Špalíček“ (do bloku patří i sousední dům podnikatele Ehrenstamma) i příjemná kavárna v jeho dvorním traktu.
Muzeum spravuje i další objekt, tzv. Špalíček. Jeho historie, stejně tak jako expozice, je spojena s dějinami židovských obyvatel Prostějova, kterému se také říkalo Hanácký Jeruzalém. Židé totiž představovali ve městě významnou menšinu. Nejen početně, ale především v podnikatelských aktivitách, kdy stáli u počátků potravinářského průmyslu, založili oděvní a textilní tradici města. Expozice muzea najdeme na Uprkově ulici, v oblasti bývalého židovského ghetta, ze kterého se zachovalo jen několik fragmentů. Další židovskou čtvrť připomíná ve Školní ulici už jen malba na původních hradbách města. 
Hradby ve Školní ulici slouží částečně jako kulisy bývalého židovského ghetta.
Město slaví v říjnu šestisté třicáté narozeniny a ještě před tím Dny evropského dědictví, obé provázené řadou kulturních akcí. Co říkáte, není to dobrá příležitost navštívit tohle zajímavé město a jeho památky?
Hlavní prostějovské náměstí jako na dlani. Alespoň tak se to zdá z radniční věže. Uprostřed vpravo upoutá pozornost gotická špička děkanského kostela Povýšení sv. Kříže, vypínající se nad Starou radnicí. Sakrálních památek je v Prostějově požehnaně, jistě se k nim vrátíme v některém z příštích čísel Mojí země.