Plzeň a okolí

Po delší době se vracíme do Plzně a podíváme se i do kraje kolem. Je to tak trochu osobní pozvání. V minulém roce jsem tady strávil spoustu krásných dní. Výsledkem byla obrazová knížka, z níž bych vám rád nabídl ochutnávku. Takže, pokud máte čas a náladu, uvařte si kávu, čaj nebo otevřete pivo (snad ani nemusím připomínat jaké) a pojďte se mnou do města piva, kultury, památek, zahrad, parků, muzeí, architektury, designu, loutek…

Plzeň je Plzeň

Jistě, Plzeň je naše čtvrté největší město. Krajské město. Plzeň je město loutek i těžkého průmyslu. Město s třetí největší synagogou na světě. V roce 2015 Evropské hlavní město kultury. Plzeň je fotbalová Viktorka i hokejový mistr republiky. Plzeň osvobodila americká armáda a město jí to nezapomíná. Plzeň je město Karla Gotta, Miroslava Zikmunda, Jiřího Suchého, Miroslava Horníčka, Jiřího Trnky a sto šedesáti tisíc Plzeňanů.

Ale i tak, doma, natož v zahraničí, se nám při vyslovení jména Plzeň začnou sbíhat sliny… na plzeň. Ať se staví ostatní piva třeba na pěnu, plzeňský Prazdroj 12° je světový unikát. Vedoucí pelotonu světlých, spodně kvašených piv, jak je charakterizuje encyklopedie.

Nejlepší cesta, jak se seznámit s plzeňským pivem, a rozhodně to stojí za to – věřte člověku z vyhlášené vinařské obce, je zajít rovnou k prameni. Pramen se nachází přímo u příjezdu do centra Plzně z Prahy a jmenuje se, jak asi tušíte, pivovar Plzeňský Prazdroj. Na exkurze sem přijíždějí lidé z celého světa. Byla by škoda nechat si ujít atrakci, kterou máme u nás doma takřka pod nosem. Ten bude také první, kdo si užije, pivovarem se line vůně sladu. Pak už na nás čekají historické i ryze moderní varny, impozantní velkokapacitní stáčírna, expozice o vzniku a růstu pivovaru a na závěr si v historických sklepích přijdou na své i chuťové buňky – ochutnávka nepasterizovaného a nefiltrovaného piva.

Do pivovaru se ještě vrátíme, nabízí totiž i další lákadla. Ale nejdřív na návštěvu výjimečných domácností.

Součástí prohlídky Prazdroje jsou i tyto historické měděné varny.

Architektonická chlouba

Jako se Brno může chlubit světově proslulou vilou, má i Plzeň své mezinárodně respektované architektonické perly – Loosovy interiéry. O práci klasika evropské moderní architektury v Plzni jsme se už v našem časopise zajímali, pamatujete možná byty Krausových a Voglových, které Adolf Loos navrhl na ulici Bendově, resp. Klatovské. Příznačný pro naše dějiny je osud obou rodin. Nacistický režim přežil z rodiny Krausových jen inženýr Kraus, byt mu po roce 1948 zabavil komunistický režim, před kterým musel odejít do exilu. A Voglovi? Nejdříve utíkali před nacisty, po válce se vrátili, aby opět museli do exilu před komunisty.

Ale my půjdeme tentokrát na prohlídku Loosových interiérů, obdivovat jedinečné a ryze funkční uspořádání i efektní použití netradičních materiálů. Zavedu vás do domu Brummelova – nejcennější a nejzachovalejší ukázky Loosovy invence v Plzni. Dům obchodníka s řezivem Jana Brummela přestavěl Loos v letech 1927 až 1929. Na rozdíl od předešlých realizací zasáhl architekt v tomto případě i do vnější fasády domu, postaveného v historizujícím stylu druhé poloviny 19. století. V duchu svého hesla „ornament je zločin“ zbavil dům všech zdobností a kudrlinek a k domu připojil vertikální hranolovitou přístavbu. Hlavní dílo ovšem odvedl v interiéru. Ten se ostatně zachoval ve výjimečně původním stavu včetně Loosem navrženého nábytku.

Ale co bych povídal, běžte se s milým a fundovaným doprovodem do Loosových interiérů podívat. Stojí to za to!

Pouze příležitostně je přístupný byt rodiny Huga Semlera. Další z Loosových prací v Plzni se chystá na větší rekonstrukci, ale pokud se vám poštěstí byt s průvodkyní navštívit, jistě oceníte pozoruhodnou dekoraci stěn i dřevěného obložení, která nenechá fantazii na pokoji.

Sláva osvoboditelům

Tenhle slogan jsme slýchali, my starší ročníky, každoročně v souvislosti s oslavami osvobození Rudou armádou. Nic to ovšem nemění na tom, že Plzeň osvobodil Patton (Jan Vyčítal promine). A Plzeňané to tomuhle čtyřhvězdičkovému generálovi, veliteli 3. americké armády, se kterou 6. května dorazil do Plzně, nikdy nezapomněli. Kromě jiného si jej dnes připomínají v muzeu nazvaném Patton Memorial Pilsen v KD Peklo.

Muzeum je založeno především na aktivitách soukromých sběratelů. Všechny exponáty, které nashromáždili, a další, kterými přispěli dárci za předešlých patnáct let provozu, se do muzea nevejdou, přesto se jeho tvůrcům po rekonstrukci v loňském roce podařilo představit ucelený pohled nejen na Pattona, ale celé působení spojenců na konci druhé světové války. V muzeu zaujmou především předměty, které pocházejí skutečně z bojišť na západní frontě, ať už bojové vybavení a zbraně nebo lékařské vybavení, polní nádobí, soukromé předměty vojáků. Pochopitelně, řada panelů je věnována dramatickým válečným událostem, odehrávajícím se přímo v Plzni, jako například bombardování Škodovky. Že je historie druhé světové války dosud živá, svědčí i podpisová stěna v muzeu, na které nechávají své podpisy nejvzácnější návštěvníci – žijící veteráni bojů o Plzeň.

Ti jsou ostatně stále k vidění i v průvodu a při setkání s účastníky Slavností svobody – největší plzeňské akci roku. Při oslavách konce druhé světové války a osvobození Plzně armádou generála Pattona fandové vojenské historie vytvoří snad kilometrový konvoj vojenské dobové armádní techniky, jehož jízdu Klatovskou třídou lemují desetitisíce návštěvníků z naší republiky i z celého světa. Slavnosti trvají několik dní a vedle historické přehlídky nabízí spoustu doprovodných akcí, mimo jiné možnost dobovou vojenskou techniku si doslova osahat ve velkém armádním „ležení“ v parku za obchodním centrem Plaza.

Letošní jubilejní Slavnosti svobody se konají 1.–6. května, tak neváhejte. Bude to jistě opět velkolepé.

Konvoj historické vojenské techniky, obletovaní veteráni druhé světové války, americké vlaky v ulicích a armáda v příměstském parku, to jsou obrázky každoročních Slavností svobody v Plzni.

Město kultury

V roce 2015 se Plzeň stala Evropským hlavním městem kultury. Ani o pět let později neztrácí nic ze své pověsti. Řada mezinárodních i národních festivalů, výstavy, galerie, koncerty… A co teprve divadelní svět! Divadlo J. K. Tyla a jeho Nová scéna v udivující nové budově za necelou miliardu, vyhlášené loutkové Divadlo ALFA i několik dalších menších divadelních spolků tvoří zřejmě největší a nejpestřejší divadelní scénu v Čechách mimo Prahu.

Loutky patří k Plzni stejně jako pivo. Najdete je v muzeu i v loutkovém Divadle ALFA. 

Tři v jednom

Ne, nejde o nabídku ze slevového letáku nebo křesťanskou matematiku. Řeč bude o dalším muzeu. Západočeské muzeum v Plzni totiž vedle tzv. Hlavní budovy provozuje v samotném krajském městě ještě Muzeum loutek, Národopisné muzeum Plzeňska a Muzeum církevního umění plzeňské diecéze. A v rámci kraje navíc ještě Muzeum Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech a Dobřív (momentálně v rekonstrukci).

Hlavní budova muzea skrývá poklady užitého umění, největší sbírku historických zbraní v zemi a další historické expozice. Ale jaképak skrývá – jedna z našich největších institucí svého druhu k návštěvě naopak láká a zve. Na návštěvníka zapůsobí nejen expozicemi, ale i samotnou novorenesanční budovou s impozantním, štuky bohatě zdobeným schodištěm, vysokými vitrážovými okny, zachovalými kamennými portály a dalšími cennými stavebními prvky.

V srdci Plzně, na náměstí Republiky, najdete Národopisné muzeum. Stálá expozice „Jak se žilo na Plzeňsku“ vás vtáhne do běžného života české společnosti ve městě i na venkově od 16. do 20. století. Taky vám přijde zvláštní, že 20. století je už historie? Když už budete v tomhle svatostánku etnografie, pokochejte se zde jedinou renesanční dvorní lodžií v Plzni.

Expozice Národopisného muzea.

Pokud byste měli ve městě málo času a chtěli tip na něco výjimečného, řeknu Muzeum církevního umění. Sídlí v prostorách bývalého minoritského, později františkánského kláštera, jen pár desítek metrů od náměstí. V působivých gotických interiérech tady najdete opravdové skvosty: čtyři velká plátna největších českých barokních malířů Brandla, Reinera a Škréty, obraz madony od renesančního malíře nejvyšší umělecké i historické kategorie Lucase Cranacha staršího, nejstarší skříň v Čechách, liturgické předměty obrovské hodnoty, rozsáhlou sbírku sochařského umění…

Asi ani nemusím dodávat, kdo bude nejvděčnější za další tip – Muzeum loutek na náměstí Republiky. Vedle osobností vyjmenovaných v úvodu je Plzeň také městem dvou nejslavnějších dřevěných rodáků – Spejbla a Hurvínka. Pro Josefa Skupu je stvořil řezbář Gustav Nosek, Spejbla přesně před sto lety. V muzeu ale najdou děti (i dospělé děti) vedle celebrit S+H i další staré i soudobé loutky, historická loutková divadla i připomínku dalšího slavného plzeňského rodáka Jiřího Trnky. V horním patře si mohou děti samy loutky vyrobit a v malém divadelním sále sehrát i vlastní představení.

Muzeum církevního umění – vzácné exponáty v nádherných prostorách.

Pojďme na vzduch

Nemůžeme strávit náš čas v Plzni jen v muzeích, je potřeba se trochu protáhnout, projít, nadýchat čerstvého vzduchu. Pro Plzeňany jsou vyhlášenou rekreační oblastí Bolevecké rybníky v severní části města. O letních radovánkách netřeba mluvit, ale i když je tuhá zima a na rybnících se usadí dostatečně silný led, je kde si hrát.

Mimo zimní měsíce vybízí k procházkám i krásné parky přímo v centru města. Ty totiž střed Plzně doslova obkličují. Křižíkovy, Šafaříkovy, Kopeckého nebo Smetanovy sady, to jsou oázy zeleně i dalších barev parkové a okrasné flóry. Já bych vás ale rád zavedl na místa, kde šumění stromů, romantické kompozice nebo místa stvořená k rozjímání vzdálí člověka ruchu velkoměsta a přinesou duchovnější rozměr. Chci vás pozvat do dvou zahrad.

Obě se nacházejí v plzeňské místní části Doudlevcích, první z nich u soutoku Úhlavy a Radbuzy. Meditační zahrada s Památníkem obětem zla je – jak říká tabule u vchodu – místem naděje, pravdy, odpuštění a smíření. Založil ji v roce 1960 pan Luboš Hruška, politický vězeň komunistického režimu. Na místě původního starého sadu vytvořil park anglického typu s řadou cizokrajných dřevin, jezírky, altánem. V zahradě jsou instalovány pískovcové sochy Romana Podrázského, na počátku devadesátých let byla postavena i zahradní kaple. Zahrada je otevřena od dubna do října.

Asi deset minut chůze od Meditační zahrady najdete na samém břehu řeky Radbuzy druhou, podobně působivou ukázku zahradní architektury – Luftovu zahradu. Jméno dostala po rodině, která její základ vybudovala za první republiky. Zahrada s množstvím vzácných dřevin a romantizujícími prvky je plná klidu, kouzelných zákoutí i přírodních zajímavostí. Její otevírající dobu, stejně jako ostatních památek, najdete na stránkách Visit Plzeň.

Cesta z města

Tady jsem si vypůjčil titulek z české kinematografie. Chci vás totiž vzít na výlet do okolí Plzně. Plzeňský kraj nabízí spoustu zajímavého i v bezprostřední blízkosti své metropole. Tady je jen malá ukázka.

Jednou z nejstarších církevních památek u nás je rotunda sv. Petra a Pavla ve Starém Plzenci jihovýchodně od Plzně. Památku, jejíž rodný list pochází z 10. století, najdete na kraji přírodní památky Černá stráň. Stezka, která vede tímto územím, vás za rotundou dovede také k základům dvou zaniklých kostelů a slovanského hradiště, k vyhlídce na Plzeň nebo mohylovému pohřebišti. Od rotundy je také pěkný výhled na protější kopec, na jehož vrcholu čeká na své novodobé „dobyvatele“ královský hrad Radyně – lépe řečeno, jeho zakonzervované a nákladně zrekonstruované pozůstatky.

V kraji jihovýchodně od Plzně ještě zůstaneme, kousek za Starým Plzencem nás čeká Kozel. Na pivo zapomeňte, jedná se o empírový zámek s krásným krajinným parkem. A pro koho je empír moc velká moderna, pro toho bych měl v nedalekých Nebílovech možná méně známý, ale o to kouzelnější zámeček barokní.

Nová atrakce Plzeňska na nás čeká na severu. Asi deset kilometrů směrem na Karlovy Vary leží obec Nevřeň. V posledních letech přitahuje návštěvníky z celé republiky zdejší velkolepý kaolínový důl – podzemní prostory vzniklé těžbou této keramické suroviny. Exkurze do dolu startují v moderním středisku Centrum Caolinum Nevřeň.

Rotunda sv. Petra a Pavla ve Starém Plzenci.

Zpět do pivovaru

Z toulek po okolí Plzně se vracíme do Prazdroje, který jsme v úvodu našeho výletu do Plzně zdaleka neprozkoumali celý.

Končili jsme ochutnávkou nefiltrovaného a nepasterizovaného piva v historických sklepech pivovaru. A co byste řekli na to, natočit si pivo sami. První věc, kterou by nám odborník ve Škole čepování piva Pilsner Urquell řekl, by bylo, že točí se kolotoč, ale pivo se čepuje. A lze ho načepovat mnoha špatnými způsoby a několika dobrými. V této škole se poučíme, jak by měl o pivo pečovat hostinský, dozvíme se, co je hladinka, šnyt nebo čochtan, a na vlastní kůži poznáme, že načepovat správně půllitr piva není jen tak.

Jen okem fotoaparátu nahlédneme do dlouhé a dodnes udržované tradice pivovaru – k bednářům. Přestože obří ležácké i menší přepravní sudy z vyzrálého dubového dřeva nahradily moderní technologie a materiály, bednářské řemeslo se v Prazdroji udržuje dodnes. A je to docela rarita. Dokonce tak velká, že má šanci na zápis do seznamu kulturního dědictví UNESCO.

S pivovarem jsme ještě zdaleka neskončili. Víte, co je spilka? Ano, restaurace v areálu pivovaru, kde si můžete po ochutnávkách při exkurzích „přidat“. Ale to je Spilka s velkým S. Já jsem měl na mysli prostory v pivovaru, kde ve velkých otevřených kádích v chladu, za tichého šumění kvasí pivo. I v tomto případě tradici nahradily nové technologie, ale my si přece jen vzácně zachovalou historickou spilku s pěnou a vůní „živého“ kvasícího piva můžeme užít při exkurzi do pivovaru Gambrinus, souseda Prazdroje.

Za historií můžeme vedle samotného pivovaru ještě do Pivovarského muzea v centru a z něj do jedinečného plzeňského podzemí, jehož prohlídka je zakončena… hádejte? Ochutnávkou piva.

A to už je tak akorát, aby se nemotala hlava. Co říkáte?

Závěr prohlídky historických sklepů pivovaru nemůže být lepší – ochutnávka nefiltrované a nepasterizované plzně.

Co se nevešlo

A nevešlo se toho z plzeňské nabídky i tentokrát hodně. Zoologická a botanická zahrada a přilehlý Dinopark ani Akva Tera – terarijní pobočka plzeňské zoo v samotném centru města. Synagogy. Velká, která je skutečně velká – třetí největší v Evropě na sadech Pětatřicátníků, a Stará ve dvorním traktu Smetanových sadů. Výstavní síň Západočeské galerie v budově zvané Masné krámy. Secesní kavárna v novorenesanční Měšťanské besedě, naproti stojící Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje v bývalém klášteře dominikánek. Minuli jsme i jeden z největších IQ parků v ČR – Techmanii. Nestihli jsme výhled z momentálně rekonstruovaného kostela sv. Bartoloměje, nejvyšší, jaký si můžete dopřát z kostelní věže v České republice. Nenavštívili jsme ve Vodárenské věži malé muzeum rodiny Škodů, která ve světě proslavila Plzeň stejně jako pivo. Do naší přílohy se nevešly sportovní parky Škoda, jeden u přehrady České údolí, druhý u parku Homolka v Doudlevcích. Nevěnovali jsme se nočnímu životu města a spoustě zajímavých klubů. A taky restauracím, kavárnám a… a spoustě dalších atraktivit čtvrtého největšího města České republiky.

Je toho v západočeské metropoli k vidění opravdu hodně. Zeptám se proto na závěr trochu provokativně. Nebyli jste v posledních deseti letech častěji na Makarské než v Plzni? Pokud ano, věřte, je to škoda.

Science centrum Techmania.

NÁŠ TIP

Nedaleko Plzně, na konci obce Zruč-Senec, cestou na Třemošnou vás překvapí nečekané „letiště“. Otec a syn Tarantíkové tady nashromáždili a vystavují desítky leteckých veteránů a další vojenské techniky. Vše v nekašírovaném stavu, se všemi šrámy a ranami reálného provozu, o to věrohodnější a autentičtější. Na své si tady přijdou jak letečtí experti, tak i laici. A když už budete v těchto končinách, zajeďte se podívat na nedaleké „jedovaté“ Hromnické jezírko.

Air Park Zruč u Plzně.

MŮŽE SE HODIT…

Informační portály