Papírovou historií Ústí nad Orlicí

Proč papírovou, když město na soutoku Tiché Orlice a Třebovky v podhůří Orlických hor proslulo zejména textilní výrobou? Protože Ústí nad Orlicí se stalo také centrem specifického umění betlémářského – namísto tradičnějších vyřezávaných zde vznikaly betlémy malované, papírové. A dodejme i rozměrné, figurami oplývající, pestré a zábavné. Proto naši toulku minulostí tentokrát začneme netradičně až v půli 18. století.

V druhé půli Století páry se díky nově postavené železniční trati Olomouc–Praha v Ústí neboli Oustí, jak říkají místní, začal vzmáhat průmysl. Hlavně textilní, bavlnářský průmysl. A jak to souvisí s betlémy z úvodu? Orlickoústecké betlémy jsou malované na lepence
nebo kartónu, často z pozůstatků po balení zpracovávaných látek. Malířského „plátna“ pro tvorbu betlémů byl tedy dostatek, což by samo o sobě nestačilo. Přidat musíme tradici, um a zkušenosti sdílené v generacích. Tradice se ostatně udržuje dodnes. V tvorbě malovaných jesliček i v tzv. chození po betlémech, kdy se navštěvují sousedé a hodnotí a obdivují dílka současná i „po babičce“.

Ústecké betlémy mají řadu zvláštností. Jednou z nich byla dějová linie od klasického zrození Ježíška až po Velikonoce, tedy dobu jeho ukřižování a zejména zmrtvýchvstání. Od Vánoc byl daný betlém postupně přestavován a doplňován a vznikaly tak betlémy hromniční nebo postní. Ještě něco mají papírové betlémy společného s textilním průmyslem. Ty nejkrásnější našly svůj domov v expozici ústeckého městského muzea a to pak své útočiště v Hernychově vile. Toto honosné secesní sídlo si nechal postavit místní textilní magnát v letech 1906–1907 a zaujme nejen zvenku architektonickou složitostí a zdobností, ale i filigránskými štukami interiéru, jeho dřevěnými prvky nebo kovovým, bohatě zdobeným lustrem v centrální hale.

Foto: Pavel Radosta