Oduševnělou historií Olomouce

Přestože jsem brněnský patriot, musím se přiznat, že nejkrásnější moravské město je pro mě Olomouc. A proč je hanácká metropole oduševnělá? Sídlo zde má odvěké centrum moravského a části slezského katolického „světa“ i světský zástupce kultivace ducha – starobylá univerzita. A to není zdaleka všechno.

No řekněte sami: na tři desítky kostelů a kaplí, na každém kroku skvostné ukázky stavebních slohů od románského přes gotiku, renesanci, baroko až k současné výstavbě, památky na seznamu kulturního dědictví UNESCO, unikátní pevnostní architektura, státotvorné stopy historie, jako například smrt posledního Přemyslovce nebo korunovace nejdéle vládnoucího panovníka… Ale popořádku. Na počátku všeho bylo slovo. V případě Olomouce to bylo slovo latinské a jistě ne oduševnělé. Ve 2. století našeho letopočtu si totiž Olomouc vybrala za své tábořiště římská legie, která zde vybudovala opěrný bod proti místním Markomanům. Koncem 7. století už do Olomouce zavítali „naši“ – vzniklo zde první opevněné slovanské hradiště na našem území. Význam hradiště se posílil v období Velkomoravské říše. V čase, kdy vládu nad Moravou převzali čeští Přemyslovci, si vybral Olomouc jako útočiště, jak praví Kosmas, „nejkrásnější a nejudatnější“ kníže Břetislav. Ano, ten, který unesl ze svinibrodského kláštera neméně krásnou Jitku. Přemyslovci mají ale na Olomouc i smutnější vzpomínku, roku 1306 tady byl násilně ukončen život posledního z rodu, teprve sedmnáctiletého Václava III.


Foto: Libor Sváček, Pavel Radosta a archiv statutárního města Olomouce

– více v tištěném vydání Mojí země (na stáncích od 1.4.2021, nebo předplatné přes společnost SEND) nebo elektronickém vydání (registrací přes Alza.cz)