Jan Masaryk

V dějinách naší země je pouze jedna podobně záhadná smrt: vražda Václava III., která znamenala zánik přemyslovské dynastie. Tak velký historický význam skon ministra zahraničí Československé republiky Jana Masaryka neměl. Svým způsobem však byl ještě důležitější: signalizoval mnohem hlubší společenskou změnu. Navíc je zde i větší množství alternativ…

Pro nástup komunismu u nás je ta smrt příznačná. Muž velkého jména, dědic velkých tradic první republiky, najednou ležel zkroucený v pyžamu na studeném nádvoří Černínského paláce, přičemž na parapetu okna údajně spočívaly kousky jeho exkrementů. Jako by tam na dvoře ležela celá první republika, se svojí demokracií a noblesou – i korupcí a neschopností. Pořád však tisíckrát lepší než to, co mělo vzápětí přijít.

Jeho Veličenstvo se červenalo

Tělnatý „Honza“ byl na rozdíl od svého sošného šlachovitého otce bonviván a veselý brach. V Londýně, kde působil jako diplomat, byl hvězdou nejvyšších kruhů. Proslul jako dokonalý hostitel, hrou na piano i zpěvem a také vyprávěním vtipů. Na dvoře krále Jiřího VI. mu bylo – jako jedinému neurozenému – dovoleno vyprávět neslušné anekdoty!

Podivuhodným řízením osudu se chotí Jana Masaryka (JM) v roce 1925 stala Frances Craneová. Ano, dcera toho miliardáře Charlese Cranea, který sponzoroval vznik Muchovy Slovanské epopeje a pomáhal při vzniku Československé republiky. Mladý Masaryk s tehdy osmatřicetiletou Frances vyženil i tři nevlastní syny (jejich biologický otec pak zemřel v roce 1931).

Za svých nejlepších časů byl JM miláček národa: důvěrný přítel Wericha, Voskovce a Čapka, pro svoji (údajnou?) lidovost nesmírně populární. Mezi obchodními cestujícími té doby se tradovalo Masarykovi připisované rčení: „Kdo na hotelu nemočí do umývadla, není inteligent!“ Zdalipak o tom JM aspoň věděl?

– více v tištěném vydání Mojí země (na stáncích od 6. 2. 2014, nebo předplatné přes společnost SEND) nebo elektronickém vydání (registrací přes Publero.com)