KRÁLOVNA
JUDITA

matka vlasti

Judita.jpg

Nelekejme se podoby Judity Durynské na vladařském denáru. Téměř deset století a nepříliš šikovné ruce tehdejšího rytce poznamenaly tvář i postavu ženy jinak jistě „téměř nadlidsky krásné“.

Durynkové – obyvatelé severoněmeckého Duryňska (Thueringen) – mají u nás odedávna mizernou pověst. Jak se stal nějaký neobjasněný zločin, hodili to na ně. Podle Starých pověstí českých tak třeba jistý Durynk uřízl hlavu knížecímu synkovi Zbyslavovi, podle jiných pramenů zas durynský rytíř zabil krále Václava III. Málokdo si přitom asi uvědomí, že tu máme i jeden příklad znamenitosti severoněmeckého plémě – druhou českou královnu Juditu Durynskou!

Pokud můžeme věřit historickým pramenům – někdy asi příliš kusým a jindy nejspíš vyfabulovaným – byla Judita nejlepší královnou českého středověku. Dnes bychom řekli, že byla skvělou manažerkou své adoptivní vlasti: zvláště v těch četných obdobích, kdy její manžel Vladislav II. vyrážel na válečná tažení po boku německého císaře.

Rozervaná země

Judita do Čech zavítala ve velmi neklidné době. Země byla v téměř permanentní válce – buď občanské, nebo se svými sousedy. Přemyslovci se zuby nehty rvali o kořist v podobě Čech a Moravy, což jim soudcovali němečtí panovníci. Vražda, uvěznění či vyhnanství byly běžnými prostředky politického boje, rodící se šlechta vycházela z řad „loupeživých rytířů“. Těžko být v takové době ušlechtilý, velkodušný a laskavý – ze všech stran hrozily ostré dýky.

Dcera durynského landkraběte Judita, která mládí strávila na romantickém hradu Wartburg, ovšem byla výjimečná osobnost. Čechy pro ni nebyly zemí tak úplně neznámou. Vdala se sem totiž její starší sestra Cecílie, která si vzala Oldřicha, syna Soběslava I. Od Cecílie se tak mohla Judita z první ruky dozvědět, jak to u nás chodí. Oldřich se totiž také pokusil urvat pražský trůn, ba dokonce se kvůli tomu vypravil za císařem Fridrichem I. Barbarossou, jehož sestru si vzal za ženu bratr Cecílie a Judity Ludvík II. Železný. Na základě tohoto příbuzenství se Oldřich cítil oprávněn vládnout českému knížectví. Barbarossa ale dospěl k jinému závěru; dnes už nezjistíme proč. Milého Oldřicha bryskně odeslal do východních Čech, kde směl vládnout pouze malému „knížectví“.

– více v tištěném vydání Mojí země (na stáncích od 2. 4. 2015, nebo předplatné přes společnost SEND) nebo elektronickém vydání (registrací přes Publero.com)

 

Jan Bartík
Téma: 
Historie
Královna Judita matka vlasti