Naladit se s Ladou
K zimě a Vánocům patří neodmyslitelně i poetické obrázky Josefa Lady. Vždyť spojení ladovská zima se skloňuje rok co rok. Pojďme si v tomto čase připomenout autora nestárnoucích motivů povídáním s jeho vnukem, který se o odkaz dědečka stará. Jmenuje se také Josef Lada a zrovna v době naší návštěvy vyprovázel vnoučka Toníka ze svého pražského domku. Takže jsme nakonec potkali Lady dva a o jejich slavném předkovi se dozvěděli leccos zajímavého.
❱ Když jsme tu u vás potkali další generaci, nabízí se hned otázka na genetickou výtvarnou stopu ve vaší rodině. O pokračování rodu je, jak je vidno, postaráno, jak je to ale s uměleckými vlohami?
Zatím platí, že skončily u mojí maminky Aleny Ladové. Vystudovala UMPRUM a stala se také malířkou a ilustrátorkou. Děda byl jejím velkým vzorem, učitelem, rádcem, ale i nejlepším kamarádem. Pracovali spolu, měli vedle sebe stoly, byli si vzácně blízcí. Já, ani žádný z mých třech synů jsme výtvarné nadání nepodědili. Jak to bude dál, s Toníkem nebo v budoucnu s dalšími, uvidíme.
❱ Dá se ale říct, že jste podědil podobu…
To ty brýle. Nemají ale co dělat s mým dědečkem, jsou spojeny s časy dospívání a obdivem k Beatles a Johnu Lennonovi. Prý bych si ale s dědou rozuměl, říkávala mi maminka, snad i smysl pro humor máme podobný. Osobně jsem ho nepoznal, narodil jsem se tři roky po jeho smrti.
❱ Váš dědeček musel být nesmírně pracovitý, jeho dílo je opravdu obsáhlé. A co je až neuvěřitelné a možná ne tak všeobecně známé, pracoval se zrakovým handicapem…
Ano, v mládí po nešťastném pádu na ševcovský nožík oslepl na pravé oko. Celkový soupis jeho díla sice neexistuje, ale můj táta se ho snažil zmapovat a udělal v tom během svého života velký kus práce. Po jeho smrti v roce 1994 jsem to převzal já, a když jsme připravovali velkou monografii Josefa Lady, která poprvé vyšla v roce 2008, a snažili se shromáždit co nejvíce informací, ještě jsme na spoustu nových věcí narazili. Například táta pracoval, co se obrazů volné tvorby týče, s počtem kolem čtyř set a my jsme dnes už u čísla pět set padesát. Počet ilustrací pro děti i dospělé se odhaduje na patnáct tisíc. A každý rok se objevují ještě další díla v několika kusech, například na různých aukcích – rané kresby nebo nové varianty obrazů, obracejí se na mne čas od času i jejich majitelé.
– více v tištěném vydání Mojí země (na stáncích od 6. 12. 2018, nebo předplatné přes společnost SEND) nebo elektronickém vydání (registrací přes Alza.cz)
Číslo 6/2018
