Laznovsky.jpg

Lažnovský – oběť chlebíčkového odboje.

Premiér otrávil chlebíčky pro podlé novináře. „Churchill“ Karel Lažnovský na otravu zemřel.

Český národ za okupace nebyl tupým stádem ovcí, které by jen poslušně pracovalo pro Říši. Domácí odboj měl nejrůznější podoby – zkoušel se dokonce i bakteriologický útok na Německo! Ten se ale nakonec prakticky neuskutečnil. Dodnes není známo proč.

Dost málo se ví, že slavná odbojová organizace Obrana národa už od července roku 1939 připravovala „bojové využití bakterií proti německému nepříteli“. S nápadem přišli moravští členové organizace, především MUDr. Jan Vignati, prosektor z Uherského Hradiště.

Tyfem proti Německu?

To se nepovedlo

Zvažovala se řada druhů choroboplodných zárodků: nakonec byl ale vybrán tyfus. Oproti například antraxu nebo botulotoxinu měl tu výhodu, že se dal snadněji šířit.

Bacily na klikách vagonů a hospod

Plán odbojářů nebyl špatně vymyšlen. Tyfové bacily měl v potřebném množství připravit dr. Vignati, na jehož pracovišti to šlo poměrně snadno provést. Do Německa je mělo dopravit šedesát odbojářů, kteří za tím účelem měli být vybaveni „Tajnou zbraní R“ – jakýmsi mechanickým sprejem v nenápadné kovové trubičce o délce 20 centimetrů a průměru 15 milimetrů. Na prosektuře v Hradišti se do ní měly napumpovat bacily, jež by pak odbojáři vypouštěli za pomoci jednoduché trysky.

Vše bylo velmi důkladně a přesně připraveno. Po pečlivých úvahách se odvážní mužové dohodli, že vrstvičku bacilů budou v Německu stříkat především na kliky dveří vagonů, hospod a trafik, případně i na poštovní schránky a další často dotýkaná místa.

Rozprašovače byly péčí ing. Jiřího Elgra tajně vyrobeny v Blansku. Zachovalé účetnictví Obrany národa upřesňuje, že za každý kus se Elgrovi vyplatilo 50 korun – všech 60 sprejů tedy vyšlo na 3 000 korun.

Doktor Vignati dokonce vyzkoušel sílu bakterií, které měl k dispozici. Zamořil s nimi vagony, jimiž se z Čech přepravovali zabavení koně do Německa. Asi třetina zvířat opravdu uhynula.

Při dalším zkušebním nasazení – tentokrát v Jihlavě a v jedné obci na Vyškovsku, obývané především Němci – ovšem efekt zdaleka tak silný nebyl. Přesto se prokázalo, že „Tajná zbraň R“ funguje.

Nakonec však přímo v Německu nasazena nebyla. Dodnes není jasné, z jakého důvodu velitelství Obrany národa nevydalo příslušné rozkazy. Snad se obávalo, že by případně prozrazený bakteriologický útok poškodil český odboj a fašisté by ho zneužili ve své mezinárodní propagandě, že by tedy škoda byla větší než užitek?

To se asi už nikdy nedozvíme.

K_H_Frank.jpg

K. H. Frank se štěstím unikl „vozhřivkovému“ atentátu. Jeho štěstí netrvalo dlouho. V roce 1946 byl oběšen na dvoře Pankrácké věznice.

Vozhřivka pro K. H. Franka

Plány na tyfový útok však byly později vyzrazeny a dr. Vignati i jeho spolupracovníci v roce 1942 popraveni. K jejich popravě dal souhlas osobně Adolf Hitler, který původně nechtěl proti Obraně národa zasahovat takto tvrdě, aby „Čechům neposkytl mučedníky“.

Jeho názor však prý změnily právě informace o naším odbojem chystané tyfové nákaze. Ty rovněž posloužily při školeních esesáků, v nichž pomáhaly vyvolat co největší nenávist k Čechům.

Existovaly i další odbojářské plány na bakteriologické útoky – žádný z nich už ale nebyl tak rozsáhlý a nedospěl tak daleko jako ten tyfový. Šlo vlastně jen o individuální akce: nejznámější z nich je pokus o nakažení K. H. Franka vozhřivkou (když bylo zavrženo použití botulotoxinu či TBC).

S tímto záměrem prý přišel osobně generál Eliáš. Frank se právě v té době učil jezdit na koni, spolu s nímž mohl být infikován vozhřivkou – tehdy u lidí neléčitelnou. Nakonec ale nenáviděného muže zachránila náhoda. Jeho původní učitel jízdy, který měl akci provést, byl vyměněn za jiného. (Jak ale víme z dějepisu, Frank stejně trestu neunikl: po válce byl oběšen.)

Smrtící delikatesy

Jediným opravdu úspěšným odbojářským počinem na poli bakteriologické války se tak nakonec stal „chlebíčkový útok“ v říjnu roku 1941. Tehdy vrcholil tlak kolaborantských a udavačských takzvaných aktivistických novinářů na premiéra Aloise Eliáše, aby zaujal proněmecké stanovisko, podpořil kolaborantské novináře, vystoupil proti zahraničnímu vysílání BBC a vůbec „šel národu příkladem“. Což samozřejmě hrdinný – později fašisty popravený – generál nechtěl a nikdy by to neudělal.

Naoko ale ustoupil tlaku sedmičky nejukřičenějších aktivistických šéfredaktorů a rozhodl, že je přijme ve svém úřadu. Zrádci ovšem nemohli tušit, že hlavním cílem jejich audience není vyvolat obrat v Eliášově smýšlení, ale chlebíčky, které měli během diskuse sníst.

„Hvězdami“ neslavné sedmy byli šéfredaktor Českého slova Karel Lažnovský a Emanuel Vajtauer (prosluli ale i Jan Scheinost a Jaroslav Křemen). Ti také tvořili čtveřici, jíž byly při audienci podány otrávené chlebíčky. Dochované zprávy tvrdí, že delikatesy – mimochodem luxusní, přímo od legendárního Lipperta – před setkáním odnesl osobně premiér Eliáš do ordinace jistého lékaře-odbojáře (specializací urologa), který je otrávil několika druhy bakterií. Traduje se také, že premiér chlebíčky osobně koupil. To ale nevypadá pravděpodobně.

Historikové znají jméno lékaře, jenž do lahůdek vstříkl jedy. Nebylo však nikdy zveřejněno, protože si to lékař – a následně ani jeho potomci – s ohledem na Hippokratovu přísahu nepřáli.

Chlebicky_0.jpg

Byl to prý „mluvčí národa“

Historie nám nedochovala zprávu o tom, jaký druh chlebíčku snědl Lažnovský. Je ale známo, že byl nakažen tyfem. Všichni otrávení novináři měli po audienci zdravotní potíže – jediný Lažnovský (+36) však nákaze asi po třech týdnech podlehl.

Kariéra Lažnovského – jenž byl pro svůj vzhled přezdívaný „Churchill“ – je pozoruhodnou ilustrací proměn divokého 20. století. Původním povoláním horník na Kladně, ve 20. letech odborářský předák a zuřivý komunista, ve 30. letech neméně horlivý nacionální socialista, propagátor „německé Evropy“ a antisemita. Jeden z mála českých novinářů, který byl ochoten se zápalem a nadšením pracovat pro nacistické okupanty: drtivá většina jeho profesních kolegů se v té době pouze snažila do ničeho nenamočit a nějak přežít zlé časy (což ostatně činili i jejich nástupci ve druhé polovině 20. století).

Nacisté Lažnovského smrt velmi důkladně propagandisticky využili – ze zrádce českého národa udělali proroka jeho spásy, který zemřel jako politický mučedník. Dostalo se mu státního pohřbu, byla po něm pojmenována novinářská cena i část vltavského nábřeží v Praze (dnes Rašínovo nábřeží). Emanuel Vajtauer, který premiérské pohoštění přežil, ho vzletně označil za „mluvčího národa v době velkých převratů“.

Že za náhlou smrt prominentního kolaboranta mohou otrávené chlebíčky, se okamžitě považovalo za víceméně jasné. Z účasti na „chlebíčkovém atentátu“ byl už tehdy podezírán i sám Eliáš. Nebyla mu sice prokázána – hrdinný generál, který podporoval odboj, byl však o rok později Němci stejně popraven…

Ivo Bartík
Wikimedia Commons
Téma: 
Historie
Tyfem proti německu?
Číslo 1/2013
||

Informace pro předplatitele

Vytisněte si dárkový poukaz:

Darkovy-poukaz.pdf

Bližší informace a objednání předplatného Mojí země:

Tištěná verze

SEND předplatné Praha
Tel.: +420 225 985 225
www.send.cz

Elektronická verze

AlzaMedia
www.alza.cz

Ediční plán 2020

1/2020 vychází 6. února
2/2020 vychází 2. dubna
3/2020 vychází 4. června
4/2020 vychází 6. srpna
5/2020 vychází 1. října
6/2020 vychází 3. prosince

Inzerce v časopise

Magazín Moje země nabízí řadu příležitostí k propagaci služeb, zboží, k prezentaci záměrů nebo image vaší společnosti. Prostředky jsou standardní inzertní plochy, sponzoring rubrik, PR články a aktivity. Reklama v časopisu Moje země je přiměřená a vstřícná nejen k zadavateli, ale i čtenáři a tím i pozitivně vnímaná a účinná.

Podmínky inzerce zde.

PARAMETRY
Náklad 11 tisíc výtisků, z toho 5 700 předplatitelů
Rozsah 96 stran + 4 strany obálky
Formát 175 × 254 mm
Čtenost 50 tisíc za číslo, 110 tisíc za delší období
Struktura 58 % ženy, 42 % muži
středoškolské vzdělání 46 %
vysokoškolské vzdělání 31 %
Periodicita dvouměsíčník
Cena výtisku 55 Kč, předplatitelé 45 Kč
Roční předplatné 270 Kč
Distribuce prodejní místa PNS po celé ČR
FORMÁTY INZERCE
Form-inz-01.png
Form-inz-02.png
INZERCE V RUBRICE REGION
Form-inz-03.png

Ediční plán 2020

1/2020 vychází 6. února
2/2020 vychází 2. dubna
3/2020 vychází 4. června
4/2020 vychází 6. srpna
5/2020 vychází 1. října
6/2020 vychází 3. prosince

Inzerce na webových stránkách časopisu

banner A šířka 981 px, výška 196 px
banner B šířka 239 px, výška 410 px

Vydavatel

MOJE ZEMĚ ČESKO s. r. o.
Gromešova 769/4, 621 00 Brno
Tel.: +420 532 193 011
www.mojezeme.cz
GPS: 49°15'3.933"N, 16°35'21.374"E


DIČ: CZ29364426
IČO: 29364426

Registr: Krajský obchodní soud v Brně
16.7.2012, oddíl C, vložka 75575
Šéfredaktorka
Kobzova
Martina Kobzová
Tel.: +420 728 726 068
E-mail: kobzova@mojezeme.cz
Marketing manažer
a obrazový redaktor

Redakce
Radosta
Pavel Radosta
E-mail: radosta@mojezeme.cz
Bartik.jpg
Ivo Bartík
Produkce Vedoucí inzertního oddělení
Rudolecka
Drahomíra Jindrová
Tel.: +420 532 193 030
Mob.: +420 723 129 935
E-mail: produkce@mojezeme.cz
Kobza.jpg
Pavel Kobza
Tel.: +420 532 193 032
E-mail: kobza@mojezeme.cz