Životní příběh Elišky Haškové Coolidge je skutečně fascinující. Útěk osmileté holčičky do emigrace, rozdělení rodiny, studia v Americe, prostředí nejvyšší politiky i úspěšná kariéra v Bílém domě, kde pracovala jako zvláštní asistentka pěti amerických prezidentů. Bolestný rozvod, bankrot a nový začátek s dospívající dcerou. Po padesáti letech návrat do rodné země, do míst, která znala jako dítě. V Česku je dnes tato dáma považována za královnu etikety, angažuje se v projektech etické výchovy, neúnavně a naléhavě akcentuje význam morálních hodnot, slušnosti a ohleduplnosti. Činí tak z přesvědčení, kterému dala základ rodinná výchova a české kořeny.
Příklad
je nejlepší učitel
❱ Pět amerických prezidentů, česká babička a já – to je název Vaší životopisné knihy, která právě vychází ve druhém, doplněném vydání. Napovídá, že babička patřila ke klíčovým postavám Vašeho života.
Rozhodně. Oba prarodiče pro mne byli celoživotním vzorem. Dědeček byl významný český bankéř, prezident burzy a velký vlastenec. Byl také majitelem akcií vydavatelství Melantrich, které vydávalo České slovo. Nacisté od něj chtěli tyto akcie odkoupit, pětkrát je odmítl, nechtěl, aby se z Českého slova stalo Německé. Zaplatil za to životem, byl nacisty popraven v roce 1942. S babičkou jsem měla štěstí strávit velký kus života. Byla jsem u ní na Šumavě jako dítě každé léto, chodila jsem tam i do první třídy, později emigrovala za mnou a za tatínkem do Washingtonu, což pro ni nebylo vůbec lehké. Opravdu hodně mě ovlivnila, byla to osobnost s pevnými zásadami, které mi vytrvale vštěpovala. Patřila mezi ně etika, víra v Boha, pokora, respekt k sobě i druhým i to, že jsem Češka. Návratu do rodné země se bohužel nedočkala, ale trvala na tom, abych se vrátila, až to bude možné. Slíbila jsem jí to.
❱ Vrátila jste se natrvalo po padesáti letech s těžce nemocným tatínkem…
Ano, přál si zemřít doma. Je pochovaný na Šumavě, u kapličky sv. Vintíře, kam chodil dědeček kdysi přemýšlet. Je to specifické místo. Převzala jsem také starost o rodinný majetek, který se nám vrátil. Dědeček v roce 1934 koupil zámek v Kundraticích nedaleko Hartmanic, za komunismu v něm byly Státní statky, takže byl v děsivém stavu. Není snadné si s tím poradit, překážek je spousta, ale snažím se, jak jen to jde.
– více v tištěném vydání Mojí země (na stáncích od 1. 12. 2016, nebo předplatné přes společnost SEND) nebo elektronickém vydání (registrací přes Alza.cz)
Číslo 6/2016
