Simpanzice-Dadyna.jpg
Šimpanzice Dadyna žila v brněnské zoo do svých pětačtyřiceti let.

Odvrácená tvář zoo

V tomto čísle našeho časopisu končí seriál věnovaný českým zoologickým zahradám. Neznamená to, že bychom neměli už o čem psát. Nevěnovali jsme se zahradám v Ústí nad Labem, Děčíně, Jihlavě, Chomutově, Vyškově a dalším, dnes už často i soukromým zoo a zařízením. Jistě se zde zastavíme ještě při našich dalších toulkách Českou republikou.

Naše více než roční putování po zoologických zahradách uzavíráme poněkud polemickou a kontroverzní úvahou.

Jsou vůbec zoologické zahrady tím nejlepším domovem divokých zvířat? Nechováme a nedržíme tygry, kondory, lední medvědy nebo anakondy a stovky dalších exotických druhů jen pro svou zábavu?

Zoologické zahrady mají své poslání. Patří mezi ně i chov ohrožených druhů, jejich případný návrat do volné přírody, vzdělávání, výchova, rekreační funkce… V  České republice je ročně navštíví přes pět milionů lidí. Další statisíce nakukují do soukromí zvířat prostřednictvím on-line přenosů. Zahrady vychovají ročně stovky zapálených malých zoologů, přírodovědců nebo jen fandů přírody. Některá zvířata přežívají už jenom v zahradách. Dalo by se také napsat „jenom v zajetí“.

ŽIJÍ, nebo jen PŘEŽÍVAJÍ?

Většina z nás si neuvědomuje, že v zoo mají šelmy, zvyklé na revír o mnoha stovkách kilometrů čtverečních, k dispozici prostor často menší než dvorek vesnického domku. Že dravci zvyklí sledovat svět z výšky kilometrů mají „strop“ jen pár metrů nad hlavou. Že pakoně žijící v přírodě ve stádech o tisících hlavách mají v zoo jednoho dva soukmenovce. A že i velmi plachá zvířata, která před člověkem zmizí dřív, než má šanci je zaregistrovat, se denně musí dívat „z očí do očí“ stovkám lidí.

I když je chov zvířat v zoologických zahradách stále komfortnější, zejména ve vyspělých státech, a stejně tak roste úroveň služeb a nabídka trávení volného času návštěvníkům, přesto se při pohledu do klece občas vynoří otázka: Je lepší svoboda, hlad a mráz, nebo „teplá podestýlka, plný stůl“ … a mříž?

Ano, možná to některá zvířata v zoo tak trochu odnášejí za svoje bratříčky z pouští a pralesů. Tak jim alespoň buďme vděčni, nekrmme je bagetami s majonézou, nebušme na sklo, aby nám panáčkovala, když chtějí spát, a nezbavujme se dětí u výběhu bizonů větou: „Až ta kravička přijde blíž, můžeš si ji pohladit.“

Lide-v-zoo.jpg
My lidé rozhodně nebavíme zvířata v zoo jako oni nás.
Samicka-orangutana-Satu.jpg
Mladá samička orangutana Satu se narodila v zajetí. V desíti letech byla z Velké Británie převezena do Dvora Králové, kde zpočátku „trucovala“. V den svých dvanáctých narozenin porodila mládě.
Antilopa.jpg
Antilopa se před člověkem skrývá i za křehkou rákosovou rohoží. Jak jí vysvětlit, že jí nic nehrozí?
Ruka-se-zmrzlinou.jpg
„Jen o jedno vás prosím, děti moje takřka vlastní. Nekrmte zvěře!“ nabádal žáky profesor Zelí v povídce Šimka a Grossmanna.
Pstros.jpg
Pštrosí „Zeď nářků“?
Pavel Radosta
Téma: 
Výlety
Odvrácená tvář zoo