Malířka a její zloděj

Strhující příběh je spojen s obrazem české umělkyně Barbar (Barbora Kysilková). Autorka žijící v Norsku je na něm vyobrazena s narkomanem Bertilem, zlodějem, který ukradl z výstavy její dva obrazy. Protnutí osudů dvou neznámých lidí postupem času vyústilo v uměleckou spolupráci a přátelství.

V Česku Barbora opakovaně neuspěla na žádné vysoké umělecké škole, přesto se nevzdala svého snu – stát se malířkou a věnovat se figurální malbě olejem. Chvíli pobyla v Oxfordu, sedm let žila v Berlíně, pak ji láska zavedla do Norska, kde dnes její obrazy visí například v soukromé sbírce ve společnosti Edvarda Muncha.

Právě v Norsku se odehrál příběh, který významně ovlivnil i její další tvorbu. Z galerie na hlavní třídě v Oslu byly v roce 2015 ukradeny dva Barbořiny velké obrazy. Z výstavy i dalších umělců zmizely pouze její dvě malby, a to způsobem šetrným – plátna byla z rámu odstraněna citlivě hřebíček po hřebíčku.

Zloději – dva narkomani – byli díky kamerám i svým předchozím deliktům policií identifikováni a dopadeni. K soudu, kam dorazila i Barbora, ale přišel jen jeden. Bertil. Vypověděl, že se mu obrazy líbily, pod vlivem drog si však nepamatoval, co s nimi udělal
a kde skončily. Barboře byl Bertil sympatický, zaujal ji svým chováním i zevnějškem (a tetováním). Požádala ho, aby jí stál modelem. Souhlasil a vstoupil tak do jejího života i obrazů.

Když pak v roce 2018 chtěla Barbora vytvořit novou verzi obrazu „Heartbeat“ (Tlukot
srdce), kde se nad ležící postavou sklání druhá, s uchem na hrudi, čekající, zda uslyší tlukot srdce, napadl ji motiv Bertila. Vždyť zažívala nespočet situací, kdy nevěděla, zda srdce Bertila stále tluče. Jejich umělecká spolupráce přerostla v přátelství, Barbora ho navštěvovala ve vězení, v nemocnici, kde skončil na pokraji života po těžké nehodě
v ukradeném autě.

„Chloe a Emma“– jeden z ukradených obrazů, které zůstávají neznámo kde.„Chloe a Emma“– jeden z ukradených obrazů, které zůstávají neznámo kde.

Původně do kompozice obrazu naskicovala Bertilovu tehdejší partnerku Ville, čistě pro její krásný a výrazný obličej a kůži pokrytou tetováním. Než se ale do obrazu malířka pustila, jejich vztah skončil. A najednou do sebe začalo vše zapadat. „Cítila jsem jisté zadosti-učinění, že konečně vím, na jaké plátno s Bertilem můžu přidat sebe. A že vlastně musím. Do obrazu se začaly dostávat i nečekané vrstvy příběhu a určitá symbolika odkazující na to, co nás dva spojilo: jeho krádež mého obrazu ‚Chloe & Emma‘ – portrét dvou dívek sedících na starožitném sofa. Tak jsem vzala ono sofa a místo Chloe s Emmou na něj položila Bertila, nad kterým se skláním já, hledajíc jeho tlukot srdce. Oba dva na sobě máme stejnou sukni, jen v jiné barvě. Snad jsem tím, že jsme oba stejně oblečeni (a svlečeni), chtěla dát prostor myšlence, že jsme si rovni… Sama nevím. Ta samá sukně se táhne několika mými plátny. Tento kus oblečení se dá pochopit jako určitá symbolika, jako stigma. Stigma nás všech,“ vysvětluje autorka blíže motiv obrazu.

Není divu, že její příběh zaujal i filmaře. V loňském roce vznikl o vztahu Barbory a Bertila povedený dokumentární film norského režiséra Benjamina Ree Malířka a zloděj. Byl oceněn na prestižním americkém festivalu Sundance a aktuálně je i v české distribuci, takže je příležitost ho vidět i u nás.

A jak je na tom Bertilovo srdce dnes? „Tluče. A to tak silně jako snad nikdy předtím. Už přes
dva roky je Bertil čistý od drog, dokončuje bakalářské studium, má svůj nový domov a úžasnou partnerku Lise. A má můj ohromný respekt a obdiv za to, jak se tím vším prokousal a probojoval až tam, kde je dnes,“ prozrazuje radostně Barbar.

Foto: archiv Barbar