Létající šperk žije tři týdny

V České republice žije kolem 140 druhů denních motýlů. Jsou potěšením pro milovníky přírody, zaujmou barevností, tvary křehkých křídel i třepotavým letem. Jsou inspirací pro malíře, spisovatele i básníky. K nejobdivovanějším bezesporu patří otakárek fenyklový.

Jde o nejkrásnějšího a také jednoho z největších motýlů, jakého můžete v naší přírodě spatřit. Jeho exotický vzhled vyvolává dojem, že snad přiletěl z tropů. Žlutá přední křídla zdobí nápadné černé vzory, na zadních, s vlnkovitým okrajem, střídá černou barvu modrá. Vzhled „spodního“ páru doplňují dvě výrazně červené skvrny, „oči“, a typická výrazná ostruha, připomínající ocas vlaštovky, která ale u starších motýlů občas chybí. Tykadla na hlavě s velkýma očima jsou na konci rozšířená, tělíčko se šesti nožičkami je chlupaté, zejména hlava a hruď, chloupky na předních nohách slouží jako čisticí kartáčky. Zabarvení křídel, rozsah a velikost kreseb bývá variabilní.

Je zavalitá a děsí barvami

Nejen motýl, ale i jeho značně velká housenka je vzhledově zajímavá. Ve finálním stadiu totiž získá nepřehlédnutelné výstražné zabarvení – jasně zelené hladké tělo s černými příčnými pásky a oranžovými skvrnami. 

Panožky opatřené háčky jí umožňují šplhat po tenkých stvolech rostlin. Živí se listy různých miříkovitých (okoličnatých) rostlin, zvláště plané mrkve, kmínu, kopru, kerblíku, pastináku a bedrníku. I když se otakárkovi říká fenyklový, tuto voňavou léčivku si jeho housenky u nás moc neužijí, pochutnat si na ní můžou jen na několika místech jižní Moravy. 

Svatební lety nad kopci

Otakárci fenykloví upřednostňují slunná a otevřená stanoviště v nížinách s kvetoucími rostlinami – louky, travnaté porosty, pole, obletují i zahrady. Nektar sají z hvozdíků, pcháčů, bodláků a řady dalších květů. Mezi motýly patří k nejlepším letcům, dokážou skvěle plachtit. V poledních hodinách se shromažďují na vyvýšených místech krajiny a nad vrcholky kopců pak probíhají jejich svatební lety, při kterých dochází k výběru partnerů a páření. K tomuto pozoruhodnému jevu, odborně označovanému za hilltopping, lze přihlížet například na vrcholcích Českého středohoří nebo Pavlovských vrchů. 

Tři generace za rok

Oplozené samice kladou vajíčka na hostitelské rostliny. Housenky prodělávají pět vývojových cyklů (instarů) a pak se zakuklí. S hlavou nahoru zůstanou přichycené za zadeček ke stonku, k němuž je zhruba v horní třetině ještě poutá jemné vlákno. Výsledek připomíná srolovaný list. Kukly, ze kterých se motýl vylíhne ještě téhož roku, jsou většinou zelené, přezimující kukly hnědé. Čerstvě vylíhlý motýl ještě nemůže vzlétnout, křídla má vlhká a měkká. Proto se zavěsí křídly dolů a čeká, dokud se nerozvinou a neoschnou.

Dobu líhnutí ovlivňuje počasí – je-li teplo, stačí jeden až dva týdny, pokud se výrazně ochladí, může být vývoj motýla zastaven až do nástupu teplejšího počasí. Životní cyklus otakárka fenyklového je obvykle dvougenerační, ale v teplých oblastech má tři generace, například na jižní Moravě, kde dospělci létají od konce dubna až do října. 

Otakárek byl ve druhé polovině minulého století téměř vyhuben a žil pouze v oblastech méně zasažených intenzivním zemědělstvím. V posledních letech se do krajiny postupně vrací. Je evidován jako chráněný druh, ale vyhynutím ohrožen není.

Housenka vystrkuje „rohy“

Pokud se housenka otakárka fenyklového cítí ohrožená, nahrbí se a z hlavy rychle vystrčí něco jako oranžové růžky, nebo spíše vidličku nazývanou osmeterium. Jde o žlázu vylučující páchnoucí výměšek s cílem odradit útočníka. Takový způsob obrany se u žádné jiné čeledi nevyskytuje.

Jméno dostal královské

Český název otakárek získal Papilio machaon od význačného přírodovědce 19. století Jana Svatopluka Presla na památku železného a zlatého českého krále Přemysla Otakara II.

OTAKÁREK FENYKLOVÝ

Papilio machaon

Motýl z čeledi otakárkovití.

Rozpětí křídel: 55–75 mm.

Délka předního křídla: 4–5 cm.

Žlutočerná kresba na předních křídlech, zadní s nápadnou ostruhou zdobí modrá páska a červená skvrna.

Vyhledává místa s výskytem kvetoucích rostlin – louky, pole, zahrady.

Živí se nektarem, patří mezi opylovače. 

Vynikající letec, skvěle plachtí, poletuje i nad horami.

Vývojová stadia: vajíčko–housenka–kukla–dospělec.

Jarní generace se páří v dubnu.

Obvyklá doba líhnutí dospělce: (přezimující generace) duben–květen, letní generace červenec–srpen.

Vývoj letní generace trvá 2–3 měsíce (podle počasí).

Nízké teploty mohou vývoj zastavit na dlouhou dobu.

Potravou housenek jsou listy řady okoličnatých rostlin.

Ohrožená housenka používá při obraně žlázu s páchnoucím výběžkem nazývanou osmeterium. 

Dospělý motýl žije 2–3 týdny.

Kukla přezimuje na uschlých stoncích.

Obývá celou euroasijskou oblast, rozšířen je od Anglie až po Japonsko, znají jej v severní Africe i Severní Americe. 

Lze jej chovat v laboratorních podmínkách. 

Kvůli tvaru zadních křídel s dlouhými ostruhami říkají na Slovensku otakárkovi „vidlochvost“.


Foto Pexels.com a Wikimedia Commons (David Short)