Krudum

Nedaleko od Sokolova se tyčí záhadná mystická hora Krudum, se svojí výškou 835 metrů žádný drobeček. S horou se pojí mimořádné množství nejrůznějších legend a pověstí. Ty na většině jiných míst obvykle končí „do vytracena“ – nepotvrzeny ani nevyvráceny. Na Krudumu se však podařil unikát: legendu o kostele, který zde měl zaniknout už někdy před půl tisíciletím, se před pár lety podařilo prokázat!

Horu Krudum obestírá nebývalé množství legend. Tu o chrámu sv. Mikuláše se však nyní podařilo potvrdit.

Odkud se vzalo to zvláštní jméno – Krudum? Nevíme, snad šlo o původně keltský název. Příbuzné mu zřejmě u nás může být jen slovo Chrudim, i když řada jazykozpytců soudí, že oba výrazy nemají společný základ.

V mlze se ztrácejí i zprávy o prvních osadnících na Krudumu – kroniky jednoduše uvádějí, že hora a její okolí byly obydleny „od nepaměti“. Což jinak řečeno znamená, že tu ještě před Slovany byli i Keltové, Markomani a kdoví jaké další kmeny ještě. Od středověku pak byla oblast osídlena německými kolonizátory. Když ti museli po válce odejít, vzali s sebou i značnou část místních legend, které se tím pádem do povědomí nových obyvatel nepřenesly. I to, co z pověstí mezi novými osadníky dodnes zůstalo, je ale ve srovnání s jinými regiony nevídaně bohaté. 

Tady bydlí Mikuláš 

O hoře Krudum se říkávalo, že má zelenou hlavu (pokrytí lesem), stříbrné srdce (v hoře jsou ložiska stříbrné rudy) a zlatou patu (v potocích a bažinách kolem Krudumu se rýžovalo zlato); k tomu se zde ještě dlouho těžil i ametyst. Místní lidé navíc věřili, že na Krudumu má své sídlo sám svatý Mikuláš! To odtud měl světec ve svůj slavný den sestupovat do nížin, rozdávat dětem dárky a ty zlobivé nechat za trest čerty odnést na Krudum. Na legendě je mimo jiné roztomilý fakt, že neřešila, co se s dětmi stalo pak. Byla snad na Krudumu kromě sídla světce i filiálka pekla, kam je rohatí promptně šoupli?

Na vrcholcích Krudumu samotného nejspíš žádná pevnost ani jiná trvalá stavba nikdy nestály – je tu však doložena řada drobných zajímavostí. Například zde býval základ jakéhosi „středověkého telegrafu“: kámen s otvorem, do kterého se v době problémů – nejčastěji vojenského útoku – zasunovala vysoká kláda, na jejímž vrcholu byl zavěšen železný koš s hořícím dřevem. Při dobré dohlednosti tak bylo varováno celé okolí až do vzdálenosti desítek kilometrů. 

Další z pozoruhodností Krudumu je kamenný patník, lidově zvaný Francouzský kámen. Toto označení ovšem nejspíš vzniklo špatným pochopením nápisu, který je do kamene vytesán: Reg Imp Fr pmo 1808. Ono „Fr“ v textu neodkazuje k Francii, ale k rakouskému císaři Františku I., za jehož vlády tuto kótu patníkem označili zeměměřiči, připravující podrobné vojenské mapy. Obdobný nápis zde pak zůstal i po zeměměřičích, kteří znovu proměřovali krajinu v roce 1904 – místo Františka I. je tu ovšem zmíněn František Josef I.

Tajemně pak může působit nápis ZA – 40, vytesaný dost neumělou rukou do spodní části patníku. Odborníci v něm ale žádnou záhadu nevidí – prostý text podle všeho do kamene vytesal až v 50. letech minulého století nějaký vojenský „mazák“, který tu hlídkoval a chtěl se světu pochlubit, že za 40 dnů už půjde do civilu.

Strašlivá stařena střeží víno

S Krudumem je spojena řada legend: mají tu svoji vlastní Bílou paní a v hoře ukryté poklady, střežené „vládcem duchů“ Hansem Heilingem. Kromě hromad stříbra tady Heiling a spol. mimochodem hlídají i sklepy plné vzácných vín – to na jiných „pokladových“ místech nebývá. Hledače pokladů – kteří Krudum a jeho okolí prohledávají už přinejmenším půl tisíciletí – pak má odhánět také „strašlivá stařena“, která se hledačům nečekaně zjevuje a přitom výhružně chřestí svazky klíčů.

Na zvěstech o pokladech nejspíš něco pravdy bude – zdejší kraj byl už od raného středověku velmi bohatý a místní lidé v něm jistě v neklidných časech na řadě různých míst ukrývali cennosti, které si pak ale v mnoha případech nedokázali vyzvednout. Odborníci mimochodem odhadují, že v naší zemi pořád zůstávají řádově tisíce neodhalených pokladů z nejrůznějších historických epoch: však se jich také každoročně několik podaří odhalit.

Odkud se ale bralo bohatství na Krudumu? Nejenže se tu úspěšně kutalo, ale kolem hory také vedla prastará solná stezka, po níž putovalo „bílé zlato“ z bavorského Reichenhallu přes Kadaň a Žatec do Prahy. Solná stezka se přestala používat vlastně až na konci třicetileté války. Ložisko stříbra ovšem bylo vyčerpáno už asi o sto let dříve – od tohoto období se také datuje začátek úpadku regionu.

Sůl se kolem Krudumu měla vozit už za Keltů, kteří údajně na úpatí hory zbudovali první opevněnou „celnici“, ve starých kronikách zvanou Wallburg. Právě na jejím místě měl podle staletých legend stát ztracený chrám svatého Mikuláše! Mezi místními obyvateli se tradovalo, že jde o románský chrám, který se vždy na Štědrý den vynořuje z podzemí a je v něm sloužena mše pro dávno mrtvé havíře. Kolem kostela pak mělo stát několik hornických vesnic plus tvrz určená k ochraně obchodní cesty i uložení vytěženého stříbra a poplatků vybíraných od obchodníků. Pevnost přitom sloužila i jako celnice – po několik set let tudy totiž probíhala hranice Českého království.

Studenti potvrdili legendu

Že kostel opravdu existoval, o tom svědčí jen málo dochovaných písemných zmínek. Nejdůležitější z nich je dokument, podle nějž chrám sv. Mikuláše v roce 1253 král Václav I. věnoval řádu křižovníků s červenou hvězdou. Kostel ale zmizel beze stopy a nebylo jisté, zda při vzniku a přepisech dávných dokumentů nedošlo k chybám či nedorozumění, a zda tedy hledaný chrám nestál někde jinde.

Kopec Krudum a jeho okolí se totiž pro stavbu církevní stavby jeví přinejmenším jako velmi netypický. Kdo a proč by stavěl kostel v hlubokých lesích ve výšce zhruba sedm set metrů nad mořem, kde celý rok vládlo dost nehostinné klima? Nebo snad skutečně kostel vyrostl na základech keltského opevnění, které jeho stavbu usnadnilo a vlastně rozhodlo o umístění svatostánku?

Zvěsti o kostelu a řadě dalších staveb kolem něj byly dlouho považovány jen za legendy. Nakonec se však ukázalo, že jde o jeden z mála případů, kdy se z legend nakonec vynoří pravdivé jádro. Stalo se tak ale až v roce 2002, kdy studenti archeologie rozkopali pahorek na úpatí Krudumu a skutečně v něm objevili tak dlouho pohřešovaný chrám!

Rozměry chrámu zbudovaného v pozdně románském slohu byly na dobu a místo jeho vzniku impozantní – délka 25 metrů a šířka téměř 13 metrů. Velikost kostela tak nepřímo dokázala, že Krudum a jeho okolí představovaly ve středověku skutečně relativně hustě obydlený a bohatý region. 

Vykopané pozůstatky chrámu byly zakonzervovány a dnes jsou přístupné turistům; je to dobrý tip na výlet v létě i v zimě. Dokonce se zde nedávno znovu – po půl tisíciletí – konala mše a svatý Mikuláš z Krudumu opět vyráží rozdávat dárečky! 

Záhady však pořád zůstávají. Tou největší je, že sice byly objeveny pozůstatky opravdu velkého kostela, ale v jeho okolí se dosud nenašly zbytky žádných dalších staveb: přinejmenším nějaká tvrz a celnice tu však určitě musely být. A jak je to se štolami v hoře Krudum, do nichž místní obyvatelé údajně ukrývali své poklady, jež si pak už v mnoha případech nemohli vyzvednout? Stále jsou zde ve hře i poměrně nedávné poklady, které si prý v tajemné hoře před odsunem uložili sudetští Němci.

Krudum tedy zatím vydal jedno své tajemství – chrám sv. Mikuláše. Ale není vyloučeno, že zde mnoho dalších záhad na rozluštění ještě čeká. Věří tomu i hledači pokladů, které zde stále můžete potkávat…

Rozhledna už zase stojí

Pokud byste se chtěli pokochat pohledem na Krudum a jeho okolí z ptačí perspektivy, můžete po 151 schodech vystoupat na třicet metrů vysokou rozhlednu na jeho vrcholu. Rozhledna z ocelové konstrukce byla postavena a zpřístupněna v roce 2008.

Ještě před ní tu ovšem od roku 1932 stála dvacet metrů vysoká kamenná rozhledna nesoucí jméno místního rodáka – lékaře a spisovatele Andrease Kempfa, autora próz v chebském dialektu. Po válce se však o kdysi proslulou rozhlednu nikdo nestaral, až zchátrala natolik, že ji v 70. letech státní statek Rovná zboural.


Foto: Wikimedia Commons (Lubor Ferenc)