Ve třetím zadání dostali žáci českých škol za úkol vydat se do přírody. Popsat nám měli svůj oblíbený kout, ať už turisticky známý nebo zcela soukromý. V textech, do kterých jsme ani tentokrát redakčně nezasahovali, se jednotliví autoři vydali různě daleko. Jejich oblíbenými místy se můžete inspirovat i vy.

ÚTOČIŠTĚ

Mé oblíbené místo nachází se hnedle,                                                                            pár kroků od sousedů vedle.

Já chodívám tam potají,                                                                                                    tak, jak to děti dělají.

Místečko mé krásné je,                                                                                            každý, kdo podívá se, si pohled užije.

Ptáčci se mnou zpívají,                                                                                                  vždy když přijdu poznají.

Stromy mluvící na mě jsou tu,                                                                                          a přidávají tak ladnost mému světu.

Cítím se zde vítána, jak by také ne,                                                                                    vítr pohladí vždy vlasy mé.

Můžeš si tu sednout, vzít si deku,                                                                    nadechnout se a užít si světa bez vzteku.

A to není zdaleka vše, co je tady,                                                                              avšak více si s básní nevím rady.

I kdyby ano neprozradím vám již víc,                                                                        možná až v dalším kole za měsíc, nebo nikdy víc.

Valerie Polmová, 8.B, ZŠ Železný Brod

Přírodní krásy, ze kterých se mi tají dech

     Každý rok se tam vracím s tetou, strejdou, mamkou, sestrami a se sestřenicí. Je to místo jen nedaleko odtud, od Znojma. Kousek od Moravského Krumlova. Když se tam chci dostat, pokaždé musíme projít přes polní cestu, kolem posedu a pak lesem rovnou za nosem. Přejdeme po cestičkách vyšlapaných mezi stromy a keři a zbývá už jen pár kroků, abychom se tam dostali. K poustevníkovi.

      Když už vidím jeho dřevěnou sochu, vím, že jsme dorazili do cíle. Malý domek na druhé straně kopečku je vždycky uzavřený, ale přes skleněné dveře je vidět dovnitř. U kopečku je i malá lesní školka. Už když jsme tu byli poprvé, vlezli jsme do ní a stavěli domečky pro skřítky. Tuto tradici stále dodržujeme. Vždy když se tam vrátíme, postavíme další domeček nebo opravíme ten starý. Každý rok sem zavítáme minimálně šestkrát, vždy je tu velká zábava. Co mám však úplně nejradši, je krásný výhled do údolí z plácku pod domkem.

       Protéká tudy řeka a kolem ní se všechno jen zelená. Je tu spousta skrýší mezi stromy, a i pár skalek směrem do údolí. Z nich je na řeku výhled úplně nejlepší. Když řeka tiše zurčí a listy ševelí, znovu a znovu si uvědomuju, že takovýchto míst moc neznám a tohle je moje nejoblíbenější.

Alžběta Tikovská, 7. C, Základní škola Pražská, Znojmo

Znojemské přírodní poklady

   Každý z nás má určitě nějaké místo v přírodě kam se rád vrací. Vyčistí si tam hlavu, zklidní myšlenky i duši. Pro někoho to může být les, zahrada, oblíbený rybník, potok. Pro mě je nejhezčí místo tady u nás na Moravě ve Znojmě přímo v okolí města. Kdo sem zavítal, určitě bude souhlasit, že procházce Gránickým údolím se vyrovná máloco. A to v podstatě v centru města! A co teprve Národní park Podyjí kousek za hradbami

    Vím, někdo si může říct: Národní park Podyjí nejmenší národní park v České republice. To je toho Pro nás je to ale poklad, ze kterého se nám tají dech.

    Myslím si, že tu máme spoustu krásných míst. Kraví hora, Šobes, řeka Dyje, Ledové sluje, Hardeggská vyhlídka a mnoho dalších. Na jaře zde všechno kvete, ze všech koutů se ozývá ptačí zpěv. Na podzim zase vše září jasnými barvami. A v zimě si užijete prostě klid. V Gránicích je nádherná stezka pro děti a pokud máte štěstí můžete zahlédnout mloka.

    Na Kraví hoře je také krásně. Na podzim tu pouštíme draky a nebo chodíme na výlety. Na Šobesu najdete lány sněženek, bledulí a fialek. Jen ti špačci by se nám tu nemuseli tolik množit a sklízet hrozny.

    Toto vše jsou pro mě místa, která mě naplňují klidem, pohodou a radostí. Příroda je velká kouzelnice a svoje schopnosti nám předvádí v každém ročním období. Z jejích kouzel se opravdu tají dech.

Adéla Kohoutková, 7. C, Základní škola Pražská, Znojmo

Moje tajné místo

V Šumperku je jedno krásné místo,                                                                                                   je tam krásných květin sto.

rozzářená louka, lesy,                                                                                                                        tam jsou slyšet tiché hlasy.

Volná, krásná příroda,                                                                                                                          tu by ničit byla škoda.

V noci světlušky jak lampiony,                                                                                                            ty by rozsvítili celé stadiony.

Ležím na louce na zádech,                                                                                                                   z té přírodní krásy se mi tají dech.

Sofie Maturová, 7.třída, ZŠ Vrchlického Šumperk

Nejúžasnější místo

Na zemi je spousty krásných míst, ale tohle, o kterém vám budu vyprávět, je pro mne nejúžasnější. Představte si tu nejkrásnější pláž na světě. Prodíráte se deštným pralesem, tolik hmyzu a krásných motýlů jako nikde jinde. Po chvíli se před vámi objeví pláž s azurovým mořem. A korály s mořskými tvory, ale nebyli to obyčejní tvorové.

Chobotničky, které byly růžovo fialové, rybičky měly malé tělíčko a obrovské ploutvičky. Co mne ale opravdu fascinovalo, byl podmořský svět. Korály byly jako z pohádky, třpytily se. Ale vraťme se zpátky na pláž. Písek byl tak jemný a lesklý. Malé mušličky ho dozdobovaly. Drobní krabi, kteří se potulovali po pláži a sem tam, nějakého člověka štípli. Palmy tak krásné jako nikde jinde. Přímo nad hlavou vám rostou kokosy, pro které se stačí jen natáhnout. No není to krásné?

Když jste pozvedli hlavu, otevřelo se nad vámi světle modré nebe bez jediného mráčku s racky, kteří se přetahovali o kousek housky, kterou ukradli z piknikového koše. Když jste se vrátili kousek deštným lesem a šli uzounkou cestou, vedle vás byl jeden velký a útulný park, kde si lidé povídali, jedli, každé ráno cvičili, děti si tam hrály. Po chvíli se před vámi objevil menší kostel a městečko, kde byly úžasné restaurace, stánky se suvenýry, ale také s vařenou kukuřicí. Velmi ráda vzpomínám na večerní procházky kolem moře, park osvícený lampami a také na přístav, kde odpočívaly všechny lodě a obrovské jachty. Na co ale nerada vzpomínám je, když jsem viděla několik vyhublých psů a koček na ulici, které bohužel nikdo nechtěl a neměl se o ně kdo postarat.

Můj baráček byl jako malovaný. Balkon s výhledem na moře a též na ranní východ slunce a na večerní západ slunce, vždy jsem si to neskutečně užívala. Zahrada, která byla u domu, byla pomalu jako botanická, všude samé exotické rostliny a ovoce. Zdá se vám, jako by to byl sen, ale ne, není to sen, je to opravdu realita, na kterou koukáte.

Jednoho ranního dne jsem si opravdu přivstala a vyrazila jsem lodí na velmi malý ostrov, kde byla stavba podobná koloseu, staré hradby a kostely. Některé už bohužel opuštěné a zdevastované po válce, která tam kdysi byla. Měl velmi špatnou minulost. Na tomto ostrůvku žilo pouhých sto dvacet obyvatel. Potkala jsem zde mnoho hodných a vstřícných, ochotných lidí, kteří mi pomohli, když jsem zabloudila a nevěděla kam dál. Všem bych vám přála tento pocit zažít a prožít tolik zážitků jako jsem prožila já.

S. Smoluchová, 7.třída, ZŠ Vrchlického Šumperk

Má dvě místa

Jsou dvě místa, o kterých bych vám chtěla napsat. Jedno z mých oblíbených míst je hodně vzdálené, je to v Chorvatsku ve městečku Primošten. Jezdíme tam s rodinou každý rok v období letních prázdnin na dovolenou. Těším se nejen já, ale i celá má rodina. Šplouchání moře, koupání, potápění, slunění a odpočinek na naší oblíbené pláži všichni milujeme. Kolem nás je vždy rušno a jí ráda pozoruji lidi, jak si užívají moře, malé děti, které se učí plavat a hrají si podél pláže s míčem. Tatínek nás na dovolené rozmazluje a dovolí nám téměř vše. co si přejeme. Ochutnáme spoustu nanuků, zmrzlin, kukuřici ,,kukurus´´, hranolky, koblihy ,,kráfné“, pizzu a další specialitky tohoto městečka. Na noc se ale schováme do našeho domečku, který je na nejvyšším bodě ve městě vedle kostela a kde je nádherný rozhled na moře.

Večery trávíme procházkami úzkými a klikatými uličkami, kde se často až ztrácíme, ale přitom nalezneme nádherná zákoutí. Obdivuju i děti, které dokáží nalovit krásné mušličky a večer je tady prodávají. Často také v podvečer sedíme u moře a pozorujeme žhavé zapadající slunce. To jsou momenty, kterých využije náš tatínek a pořizuje krásné fotky. Za ta léta, kdy navštěvujeme toto stejné místo, jsme se i skamarádili s naším sousedem, který se jmenuje Ante, má zde také restauraci, kde jsme ochutnali všelijaké dobroty, včetně plodů moře. Ante má také kočičky, které k nám občas zavítají, my jim dáváme mlíčko a hrajeme si s nimi. Mohla bych psát ještě spoustu řádků, protože těch zážitků z tohoto nádherného místa je moc a moc.

Chtěla bych se ale ještě podělit o jedno moje místečko, které zbožňuji, je jen deset minut cesty ze Šumperka autem. Na Osikově máme chatu, kde jezdíváme s rodinou na prázdniny a víkendy. Jezdíme tam v zimě bobovat, v létě užívat sluníčka, na jaře pozorovat rozkvétající a probouzející se přírodu. Chci vám ale napsat, jak nádherný je Osikov na podzim. Nádherné kopce, které vypadají jako paleta barev, je tak krásná podívaná, že někdy jen tak sedíme a nemůžeme se vynadívat. Hned za chatou je spousta popadaného listí, které je od žluté, zelené až po fialovou barvu v takovém množství, že si často s mojí sestrou uděláme hromady, do kterých potom skáčeme. Je to legrace.

Obrovské louky, které jsou všude kolem dokola, jsou plné bedel a my se předháníme, kdo jich nasbírá více. A maminka to ocení jako dobrou večeři. Podzimní zábava je taky, když už je sklizeno seno v obrovských balících a my si z nich uděláme lezeckou atrakci. Je tady nádherné ticho, maminka říká ,,je to balzám na duši“ a tento balzám narušuje jen veliký podzimní vítr, který ale nádherně nese hodně vysoko našeho pruhovaného draka. A každý rok si pořídíme při pouštění draků spoustu krásných fotek.

Vzpomínám si na krásný zážitek i z tohoto léta, kdy jsme si u chaty rozdělali deky a pozorovali padající hvězdy. Říká se, že když padá hvězda, máš si něco přát a tu noc padalo hodně hvězd…. tak jsem zvědavá, jestli se přání vyplní. Pro našeho pejska Nubiho je toto místo úplný ráj. Bez vodítka a bez jakéhokoliv omezení lítá, kde chce. Z procházek kolem chaty známe také velikou spoustu bylinek, které tady hojně rostou a s maminkou je sbíráme a potom vaříme čaje. Nejraději mám šípkový čaj s mátou.

Věřím, že najdu ještě spoustu krásných dalších míst a zažiju spoustu dalšího dobrodružství, protože jak říká náš tatínek ,,krásně je všude“.

E. Krillová, 7.třída, ZŠ Vrchlického Šumperk

Moje oblíbené místo

Moje oblíbené místo jsou rybníčky. Na okraji Býště je 7 rybníčků. Dva větší a pět menších.

Jsou tam dvě dřevěné lavičky stůl a u stolu je ohniště. U jednoho rybníku je dřevěná lodička a vždycky u ní plave moc pulců. Kousek dál je včelí úl a další ohniště. Uprostřed stojí krásná nová kaplička se zvonem. V zimě, když jsou rybníčky zamrzlé, chodíme tam bruslit. Kousek dál roste velký les, kam chodíme na podzim sbírat houby.

Od rybníčků je krásný výhled na Kunětickou horu. Teče tam dlouhý potok, v kterém je hodně žab a bruslařek. Hned vedle leží velké pole, kde vídám srny a zajíce.

Toto místo mám moc ráda.

Barbora Houšková – 6.B, ZŠ Eduarda Nápravníka, Býšť

– více v tištěném vydání Mojí země (na stáncích od 2. 6. 2022, nebo předplatné přes společnost SEND) nebo elektronickém vydání (registrací přes Alza.cz)