Čím že to voní Pardubice? Přece perníkem a koňmi. I když to může působit jako klišé, pravda je, že tuhle východočeskou metropoli proslavila sladkost z medu, mouky a pepře
i jeden z nejtěžších dostihů v Evropě. Ale to samozřejmě není zdaleka všechno, čím se mohou Pardubice chlubit.
Než se ponoříme do dávné minulosti, připomeňme si, co nás v Pardubicích zaujalo při pátrání po šumné moderní architektuře před několika lety: secesní budova Východočeského
divadla z r. 1909, Gočárovy impozantní Automatické mlýny nebo vzácné rondokubistické
krematorium architekta Janáka.
Tentokráte ale pátrám po minulosti, která zanechala v Pardubicích a okolí památky od dob prvního osídlení na konci 13. století. Přibližně v této době zde byl založen kostel
sv. Bartoloměje, součást kláštera cyriaků (řád křížovníků s červeným srdcem). Kostel byl vypálen během husitských válek a znovuzrození se dočkal na samém začátku 16. století, kdy k jeho obnově zavelel a hlavně hluboko do měšce sáhl Vilém z Pernštejna. Ostatně, měl na to, patřil v té době k nejbohatším šlechticům země.
Pernštejnové zanechali v Pardubicích velmi výraznou renesanční stopu. Vedle kostela centrální náměstí, které nese i dnes jejich jméno, zásadně přestavěný zámek i dominantu města Zelenou bránu. Ta je spolu se svým renesančním předbraním památkou na důkladné opevnění města.
Z ochozu věže se nabízí kouzelný výhled, během letních prázdnin můžete díky prodloužené době v pátky a soboty pozorovat i západ slunce. Brána neslouží pouze jako rozhledna, můžete si zde s dětmi zahrát i zábavně-dobrodružnou hru Tajemství Zelené brány nebo se děti mohou proměnit v malé kronikáře.
Mohutné hradby kryly i renesanční poklad nejen města, ale v podobě národní kulturní
památky i celé země – pardubický zámek. Komplex je unikátní spojením renesančního paláce s pozdně gotickým opevněním. Vznikl tak jakýsi kříženec hradu a zámku. Na podobě zámku se podepsali po Pernštejnech ještě na konci 16. století další majitelé, typickou sgrafitovou výzdobu má na svědomí Ulrico Aostalli, který své umění otiskl i v architektonické podobě zámků v Litomyšli nebo Chlumci nad Cidlinou. Barokní podoba hospodářské části je pak dílem Santiniho spolupracovníka Františka Maxmiliána Kaňky.
