Po velmi plodném prvním kole jsme žákům druhých stupňů základních škol a víceletých gymnázií zadali trošku ošemetné téma. Ve svých úvahách se tentokrát zamysleli nad tématem národní hrdosti. Na co by podle naší mladé generace měli být Češi hrdí, ale často na to zapomínají? To se dočtete na stránkách časopisu Moje země i zde na webu. 

MOJE HRDOST

Můžeme být hrdí na krásnou přírodu, památky a města,
ale nejvíce na to, že jsme z Česka.

Na Česko se dá pohlédnout mnoha způsoby, tak pojďme se na to podívat tím mým,
že se vám zalíbí, já vím. 

                                                  Morava určitě za zmínku stojí,                                                          svou vinnou révou, zámkem Lednicí a nejen tím Česko zdobí.

Krkonošský národní park a Prachovské skály,
ve výšinách odjakživa stály.

To na kráse jim neubírá, však právě naopak,
vyhlídky zrak šálí, od země až do oblak.

Také vyhlídka Máj umožňuje výhled dolů,
na nejdelší řeku Česka, na Vltavu.

                                                      Krásy na rozdávání tu všude je,                                                       každý turista se z naší malé země raduje.

Všichni hrdě za svou rodinou a přáteli si stojí,
a to nás v neposlední řadě pojí.

Nesmím také zapomenout, jak krásná je naše mluva,
čeština, která skrývá přenádherná slova.

Moje hrdost, dnes už vím, je spojena se zemí, ze které pocházím.

                                                 A to je ode mě vše, kdo by to byl řekl?                                              Že i malý Čech může čelit tak velkému světu.

                                                   Valerie Polmová, 13 let, ZŠ Železný Brod

Na co by měli být Češi hrdí, ale zapomínají na to?

Na co by měli být Češi hrdí? Například já jsem si nevšimla, jak je česká příroda krásná. Až jednou, když jsem na nějakou dobu odletěla do jiné země a vrátila se zase zpátky, jsem si uvědomila, jak naše lesy, jezera, rybníky, hory, jeskyně a spoustu dalšího jsou úžasné. Ty nádherné barvy mi občas až vyrazí dech a dívám se na ně s otevřenou pusou. Nebo když jdu do kteréhokoliv většího města, uvidím tam památky, které vypadají až neuvěřitelně propracovaně do sebemenšího detailu či odstínu barvy. Když jdu Prahou a v poledne se zastavím před orlojem, vždy mi zvedne náladu to menší vystoupení postaviček a úžaslých tváří jak cizinců, tak Čechů. Češi by také měli být hrdí na naše skvělé sportovce – v hokeji, tenisu, biatlonu a mnoha dalších sportech jsme získali významná ocenění. Například jsme hokejoví vítězové z olympijských her v Naganu roku 1998.

I naše vynálezy, které právě v tuto chvíli používá celý svět, jsou velmi cenné. Třeba takové kontaktní čočky, kostkový cukr, lodní šroub nebo hromosvod. Také medicínu Češi posunuli o další kus dále dělením krevních skupin. Nebo u nás vzniklo slovo, které také používají všichni, a tím je slovo robot.

Jsem ráda, že žiji v České republice a můžu o sobě říkat, že jsem Češka, protože jsem na náš národ hrdá a troufám si říct, že by na to měl být pyšný každý z nás. Doufám, že náš malý národ toho ještě hodně dokáže a překoná doposud nepřekonané.

Lucie Vojáčková, Základní škola Šumperk

Hrdí Češi

Všichni Češi by rozhodně měli být hrdí na sportovce, kteří naši republiku reprezentovali na právě skončené olympiádě, ale i na ostatních sportovních soutěžích. Nejen v době, kdy se jim daří, ale i když nedopadnou tak, jak by všichni očekávali. To úsilí a dlouhé hodiny příprav sportovců a jejich týmů, jsou obdivuhodné. Hlavně do toho svého sportu dávají srdíčko a dělají maximum, aby uspěli. Vždycky se to prostě nepovede.

Takže biatlonisté, hokejisté, lyžaři, snowborďáci, hráči curlingu a všichni ostatní, moc děkujeme za skvělou reprezentaci České republiky právě v tom vašem sportu.

Lukáš Fogl, Základní škola Šumperk

Na co by měli být Češi hrdí?

                                              Česko je země nádherné krajiny,                                                   jezer, mlýnů i vinařiny.

                                                   Louky tu zdobí krásné květiny,                                                     jsme tu jako členové rodiny.

                                                          Památky tu máme krásné,                                                            že každý turista žasne.

                                                       Měl bys navštívit Pražský hrad,                                                           Stromovku nebo Vyšehrad.

                                                 Turistům by mohlo být veselo,                                                   kdyby si dali vepřo knedlo zelo.

                                                        Příjemný pocit v bříšku vyvolá                                                           i pravá domácí svíčková.

                                                          České pivo všichni rádi,                                                           přátelé i kamarádi.

                                                                Rádi si pivem připijem,                                                                když na olympiádě vyhrajem.

                                                           Značku Škoda zná celý svět,                                                             náš krásný chleba by každý sněd.

                                                         Světu jsme ukázali velké věci,                                                            jsme totiž Češi, přeci.

Sofie Němečková, Základní škola Šumperk

Na co by měli být Češi hrdí, ale často na to zapomínají

Každý z nás určitě chodil, nebo chodí do školy. Nastoupili jsme v první třídě a odešli v deváté. Neuměli jsme nic, ale za devět let nás toho škola hodně naučila. Učitelé a učitelky dělali vše pro to, abychom odešli ze školy s vědomostmi a znalostmi, které jsme do té doby neznali, které bychom možná ani jinde nezískali. Museli jsme se učit na testy a zkoušení, které pro nás bylo občas velmi obtížné. Za které jsme s našimi učiteli často bojovali. Které nám v určitou dobu připadalo nepřekonatelné. Ale někdy jsme měli i volnější a zábavnější hodiny.

Páni učitelé a paní učitelky nás učí věci, které použijeme v budoucnu a které nás posunou k tomu, co chceme jednou dělat. Tak é je to o nás, jestli se od nich dokážeme něco naučit, jestli se necháme inspirovat.

Myslím si, že bychom měli být hrdí na to, že s naší minulostí je spojen Jan Amos Komenský. Že máme takové učitele, jaké máme. Že vůbec máme možnost chodit do školy a vzdělávat se. Na tohle vše zapomínám e, protože to bereme jako běžnou součást života.

Lucie Radkovská, 7.B,  Základní škola Znojmo

Na co bychom měli být hrdí?

My jsme národ hrdý,
jmenujem se Češi,
jsme moc spolehliví,
společnost nás těší.

Sladíme si kostkou cukru,
máme dlouhý hromosvod,
také krásnou přírodu
od Sněžky až po Vranov.

Pustíme si desku z gramofonu
a dáme si zelí k tomu,
zahrajem si hokej s pukem,
mrkneme čočkou, ne pouhým okem.

My jsme srdcem Evropy,
toho si teď važ,
na všechny ty věci
často zapomínáš.

Štěpánka Mudrychová, 7.C,  Základní škola Znojmo

– více v tištěném vydání Mojí země (na stáncích od 7. 04. 2022, nebo předplatné přes společnost SEND) nebo elektronickém vydání (registrací přes Alza.cz)