Doteky světla Valéra Kováče

Zdvořilost, úcta k lidem a přírodě, víra, vděk a pokora, to je podstata světově uznávaného sklářského výtvarníka Valéra Kováče. Zrcadlí se i v jeho práci, která promlouvá originalitou i duchovní hloubkou. Návštěva jeho venkovského ateliéru v Ostrově u Macochy byla zážitkem pro všechny smysly. Tvůrčí zákoutí, vyprávění o životě naplněném nad očekávání, fantastická zelňačka a slivovice.

Žijete střídavě tady a v Brně. Jak jste se ocitl na Moravě, vy, Slovák z Liptova s maďarskými kořeny?
Brno jsem navštívil poprvé jako šestnáctiletý učeň a hned jsem pocítil, že tohle je moje město, že bych tady jednou chtěl žít. O ničem jiném jsem už neuvažoval. Zprvu jsem se tu cítil jako balík, ostýchal jsem se projevovat, ale Brno mi dalo příležitost a přijalo mě skvěle. Vděčím mu za vše, co vím, a je slušnost mu to vracet. Víte, málokteré město drží takto pohromadě, ta soudržnost, je to město laskavé, literární, kreativní… A tak přátelské!

Mezi vaše nejbližší přátele patřil i básník Jan Skácel…
Nikdy bych si nepomyslel, že muž, kterého jsem hluboce obdivoval, bude můj kamarád.
Dělali jsme spolu knížky, inspirovali ho moje sny, mé plastiky, byl to věčný chlapec s úžasným srdcem. Měl jsem životní štěstí i na další osobnosti: Oldřich Mikulášek, Vlasta Zábranský, Lojza Mikulka, velikáni, se kterými byla radost být a zažili jsme spolu hromadu legrace. Navíc tehdy byl všudypřítomný hlad po tom něco vymyslet, tvořit.

A to se vám dařilo. Začal jste pracovat originálním způsobem se sklem. Proč právě sklo?
Než jsem ho objevil, maloval jse obrázky a dělal sošky. V mladické drzosti jsem se chtěl srovnávat s nejlepšími malíři a toužil jsem namalovat dokonalý bílý obraz, což se samozřejmě nikomu nedařilo. Bílou barvu jsem považoval za královnu a ve všem ji hledal. Jednou, když jsem přišel do sklenářské dílny na brněnských veletrzích, uviděl jsem blok skla, oknem přes jeho hrany prosvítalo světlo. V tom mi to došlo – světlo je absolutní bílá, nic bělejšího není. Našel jsem svoji barvu, vše ostatní jsem opustil a začal pracovat se sklem.

Foto: Pavel Radosta 

– více v tištěném vydání Mojí země (na stáncích od 3. 2. 2022, nebo předplatné přes společnost SEND) nebo elektronickém vydání (registrací přes Alza.cz)