Ladislav Zibura: Kdybych se v Česku nenarodil, musel bych se sem přestěhovat…

Kdybych se v Česku nenarodil, musel bych se sem přestěhovat…

…utvrdil se po dvouměsíčním putování Českou republikou cestovatel Ladislav Zibura. Miluje totiž český smysl pro humor. Ostatně, ten je mu bytostně vlastní, na prázdninovou okružní cestu po rodné zemi se vydal dosti originálním a půvabným způsobem. Svérázným vozidlem, na lodi, pěšky i na oslu, v outfitu Emila Holuba navštěvoval místa, která vzbuzovala jeho zvědavost. Setkával se s „domorodci“, všímal si lokálních kuriozit, lidských příběhů a událostí české historie. Zážitky z cest se pak staly námětem jeho páté knihy. Ta je nejen zábavným cestopisem, ale také studnicí inspirace k výletům a cestou k porozumění zemi, ve které žijeme.

Minulé prázdniny jste podnikl okružní cestu Českem. Jaká to pro vás jako pro cestovatele
a poutníka po cizích zemích byla zkušenost?

Pro mě to byl splněný dlouholetý sen. Využil jsem příležitost, kdy cestování do zahraničí bylo komplikované, navíc jsem chtěl být součástí okamžiku, kdy se celé Česko dalo do pohybu a vyrazilo poznávat rodnou zem. Oproti výpravám za hranice samozřejmě při takové cestě odpadá většina nejistot, všude se domluvíte, rozumíte víc kulturnímu a historickému kontextu, můžete si všímat víc detailů, přitom na pocitu svobody, který vám to
přináší, se nic nemění. Přesvědčil jsem se, že dobrodružství se dá zažít doma stejně jako v Číně nebo na Kavkazu, stačí jen jít zážitkům naproti. Pro mě jako čerstvého držitele řidičského oprávnění, které jsem získal teprve v 27 letech, byla velkým dobrodružstvím už
jízda autem.

Jak jste volil, co v regionech navštívit?

Moje zkušenost je, že nejlépe vždy poradí místní, tak jsem na sociálních sítích poprosil Čechy, aby mi dali tipy ze svého okolí. Sešlo se mi jich 548. Všechny jsem je zanesl do výletní mapy, která je k dispozici na mém webu. Vidělo ji už tři čtvrtě milionu lidí, což
mě těší a chtěl bych ji doplňovat a rozvíjet, jak bude čas. Posloužila mi jako takové vodítko, ale žádný pevný itinerář jsem neměl. K plánování trasy jsem přistoupil zcela subjektivně, vynechal jsem všechna krajská města a vydal se po lokálních kuriozitách a příbězích, které mě zaujaly. Když jsem přijel do nějakého regionu, prvně jsem se pobavil s místními, zašel jsem do hospody nebo si popovídal s paní na čerpací stanici a zjistil, na co jsou tam lidé hrdí a co jim samotným přijde zajímavé.

Foto: archiv Ladislava Zibury a Albatros Media

– více v tištěném vydání Mojí země (na stáncích od 2. 12. 2021, nebo předplatné přes společnost SEND) nebo elektronickém vydání (registrací přes Alza.cz)