Záhada lednického parku

Jak se ukázalo v případě parku zámku v Lednici, naše krajina stále může skrývat tajemství. Před nedávnem totiž zahradníci porovnávali letecké snímky tohoto parku s jeho původním historickým plánem a došli k velkému překvapení: část areálu v sobě skrývá takzvanou „zednářskou zahradu“!

Zednáři jsou stále institucí tajuplnou a jako stvořenou pro podezírání z nejrůznějších světodějných kejklů. Už se jim sice nespílá do „židozednářů“ jako za druhé světové války, ale pořád se objevují teorie, podle nichž stojí za řadou velkých událostí současnosti. Obvykle jde přitom o události, které lidstvu škodí – málokdy jsou zednářům připsány i kladné body, přestože si tato instituce oficiálně klade za cíl především zvýšení obecného dobra.

Bratrstvo obruče a kladiva

Počátky zednářství u nás jsou zahaleny mlhou legend. Za předchůdce zednářství se považuje takzvané Bratrstvo obruče a kladiva, které mělo vzniknout už za vlády Václava IV. Toto bratrstvo údajně na pražském Dobytčím trhu (nyní Karlově náměstí) v roce 1382 postavilo architektonicky mimořádně zajímavou osmibokou kapli Božího těla (dost připomínající slavnou Santiniho kapli na Zelené hoře). 

Mezi jinými církevními stavbami Prahy měla tato kaple výjimečné postavení. Každoročně vždy v první pátek po Velikonocích zde byly vystavovány relikvie, které získal císař Karel IV. – například kopí sv. Longina, dřevo z Ježíšova kříže, trny z jeho koruny či část ubrusu z Poslední večeře. Rovněž zde byla vyhlášena Basilejská kompaktáta. 

Traduje se také, že před touto kaplí bývali v noci tajně popravováni šlechtici, protože ve dne by se stali předmětem veřejného posměchu. Kolem kaple měl být i hřbitov s jejich hroby. Kaple však byla bohužel v době josefínských reforem zbourána, protože překážela silnému provozu z dnešní Ječné ulice. 

Za „zednářské hnízdo“ byl pokládán také kostel Nejsvětější Trojice v Podskalí, přezdívaný Kaple stavitelů. Další legenda tvrdí, že první českou zednářskou lóži v Praze založil v roce 1726 proslulý hrabě Špork – zřejmě jde ale pouze o barvitou historku, vymyšlenou v 19. století „zrádcem národa“ Karlem Sabinou. V Brně pak je za zakladatele zednářství považován mistr Beníček, jehož dobře zachovaný náhrobní kámen s datem 1579 je vsazen zvenčí do zadní části katedrály sv. Petra a Pavla. 

Zednáři – šlechta ducha

Po roce 1800 a zvláště pak po roce 1900 se u nás se zednáři doslova roztrhl pytel. Jejich seznam se čte jako Who is Who české národní elity. Jen namátkou: Purkyně, Palacký, Neruda, Čelakovský, Machar, Frič, Gellner, Jan Masaryk, Beneš, oba Čapkové, otec Václava Havla, Dyk, Křižík, Rieger, Rašín, Mucha, Štefánik atd. atd. Z cizinců nezapomeňme alespoň na Mozarta a Goetha.

Zednářství se dostalo do módy i ve šlechtických kruzích. Dosvědčuje to například známý Zednářský salon na zámku ve Vranově nad Dyjí, který používal jako svoji „kancelář“ hrabě Stanislav Mniszek, člen zednářské lóže v Polsku. Výzdoba salonu je unikátní a nemá u nás obdoby – je tu řada zednářských symbolů a vyobrazení „cesty zasvěcence za poznáním“. Návštěvníci zámku tady žasnou nad vymalovanými i skutečnými lebkami, kordy, pyramidami, kružidly s úhelníky či třeba hexagramy. Bohužel přesně nevíme, zda se zde opravdu odehrávaly zasvěcovací rituály, případně kdo se jich účastnil – je ale velmi pravděpodobné, že tady opravdu probíhal autentický zednářský provoz. 

Není dosud jasné, zda zednáři byli i na zámku Lednice (staletém sídlu Lichtenštejnů) – nelze to ale vyloučit. Právě tak je ale možné, že zednářská zahrada byla v parku zdejšího zámku zřízena pouze jako módní výstřelek, podobně jako třeba zdejší slavný minaret, který nemá s islámem nic společného. Lednický zednářský areál vznikal v letech 1791 až 1799 a zahrnuje nejrůznější obrazce – počínaje jednoduchými trojúhelníky či kosočtverci až po oktagony – osmicípé hvězdy. Tyto obrazce byly v krajině vykresleny jednak vysazenými stromy a jednak pěšinkami, nechyběly tu ani palouky, které i dnes lákají k meditaci.

Býval tu Chrám Slunce

Uprostřed zednářské zahrady, na místě, do nějž se sbíhalo všech osm os areálu, stával Sluneční chrám, z nějž bohužel nic nezůstalo. Osy od něj směřovaly například na minaret, Janohrad či přímo na zámek. 

Zednářský areál v lednickém parku měl dost dramatický osud. Fungoval vlastně jen šest let, za tu dobu vysazené stromy ani moc nepovyrostly. Už v roce 1805 se totiž situace ve vztahu k církvi a úřadům vyvinula tak nešťastně, že zednářská zahrada musela být okamžitě zrušena. Lichtenštejnové – jedna z nejpřednějších rodin monarchie – přece jen museli dbát na svoji bigotně katolickou pověst.

Našel se však nějaký odvážlivec, snad jeden ze zahradníků či možná některý volnomyšlenkářský člen rodu, který se postaral o zachování alespoň klíčových bodů zednářské zahrady. Na těch totiž vysázel kaštany a vlastně tím kostru zahrady zachoval na stovky let dopředu. 

Díky neznámému příteli zednářů se tak dnes můžete projít po hlavních ornamentech mystické zednářské zahrady. V zámecké pokladně je k mání brožura s podrobným výkladem a mapkami. Současní zahradníci pracují na obnově poničeného areálu, což samozřejmě nějaký čas potrvá. Správa lednického zámku však zednářskou zahradu systematicky popularizuje, dokonce návštěvníkům nabízí noční prohlídky s historickým výkladem za svitu loučí…

V Česku je 23 lóží

Počátky zednářství jsou velmi nejasné. Někdo je připisuje staviteli Šalamounova chrámu Hiramu Abiffovi, podle jiných jde o pokračovatele templářského řádu. Různé verze vzniku této podivuhodné instituce se však shodují v tom, že šlo o tajná sdružení intelektuální elity své doby. 

Sdružení za jakým účelem? Variant odpovědí na tuto otázku je dlouhá řada. Některé připisují zednářům touhu ovládnout svět a zničit křesťanství, jiné naopak v jejich počínání vidí snahu prospět zemím, ve kterých jsou jednotlivé lóže (sdružení) aktivní. Spousta tajností je i kolem členů zednářských lóží. Podle některých verzí k nim patřili i přinejmenším jeden král a jeden papež, podle jiných zas byla a je většina zednářů jen snoby, toužícími vypadat zajímavě.

V Česku samozřejmě za předešlého režimu zednářské lóže fakticky neexistovaly. Po roce 1989 ale začaly přibývat jak houby po dešti. V současnosti jich existuje 23 a sdružují přes 500 svobodných zednářů. Některé lóže mají jako jednací jazyk němčinu, italštinu, francouzštinu či angličtinu. Jména lóží jsou známa: například Dílna lidskosti, Cestou světla, Pod kamennou růží, Bratrství, Tolerance, Národ, Alfons Mucha, Goethe v údolí míru, Santini apod. Zastřešuje je Veliká lóže České republiky, již uznává 155 jiných Velkých lóží z celého světa. Čím se české lóže zaobírají? To se v podstatě neví – předpokládá se však, že pracují pro dobro této země…


Foto: Wikimedia Commons