Mistr Hanuš – Vytvořil staroměstský orloj?

Že mají Češi zlaté ručičky, to není žádná novinka. Z našeho národa však vzešla i řada velmi úspěšných vynálezců, konstruktérů a vědců: zkrátka „zlatých hlav“. V našem seriálu vás seznamujeme alespoň se šesti z nich.

Takhle vypadal orloj v květnu roku 1945. Ustupující německá vojska ho tak poničila, že se uvažovalo o jeho sešrotování.


„Naše společnost má tu čest pečovat o staroměstský orloj už od roku 1866,“
usmívá se Mariana Nesnídalová z firmy L. Hainz. „Doufám, že se budeme moci o tuhle ukázku dokonalé řemeslné práce starat i do budoucna – už proto, že orloj nikdo nezná tak dobře jako právě my.“

Hodinářská firma L. Hainz, založená v roce 1836, pečuje prakticky o všechny věžní hodiny u nás. Řadu z nich firma sama zkonstruovala, většinu mnohokrát opravovala. Jako třeba právě staroměstský orloj, jehož nejhorší doba přišla v roce 1945, kdy ho utíkající Němci téměř zcela zničili. Rozbité části orloje tehdy pracovníci firmy odváželi do dílny na dvoukoláku a dávali dohromady popaměti. Obnovit složitý unikát se jim přitom skutečně podařilo!

Nejstarší zpráva o orloji je z roku 1410, ještě dříve ale na věži Staroměstské radnice byly hodiny pocházející zřejmě z doby Karla IV. Samotný orloj je sice třetí nejstarší, ale současně nejlépe dochovaný a nejdéle fungující středověký orloj na světě! Není divu, že jeho zmenšenina je i v parku evropských unikátů v Bruselu.

Oslepený Hanuš? Jenom pověst

Orloj velmi pravděpodobně vytvořili hodinář Mikuláš z Kadaně spolu s astronomem Janem Šindelem – nejpozději v už zmíněném roce 1410. Teprve koncem 15. století orloj upravil slavný Mistr Hanuš (zvaný i Jan Růže) a orloj také dostal sochařskou výzdobu z dílny Petra Parléře. Mistr Hanuš byl mimochodem určitě velmi schopný – vytvořil i nedochovaný orloj pro Jindřichův Hradec. Všichni ze školy známe Aloisem Jiráskem sepsanou pověst, podle níž pražští konšelé Hanuše oslepili, aby už nikde jinde nemohl podobné nádherné hodiny postavit – a Mistr se jim na sklonku života pomstil tím, že přístroj rozbil (na tuhle legendu ovšem Praha nemá copyright, vypráví se i o hodináři Antonu Pohlovi, autorovi Olomouckého orloje).

Pověst ale zřejmě vznikla nesprávným výkladem za Jiráskových časů dostupných dokumentů. Teprve v roce 1962 se totiž našla orlojnická kniha s listinou z roku 1410, v níž staroměstští radní děkují Mikulášovi z Kadaně za jeho práci, orloj přesně popisují a jako odměnu za jeho vytvoření dávají dům a vysoký roční plat.

„Já osobně se domnívám, že si příběh Mistra Hanuše Jirásek vymyslel, aby jeho vyprávění bylo zajímavější,“ říká k tomu Mariana Nesnídalová. „O tom, že orloj je starší než z Hanušových časů, v době psaní svých pověstí Jirásek nemohl vědět. Mistr Hanuš ale prokazatelně doplnil pražský orloj o kalendářní desku až v roce 1490 – tudíž osmdesát let poté, co podle dochovaných dokumentů Mikuláš z Kadaně dostal za orloj zaplaceno.“ 

Málem putoval do šrotu

Byť se to zdá nepravděpodobné, Pražanům časem orloj zevšedněl a postupem času je přestal zajímat. Věci došly tak daleko, že se v 18. století – kdy už byly hodiny na řadě kostelních věží a bohatí lidé nosili hodinky kapesní – dokonce uvažovalo o odstranění orloje z radniční věže! Památková péče tehdy ještě nefungovala, a tak k demolici světového unikátu skutečně mnoho nechybělo. Naštěstí se ale na scéně v pravý čas objevil český vlastenec, meteorolog a profesor Karlovy univerzity Antonín Strnad, kterému se podařilo přesvědčit „slavný magistrát“, aby věnoval celkem 793 zlatých na opravu orloje. Díky Strnadovi se tedy nyní vždy v celou hodinu před orlojem ozývá „och“ a „ach“ snad ve všech jazycích světa.

Podruhé měl orloj namále v roce 1945, kdy byl téměř zničen po zásahu tankovým granátem. Opět se ale povedla oprava – byť ne zcela dokonale. Kvůli chybnému pomalování základní desky orloj nesprávně ukazoval přechod noci a svítání, a to s odchylkou až šest hodin. Nedopatření bylo odstraněno v roce 1979 – je ovšem otázkou, kolik obdivovatelů orloje si toho vůbec povšimlo.

Letní čas tu nečekejte

„Náš orloj je naprostý unikát tím, že většina jeho vnitřních součástí je původní,“ vysvětluje Mariana Nesnídalová. „Je to chlouba gotiky! Málokdo si uvědomuje, že se nám tu zachoval jedinečný mechanismus, který je dodnes přesný a dokonalý.“

Můžeme si tedy podle Staroměstské radnice seřizovat hodinky?

„Orloj ukazuje zcela přesný čas, ale nutno říci, že jen čas zimní, a to pouze celé hodiny. Orloj nejsou jen hodiny – je to i otáčivá hvězdná mapa, která ukazuje aktuální polohu Slunce, Měsíce a znamení zvířetníku. Také ukazuje dny. Neumí ovšem ukazovat přestupný rok. Je nastaven na juliánský kalendář (364 dní v roce), takže když je přestupný rok, musíme kalendářní desku mechanicky vrátit o jeden den zpět. Náš současný gregoriánský kalendář ještě v době tvorby orloje nebyl znám.“

Kolik procent orloje je vlastně původních?

„Orloj – tedy samotný stroj – je asi z osmdesáti procent původní z roku 1410. Všechno, co vidíme zvenčí, jsou ale již x-té kopie kopií. Nejvíce totiž na orloji trpí právě jeho venkovní součásti, které jsou vystaveny slunci, větru a klimatickým vlivům. Proto jsou také nejčastěji opravovány nebo měněny.

Vyměněny tak jsou už několikrát na orloji veškeré venkovní části – především sochy, které jsou ze dřeva, včetně apoštolů. Vše bylo také kompletně zničeno při požáru v roce 1945. Nové jsou i ručky k astrolábu, měsíček, desky astrolábu a teď je i zcela nová kalendářní deska. Nový je také řídicí mechanismus, který byl vyměněn v roce 1860 – do té doby stroj řídil lihýř. Dnes je tam Božkův chronometr, který řídí stroj nepřetržitě od roku 1866. Stejný chronometr má i londýnský Big Ben. Mechanismus řídí celý stroj včetně apoštolů, je velice přesný a spolehlivý – jeho problémem je pouze prašnost a teplotní výkyvy. Náš orloj je naprosto unikátní také v tom, že běží nepřetržitě, a to celých 365 dní v roce.“ 

Orloj je samozřejmě nádherná ukázka řemeslné práce – bojím se ale, že z něj většina lidí neumí odečíst ani jen základní údaje. Nedá se jim trochu pomoci? 

„Orloj ukazuje čtyři časy, ale málokdo je umí ze složitého číselníku přečíst,“ připouští paní Nesnídalová. „Proto v roce 1866 můj prapředek orloj doplnil ještě o boční číselníky, které ukazují běžný čas. Byly to tehdy jedny z prvních prosvětlených číselníků v Rakousko-Uhersku! Podle dobových záznamů však ty číselníky hned první noc žárem z petrolejových lamp popraskaly – tak mi to aspoň vyprávěl můj děda pan Ludvík Hainz IV.“

Kolik máme orlojů?

Celkem je na území ČR známo osm hodinových strojů, které lze pokládat za orloje. Plus devátý orloj z Krásného Lesa, který ovšem pozůstává z živých lidí a ukazuje čas jen jednou v roce.

Jedním z mála heliocentrických orlojů na světě je ten v Olomouci. Zřejmě vznikal víceméně souběžně se staroměstským orlojem – první písemné doklady o něm jsou však až z roku 1519. Na konci druhé světové války byl téměř zničen německým granátem. Jeho nová výzdoba – pocházející z roku 1955 od Karla Svolinského – zachycuje jízdu králů a pracující lid. Kalendárium pod orlojem pak zachycuje třeba narozeniny Stalina či Gottwalda. Původně měl orloj hrát Internacionálu, ale od toho bylo upuštěno.

Technik Vítkovických železáren Jan Mašek si v letech 1924–1935 vyrobil jedinečný pokojový orloj. Stroj, skládající se z 2 500 součástek, je nyní v Ostravském muzeu.

V Kryštofově Údolí u Liberce přetvořil místní pábitel Martin Chaloupka starou trafostanici na orloj s 22 pohyblivými figurami.

Připraveno ve spolupráci s Národním technickým muzeem.

www.ntm.cz


Foto: Martin Frouzarchiv