V bludišti Poslanecké sněmovny

Noví, čerstvě zvolení poslanci dolní komory našeho Parlamentu to nemají jednoduché. Nejenže chvíli trvá, než se vyznají ve spleti sněmovních pravidel a zvyklostí, ale čeká je i neméně spletité bludiště v samotném komplexu budov, které tvoří zázemí Poslanecké sněmovny.
Nejprve malé opáčko z občanské nauky a dějepisu. Český Parlament se skládá ze dvou komor. Dolní – Poslanecké sněmovny a horní – Senátu. Do Poslanecké sněmovny volíme 200 poslanců, je tedy podstatně větší než jednaosmdesátičlený Senát. A potřebuje také podstatně větší prostory. Dnešní sněmovna je zdědila po zemském sněmu, tedy jakémsi národním parlamentu v rámci rakousko-uherské monarchie. Od 28. října 1918, kdy zástupci tehdejšího Národního výboru budovu zemského sněmu převzali, se sněmovní prostory až do dnešních dní značně rozrostly. Vedle hlavního jednacího sálu, který si svou podobu bez zásadních změn udržuje od roku 1861, musí svá místa pod střechou Sněmovny najít další sály pro jednání poslaneckých klubů a výborů, reprezentativní prostory předsedy a místopředsedů sněmovny, pracovny všech poslanců (svou kancelář má mimochodem každý z poslanců ještě také ve svém volebním obvodě), kanceláře klubů, tiskové středisko, jídelna, ordinace lékaře, knihovna, Parlamentní institut…
Mohli bychom ještě pokračovat. Ale kam se tohle všechno tedy vejde?

Číslo 1/2018