Pohled na náměstí T. G. Masaryka z věže novorenesanční radnice.

Šumná 
Česká Lípa

❯ „A tady nás ve vilové čtvrti vítá dílo pozapomenutého, přesto svébytného architekta česko-německého původu Emila Rühra. Ten postavil v roce 1905 pro sklářského továrníka Plachta hutně secesní vilu Marii.“ ❮

Pan ARCHITEKT nás nenechá dlouho rozkoukávat. A to je zde, na Mariánské ulici, podobných zdobných vilek povícero. Je to doklad, že sklářství zde kvetlo a město bohatlo spolu s ním. Secesní zdobností byla poznamenaná nejen rodinná sídla, ale i nájemní domy. Jako další z Rührových objektů – čtyřpodlažní bytovka na hlavním českolipském náměstí.

❯ „…nájemní dům z roku 1904,“ doplňuje ARCHITEKT. „A není sám. Na náměstí mu po úhlopříčce dělá společnost – dnešní hotel Moris. Opět proplétající se secese, jak louky otisk…“ ❮

Bylo by škoda opustit secesi bez návštěvy kavárny Union. Zvenku opět bohatě zdobená fasáda, s malou věžičkou, jak ji navrhli na začátku 20. století architekti John a Jizba. Uvnitř pak, po citlivé rekonstrukci, první republikou dýchající atmosféra. Ke kavárenskému poslání se objekt obloukem vrátil po „éře“ sportovního klubu, kina, železářství i lidové jídelny.

V sudetských městech jen těžko hledáme funkcionalismus. V České Lípě tvoří výjimku obchodní dům Baťa a snad některé z prvků na zdejším impozantním nemocničním komplexu. Dostaly se sem zásluhou jeho architekta, Víta Obrtela. Mimořádný talent, nejen architekt, ale i grafik a básník, nemocnici projektoval na sklonku svého života, v době socialistické stavební nekvality. Duší ovšem zůstával v poetismu první republiky. Svár ducha a hmoty?

Českolipská secese – hotel Moris a kavárna Union.

– více v tištěném vydání Mojí země (na stáncích od 7. 12. 2017, nebo předplatné přes společnost SEND) nebo elektronickém vydání (registrací přes Alza.cz)