Moc jsem toho o nich nevěděla. Jen to, že existuje ženské divadelní uskupení MALÉhRY a jednou z hereček je Bára Seidlová. Původně jsem chtěla vyzpovídat jen ji coby osobnost známou a populární pro naši rubriku Milované místo. Jenže pak jsem se s tímto triem setkala. Během chvilky jsem pochopila, že patří k sobě. Že dohromady ladí. Že se doplňují. Tři osobité dámy. Každá jiná a přitom dokonale kompaktní trojka. Se zajímavými projekty i životními postoji. Daniela Zbytovská, Bára Seidlová a Nikola Zbytovská.
Holky z divadla MALÉhRY
❱ Dámy, co vás svedlo dohromady a jak dlouho spolu hrajete?
Daniela: Jsme přesvědčené, že nic není náhoda, tudíž ani to, že jsme se sešly. Niki (dcera Daniely – pozn. redakce) a Bára se setkaly ve čtrnácti letech, jako jediné dvě holky v ročníku na brněnské konzervatoři. Já jsem tenkrát hrála divadlo jednoho herce za režijní podpory režiséra tehdejšího Divadla Na provázku Petera Scherhaufera. Holky se mnou postupně začaly hrát, v naší první společné inscenaci jim bylo patnáct. Od té doby jsme spolu prožily hezký kus života, je to na román! Dnes máme zázemí v Divadle Bolka Polívky a na repertoáru sedm inscenací, jak pro děti, tak pro dospělé. Všechno kolem divadla si organizujeme samy. Já píšu texty, Nikola režíruje, Bára zastává vizuál a všechny dohromady si do všeho mluvíme. Náš pracovní život se prolíná s tím soukromým a vlastně žijeme tak, jako dříve žili kočovní herci. Sdílíme své radosti i starosti a hostujeme po divadlech po celé naší vlasti. Rozdíl je v tom, že nemáme potah s koňmi, ale méně romantický dopravní prostředek, jakým je osobní automobil.
❱ Jste autorské divadlo, vtipně se označujete jako „třínoherní“. Hry si píšete samy. O čem jsou? Přibližte nám trošku svůj repertoár.
Daniela: Posloucháme, o čem si lidé povídají, co je trápí, z čeho mají radost.
Bára: Někdy i šmírujeme, co si vyprávějí v kavárně u vedlejšího stolku.
Nikola: Nebo nás někdo naštve a my si řekneme: „Babizno, ty budeš v představení!“
Daniela: Některé dialogy si člověk prostě nevymyslí! A divadlo je vlastně zrcadlem nás samotných a doby, ve které žijeme. I smutné věci vyznívají na jevišti komicky. Je to taková léčba, zasmát se problémům, podívat se na ně z jiného úhlu. Tím nad námi ztratí moc a my si uvědomíme, že spousta věcí není tak strašná, jak se nám kolikrát jeví.
Bára: Na repertoáru máme tragikomedie ze života. Každá inscenace je trochu jiná, ale všechno jsou to komedie, při kterých občas zamrazí. „Nebe?“ pojednává o setkání tří žen – učitelky, kadeřnice a herečky v prostoru mezi životem a smrtí. Společné mají nejen to, že spáchaly sebevraždu z nešťastné lásky. „Vepřo, knedlo, zelo“ je zemitější komedie o třech sestrách toužících vymanit se z „malých moravských venkovských poměrů“ a utéct do velkého světa. „Peklo“ je o úchylnostech, jež se mnohdy dějí pod pokličkou instituce zvané rodina, a „Biostory“ o tom, že dřív člověk hledal uznání v materiálním světě, dnes hledá sám sebe. No a samozřejmě nezapomínáme ani na děti. S představeními Ježibaby a ženichové, Bosorky a zpívající havran, Sněhová královna nebo literárním salonem Jak na příšery kočujeme po divadlech po celé naší vlasti.
– více v tištěném vydání Mojí země (na stáncích od 3. 8. 2017, nebo předplatné přes společnost SEND) nebo elektronickém vydání (registrací přes Alza.cz)
Číslo 4/2017
