Centrum Narovinu zprostředkovává adopci afrických dětí na dálku. „Adoptivní rodina“ posílá peníze, které pokryjí náklady na školné, pomůcky, uniformu, může poslat i balíček, zaplatit zdravotní pojištění, případně dítě navštívit. Z Keni dostává třikrát ročně vysvědčení, dopis a fotografie. Denní náklady na pobyt dítěte ve škole mají hodnotu jednoho šálku kávy u nás.

Říká se, že správný muž by měl zasadit strom, postavit dům a zplodit syna. Co ale říct o ženě, která kromě vlastního syna „zaopatřuje“ na tři tisíce afrických dětí, „postavila“ domů několik a zasadit strom, zajistit pitnou vodu nebo sehnat traktor pro ni není problém? 
Je až neuvěřitelné, co všechno dala Dana Feminová do pohybu a kolika lidem pomohla. Většina z nich žije v africké Keni.

Afrika vás změní…

k lepšímu!

DANA FEMINOVÁ

Narodila se v roce 1970 v Praze.

IMG_6803.jpg Vystudovala střední pedagogickou školu.
 V roce 1995 založila Humanistické centrum Narovinu, působila jako mluvčí Humanistického hnutí v ČR.
 V roce 2000 se zapojila jako dobrovolnice do mezinárodního projektu a odjela na vlastní náklady do Nairobi v Keni, kde začala s rozvojovou pomocí místním obyvatelům.
 Je výkonnou ředitelkou a hlavní koordinátorkou projektů rozvojové spolupráce občanského sdružení Centrum Narovinu, které mimo jiné zajišťuje adopce afrických dětí na dálku (www.adopceafrika.cz).
 Připravuje programy pro školy i veřejnost, které prezentují situaci v Africe.
 Je vdaná, manžel i syn se rozvojové pomoci v Keni již také zúčastnili.

Tu si Dana vybrala v roce 2000 jako zemi, kde začne pomáhat. Rozhodla angličtina, která je v Keni spolu se svahilštinou úředním jazykem. Dana ji půl roku pilně „oprašovala“, sháněla informace o Keni a šetřila na letenku.

Otázkám nenásilí, respektu k druhým, toleranci i prevenci diskriminace a rasismu se Dana věnuje řadu let – k rozhodnutí vydat se do světa a zkusit uvést své představy do života ale přispěla až její osobní situace. Po autonehodě rodičů měla pocit, že musí „pomáhat ve větším“. A k tomu byla Afrika jako stvořená.

Ostrovy naděje

Cíl cesty byl jasný: zjistit, co Keňany nejvíc pálí, oslovit ty, kteří jsou ochotní něco na tom změnit a v rámci možností je podpořit. Základem pomoci je totiž pro Danu vyburcovat místní lidi k vlastní aktivitě a poradit jim, jak na to. V tom je i ten největší přínos do budoucnosti – na rozdíl od humanitární pomoci, která často zajišťuje pomoc jen krátkodobě.

V praxi to vypadalo tak, že Dana chodila do těch nejchudších slumů a komunit, spala tam, jedla a hlavně mluvila s lidmi. To všechno bylo dobrodružné a často velmi nebezpečné – zvlášť pro ženu-bělošku. Ale výsledky se dostavily. Během několika měsíčních pobytů, kdy projela velkou část Keni, se Daně podařilo vytvořit základ sítě afrických dobrovolníků, se kterými pak z Česka začala spolupracovat.

Dnes jsou už někteří z nich její blízcí přátelé, s nimiž uvedla do života mnoho projektů. Třeba projekt „Elektřina ze Slunce pro školy v Keni“ znamenal vybavení dvaceti škol fotovoltaickými systémy pro osvětlení a provoz počítačů. „Adopce afrických dětí “ zajišťuje více než třem tisícovkám dětí školní docházku. „Voda pro Kauti“ umožnila přístup k pitné vodě pěti vesnicím včetně čtyř škol a naučila obyvatele využívat dešťovou vodu.

Projekt „Rusinga Island – Ostrov naděje“ zase směřoval na ostrov Rusinga ve Viktoriině jezeře v západní Keni. Ten se pro 22 tisíc obyvatel, z nichž více než polovina jsou děti, stal skutečnou nadějí na lepší život. Vzniklo zde totiž komunitní centrum se sirotčincem, jídelnou, mateřskou a základní školou, vzdělávacím centrem a knihovnou. Přibyla i nemocnice, kam jezdí vypomáhat čeští lékaři.

Nairobi-Kiber.jpg
Bída, hlad a život v katastrofálních hygienických podmínkách, bez vody i kanalizace, to je realita přeplněných slumů. Kiberu (v překladu „džungle“) – největší africký slum, najdete v Nairobi. Na ploše přibližně třech kilometrů čtverečních zde živoří zhruba milion lidí.
Školní docházka je pro děti šance nejen na vzdělání, ale i možnost uniknout „životu na ulici“ – fetování, prostituci, žebrání o jídlo, o práci.

Ve škole bez rákosky

Za všemi těmi projekty je mravenčí práce – od administrativní a manažerské až po tu přímo s lidmi v terénu. Zvlášť jednání s keňskými úřady vyžadují trpělivost a diplomatické schopnosti: v zemi je silně zakořeněna korupce i v těch nejbanálnějších situacích.

Neplatí tu žádný dohodnutý termín, hodina sem, hodina tam. Je zde 42 kmenů, které mluví různými jazyky a mají odlišné zvyky, v nichž není lehké se zorientovat.

Pořád tu jsou živé tradice, jež jen těžko chápeme – například ženská obřízka, která se u některých kmenů provádí dívkám mezi jedenáctým a třináctým rokem. Anebo polygamie. Naprosto běžné jsou tělesné tresty ve školách – rákosku najdete v každé třídě. Muži doma bijí ženy.

Bídu provázejí nemoci jako cholera, malárie, lepra, břišní tyfus a obrovský počet nakažených AIDS s velkým podílem dětí. „Práci nám komplikují často nesmyslné pověry,“ posteskne si Dana Feminová. „Mnozí Afričané třeba věří, že když muž nemocný AIDS má styk s pannou, vyléčí se. Nebo že žena bez obřízky bude mít těžký porod.“

Dana se snaží změnit, co jen jde. V „jejích“ školách jsou tělesné tresty nepřijatelné. Výsledkem jsou děti nejen vzdělané, ale i nebojácné, přemýšlivé a otevřené. „A ty africká společnost moc potřebuje.“

Na Rusinga Island se podařilo vybudovat komunitní centrum se školou, sirotčincem a nemocnicí. Cílem je umožnit lidem v místní komunitě přístup k důležitým službám jako je zdravotní péče a školní docházka za podmínek, které si mohou dovolit i ti nejchudší.

Místo obřízky sexuální výchova

Dalším z řešení je alternativa ženské obřízky, kterou Dana Feminová místním lidem nabízí. Při zachování tradičního rituálu přechodu do dospělosti se vším, co k němu patří, je samotný akt obřízky nahrazen pohovorem – zasvěcením dívky do sexuální výchovy. Převratný počin v tradiční kmenové společnosti!

Životně důležité jsou také informace o zdravotních rizicích anebo nároku na léky, které jsou sice pro Keňany bezplatně k dispozici, ale málokdo to ví. K obyčejným lidem se nedostávají zásadní informace, mnohdy umírají zbytečně. „To je smutná součást této práce – setkávání se smrtí, všudypřítomnou chudobou a zbídačelými dětmi,“ říká Dana Feminová.

KDYŽ NENÍ NA ŠKOLNÉ PRO DÍTĚ​

dojde na „harambe“. Sejdou se členové široké rodiny, sousedé a přátelé. Každý přinese, co má, většinou pár šilinků. Udělá se sbírka, aby se dítě na škole udrželo. Příště si tuhle službu oplatí. Solidarita je v africké společnosti běžná.

Přesto je pro ni Afrika „výhra“, zdroj inspirace. „Učí mě pokoře a toleranci, nabíjí mě a obohacuje,“ říká. „Raduji se z každého posunu a úspěchu místních lidí, to je pro mě největší odměna.“

A zdá se, že i Afrika má Danu ráda. Dvakrát do roka zde stráví měsíc, ale přesto nikdy nebyla vážně nemocná a nic zlého se jí tu nepřihodilo. To je v chudinské Africe až neuvěřitelné.

Dana se tady „nakazila“ snad jen milým úsměvem a optimismem, který obdivuje u zdejších lidí. A úspěšně ho šíří dál.

Taková epidemie by ani nám vůbec neškodila. Víte, jaké byly první dojmy keňských koordinátorů, kteří navštívili Česko? Kromě údivu, že tu máme silnice a metro, které jezdí včas podle jízdního řádu, si mysleli, že máme zrovna státní smutek. Proč by jinak lidé v ulicích byli tak smutní a zamračení? ■

Martina Kobzová
Archiv Centrum Narovinu
Téma: 
Lidé
Afrika vás změní… k lepšímu!
Číslo 3/2012
||

Informace pro předplatitele

Vytisněte si dárkový poukaz:

Darkovy-poukaz.pdf

Bližší informace a objednání předplatného Mojí země:

Tištěná verze

SEND předplatné Praha
Tel.: +420 225 985 225
www.send.cz

Elektronická verze

AlzaMedia
www.alza.cz

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Inzerce v časopise

Magazín Moje země nabízí řadu příležitostí k propagaci služeb, zboží, k prezentaci záměrů nebo image vaší společnosti. Prostředky jsou standardní inzertní plochy, sponzoring rubrik, PR články a aktivity. Reklama v časopisu Moje země je přiměřená a vstřícná nejen k zadavateli, ale i čtenáři a tím i pozitivně vnímaná a účinná.

Podmínky inzerce zde.

PARAMETRY
Náklad 12 tisíc výtisků, z toho 5 500 předplatitelů
Rozsah 96 stran + 4 strany obálky
Formát 175 × 255 mm
Čtenost 50 tisíc za číslo, 110 tisíc za delší období
Struktura 58 % ženy, 42 % muži
středoškolské vzdělání 46 %
vysokoškolské vzdělání 31 %
Periodicita dvouměsíčník
Cena výtisku 49 Kč, předplatitelé 39 Kč
Roční předplatné 234 Kč
Distribuce prodejní místa PNS po celé ČR
FORMÁTY INZERCE
Form-inz-01.png
Form-inz-02.png
INZERCE V RUBRICE REGION
Form-inz-03.png

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Inzerce na webových stránkách časopisu

banner A šířka 981 px, výška 196 px
banner B šířka 239 px, výška 410 px

Vydavatel

MOJE ZEMĚ ČESKO s. r. o.
Gromešova 769/4, 621 00 Brno
Tel.: +420 532 193 011
www.mojezeme.cz
GPS: 49°15'3.933"N, 16°35'21.374"E


DIČ: CZ29364426
IČO: 29364426

Registr: Krajský obchodní soud v Brně
16.7.2012, oddíl C, vložka 75575
Šéfredaktorka
Kobzova
Martina Kobzová
Tel.: +420 728 726 068
E-mail: kobzova@mojezeme.cz
Marketing manažer
a obrazový redaktor

Redakce
Radosta
Pavel Radosta
E-mail: radosta@mojezeme.cz
Bartik.jpg
Ivo Bartík
Produkce Vedoucí inzertního oddělení
Rudolecka
Drahomíra Jindrová
Tel.: +420 532 193 030
Mob.: +420 723 129 935
E-mail: rudolecka@mojezeme.cz
Kobza.jpg
Pavel Kobza
Tel.: +420 532 193 032
E-mail: kobza@mojezeme.cz
 

AKTUALITY
A

22. 7. 2018

24.–25. srpna 2018

22. 7. 2018

Komentované prohlídky:
duben–říjen 2018

22. 7. 2018

Pojízdná replika vlaku čs. legionářů

Stránky