Olga-Machonova-1.jpg

OLGA MACHOŇOVÁ PAVLŮ

■ Narodila se v Praze v roce 1971.
Po gymnáziu začala se studiem klavíru, skladby a dirigování na pražské konzervatoři. Brzy získala stipendium na Vysoké hudební škole v Basileji, kde vystudovala obor dirigování (u profesorů Manfreda Honecka a Ralfa Weikerta), sborové dirigování a teorii. 
V současnosti působí jako dirigentka a zpěvačka (mezzosoprán). 
Jako dirigentka se věnuje tvorbě symfonické, operní i sborové. 
Spolupracuje s operními domy a symfonickými orchestry v České republice i v zahraničí (Státní opera Praha, Stavovské divadlo, Národní divadlo Brno, Opernstudio Zürich, Pražská komorní filharmonie, Sinfonieorchester Basel, Concertino Basel, Radiosinfonieorchester SWR Stuttgart…). 
Obdržela několik významných profesních ocenění. V roce 2006 jí Mezinárodní koordinační výbor zahraničních Čechů ve spolupráci s Ministerstvem zahraničí, Senátem ČR a Karlovou univerzitou udělil cenu „Významná česká žena ve světě“. Stala se její nejmladší držitelkou. 
Žije ve švýcarské Basileji. Je vdaná, má syny Davida a Filipa.

Dáma

s taktovkou

Vidět Olgu Machoňovou Pavlů při práci je zážitek nejen hudební, ale i estetický. A taky vlastně exotický. České orchestrální dirigentky jsou totiž stále vzácnost.

Vysoká blondýnka s krásným úsměvem budí přirozený respekt už svým příchodem na pódium. Má v sobě charisma, odhodlanost a zároveň i eleganci, noblesu a ženskost. To spojení je velmi působivé – takže posluchačům může být až líto, že paní dirigentku vidí vlastně jen zezadu. Zepředu si ji užívá orchestr a sbor – někdy až sto padesát párů pozorných očí.

Proč si Olga zvolila povolání dirigentky a co to obnáší?

Od šesti let jsem se věnovala klavíru. Brzy jsem si začala vymýšlet vlastní skladbičky, tak jsem se ocitla u pana profesora Rady, který úžasně vyučoval skladbu pro děti. Mě to ohromně bavilo, stejně jako zpívání v Kühnově dětském sboru. Měla jsem štěstí, že jsem hudbu prožívala současně ve třech rovinách – klavír, zpěv a skladba, což mi dalo pevný základ do budoucna a ukázalo se jako velmi užitečné.

Vážná hudba vás skutečně bavila už jako dítě?

Nesmírně, milovala jsem ji od dětství. V dospívání jsem sabotovala různé organizované akce a utíkala třeba na Pražské jaro. Hudba pro mne byla i určitým únikem z šedi, ve které jsme vyrůstali. Kühnuv sbor nám umožňoval cestovat, jezdili jsme po celém světě. Bylo to ale za cenu tvrdé hudební drezúry a dřiny. Přísná disciplína byla tehdy přítomná ve škole, ve sboru i doma.

Kde se ve vás vzala touha být dirigentkou? To není obvyklé povolání pro ženu.

Dirigování mi učarovalo při zpívání ve sboru. Spolupracovali jsme často s věhlasnými dirigenty v České filharmonii, Národním divadle, Státní opeře. Fascinovalo mě, jak tvoří dílo a jak vypadá konečný výsledek. Byl to pro mě úžasně dynamický proces, který mě okouzlil. Během gymnázia jsem se pro dirigování úplně nadchla. Každoročně se sestavoval gymnaziální orchestr pro vánoční akademii. Vedl ho můj spolužák od profesora Rady, který se mi navíc moc líbil. Byl starší, a když maturoval, předal mi „žezlo“ a já ve druhém ročníku poprvé dirigovala. Jakmile jsem si k dirigování přivoněla i takto prakticky, bylo rozhodnuto.

Fandilo vám vaše okolí, nebo jste cítila nějaké překážky?

Moc nadšení jsem kolem sebe neviděla. Dirigování není přece nic pro holku, ta nemůže mít takový respekt. A dirigenti jsou prý před orchestrem zpocení, což se k ženě nehodí. Moje touha byla ale silnější, a tak jsem se studiem v roce 1989 opravdu začala. Záhy přišla revoluce, otevřely se hranice a já se shodou náhod ocitla v Basileji.

Zřejmě se vám tam hodně zalíbilo…

Zpočátku to bylo krušné – navzdory tomu, že jsem věděla, že dirigování studovat chci, a dostala jsem se k opravdu excelentním učitelům. Semestr začínal v půlce října, pořád pršelo, neuměla jsem slovo německy, neměla v kapse ani vindru. Z výuky jsem byla tak vyčerpaná, že veškeré moje snahy učit se po večerech němčinu ztroskotaly. Ještě štěstí, že jsem mohla komunikovat skrze hudbu. Myslela jsem, že zůstanu rok dva. Ale nakonec to bylo pět let, vystudovala jsem dva obory, našla si angažmá a také manžela, kterého jsem poznala při hudební spolupráci.

Olga-Machonova-2.jpgOlga-Machonova-2.jpgOlga-Machonova-2.jpg

Je rozdíl, jak vás jako dirigentku vnímají ve světě a jak u nás?

V Čechách je to stále exotická věc. Vládne tu v přístupu k ženám silný konzervatismus. Bohužel celospolečenský, nejen v dirigování. Dirigování není o pohlaví, ale o tom, co chceme společně předvést a jakou cestou k tomu dojít. V západní Evropě se sice dirigentky vyskytují častěji, ale ani tam jich stále moc není. To ve Spojených státech je dnes dirigentka vcelku běžná záležitost. Moc bych si přála, abychom se spolu příště bavily třeba o mé interpretaci Mahlerových symfonií místo o tom, jaká rarita je česká dirigentka.

Olga-Machonova-5.jpg

Co obnáší stát se dobrým dirigentem?

Musíte mít přehled i teoretické znalosti, které je třeba stále doplňovat. Samozřejmostí je praktická zkušenost s nástrojem či více nástroji nebo se zpěvem. Je dobré aspoň jedné sekci nástrojů dobře rozumět. Musíte se také do detailu naučit partituru, což u rozsáhlejších děl trvá několik měsíců. V hlavě si pak vytvoříte vlastní hudební představu. Klíčové ale je, jak ji sdělit orchestru a navodit atmosféru, v níž by hudebníci vaši představu tlumočili. Je to nejen hudební, ale z velké části i psychologická „dřina“. Dirigent musí být osobnost, která umí dělat rozhodnutí a dokáže za nimi stát. K čemu by ale neměl sklouznout, je jednání z pozice moci. Bohužel se občas najdou i tací, kteří jsou svou mocí až posedlí.

Je pro vás dirigování náročné víc psychicky, nebo fyzicky?

Obojí. Dirigování vyžaduje stoprocentní soustředění i dobrou kondici, jak fyzickou, tak psychickou. Tato kombinace je prý receptem na dlouhověkost. Možná právě proto se dirigenti dožívají vysokého věku. Určitou psychickou nevýhodou je, že dirigent bývá osamocený, mnohdy až osamělý. Tohle já si kompenzuji zázemím rodiny.

Cena-Vyznamna-zena.jpg
Cena „Významná česká žena ve světě“ je udílena od roku 2003 ženám českého nebo československého původu, které ve svých oborech dosáhly významných úspěchů. Její autorkou je česká sochařka Lea Vivot, žijící v Kanadě.

Míváte před koncertem trému?

Vůbec ne, já si koncerty ohromně užívám. Jsou to chvíle, kdy máte bezpodmínečnou stoprocentní pozornost muzikantů. To se během zkoušek nedá simulovat. Nejtěžší na dirigování jsou totiž právě zkoušky. Orchestr, to je heterogenní masa, jejíž pozornost a zaujetí musím získat. Není to snadné, každý hráč má své problémy. Jeden má nemocné dítě, druhý starosti s hypotékou – nemají třeba náladu plnit má hudební přání. Hudba je ale mocná čarodějka a dokáže relativizovat starosti každého z nás. V tom je její síla i krása a pro mne radost s ní pracovat.

Věnujete se i něčemu jinému než dirigování?

Paralelně s dirigováním jsem vystudovala zpěv, vystupuji i jako sólová zpěvačka, mezzosopranistka. Samozřejmě také rodina a výchova dětí potřebují svůj čas a péči. Snažím se pro sebe najít i trochu času na sport a čtení.

Postrádáte v zahraničí něco českého, stýská se vám tam po něčem?

Kromě dětské krupičky a hrubé mouky na knedlíky, které ovšem dělám málokdy, především český humor. Inteligentní, duchaplný, lidský. Pánové Suchý, Svěrák, Horníček. Moc ráda také sleduji české filmy. Pokaždé si v Čechách zajdeme do divadla i kina. Ve Švýcarsku sledujeme i české televizní kanály. Když přistihnu děti u televize, jsou to výhradně české pořady. Považuji českou televizní tvorbu za moc dobrou a přiznám se, že obdivuji profesionalitu herců starší generace.

V roce 2006 jste byla oceněna prestižní cenou „Významná česká žena ve světě“. Ocitla jste se ve společnosti takových dam, jako je Madeleine Albright, Eva Jiřičná, Meda Mládková, Blanka Matragi a mnoha dalších. S velkým náskokem jako nejmladší – v pouhých 35 letech. Na Pražském hradě se čas od času s ostatními oceněnými ženami scházíte. Jaká ta setkání jsou?

Okouzlující. Většina z těch žen má za sebou silné a mnohdy i smutné příběhy. A také vlastně většinu života. Snad všechny odešly do emigrace, buď v roce 1948, nebo 1968. Musely moc bojovat a hodně obětovat, aby se prosadily. V tomhle je můj příběh jiný – já odešla svobodně a dobrovolně a za ocenění vděčím hlavně své profesi.

Olgu jsme zastihli v Praze na koncertu k 80. výročí Kühnova dětského sboru. Přijela, aby se potkala s přáteli, svými učiteli, rodinou. Zazpívala si s bývalými členy souboru a dirigovala jako čestný host. A věřte, že dojem z jejího večerního vystoupení – byť krátkého – byl ohromný a ohromující. Aniž bychom snižovali výkony jejích kolegů, vystoupení Olgy Machoňové Pavlů opravdu vyčnívalo. A vyčnívání po všech stránkách tak nějak Olze sluší…

OMP-Praha-cena-2006.jpg
Významné české ženy ve světě 2006. Zleva: Ivana Trump – podnikatelka, MUDr. Eva Siracká, DrSc. – zakladatelka Ligy proti rakovině, Olga Machoňová Pavlů, Stephany Griffith-Jones – ekonomka, Ruth Kohn – malířka a ilustrátorka. Madeleine Albright – bývalá ministryně zahraničních věcí USA nebyla osobně přítomna.
Martina Kobzová
Jiří Janoušek
Karel Šuster
Téma: 
Lidé
Dáma s taktovkou
Číslo 3/2012
| |

Informace pro předplatitele

Vytisněte si dárkový poukaz:

Darkovy-poukaz.pdf

Bližší informace a objednání předplatného Mojí země:

Tištěná verze

SEND předplatné Praha
Tel.: +420 225 985 225
www.send.cz

Elektronická verze

AlzaMedia
www.alza.cz

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Inzerce v časopise

Magazín Moje země nabízí řadu příležitostí k propagaci služeb, zboží, k prezentaci záměrů nebo image vaší společnosti. Prostředky jsou standardní inzertní plochy, sponzoring rubrik, PR články a aktivity. Reklama v časopisu Moje země je přiměřená a vstřícná nejen k zadavateli, ale i čtenáři a tím i pozitivně vnímaná a účinná.

Podmínky inzerce zde.

PARAMETRY
Náklad 12 tisíc výtisků, z toho 5 500 předplatitelů
Rozsah 96 stran + 4 strany obálky
Formát 175 × 255 mm
Čtenost 50 tisíc za číslo, 110 tisíc za delší období
Struktura 58 % ženy, 42 % muži
středoškolské vzdělání 46 %
vysokoškolské vzdělání 31 %
Periodicita dvouměsíčník
Cena výtisku 49 Kč, předplatitelé 39 Kč
Roční předplatné 234 Kč
Distribuce prodejní místa PNS po celé ČR
FORMÁTY INZERCE
Form-inz-01.png
Form-inz-02.png
INZERCE V RUBRICE REGION
Form-inz-03.png

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Inzerce na webových stránkách časopisu

banner A šířka 981 px, výška 196 px
banner B šířka 239 px, výška 410 px

Vydavatel

MOJE ZEMĚ ČESKO s. r. o.
Gromešova 769/4, 621 00 Brno
Tel.: +420 532 193 011
www.mojezeme.cz
GPS: 49°15'3.933"N, 16°35'21.374"E


DIČ: CZ29364426
IČO: 29364426

Registr: Krajský obchodní soud v Brně
16.7.2012, oddíl C, vložka 75575
Šéfredaktorka
Kobzova
Martina Kobzová
Tel.: +420 728 726 068
E-mail: kobzova@mojezeme.cz
Marketing manažer
a obrazový redaktor

Redakce
Radosta
Pavel Radosta
E-mail: radosta@mojezeme.cz
Bartik.jpg
Ivo Bartík
Produkce Vedoucí inzertního oddělení
Rudolecka
Drahomíra Rudolecká
Tel.: +420 532 193 030
Mob.: +420 723 129 935
E-mail: rudolecka@mojezeme.cz
Kobza.jpg
Pavel Kobza
Tel.: +420 532 193 032
E-mail: kobza@mojezeme.cz
 

AKTUALITY
A

30. 7. 2015

Msenske-poklicky.jpg

7. 7. 2015
I prázdninové číslo pro Vás připravujeme v rozšířeném vydání 116 stran! Čtvrté číslo vychází 30. července a je stále za stejnou cenu.
1. 7. 2015

Uzavřeli jsme letošní třetí číslo Mojí země. Za stejnou cenu vás tentokrát čeká celých 116 stran zajímavého čtení!

Stránky