Baca
Vychovat dobrého ovčáckého psa, to jsou nejméně dva roky práce.

„Rodiče mi říkali, že první slovo, které ode mě slyšeli, bylo baran. Asi jsem už tehdy měl svou cestu předurčenou,“ usmívá se Zdeněk Sikora (37 let) z Bocanovic, pastevec na největší beskydské ovčí farmě. V roce 1988 v Trenčíně vystudoval „stredné polnohospodárske učilište“ se zaměřením na chov ovcí, chvíli pak zkoušel i zedničinu. Před pěti lety se ale k pastevectví vrátil.

Bača

Pasení ovcí či krav, to je přece romantika! Tak si to každý aspoň představuje – hlavně díky obrázkům Josefa Lady.

Romantika je ale vykoupená tvrdou prací. Bača je pořád v pohybu. Něco jiného je, když se ovce pasou ve velkých ohradách. Tam se stádo moc nepřesouvá, ale zase to vyžaduje aspoň dva lidi. Je potřeba postavit elektrický ohradník, vykosit trávu kolem něj tak, aby elektřina neprobíjela – to je na celý den.

Co má tedy bača raději? „Když jsou ovce už v dané oblasti naučené, kam mohou a kam ne a ohrada je zbytečná,“ říká Zdeněk Sikora. „Je to v pohodě a máte větší volnost. Jenže většinou jsou ovce takové potvory, že vlezou, kam nesmějí, a najednou mám půl stáda tam a půl stáda na pastvině, kde bych potřeboval všechny.

Nad ovcemi se musí sedět. Nejde od nich odejít někam do hospody. To snad jedině večer, když jsou napasené. Ovšem hlavně na začátku sezóny je doba, kdy si nestihnu pomalu ani udělat oběd. Stádo běhá jak splašené. Pak si zvyknou, dostanou okolní prostor do hlavy a je to. Ze začátku toho má ale dost i pes.“

Tady mají Ladovy obrázky pravdu, bez psa to prostě nejde. Pes je bačova pravá ruka. Z legrace říká, že je to jediný člověk, se kterým si může tam nahoře pokecat. Má Djamba – border kolii – a bez něj by stádo zvládal velmi obtížně. Pes je naučený na pohyby rukou a se stádem někdy manipuluje – podle Sikory – „rychleji než myslím“. Ale vážně, tady jde jen a jen o souhru člověka a psa. V Anglii psy většinou učí reagovat na povely trylkovací píšťalky, v našich podmínkách stačí, když pastevec psovi rukou naznačí, co potřebuje, a pískáním nemusí plašit ovce.

Baca
Cizinci v Beskydách – kříženci anglického plemena Suffolk a německé ovce vřesové.
Baca
Když začne některá z ovcí stonat, je třeba ji okamžitě oddělit od stáda.

Jak vypadá bačův den?

„Budím se kolem šesti ráno. Vykouknu z okna svého obýváku – bydlím v obytné vétřiesce, kde mám veškeré pohodlí na kolech a pořád připravené k přesunu. Zkontroluju stádo, dám si kafe. Djambo už ví, kterým směrem se stádem vyrazíme, takže čeká, až se obuju, a jdeme. Do půl desáté se ovce většinou pasou, pak zalehnou v lese a já vím, že nejméně hodinu budou trávit a já mám čas pro sebe. Když nejsem daleko od maringotky, tak si zajdu udělat pozdní snídani. Samozřejmě ale mám pořád jedno ucho napřímené a poslouchám jejich bečení, jestli se něco neděje.“ Hrozí tu třeba útok dravé šelmy? „To jsem zažil jen jednou, když nám ovci něco potrhalo, pravděpodobně rys. Proto neustále poslouchám, abych věděl, kde se ovce pohybují. Rozeznám, jestli se pasou, anebo je třeba nahánějí turisté. To když děti výlet nebaví, ale potom narazí na ovečky a chtějí se s nimi vyfotit. Vpadnou mi mezi ně, stádo dvakrát třikrát vyplaší a rázem má po klidu. Vysvětlujte pak pořád dokola dospělým, že takhle to prostě nejde, že ovce potřebují svůj pohodový režim.“

Opuštěná maringotka daleko od lidského obydlí musí lákat poberty a nenechavce. „Zatím mám štěstí na slušné lidi. Dovnitř mi nevlezli, ani když jsem zapomněl zamknout. Méně slušní se ale už ‚postarali‘ o trekové hůlky a nůž, které jsem nechal před maringotkou.“ Pro Zdeňka Sikoru ale dnes není problém být ve spojení se světem. Donedávna měl v mobilním telefonu internet, ale zrušil ho. „Občas to žralo hodně času a k čemu vlastně tady potřebuju nejnovější zprávy?“ Má profil na facebooku, ale moc ho nepoužívá. Užívá pouze mobil a čte časopisy, kterými ho zásobuje kamarád, vášnivý cykloturista. Za sezónu přečte několik cestopisů. Hlavně ve chvílích, kdy prší a stádo odpočívá. S deštníkem nad hlavou a s knihou v ruce si užívá klid. Pravda, ovčák s deštníkem vypadá divně, ale pro čtení v dešti je to jistě pohodlnější.

Zdálo by se, že tohle povolání má budoucnost značně nejistou. „Nejistou? Tomu nevěřím. Do zdejší krajiny ovce odedávna patří. Jak jinak chcete efektivně udržovat horské louky, aby je nepohltil les? Podívejte se na fotky Beskyd z první republiky. Tam, kde dnes narazíte na skoro neprostupný les, byly všude jen holé kopce, pastviny. Ale souhlasím s názorem, že současné pastevectví je dost odlišné. Ještě před druhou světovou válkou byly ovce chované na beskydských pastvinách nejen pro maso, ale hlavně pro vlnu a mléko, ze kterého se vyráběl sýr. Díky tomu, že nemusím ovce dojit, dokážu se od května do října postarat jen s pomocí psa o stádo šesti set ovcí.

A prožít něco, co se jen obtížně popisuje…“

Hynek Adámek
Téma: 
Lidé
Bača
Číslo 2/2012
| |

Informace pro předplatitele

MZ-Predplatne.jpg

Vytisněte si dárkový poukaz:

Darkovy-poukaz.pdf

Bližší informace a objednání předplatného Mojí země:

Tištěná verze

SEND předplatné Praha
Tel.: +420 225 985 225
www.send.cz

Elektronická verze

AlzaMedia
www.alza.cz

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Inzerce v časopise

Magazín Moje země nabízí řadu příležitostí k propagaci služeb, zboží, k prezentaci záměrů nebo image vaší společnosti. Prostředky jsou standardní inzertní plochy, sponzoring rubrik, PR články a aktivity. Reklama v časopisu Moje země je přiměřená a vstřícná nejen k zadavateli, ale i čtenáři a tím i pozitivně vnímaná a účinná.

Podmínky inzerce zde.

PARAMETRY
Náklad 12 tisíc výtisků, z toho 5 500 předplatitelů
Rozsah 96 stran + 4 strany obálky
Formát 175 × 255 mm
Čtenost 50 tisíc za číslo, 110 tisíc za delší období
Struktura 58 % ženy, 42 % muži
středoškolské vzdělání 46 %
vysokoškolské vzdělání 31 %
Periodicita dvouměsíčník
Cena výtisku 49 Kč, předplatitelé 39 Kč
Roční předplatné 234 Kč
Distribuce prodejní místa PNS po celé ČR
FORMÁTY INZERCE
Form-inz-01.png
Form-inz-02.png
INZERCE V RUBRICE REGION
Form-inz-03.png

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Inzerce na webových stránkách časopisu

banner A šířka 981 px, výška 196 px
banner B šířka 239 px, výška 410 px

Vydavatel

MOJE ZEMĚ ČESKO s. r. o.
Gromešova 769/4, 621 00 Brno
Tel.: +420 532 193 011
www.mojezeme.cz
GPS: 49°15'3.933"N, 16°35'21.374"E


DIČ: CZ29364426
IČO: 29364426

Registr: Krajský obchodní soud v Brně
16.7.2012, oddíl C, vložka 75575
Šéfredaktorka
Kobzova
Martina Kobzová
Tel.: +420 728 726 068
E-mail: kobzova@mojezeme.cz
Marketing manažer
a obrazový redaktor

Redakce
Radosta
Pavel Radosta
E-mail: radosta@mojezeme.cz
Bartik.jpg
Ivo Bartík
Produkce Vedoucí inzertního oddělení
Rudolecka
Drahomíra Rudolecká
Tel.: +420 532 193 030
Mob.: +420 723 129 935
E-mail: rudolecka@mojezeme.cz
Kobza.jpg
Pavel Kobza
Tel.: +420 532 193 032
E-mail: kobza@mojezeme.cz
 

AKTUALITY
A

9. 12. 2017

Broumovsky-klaster_souhrn.jpg

9. 12. 2017

..třeba v Plzni, na Valašsku nebo v Orlických horách a Podorlicku.

Stránky