Banat

BANÁT

země našich předků
aneb na české vesnici v rumunských horách

Je masopust. Česká vesnice Gerník je zapadlá ve sněhové nadílce a žije přípravami na večerní „bál“. Celý týden trvalo, než si místní ženy a dívky připravily nádherně bílé masopustní kroje. Bylo třeba nažehlit několik sukní, naškrobit krajky a opravit krajkované punčocháče. Výsledek ale stojí za to. Do sálu místního „kaminu“ – kulturního domu – postupně vchází asi padesát okrojovaných žen a dívek, které v širokých sukních vypadají jako krásné panenky. Vdané ženy v šátcích, svobodné prostovlasé, si po skupinkách sedají za stoly a místní gernická muzika, proslavená po celém okolí stejně jako chov gernických koní, začíná hrát první valčík.

Banat

Češi – to jsou tradice

Banat

„Snažíme se na Gerníku obnovit tradici masopustních bálů,“ vysvětluje Véna Pieček, tajemník místního obecního úřadu, kromě toho ale taky šikovný sedlák a majitel pálenice s vynikajícími výsledky. „Dříve bylo zvykem, že jeden den býval dětský bál, kde tancovaly jen děti, a teprve druhý den byl bál pro dospělé,“ vysvětluje, když v koutě u stolu ochutnáváme jeho „pálinku“, která je na rozdíl od „cujky“ dvakrát přepalovaná, a tudíž o poznání silnější. „Lidé ale dneska už nemají tolik času na zábavu, a tak jsme udělali dětský bál hned po obědě do čtvrté a večer máme bál pro dospělé. Podařilo se nám přesvědčit naše ženské, aby přišly v krojích, dalo nám to práci, ale je to krása, co říkáš?“ mrká na mě Véna a já musím souhlasit. Krásnější bál s bílými naškrobenými panenkami jsem v životě neviděl. Chlapi mají černé gernické obleky s klobouky ozdobenými velkým masopustním pérem. Tradice, kterou místní obnovili, je všechny spojuje, jak si dnes opět uvědomují. A dává jim pocit odlišnosti od okolních Rumunů a Srbů. A taky naději, že jejich vesnici nepohltí okolní moře jiných národů nebo lákadlo pohodlného života v konzumu v Čechách.

Pokad budem moct

Gerník, Svatá Helena, Eibentál, Bígr, Šumice a Rovensko – to jsou jména šesti ryze českých vesnic v rumunském Banátě, v jihozápadním cípu Rumunska. Znějí trochu česky a trochu exoticky – ostatně tak jako vše, co v těchto vesnicích potkáte. Jídlo, pálenka, oblečení, muzika – vše je tvořeno zvláštní směsí Balkánu a starého domova, odkud si Češi před sedmi generacemi přinesli vše, co mohli na vorech po Dunaji uvézt: vozy, dobytek, šaty, zvyky, jazyk, tance i českou mentalitu s její pracovitostí, smyslem pro humor, pohostinností, ale i tvrdohlavostí.

Téměř dvě století dřiny proměnilo pralesy nad Dunajem v kvetoucí zahradu plnou políček, cest, osad, kostelíků a domků roztroušených po kopcích.
Po pádu železné opony se sem však dostal nový a lákavý vzduch ze Západu společně s televizí a s vidinou snazšího života ve vytápěných panelácích s teplou vodou. Jen málokteří odolávají a zejména ti mladší se vydali za prací. Zdá se, že z českého ostrůvku uzavřeného rumunským a srbským pravoslavným mořem za pár let nezůstane nic víc než vzpomínky. „Pokad budem moct, tak tady budem,“ říkával před lety gernický nůšař Josef Křeš. „A pak pudem za Stehlíkojc. Víte, to se u nás tak říká, ti bydlí u krchova,“ dodával vesele. Už nedodává. Odešel „za Stehlíkojc“ před třemi lety.

Otevřené brány do Mitasky

PROJEKT POMOCI RUMUNSKÝM KRAJANŮM

Již 16 let funguje projekt pomoci krajanům, který je dnes dílem financován z rozpočtu vlády České republiky a dílem z darů příznivců a přátel Banátu. Cílem pomoci je zachování unikátní české komunity v horách nad dunajskou soutěskou. Projekt se soustřeďuje na zlepšení podmínek života krajanů a na vytvoření pracovních míst ve vesnicích nebo v jejich okolí. Podpora šetrného cestovního ruchu se ukázala jako nejefektivnější způsob pomoci. Turisté bydlí přímo v domácnostech u krajanů a díky projektu je pro ně zajištěna údržba turistických tras, informačního systému anebo pronájem koní.

Více na www.banat.cz

V Praze před budovou školy v Londýnské ulici vystoupily z autobusu na chodník české děti z Banátu, které přijely na výměnný pobyt. České paní učitelky se kolem nich seběhly jako starostlivé hospodyňky a hned vyzvídají, co by děti chtěly v Praze vidět. Nějakou památku, jezdící schody, zoologickou zahradu, nebo velký obchodní dům? „Tak já bych asi chtěla vidět tu Mitasku,“ špitla malá holčička. Fabrika vyrábějící pneumatiky se stala mezi banátskými Čechy synonymem štěstí a naděje na lepší budoucnost.

Do Banátu nejezdí z Čech jenom turisté. Občas přijedou i ti, kteří tady v dalekých horách hledají spolehlivou pracovní sílu. A najdou. Z chalup obklopených zahradami a pasoucím se dobytkem odvážejí do českých měst mladé chlapce i dívky, kteří jsou přivyklí těžké práci a budou ochotně pracovat i za nevelkou mzdu. Jejich vzdělání je totiž zanedbatelné, a tak mohou dělat jenom práci nekvalifikovaných dělníků.

„Nejhorší je, že samotní rodiče nekladou na vzdělání svých dětí důraz,“ vysvětluje český učitel Jaroslav Svoboda, který v Banátu působí již léta. „Na co se vlastně učit – říkají nám svorně děti i rodiče. Vždyť stejně půjdeme do Mitasky,“ dodává učitel, který působil v několika vesnicích, a tak dobře zná nedostatky místního školství. „Na Gerník se však několik rodin z Čech vrátilo a odliv lidí hned ustal,“ říká Svoboda.

Banat

Sedláci zůstávají

Banat

Za Gerníkem, v místě zvaném „U Petra“, stojí pět karpatských vodních mlýnků, kterým se tady říká vodenice, s poetickými názvy: Cylindr, Kontrlajka, Beránkojc, Maštalířojc a Nová. Jelikož roubenka mlýnku je spojena se stájí pro koně, voní to uvnitř čerstvou moukou a koňským hnojem, zvláštní kombinací, která patří k vesnici a k namáhavé práci s hlínou a se zvířaty. Těžký mlecí kámen se rychle otáčí hnán primitivní turbínou a hospodář běhá od jednoho mlýnku ke druhému a kontroluje zrnitost mouky. Jeden mlýnek má na starosti až 16 rodin a mele se většinou celou noc až do rána. Ráno pak přijíždí s vozem naloženým obilím další hospodář.

Hlavním důvodem útěku je nedostatek slušně placených pracovních míst. Pro mladé lidi, kteří mají život před sebou, se tak neotvírá žádná růžová perspektiva. Jistotou zůstává jedině práce na vlastním poli a chov dobytka. To, co je ale pro projíždějící turisty romantickou ukázkou poměrů, které kdysi vládly i v Čechách, je pro domácí každodenní dřinou. Pracuje se po celý rok venku na poli, často bez ohledu na počasí. Kolem mlýnků voní mateřídouška a zurčí dravý potůček. Hospodář se usmívá a nabízí mi pálenku a slaninu.
„Loni byla dobrá úroda,“ praví znalecky. „Letos to taky vypadá dobře, jen kdyby trochu zapršelo.“ Sepětí s přírodou má své klady i zápory. Dává sedlákovi svobodu i odpovědnost, ale vystavuje ho i rizikům neúrody a utrpení. Pracovat jenom osm hodin pět dnů v týdnu je pro mnohé příliš silným lákadlem a ne každý si dokáže včas zhodnotit, která cesta je pro něj lepší.

JAK PŘIŠLI KRAJANÉ DO BANÁTU

V roce 1716 se Rakušanům podařilo porazit tureckou armádu a po požeraveckém míru 1718 bylo rozsáhlé území Banátu připojeno k rakouské monarchii. Začala organizace osídlování liduprázdného území a vedle Němců, Maďarů, Slováků a dalších národů se v roce 1823 na jih Rakouska vypravila i první skupina českých kolonistů, jejichž přesun organizoval jakýsi Magyárli, podnikatel se dřevem z města Oraviţa. První dvě české vesnice byly proto pojmenovány po jeho dvou dcerách: Svatá HelenaSvatá Alžběta. Další české kolonizační vlny již organizovala vojenská správa oblasti a Češi se stali součástí vojenské obrany rakouské hranice. Celkem bylo založeno osm vesnic v horách nad Dunajem, do dnešních dnů se jich zachovalo šest, ve kterých žije asi 1 500 krajanů.

Cestujeme proto, abychom poznali tu naši krásnou planetu, abychom si ošahali věci neznámé. A možná i proto, abychom poznali také sami sebe. Je to tak trochu jako v prastarém mýtu – musíme cestovat, abychom nakonec zjistili, že vše, co potřebujeme ke štěstí, máme už dávno kolem sebe. Jen jsme z toho nic do té doby neviděli. Banát je ideálním místem, kde si to můžeme uvědomit. Zasáhne nás vzpomínkami na dětství, na ono 19. a 20. století, kdy se čas měřil něčím jiným než jen pracovním výkonem. Třeba krásou úrody na poli, šindelovou střechou nebo počtem zdravých dětí v chalupě. Banát nám alespoň na malou chvíli dává možnost měřit náš čas jiným metrem.

Banat
Banat
Banat
 
Banat
Ivo Dokoupil
Téma: 
Regiony
Banát
Číslo 1/2012
||

Informace pro předplatitele

MZ-Predplatne.jpg

Bližší informace a objednání předplatného Mojí země:

Tištěná verze

SEND předplatné Praha
Tel.: +420 225 985 225
www.send.cz

Elektronická verze

AlzaMedia
www.alza.cz

Ediční plán 2017

1/2017 vychází 2. února
2/2017 vychází 6. dubna
3/2017 vychází 1. června
4/2017 vychází 3. srpna
5/2017 vychází 5. října
6/2017 vychází 7. prosince

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Inzerce v časopise

Magazín Moje země nabízí řadu příležitostí k propagaci služeb, zboží, k prezentaci záměrů nebo image vaší společnosti. Prostředky jsou standardní inzertní plochy, sponzoring rubrik, PR články a aktivity. Reklama v časopisu Moje země je přiměřená a vstřícná nejen k zadavateli, ale i čtenáři a tím i pozitivně vnímaná a účinná.

Podmínky inzerce zde.

PARAMETRY
Náklad 12 tisíc výtisků, z toho 5 500 předplatitelů
Rozsah 96 stran + 4 strany obálky
Formát 175 × 255 mm
Čtenost 50 tisíc za číslo, 110 tisíc za delší období
Struktura 58 % ženy, 42 % muži
středoškolské vzdělání 46 %
vysokoškolské vzdělání 31 %
Periodicita dvouměsíčník
Cena výtisku 49 Kč, předplatitelé 39 Kč
Roční předplatné 234 Kč
Distribuce prodejní místa PNS po celé ČR
FORMÁTY INZERCE
Form-inz-01.png
Form-inz-02.png
INZERCE V RUBRICE REGION
Form-inz-03.png

Ediční plán 2016

1/2016 vychází 4. února
2/2016 vychází 7. dubna
3/2016 vychází 2. června
4/2016 vychází 4. srpna
5/2016 vychází 6. října
6/2015 vychází 1. prosince

Inzerce na webových stránkách časopisu

banner A šířka 981 px, výška 196 px
banner B šířka 239 px, výška 410 px

Vydavatel

MOJE ZEMĚ ČESKO s. r. o.
Gromešova 769/4, 621 00 Brno
Tel.: +420 532 193 011
www.mojezeme.cz
GPS: 49°15'3.933"N, 16°35'21.374"E


DIČ: CZ29364426
IČO: 29364426

Registr: Krajský obchodní soud v Brně
16.7.2012, oddíl C, vložka 75575
Šéfredaktorka
Kobzova
Martina Kobzová
Tel.: +420 728 726 068
E-mail: kobzova@mojezeme.cz
Marketing manažer
a obrazový redaktor

Redakce
Radosta
Pavel Radosta
E-mail: radosta@mojezeme.cz
Bartik.jpg
Ivo Bartík
Produkce Vedoucí inzertního oddělení
Rudolecka
Drahomíra Rudolecká
Tel.: +420 532 193 030
Mob.: +420 723 129 935
E-mail: rudolecka@mojezeme.cz
Kobza.jpg
Pavel Kobza
Tel.: +420 532 193 032
E-mail: kobza@mojezeme.cz
 

AKTUALITY
A

3. 10. 2017

Od pátku 20. 10. do soboty 11. 11. 2017 v prostorách Moravské zemské knihovny v Brně.

Kniha-Praha_souhrn.jpg

3. 10. 2017

Martinsky-hody-v-Kyjove_souhrn.jpg

Stránky