Nenápadný půvab

KARTOFRAFIE

II. České země

V minulém čísle časopisu Moje země jsme si přiblížili tvorbu map v dávné i nedávné historii ve světě. Podívejme se, jak tvořili v minulosti kartografové obraz našich zemí.

Klaudyánova mapa Čech z roku 1518.

Díky evropsky významnému pravěkému osídlení jihu Moravy máme dnes světový unikát, mapu Pálavy vyrytou do mamutího klu. Skutečné mapování území dnešních Čech, Moravy a Slezska začalo však o zhruba pětadvacet tisíc let později. Samozřejmě nejprve v dílech světových a evropských kartografů. Často v hodně zkreslené nebo nesprávné podobě i s chybným místopisem. Za první přesnější zákres našich zemí je považována mapa norimberského kartografa Etzlauba z konce 15. století. Praha, která byla se svými téměř čtyřiceti tisíci obyvatel velmi významným středověkým evropským městem, se v této době objevila také na kopii proslulé Ptolemaiovy Geografie.

První samostatnou mapou Čech je pravděpodobně dílo Mikuláše Klaudyána z roku 1518. Mapa formátu 126 × 64 cm byla vytištěna v Norimberku z dřevěných desek. Jedná se tedy o kolorovaný dřevoryt, jehož jediný známý otisk je v současnosti uložen v biskupské knihovně v Litoměřicích. Samotná mapa pokrývá spodní třetinu podlouhlého grafického listu. Zbývající prostor zabírají četné heraldické symboly, obraz panovníka Ludvíka Jagellonského a vozu zapřaženého na obou koncích. Dobová karikatura tak zřejmě vyjadřovala politické zmatky v českých zemích za vlády nevlády krále více uherského než českého. Nebo že by se jednalo o pokus vystihnout českou národní povahu?

Mezi středověké tvůrce map se zařadil, pro někoho možná překvapivě, i Jan Amos Komenský. Snaha o co nejdokonalejší dílo o moravských dějinách přivedla Učitele národů k vypracování mapy Moravy. Její první výtisk je datován rokem 1624, postupně byla doplňována, upravována a hlavně vydávána ještě po dalších sto padesát let.

Dalším drahokamem mezi starými mapami jsou listy Moravy a Čech vytvořené již výsostným kartografickým profesionálem Janem Müllerem v první čtvrtině 18. století. Müller byl pověřen zmapováním celého rakousko-uherského mocnářství. Začal Moravou, většího věhlasu a častého vydání se pak dočkala mapa Čech, zpracovaná v 25 samostatných listech. Po slepení získala rekordní velikost 240 × 280 cm. Mimochodem, právě tato mapa zdobila mimo jiné i pracovnu prvního českého prezidenta Václava Havla. Mapování Čech a Moravy však bylo nesmírně náročné jak finančně, tak i časově, navíc Müller onemocněl a v pouhých osmačtyřiceti letech zemřel. Ambiciózní plán vytvoření detailní mapy celého císařství nesplnil, nedokončil ani rozpracované Slezsko.

Zobrazení nového státu — Československé republiky — se stalo součástí velkého atlasu z roku 1935. Mapa vyniká jemnou barevností, pečlivou čárkovanou grafikou a z dnešního pohledu působí i mírně nostalgicky. Předplatitelé časopisu Moje země najdou její reprodukci v originální velikosti vloženou v tomto čísle.

Praha na plánu Jana Lotha z r. 1847. Jan Loth tvořil velmi efektní mapy, plán Prahy není výjimkou, patří k nejhezčím městským plánům vytvořeným u nás. Rytiny zobrazující významné pražské budovy její vzhled ještě vylepšují. Mapa je ovšem velmi dobře zpracovaná i věcně, je doplněna podrobnou textovou částí. Kvality čerstvě vydané mapy možná ocenil generál Windischgrätz při potlačování revolučních nálad v Praze v r. 1848.

Müllerovy mapy určovaly věcnou podobu map Moravy a Čech, pochopitelně s řadou změn, kterým bychom v naší době říkali aktualizace, po celé osmnácté století. V jeho druhé polovině se staly podkladem pro tzv. „první vojenské mapování“. Z popudu Josefa II. se zintenzívnila tvorba na svou dobu velmi podrobných map v měřítku 1 : 28 800. Jejich obrazovou složku doplňoval velmi detailní slovní popis. První vojenské mapování následovaly v počátku devatenáctého století další „vlny“, rovněž v režii armády. Ryze účelové vojenské mapy doplňovala v tomto století hojná produkce map tematických, plánů měst i regionů a přehledných map určených pro komerční účely. Většinou byly bohatě kolorovány a vyzdobeny grafickými prvky – vedutami, kartušemi, parergony. Významnou roli zde hrál nejen kartograf, tvůrce mapového podkladu, ale i rytec, který mapu vyryl nejčastěji do měděné desky a jehož doprovodná ilustrace mnohdy mapu povyšovala na umělecké dílo. Mezi známější tvůrce map patřili v devatenáctém století například Josef Erben, Jan Loth nebo Karel Kořistka. Vznikala komerční kartografická nakladatelství, jedno z největších v monarchii, rakouské nakladatelství Freytag a Berndt, existuje dodnes.

Dvacáté století plné revolučních změn se promítlo pochopitelně i v kartografii. Pro naše země byl významný závěr vojenského mapování a zpracování mapy nového státu vojenským zeměpisným ústavem v roce 1920. Špičkovým i prestižním dílem byl pak Atlas Republiky československé z roku 1935, vytvořený kolektivem kartografů, geodetů, přírodovědců a dalších odborníků pod vedením profesora Jaroslava Pantoflíčka. Tento atlas se velmi brzy stal historickým dílem. Již roku 1938 se mapa republiky bohužel dramaticky změnila pod tlakem dobře známých událostí a její protektorátní podoba patří k nejsmutnějším obrazům naší historie.

Staré mapy slouží dodnes v mnoha podobách. Jejich reprodukce jsou zajímavým a dekorativním doplňkem moderních interiérů. Pro historiky jsou zdrojem cenných dobových informací. Sběratelům přinášejí vzrušení při hledání vzácných pokladů v antikvariátech, pro movitější představují relativně bezpečnou investici. Zájemcům o staré mapy a historii mapování českých zemí i začínajícím sběratelům výborně poslouží pro první orientaci kniha profesorky Evy Semotanové Mapy Čech, Moravy a Slezska v zrcadle staletí. ■