Titul-rybnicni-soustava.jpg
Nadějská rybniční soustava.

Třeboňsko

a Novohradské hory

Zapad-slunce-na-rybnikem.jpg
Na hladinu rybníka vyskakují štikou proháněné rybky, soumrak je prozářený zapadajícím sluncem, rákosí se pohupuje v mírném vánku, který od grilu přináší vůni lehce propečeného kapřího filetu. Tak má vypadat večer v jižních Čechách.

Okolo Třeboně

… se sice pasou koně, jak říká lidová písnička, ale koně jistě na Třeboňsku nehrají prim. Snad nejfrekventovanějším slovem v tomto kraji je – rybník.

Když nenajdete od rybníka druhý, co by kamenem natřikrát dohodil, tak už jste na Šumavě. To samozřejmě přeháním, ale hustota zdejších rybníků je evropským unikátem. Další výjimečnost si uvědomíme až při exkurzu do historie. Tou je skutečnost, že zdejší krajinu prakticky stvořili a přetvořili lidé. Třeboňsko je rozsáhlý a ucelený komplex umělé krajiny, aspirující spolu s rybníkářskou tradicí na zápis do seznamu památek UNESCO a již dnes je zapsáno u této organizace v seznamu mimořádně cenných, tzv. biosférických rezervací.

Třeboňsko bylo v dávné historii krajinou bažinatou, s neúrodnou půdou a málo produktivními lesy. Proto se také do jejího osídlování naši předkové dvakrát nehrnuli. Změnu přinesl až první rozumný „byznys“ na tomto území – rybníkářství. Jak stavba rybníků, tak hospodaření na nich přivedlo do kraje nové obyvatele. Například Třeboň, která měla před stavbou našeho největšího rybníka Rožmberka asi tisíc obyvatel, se v době jeho stavby rozrostla téměř třikrát.

Rybníky a jejich náhony, kanály, hráze a pomocné stavby změnily krajinu. Ale jako málokde, můžeme říct, že na Třeboňsku lidský zásah, vedený především hospodářským cílem, krajině prospěl. Za staletí se zde vytvořila pestrá, cenná a životem bohatá stanoviště vodního ptactva, ryb i drobnějších bezobratlých živočichů. Do přírodních pokladů patří i rašeliniště, nejen pro hospodářskou těžbu rašeliny na několika místech, ale především jako místa výskytu vzácné flóry.

Série velkých povodní posledních let připomněla i další veledůležitou úlohu rybniční soustavy. Rybníky mají totiž ohromnou retenční schopnost – tedy schopnost zachytit a udržet velké množství vody. Plní tedy v tomto směru stejnou funkci jako přehrady.

A tak vězte, že při koupání v horkém letním dni na cyklovýletě nebo při nahození udice na dravou štiku nám rybníky ukazují jen malý kousek své vlídné a užitečné tváře.

Zoo-v-Hluboke-nad-Vltavou-myslivost.jpg
Zoo-v-Hluboke-nad-Vltavou-myslivost.jpg
Nahlédnout do historie rybářství a myslivosti můžete při návštěvě zoo v Hluboké nad Vltavou.
Rybnik-Svet.jpg
Jako baltské pobřeží místy působí třeboňský rybník Svět.
Pomnik-Jakuba-Krcina.jpg
Pomník Jakuba Krčína dohlíží na rybník Svět.

KDO ZA TO MŮŽE?

Tedy za třeboňské rybníky. V první řadě pánové z Pernštejna. Po úspěchu podobného hospodaření v Polabí „expandovali“ do jižních Čech. Po nich samozřejmě Rožmberkové. Ale bez schopných stavitelů by kapitál feudálů mnoho nezmohl. Proto si připomeňme tři stěžejní jména rybníkářské historie Třeboňska.

Nejstarším z této trojice je Štěpánek Netolický, proslulý zejména díky umělému kanálu Zlatá stoka. Toto unikátní vodní dílo bylo postaveno na samém začátku šestnáctého století a dodnes napájí vodou z řeky Lužnice řadu jihočeských rybníků. Jak připomíná básník a spisovatel Miroslav Hule, jinak také vystudovaný vodohospodář a rybníkářský odborník, Štěpánek vynikal nejen v geometrii a zeměměřičství, ale měl i mimořádnou intuici a cit pro krajinu. Vždyť Zlatá stoka má prakticky spád sotva dvaceti metrů na více než čtyřicetikilometrový tok!

Štěpánkův známější následovník Jakub Krčín si svými stavitelskými schopnostmi a dnes bychom řekli i manažerským talentem přišel na pěkné jmění. Třetí jméno je veřejnosti známo nejmíň. Odborníci si ovšem díla Josefa Šusty velmi považují. Tento ředitel třeboňského panství zavedl do praktického chovu ryb vědecké poznatky a ze středověkého hospodaření převedl na začátku dvacátého století rybníkářství do moderní podoby.

Kapri-v-sladkovodnim-akvariu.jpg
Kapři ve sladkovodním akváriu v Krčínově domě v Třeboni plavou v čisté vodě. Kapr ovšem miluje zarostlé, kalné a bahnité mělké vody.
Kapri-hranolky.jpg
Vyhlášené kapří hranolky z neméně vyhlášené restaurace Šupina v Třeboni.

Jeho Veličenstvo kapr

Vylov.jpg
Výlovy patří k pravidelným podzimním atrakcím kraje. Na ty největší se přijde podívat i víc diváků než na populární výstavu Země živitelka.

U rybníků ještě chvíli zůstaneme. Jejich pravým vládcem je Cyprinus Carpio, tedy kapr obecný, hlavní důvod rozšiřování rybníků v Českých zemích. Od doby, kdy k nám „přišel“ (pravděpodobně) z Asie jako divoký sazan, svoji podobu šlechtěním poněkud změnil. To, co přichází na vánoční stůl, je, dalo by se říct, již jeho hospodářská podoba. Nejčastěji čtyřletý, dvou- až tříkilový kapr je významným exportním artiklem. Podobně jako ve středověku i dnes jde zhruba polovina produkce kapra (mezi rybářskými hospodáři se používá vždy jednotné číslo) do zahraničí, především do Německa. V řeči čísel: České republice zamává ploutví asi osm tisíc tun kapra a opačným směrem, tj. k našim rybářským podnikům, připutuje více než půl miliardy korun. Češi jsou ovšem také vyhlášenými jedlíky této lahůdkové ryby. Škoda, že převážně jen na Vánoce. Dříve u nás rozšířená a v Německu dodnes udržovaná tradice přinášela ryby také na velikonoční stůl.

Jan-Huda.jpg
Subjekty podnikající v oboru vytvořily Rybářské sdružení České republiky. Jejím dlouholetým prezidentem je ředitel Rybářství Třeboň Ing. Jan Hůda.

Vážnost a význam, jakému se odvětví v České republice těší, dokládá i Fakulta rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity – jediné vysokoškolské pracoviště tohoto druhu ve střední Evropě. Fakulta je také iniciátorem a jedním z hlavních hybatelů nově otevřeného unikátního Jihočeského výzkumného centra pro aquakulturu a biodiverzitu hydrocenóz CENAKVA.

Kapr samozřejmě není v rybníce sám, ostatní druhy ryb se ale na hospodářském výsledku rybníka podílejí jen okrajově. Zato pro sportovní a rekreační rybáře jsou vítaným úlovkem. A po pravdě i jejich maso je často více ceněno labužníky (bohužel i obchodníky) než maso kapří. Týká se to především dravých ryb, štiky a candáta.

Schwarzenberska-hrobka.jpg
Jedním z velkých „taháků“ Třeboně je Schwarzenberská hrobka v nedalekém Domaníně.

MŮJ TIP

PENZION DVORCE

Penzion-Dvorce-1.jpg

Asi kilometr za Třeboní, ve směru na České Budějovice, zatočte na první odbočce vpravo. Vaším cílem bude příjemný penzion a restaurace Dvorce v renovovaném Schwarzenberském statku s historií sahající do 14. století.

Stylový penzion má kapacitu 55 osob a veškeré péče se v něm dostane rodinám s dětmi, svatebním hostům i firemním akcím, pro které je k dispozici technicky skvěle vybavený přednáškový sál.

Samozřejmostí je parkoviště přímo v areálu, úschovna kol, dětské hřiště, pingpongový stůl v prostorné klubovně.

Samostatnou kapitolou je zdejší restaurace a její kuchyně. Hovězí tady připravují z vlastního ekologického chovu plemene Charloais, čerstvou rybu si můžete dokonce chytit v rybníčku hned před restaurací. A takovou nabídku vín jako ve Dvorcích jen tak nikde nenajdete. Majitel je znalec vín a zdejší sklep poskytuje pečlivě vybranou kolekci moravských a francouzských vinařství.

A komu by to bylo málo, může si domluvit vyhlídkový let nebo na Dvorcích přistát na malém sportovním letišti.

To vše pár set metrů od centra Třeboně a přitom ve venkovské idyle. 

www.dvorce.cz

Penzion-Dvorce-2.jpgPenzion-Dvorce-3.jpgPenzion-Dvorce-4.jpg

Vítkův luh

Bůh ví, co je původem názvu města Třeboň (třeba vytříbené rybí tření?), každopádně původní osada a území kolem – luh – patřily v 13. století jistému Vítkovi z Prčic. A jak už to tak ve středověku bývá, panství několikrát měnilo své majitele. Po Vítkovcích přišli Rožmberkové a po smrti pověstmi opředeného Petra Voka panství získal rod Schwarzenbergů.

Srdce-v-kostele-sv-Jilji-v-Treboni.jpg
Neztratil někdo srdce? Jedno kdosi zapomněl v kostele sv. Jiljí v Třeboni.
Lazenska-expozice.jpg
Pokud si nedopřejete lázeňskou kúru doslova na vlastní kůži, pak se musíte spokojit s trochou erotiky v zámecké „lázeňské“ expozici.

Dlouhá historie a především renesanční rozkvět dodnes dělají z Třeboně jedno z nejhezčích a nejnavštěvovanějších měst v jižních Čechách. Zejména jeho náměstí a jeden z největších českých zámeckých komplexů jsou nejsilnější třeboňskou devízou. Zámek kromě expozic šlechtického bydlení a života poskytuje útočiště také oblastnímu archivu s řadou vzácných dokumentů (nejstarší doklad pochází z r. 1084, tedy z doby před prvním českým králem).

Významnou stavbou byl v minulosti také augustiniánský klášter. Z něj je veřejnosti přístupný pouze kostel sv. Jiljí. Vedle potřeby boží blízkosti přivádí návštěvníky do kostela i poměrně malá, ale o to významnější socha Třeboňské madony. Kostel dostal ve čtrnáctém století nový oltář. Ten je dnes k vidění v Národní galerii v Praze a jeho tvůrce, jehož pravou identitu neznáme, vstoupil do všech učebnic a encyklopedií českého výtvarného umění jako Mistr Třeboňského oltáře.

S Třeboní se pojí i jiná, tentokrát kratší historie. Lázeňská. Přesně před 130 lety založil z popudu své dcery učitel a kronikář města Václav Hucek na svém pozemku lázně. Nemocná dcera se jmenovala Berta a starší z lázeňských domů dodnes nese její jméno. Novější komplex nese pro změnu jméno poplatné době svého vzniku v sedmdesátých letech minulého století – Aurora. Obě lázeňská zařízení využívají nejcennější a prakticky nevyčerpatelnou místní léčebnou surovinu – rašelinu. Ta smísena s vodou a zahřátá v podobě hojivé slatiny ulevuje od nemocí pohybového aparátu, kůže a její relaxační účinky jsou vyhlášené tak, že Lázně Aurora získaly v roce 2011 titul Lázně roku.

Dum-prirody-2.jpg
Dum-prirody-1.jpg
 Ze zámeckého parku je přístupná zajímavá expozice o historii a přírodě Třeboňska – Dům přírody.
Schwarzenbersky-erb.jpg
Schwarzenberský erb s havranem klovajícím do hlavy Turka nad vchodem do zámku v Třeboni.
Kostel-v-Dobre-vode-1.jpg
Kostel-v-Dobre-vode-2.jpg
Pohled do kopule poutního kostela v Dobré Vodě nedaleko Nových Hradů. Kostel se momentálně opravuje, a tak se zde naskýtá možnost pohlédnout pozlaceným světcům z očí do očí.
Piskovna.jpg
Zprvu hospodářsky a posléze i přírodně jsou v kraji zajímavé četné pískovny.

Kolem kolem

Na vysvětlenou – podíváme se kolem Třeboně do míst, kam lze pohodlně dojet na kole. A samozřejmě také pěšky, autem nebo třeba na koni.

A hned se pustíme po nejbližší trase – jenom kolem Světa. Velké písmeno v názvu napovídá, že se nepoženeme kolem zeměkoule za 80 ani míň dní, ale že si uděláme procházku nebo vyjížďku okolo nejbližšího rybníka. Původně mu říkali Nevděk. Jeho stavitel Krčín totiž nevycházel s městem příliš zadobře. Na Svět byl velký rybník přejmenován po oddělení od rybníka Opatovického. Nejlepší název by byl možná Vděk. Při povodni v r. 2002 zachytil rybník ve svých retenčních oblastech neuvěřitelných jedenáct milionů kubických metrů vody a přispěl tím ke zmírnění již tak velkých škod. Kolem rybníka vede čtrnáctikilometrová naučná stezka Cesta kolem světa.

Kostel-Nejsvetejsi-trojice.jpg
Trojice bočních věží, trojhranná okna, třídílný oltář – kostel Nejsvětější Trojice v obci Svatá Trojice.

MŮJ TIP

V Třeboni našla svůj domov hned dvě pracoviště Akademie věd. A obě velmi zajímavá nejen pro vědce, ale i obyčejné smrtelníky. Část Mikrobiologického ústavu AV sídlí v architektonicky pozoruhodném zrekonstruovaném Opatovickém mlýně a kromě jiných aktivit se věnuje i pěstování dnes velmi populární řasy s pozitivními účinky na lidské zdraví – Chlorelly. Zatím pouze pro léčebné koupele v Bertiných lázních. Botanický ústav na Dukelské třídě se zase může pochlubit evropským unikátem – sbírkou vodních a mokřadních rostlin.

U vody ještě chvíli zůstaneme. Část bohatství Třeboňska vznikla už v dávných dobách. Geologové zde našli mohutná ložiska písku a tento materiál je, spolu s rašelinou, hojně a intenzivně těžen. Na vytěžených plochách pískoven se záhy objevuje voda, vrstvami písku většinou přefiltrovaná do poměrně čisté podoby. Na zaplavených pískovnách pak vznikají nejen příjemné pláže (ovšem pozor na zákazy koupání), ale i nový biotop – životní prostor mnoha živočichů se specifickou flórou.

Weitra-fasadadomu.jpg
Fasáda domu na náměstí rakouského městečka Weitra.
Jan-Zizka-z-Trocnova.jpg
Jistě, známe i lichotivější portréty Jana Žižky. Třeba zpodobnění Zdeňkem Štěpánkem ve filmu Otakara Vávry. Nebo z dvacetikoruny. Takhle si ovšem Jana Žižku představoval rytec Jan Balzer v 18. století. Není divu, že křižáci brali nohy na ramena. S okem si umělec zřejmě také hlavu nelámal. Portrét a další artefakty jsou k vidění v Památníku Jana Žižky.

Ale vraťme se na chvíli na souš. Do Chlumu u Třeboně. Ne že by městečko nebylo obklopeno rybníky – jsme na Třeboňsku. Ale vydáme se na kopec s poutním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Na mši sem kromě tisíců poutníků chodíval i arcivévoda Ferdinand (ano, je to ten, co nám ho zastřelili v Sarajevu, paní Müllerová). Barokní interiér je vyzdoben freskami, pozorného návštěvníka na jedné stropní malbě možná trochu překvapí, mezi andílky a jinou nebeskou havětí, mobilní pancéřovaný bojový prostředek, řečeno vojenskou mluvou. Prostě, je tam tank.

MŮJ TIP

Obalka-mapy-Trebonska.jpg

Pro základní orientaci v Třeboni dobře poslouží cenově dostupný a přitom informačně i obrazově bohatý průvodce Třeboň z edice To nej… jihočeského nakladatelství MCU. Průvodce je vybaven i mapou města 1 : 11 tis.

Oltar-Obec-Mytiny.jpg
 Obec Mýtiny u Nových Hradů měla na začátku dvacátého století čtyři stovky obyvatel. Dnes po ní zbyla v polích kaple s tímto, velmi skromným, oltářem.

Chlum u Třeboně má ještě jednu zajímavost. Zmíněný arcivévoda byl majitelem zdejšího zámku. Zámek i s rozlehlým parkem je momentálně v nabídce některých realitních kanceláří. Za bratru 65 milionů si můžete pořídit rekreační objekt po následníkovi trůnu. Ale neděste se, „cena je k jednání“.

Příznivcům rakousko-uherské monarchie možná udělá dobře krátký výlet za hranice, do rakouského městečka Weitra, dřívějšího centra historického území Vitorazska. Úhledné náměstí, v neděli plné lidí dopřávajících si grandiózní porce v místních restauracích, vyhlášený obchůdek s tradičními koženými kalhotami, kroji, dirndly a jiným místním oblečením. I boční uličky jsou vyzdobeny muškáty. Těžko říct, zda by třeba hraniční přechod České Velenice vypadal podobně, kdyby se atentátník ze Sarajeva místo střelby na Ferdinanda vydal třeba na ryby a Rakousko-Uhersko nám zůstalo, jak mělo v plánu, navěky. Každopádně, atmosféra nedělních Českých Velenic se od svého rakouského souseda dost liší. Náměstí poloprázdné, obchůdky nabízející oděvy z Dálného východu, životem kypící supermarket a „zboží“ v minimalistických minisukních s jednoznačnou nabídkou. Tohle srovnání nám příliš nesvědčí.

Kostel-sv-Petra-a-Pavla-v-Novych-Hradech.jpg
Kostel sv. Petra a Pavla v Nových Hradech. Mimochodem, ve zdejší farnosti si můžete adoptovat anděla. Jinak řečeno, vzít ho pod svá křídla. Ještě lépe řečeno, přispět finančně na údržbu a opravu soch v kostele.

MŮJ TIP

I když se zdá jako rouhání jíst v Třeboni něco jiného než ryby, zkuste zaručeně čerstvý tatarský biftek v restauraci Penzionu Dvorce, kousek za Třeboní směrem na České Budějovice. Jen málokde chutná tak lahodně a „bezpečně“ jako přímo v místě ekologického chovu.

To poutní kostel v Dobré Vodě nedaleko Nových Hradů má jinou atmosféru. Vyhledávaný je nejen chrám (ten momentálně prochází rekonstrukcí, a tak oltář skrývá jeho velký obraz), ale i daleká vyhlídka do kraje a zejména léčivý pramen. Pokud se ovšem studené vody napijete, jako autor tohoto článku, zpocení z dlouhého výšlapu, z léčivého pramene může být nepříjemná bolest v krku.

Přes Borovany, obec s klášterem, který rozhodně stojí za prohlídku (v říjnu jen po telefonické domluvě), se vracíme do Třeboně. Ale uděláme si ještě jednu zastávku. V Trocnově. Tady se narodil čtvrtý „největší Čech“ Jan Žižka. Zde také pravděpodobně (to slovo vztáhněme ke všemu, co se Jana Žižky týká) přišel již v dětství o oko a získal svoji přezdívku – žižka znamenalo jednooký. Podle kosterních nálezů přišel o levé oko sečnou ranou. To prozrazuje, že Jan nebyl už od dětství žádná slovanská holubička. Později to jen potvrzoval. Bojoval proti Rožmberkům doma, proti Řádu německých rytířů na Baltu, proti nepřátelům Kalicha, proti jiné husitské frakci, proti… Dnes bychom řekli, že Jan Žižka byl žoldák. V čele husitů ovšem velmi zapálený a bezesporu schopný.

Novohradske-hory-1.jpg
Jižní cíp Novohradských hor připomíná krajinu šumavských plání.
Slepici-hory-1.jpg
Slepičí hory.
Novohradske-hory-2.jpg
Příroda Novohradských hor uchvátí a nepustí. Bylo by krásné přivést na toto místo za dvacet let vnuka a slyšet „dědo, tady se nic nezměnilo“.
Kostel-v-Pohori-na-Sumave.jpg
Kostel na samé hranici, v Pohoří na Šumavě vstává z mrtvých. I díky pomoci rakouských sousedů.

Šumavské příbuzenstvo

První pohled na krajinu Novohradských hor, zejména ve vyšších polohách, připomene nedalekou Šumavu. Obě pohoří patří také do jednoho geomorfologického celku.

Na pohled druhý, možná s výjimkou dvou prázdninových měsíců, je zde jeden podstatný rozdíl. V Novohradských horách se prohání, projíždí, prochází a vůbec pobývá jen zlomek návštěvníků Šumavy. Nenajdeme tu přecpané sjezdovky, souvislé proudy běžkařů v nejlepších stopách, kolony cyklistů ani barevné slunečníky pivovarů na každém kopci.

Novohradské hory jsou čisté, tajemné a krásné. A mají duši. Zatím.

Novohradske-hory-raseliniste.jpg
Rašeliniště, mokřady, jezírka do Novohradských hor patří jako k Pálavě vinohrady.
Rozhledna-na-Kravi-hore.jpg
Rozhledna na Kraví hoře nedaleko Hojné vody.

Voda, hory, les

Ani tady se ale nevyhneme vodě. Ovšem, žádné kapří eldorádo. Novohradské hory zdobí především klauzy – tedy více než dvousetleté umělé nádrže, vybudované pro lepší regulaci toků při plavení dřeva. Dnes jsou vzniklá jezera romantickým koutem pro turisty a užitečnou složkou novohradské přírody.

Novohradské hory vodou rozhodně nestrádají. Dokládají to i čtyři zdejší řeky. Malše, Černá, Stropnice a, při troše geografické nepřesnosti, Lužnice. Zatímco v dolních tocích jsou řeky sjízdné pro vodáky (v případě Lužnice se jedná přímo o vodáckou meku), v horách jsou to čisté a dravé bystřiny, místy krásně zbarvené průtokem rašeliništi.

Dějiny dvacátého století, pro obyvatele krušné, byly pro přírodu Novohradských hor požehnáním. Na konci devatenáctého století opadl v regionu sklářský boom, a tedy intenzivní těžba dřeva pro sklářské pece. První republika měla dost starostí s „budováním státu“. Za druhé světové války byla z pochopitelných důvodů nouze o statné dřevorubce, kteří se „lépe uplatnili“ na frontě. Po válce prakticky uzavřela region pro veřejnost armáda. Výsledkem tohoto vývoje je slabé osídlení a relativně velmi zdravý a přírodě blízký les, s takovými skvosty, jakými jsou nejstarší chráněné středoevropské lesní porosty – pralesy Žofínský a Hojná voda.

Prales Hojná voda leží pod jednou z novohradských tisícovek (hora Vysoká). Častěji navštěvovaná je ovšem nedaleká Kraví hora. Telekomunikační věž na jejím vrcholu je současně rozhlednou. Při troše štěstí na dobré podmínky z ní dohlédnete až na Alpy. Kousek od rozhledny je skalní útvar nazvaný Napoleonova hlava. Těžko říct, co na něm připomíná zrovna slavného Korsičana.

Blanka-Milfaitova-marmelady.jpg
Blanka Milfaitová při přebírání trofeje „Nejlepší marmeláda na světě“.
Blanka-Milfaitova-dite.jpg
Blanka Milfaitová se svojí největší „trofejí“, dvouměsíční Eliškou.

Jedna z věcí, kterých údajně nejvíce litujeme před smrtí, je, že jsme žili život víc podle přání ostatních než podle svého.

ŽÍT PODLE SVÉHO

Blanka Milfaitová je spíše na začátku života, ale jsem si jist, že bude jedna z mála, kdo svého života litovat nebude. Tichá, usměvavá maminka dvouměsíční holčičky opustila „neživý“ svět úředničiny a přes vlastní kavárnu a cukrárnu se dostala do voňavého a sladkého království marmelády. Prostě jednoho krásného dne začala vařit marmeládu a obrazně řečeno, druhý, jistě také krásný den se stala v tomto království královnou. Její citrónová marmeláda zvítězila v „mistrovství světa“, prestižní britské soutěži v konkurenci téměř deseti tisíc vzorků potravin a pochutin z celého světa, hodnocených 450 porotci celých pět měsíců.

Až sem je příběh marmeládového zázraku z novohradské samoty mediálním hitem letošního léta, a to nejen u nás.

Mě ale dostalo „do kolen“ něco jiného. Klidná síla. Slogan, který si před časem zabrala jistá politická strana, tady dostal svůj pravý význam. Blanka Milfaitová žije, jak se rozhodla, kde se rozhodla, dělá, pro co se rozhodla. I když by mohla vyrábět a prodávat doslova jak na běžícím pásu, bude dál sama krájet kupy citrónů, pasírovat višně, s partnerem Pavlem objíždět sady a vlastnoručně vybírat to nejlepší ovoce, prodávat na farmářských trzích. Dál bude vařit tu nejlepší marmeládu na světě a dál bude „místní“ v Pohoří na Šumavě. Působí vyrovnaně, i když unaveně, tak šťastně. Žije podle svého.

Možná je to jen iluze letmého návštěvníka. Možná to způsobila opojná vůně meruňkové marmelády s levandulí. Ale pokud je můj dojem správný, přeji paní Milfaitové a její rodině, aby jim to vydrželo. A přeji to i sobě. Neboť jen tehdy bude naděje, že nemusíme hledat smysl života, stačí, když ho žijeme užitečně, když ho žijeme, jak chceme a nejlépe jak umíme.

Pohorsky-potok.jpg
Barvy Pohořského potoka.
Slepici-hory-2.jpg
Ještě jednou krajina Slepičích hor. Málo lidí, málo staveb, hodně zeleně a vysoké nebe nad hlavou.

... i památky

Pohori-na-Sumave.jpg
Jeden z možných konců světa Pohoří na Šumavě. Všechno odsud leží za „sedmero horami a sedmero řekami“. Ale nikde to neříkejte, ať to tak zůstane.

Novohradsko na ně není sice tak bohaté jako jiné končiny jihu Čech, ale některé jistě stojí za pozornost. O kostele v Dobré Vodě už byla řeč. Kostel s pohnutou historií má osada Pohoří na Šumavě. Dal ho postavit Jan Nepomuk z rodu Buquoyů na konci osmnáctého století. Hojně navštěvovaný poutní kostel se ocitl v padesátých letech v prostoru a režimu, který na kostely rozhodně nedbal tolik jako na mauzolea. Zchátralý kostel byl v r. 1999 připraven k rekonstrukci, těsně před jejím zahájením se ovšem zřítila střecha a stavba se ocitla na prahu klinické smrti. V současnosti prožívá malé „zmrtvýchvstání“. Opraveny jsou boční zdi původní hlavní lodi a část kostela je opět zastřešena a s velmi skromným oltářem a kamny s kouřovodem vedeným napříč celým kostelem slouží svému původnímu účelu i jako jediný místní kulturní sál.

Další pozoruhodná stavba vás tak trochu překvapí v obci Svatá Trojice u Trhových Svinů. Barokní kostel vznikl na místě kaple z 16. století, kam chodili poutníci za duchovní očistou i za léčivým pramenem.

Do historie se můžeme ponořit také v Nových Hradech. Vedle státního hradu zde najdeme kostel, klášter Servitů, na místním hřbitově hrobku Buquoyů a nedaleko města tvrz Cuknštejn. Ta je v soukromém vlastnictví, na její prohlídce se ale dá s majitelem dohodnout.

Jižně od Trhových Svinů dostává krajina poněkud odlišný ráz. Dalo by se říct i svéráz. Ocitli jsme se totiž ve Slepičích horách. Název předhůří Novohradských hor není věcně správný, tím je pojmenování Soběnovská vrchovina. Místo samot, rozptýlených usedlostí, pastvin a podzimní nostalgické nálady. Vrchovinou protéká kouzelná řeka Černá. Její součástí je přírodní památka Besednické vltavíny. Jak název napovídá, místo získalo věhlas bohatým nalezištěm vltavínů – minerálů, které zřejmě nejsou pozemského původu. Na Zemi se ocitly při dopadu meteoritu. V okolí obce Besednice občas najdeme podivné jámy, jako by zde řádil nepříčetný hrobník. Jsou to památky po hledačích vltavínů, kteří ovšem na poměrně hodně vysbíraných a vytěžených lokalitách moc velkou naději na úspěch nemají. Větší je šance na pěknou pokutu, sběr je nelegální.

Lev-v-zooparku-divokych-zvirat-ve-Dvorci-u-Borovan.jpg
Soukromá zoo Park divokých zvířat ve Dvorci u Borovan se specializuje na velké kočkovité šelmy. Vedle lvů tady chovají i vzácné barevné odchylky tygrů.

Taková pěkná tečka

Loučíme se s krajem rybníků i „zapadlých“ hor. Na rozloučenou nám tleskne o hladinu mladý kapr, zamávají větve staletých dubů, držících svými kořeny rybniční hráze, z hor za námi sestoupí podzimní, už citelně chladná mlha.

Ale ne. Ještě si počkáme na výlov. S horkým grogem v dlaních budeme pozorovat rybáře bojující ve studené vodě s velkou sítí – nevodem, kádě plné ryb a na konci si čerstvě vyloveného kapříka koupíme a odneseme domů. V teple kuchyně, s vůní smažené ryby budeme vzpomínat na „kraj rybníků a zapadlých hor“.

A to bude teprve ta správná tečka za naším povídáním o Třeboňsku a Novohradských horách.

Jen ten kapřík to asi vidí trochu jinak.

Smazeny-kapr-s-bramborovym-salatem.jpg

Při přípravě ryb zapomeňme na stereotyp.

Jak na kapra

Třeboňsko nemůžeme opustit bez několika receptů na krále zdejších vod i talířů.

Krémová rybí polévka

700 g rybích odřezků, sůl, bobkový list, 6 zrnek pepře, 6 zrnek nového koření, 100 g kořenové zeleniny, 40 g másla, 80 g hladké mouky, 1 houska namočená v mléce, 1 žloutek natvrdo, 120 ml smetany, muškátový květ, petrželka.

Rybí odřezky a kořenovou zeleninu vaříme asi 30 minut v osolené vodě společně s kořením. Vývar přecedíme, zahustíme světlou jíškou a dobře povaříme. Maso vykostíme, přidáme vymačkanou housku a prolisovaný žloutek a vše umeleme na masovém strojku. Takto připravenou kašovinu vložíme do polévky, povaříme a zjemníme smetanou. Nakonec polévku ochutíme muškátovým květem a petrželkou a ihned podáváme.

Kapr pečený s brambůrky

Půlka kapra, 6 lžic másla, citron, 2 lžíce kečupu, 1 lžička mleté sladké papriky, 1 lžíce grilovacího koření, 0,8 kg nových menších brambor, sůl.

Kapra osolíme, do boku uděláme několik příčných zářezů a do nich zasuneme půl kolečka citronu. V kastrolu rozpustíme máslo, promícháme je s kečupem, grilovacím kořením a paprikou. Máslovou směsí potřeme kapra z obou stran, vložíme jej do pekáčku, podlijeme několika lžícemi vody a v předehřáté troubě pečeme. Během pečení kapra potíráme kořeněným máslem a podle potřeby mírně podléváme (použít lze i bílé víno). Malé brambory uvaříme ve slupce téměř do měkka, ještě teplé je loupáme a přidáme do pekáčku ke kapru. Potřeme výpekem a společně dopečeme (celková doba pečení činí 30 minut). Hotový pokrm servírujeme na míse, kapra obložíme brambůrky, čtvrtkami citronu, případně doplníme mátovou omáčkou. Tu připravíme tak, že v misce ušleháme jogurt se lžící oleje, citronovou šťávou a pak vmícháme nakrájenou pažitku a nadrobno posekané lístky máty (lze použít i kerblík nebo bazalku). Omáčku dochutíme solí.

Ďábelský kapr ze Szegedu

4 porce kapra, sůl, pepř, citronová šťáva, hořčice, strouhanka, olej.

Kůže zbaveného kapra osolíme, poprášíme hladkou moukou a potřeme pomazánkou z hořčice, oleje, pepře a citronové šťávy. Potřeného kapra obalíme jen lehce ve strouhance, opečeme na pánvi a pak dusíme doměkka.

Pochoutková rybí pomazánka

250 g pečeného kapra nebo jiné ryby, 100 g tvrdého sýra, 2 vejce natvrdo, 100 g majonézy, 30 ml kečupu, 10 g sardelové pasty, 1 cibule, hořčice, sůl.

Vejce a cibuli nakrájíme nadrobno, přidáme strouhaný sýr, vykostěné a kůže zbavené rybí maso a spolu s dalšími přísadami dobře promícháme.

Tousty s kaprem v křenové majonéze

8 vychladlých toustů, 400 g kapřího masa, 150 g majonézy, strouhaný křen, ocet, cukr, mletý pepř, sůl, citronová šťáva, 1 kapie nebo rajče, petrželka.

Maso na mírném ohni vaříme 15 minut téměř doměkka, necháme vychladnout, vykostíme. Majonézu zředíme citronovou šťávou, osolíme, okořeníme, osladíme a vmícháme strouhaný křen. Na tousty položíme kousky kapřího masa, přelijeme připravenou majonézou a ozdobíme proužky kapie nebo dílky rajčete a petrželkou.

Zdroj receptů: publikace Jak na kapra – 160 receptů na úpravu především kapra s povídáním o rybách a rybářství, vydáno Ministerstvem zemědělství České republiky

Pavel Radosta
Libor Sváček
Ladislav Müller
Martin Urbánek
Autor děkuje za pomoc při přípravě tohoto článku Miroslavu Hulemu, Petru a Aničce Habersbergerovým, Jitce Bednářové, Janu Hůdovi, Martinu Hákovi, Michalu Kratochvílovi a automobilce Renault za konstrukci uchycení kol na modelu Koleos, umožňujících při defektu pneumatiky jejich snadnou výměnu.
Téma: 
Regiony
Třeboňsko a Novohradské hory
Číslo 5/2013
||

Informace pro předplatitele

MZ-Predplatne.jpg

Bližší informace a objednání předplatného Mojí země:

Tištěná verze

SEND předplatné Praha
Tel.: +420 225 985 225
www.send.cz

Elektronická verze

AlzaMedia
www.alza.cz

Ediční plán 2017

1/2017 vychází 2. února
2/2017 vychází 6. dubna
3/2017 vychází 1. června
4/2017 vychází 3. srpna
5/2017 vychází 5. října
6/2017 vychází 7. prosince

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Inzerce v časopise

Magazín Moje země nabízí řadu příležitostí k propagaci služeb, zboží, k prezentaci záměrů nebo image vaší společnosti. Prostředky jsou standardní inzertní plochy, sponzoring rubrik, PR články a aktivity. Reklama v časopisu Moje země je přiměřená a vstřícná nejen k zadavateli, ale i čtenáři a tím i pozitivně vnímaná a účinná.

Podmínky inzerce zde.

PARAMETRY
Náklad 12 tisíc výtisků, z toho 5 500 předplatitelů
Rozsah 96 stran + 4 strany obálky
Formát 175 × 255 mm
Čtenost 50 tisíc za číslo, 110 tisíc za delší období
Struktura 58 % ženy, 42 % muži
středoškolské vzdělání 46 %
vysokoškolské vzdělání 31 %
Periodicita dvouměsíčník
Cena výtisku 49 Kč, předplatitelé 39 Kč
Roční předplatné 234 Kč
Distribuce prodejní místa PNS po celé ČR
FORMÁTY INZERCE
Form-inz-01.png
Form-inz-02.png
INZERCE V RUBRICE REGION
Form-inz-03.png

Ediční plán 2016

1/2016 vychází 4. února
2/2016 vychází 7. dubna
3/2016 vychází 2. června
4/2016 vychází 4. srpna
5/2016 vychází 6. října
6/2015 vychází 1. prosince

Inzerce na webových stránkách časopisu

banner A šířka 981 px, výška 196 px
banner B šířka 239 px, výška 410 px

Vydavatel

MOJE ZEMĚ ČESKO s. r. o.
Gromešova 769/4, 621 00 Brno
Tel.: +420 532 193 011
www.mojezeme.cz
GPS: 49°15'3.933"N, 16°35'21.374"E


DIČ: CZ29364426
IČO: 29364426

Registr: Krajský obchodní soud v Brně
16.7.2012, oddíl C, vložka 75575
Šéfredaktorka
Kobzova
Martina Kobzová
Tel.: +420 728 726 068
E-mail: kobzova@mojezeme.cz
Marketing manažer
a obrazový redaktor

Redakce
Radosta
Pavel Radosta
E-mail: radosta@mojezeme.cz
Bartik.jpg
Ivo Bartík
Produkce Vedoucí inzertního oddělení
Rudolecka
Drahomíra Rudolecká
Tel.: +420 532 193 030
Mob.: +420 723 129 935
E-mail: rudolecka@mojezeme.cz
Kobza.jpg
Pavel Kobza
Tel.: +420 532 193 032
E-mail: kobza@mojezeme.cz
 

AKTUALITY
A

3. 10. 2017

Od pátku 20. 10. do soboty 11. 11. 2017 v prostorách Moravské zemské knihovny v Brně.

Kniha-Praha_souhrn.jpg

3. 10. 2017

Martinsky-hody-v-Kyjove_souhrn.jpg

Stránky