100-Kcs-1961-rub.jpg

100-Kcs-1961-lic.jpg
Notoricky známý pražský motiv na rubu, kolchoznice s dělníkem na líci. Papírek, ze kterého se na studiích v osmdesátých letech dalo slušně žít týden.

Češi nosí po kapsách možná nejkrásnější peněžní galerii na světě.

Bakteriologové vědí, že na světě není nic špinavějšího než dlouho používaná bankovka. Jenže jak krásné sny může ten osahaný plátek slisovaný z bůhvíčeho splnit! A jak hezká může být bankovka i sama o sobě! Právě u nás se okouzlující peněžní papírky daří tisknout už téměř sto let.

Papírky snů a přání

„První papírové peníze byly v zemích habsburské monarchie zavedeny v roce 1762,“ vysvětluje známý sběratel a znalec českých platidel Roman Vondra (před nedávnem mu nakladatelství Academia vydalo knihu Peníze v moderních českých dějinách). „Šlo o takzvané bankocetle, lístky Vídeňské městské banky (Wiener-Stadt-Banco-Zettel). Zpočátku jim lidé příliš nevěřili, raději si schovávali stříbrné i zlaté mince. Papírová platidla byla kreditní, jejich platnost stála a padala s autoritou státu – naproti tomu mince měly pořád hodnotu drahého kovu.

Za napoleonských válek ekonomický rozvrat způsobil prudký pokles hodnoty bankocetlí, až nakonec jeden stříbrný zlatník měl hodnotu jedenácti či dvanácti zlatek papírových. Roku 1811 proto Rakouské císařství papírové a měděné peníze zcela zneplatnilo. Kdo měl úspory v papíře, ztratil veškeré své jmění!

Po napoleonských válkách řadu desetiletí obíhaly dvě měny – konvenční (se základem ve stříbrných mincích) a vídeňská (založená na papírových tzv. šajnech). Konvenční měna měla dvaapůlkrát vyšší hodnotu než ta vídeňská.

Sjednocení kurzu papírových a kovových peněz přinesla až další měna – zlatý. Ta rovněž přešla z šedesátkové na desetinnou soustavu (jeden zlatý se nově rovnal jednomu stu krejcarů). Mezi lety 1892–1900 pak přišla korunová měna (1 zlatý se rovnal dvěma novým korunám, proto se desetikoruně říkalo pětka).“

20-Kr-1913-Pixmac000075803879.jpg
Rakousko-uherská dvacetikoruna platila ještě krátce po vzniku Československa.

Měli jsme štěstí na génie

První papírové peníze nebyly esteticky nijak zajímavé. Až koruna československá – která vznikla v roce 1919 – přinesla do kapes celé střední Evropy nejenom rašínovskou tvrdost, nýbrž i český smysl pro krásu. Není divu, když návrhy vytvořili i dva legendární umělci – Alfons Mucha a Max Švabinský.

S Muchou je spojena třeba rubová strana desetikoruny z roku 1919 či padesátikoruna z roku 1929, s Maxem Švabinským pak dodnes vysoce ceněná zelená stokoruna s T. G. Masarykem z roku 1932.

Protektorát byl pro papírová platidla obdobím nudy, nevkusu a smutku. Až v roce 1961 pak veřejnost zaujala legendární zelená stokoruna. „Jejími tvůrci byli František Heřman, Jan Mráček a Ladislav Jirka, rytinu připravil Jindra Schmidt,“ připomíná pan Vondra.

V 80. letech vytvořil řadu hezkých platidel Albín Brunovský. Asi vůbec nejzdařilejší je jeho modrá tisícikoruna z roku 1985 – s Bedřichem Smetanou na líci a vyšehradskou skálou na rubu.

Při vzniku České republiky jsme měli velké štěstí: veřejnou soutěž vyhrály návrhy Oldřicha Kulhánka. „Troufám si říci, že se ani za dvacet let svého oběhu většině z nás neokoukaly!“ tvrdí expert.

Jsem alergický na eurobankovky

Existuje něco jako módní vlny námětů bankovek? „Tím si nejsem jistý. Neřekl bych, že by v nějaké době byly bankovky laděny výhradně jedním směrem. Výjimkou je asi měnová reforma z roku 1953. Tehdy bankovky pokrývaly – zejména u nižších nominálů – skoro jen obecné ornamenty. Což bylo dáno tím, že se příprava nového oběživa, vznikajícího v Sovětském svazu, musela utajit. Ale i tak to nebylo úplně jednolité, třeba tehdejší stokoruna nedopadla úplně špatně. Sovětský grafik trefil Hradčany docela věrně.“

K tématům bankovek se dá říci, že byly dost obecné a víceméně jen grafické v 18. století, kdy šlo o „bankovní lístky“. V 19. století už ale grafici objevili krásu žen či atletické postavy mužů, aby pak ve 20. století bylo zobrazováno cokoli, k čemu či ke komu se daný stát chtěl hlásit.

„Rigidní výjimkou jsou v tomto směru americké bankovky – s jejich motivy toho módní vlny moc nenadělají. Zdokonalují se ochranné prvky, někdy se motiv mírně upraví, ale od samého počátku a zřejmě už pro vždycky na nich budou Washington, Jefferson, Hamilton, Jackson, Grant a Franklin. Což je fajn – bankovka by neměla být o ‚módě‘, ale o hodnotách, ve které chceme věřit.

Proto jsem vyloženě alergický na eurobankovky. Jsou symbolem prázdnoty, symbolem toho, že bruselský technokrat je ‚mužem bez vlastností‘, jehož ‚majestátem‘ nic nepohne, který se nedá zviklat žádnými emocemi. Sny a hodnoty národů, kterým vládne, mu mohou být v jeho neotřesitelné pozici s totálním nedostatkem demokratické kontroly ukradené.“

1000-Kr-1934.jpg
Jedna z parádních českých bankovek – tisícikoruna Maxe Švabinského, mistrně vyryta Karlem Wolfem. Platila v letech 1935 až 1944.
100-Kr-1945-Fotobanka745923.jpg
T. G. Masaryk na nás shlížel z několika bankovek. Zde ze stokoruny vydané po válce, v roce 1945.

Na bankovce mi chybí Žižka

Každá země má právo dát si na bankovku něco, co symbolizuje její tradice, velikost a hrdost. Vezměme si například Francii. Napoleon se tu objevil na mnoha bankovkách – a není divu, je symbolem francouzské národní velikosti.

„Pro Československo zas byl symbolem slávy husitských vojsk Jan Žižka z Trocnova. To, že si husitství komunisté přetvořili k obrazu svému, je sice evidentní – ale Žižka je nadčasový, hlásily se k němu i československé legie a naše zahraniční vojenské jednotky za 2. světové války. Mně osobně Žižka na dnešních bankovkách chybí. Na husitská vítězství nad křižáky bychom měli být hrdí i teď.

Ale i naše dnešní bankovky odrážejí ambice. Například Masaryk na pětitisícikoruně. Vzpomeňme na jeho vojenskou přehlídku z 28. října 1933, kdy na koni hrdě přihlížel defilé úderných sil Československé armády. To byl vzkaz říšskému kancléři Adolfu Hitlerovi, že svobodu hodláme hájit i se zbraní v ruce! Za Masaryka také spousta levicových extremistů skončila ve vězení. I k tomu se dnes hlásíme, když máme Masaryka na bankovce – k tomu, že za svobodu a demokracii se musí bojovat všemi prostředky, které jsou v dané situaci nezbytné, tedy i zbraněmi.“

100-Kr-1919-lic.jpg
Velmi ceněny mezi sběrateli jsou bankovky navržené Alfonsem Muchou.
100-Kr-1919-lic.jpg

Nejméně oblíbená bankovka dějin

Dá se hovořit o něčem jako o „české škole návrhů bankovek“? „Umělecký vývoj našich bankovek prošel několika fázemi. Ta první byla prvorepubliková. Alfons Mucha tehdy navrhl velkou část první řady státovek z roku 1919. Jeho desetikoruna se v roce 1927 dočkala reprintu a zůstala v platnosti až do roku 1944. Dvacetikoruna obíhala do roku 1928. Z pozdějších Muchových návrhů se velkého úspěchu dočkala karmínově červená padesátikoruna z roku 1929, která obíhala v letech 1931–1944. Naši předkové tak Muchu mívali v peněženkách po celé období první a druhé republiky a ještě téměř po celý protektorát.

Max Švabinský se výrazně prosazoval od 30. let. Je spojen se zelenou stokorunou s Masarykem z roku 1932 či modrozelenou tisícikorunou s Palackým z roku 1934. Úspěšný byl ale i v těsně poválečném období – v roce 1945 byla uvedena do oběhu jím navržená stokoruna s alegorií mladé ženy s frygickou čapkou, znázorňující republiku, a také graficky velmi hezká pětitisícikoruna se Smetanou. Obě platidla měli naši předkové v peněženkách až do roku 1953, tedy do nechvalně proslulé měnové reformy.

Období komunistické totality bylo z hlediska tvorby státovek a bankovek převážně nevýrazné. Asi nejlepším tvůrcem té éry byl Albín Brunovký. Zvlášť jeho modrá tisícikoruna se Smetanou z roku 1985 mi přijde jako velmi krásná. S Brunovským je ale spojen i nešťastný návrh zelené stokoruny s Gottwaldem z roku 1989.

Za její vyznění bych však činil odpovědným spíš tehdejší režim než autora samého. Po grafické stránce návrh rozhodně špatný nebyl. Pohromou ovšem bylo, že se Státní banka československá rozhodla pro brčálově zelený barevný odstín. Tím ten syfilidou a alkoholismem ztrhaný Gottwald získal vzezření, jako by požil prošlý párek nevalné chuti, nebo byl zrovna po opici.

Pro naši veřejnost bylo uvedení komunistického diktátora a masového vraha Klementa Gottwalda na tehdy nejužívanější papírový peněžní nominál jen půldruhého měsíce před sametovou revolucí zjevnou provokací. Bankovka se stala velmi nepopulární, lidé ji často poškozovali a hned po změně režimu bylo rozhodnuto o jejím stažení. Obíhala pouhý rok, bezesporu to byla nejméně oblíbená bankovka v našich dějinách.“

10-Kr-Protektorat.jpg
Protektorátní desetikoruna.

Volba Oldřicha Kulhánka jako autora bankovek nové České republiky však byla jednoznačně šťastná. „Všechny jím navržené bankovky jsou velmi zdařilé a až do eventuálního přistoupení k euru se určitě měnit nebudou,“ soudí znalec. Mimochodem Kulhánek některé historické postavy idealizoval – třeba císaře Karla IV. velice přikrášlil, ve skutečnosti to byl dost nevzhledný člověk.

NEJVZÁCNĚJŠÍ A NEJPADĚLANĚJŠÍ

 Nejcennějším klenotem mezi několika stovkami druhů bankovek, státovek, nouzových platidel, přídělových poukázek apod., které na našem území kdy platily, je pětitisícovka z roku 1919. Je známo pouze 36 jejích zachovalých exemplářů, z toho pouze jediný neperforovaný. Cena se samozřejmě pohybuje ve statisících.

Pětistovka od Alfonse Muchy z roku 1919 se stala nejoblíbenějším cílem padělatelů. Existuje více než 60 000 jejích falz! Ta kvalitní ovšem také mají svoji cenu – až v desetitisících (pravých) korun.

Slovenská pětikoruna byla vydána jen tři měsíce před koncem války. Zdobí ji portrét desetileté Haničky Ištvanikové, již vyfotil Karol Plicka. Z poslední série – B 008 – existuje jen jediný známý exemplář…

Pan Vondra tady znovu připomíná, že mu na českých bankovkách chybí zastoupení husitské éry. „Odkaz Mistra Jana Husa považuji za mnohem aktuálnější než odkaz Karlův. Pokud naše měna přežije, věřím, že se Mistr Jan na nějakou bankovku dostane – že se tento národ probere a nenechá si ošklivit husitství jen proto, že proti němu dnešní klerikální a probruselští historikové plivou síru. Zkrátka Jan Hus nebo Jan Žižka z Trocnova pro mě byli většími Čechy než Karel IV.

Na bankovky by určitě patřili i českoslovenští legionáři, vojáci čs. zahraničních jednotek ze 2. světové války, Edvard Beneš, Karel Havlíček Borovský či Jan Neruda – zkrátka máme být na co hrdí. Jen je třeba probudit se z toho dlouhého spánku, do kterého nás uvrhli flagelantští politikové šířící blbou náladu a tvrdící, že bychom si v Evropě neměli vyskakovat.“

20-Kc-1994.jpg100-Kcs-Gottwald.jpg
Autory obou bankovek byli vynikající grafici. Oba si zpodobené státníky trochu zidealizovali. Oldřich Kulhánek Karla IV. a Albín Brunovský Gottwalda, věčně postiženého „virózami“.

Mosty, jež nikam nevedou

Skoro se bojím zeptat na váš názor týkající se eurobankovek…

„Ty se mi opravdu z uměleckého hlediska vůbec nelíbí. V podstatě nezobrazují nic jiného než okna a mosty. Určitě patří mezi momentálně nejošklivější bankovky na světě. Neopírají se o žádnou společnou historii, tradici či kulturu, neboť taková zkrátka není.

Zato naše bankovky určitě patří k nejkrásnějším na světě. Sesbíral jsem hodně bankovek z celé řady zemí. A i když některé exotické země mají krásná či aspoň zajímavá platidla, ta naše jsou přece jen unikátní…“

Bankovky-Pixmac000082889957.jpg
Po roce 1992 byl autorem všech českých bankovek Oldřich Kulhánek.
Ivo Bartík
Archiv Jana Sada
Fotobanka.cz
Pixmac.cz
Téma: 
Zajímavosti
Papírky snů a přání
Číslo 5/2013
||

Informace pro předplatitele

Vytisněte si dárkový poukaz:

Darkovy-poukaz.pdf

Bližší informace a objednání předplatného Mojí země:

Tištěná verze

SEND předplatné Praha
Tel.: +420 225 985 225
www.send.cz

Elektronická verze

AlzaMedia
www.alza.cz

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Ediční plán 2019

1/2019 vychází 7. února
2/2019 vychází 4. dubna
3/2019 vychází 6. června
4/2019 vychází 1. srpna
5/2019 vychází 3. října
6/2019 vychází 5. prosince

Inzerce v časopise

Magazín Moje země nabízí řadu příležitostí k propagaci služeb, zboží, k prezentaci záměrů nebo image vaší společnosti. Prostředky jsou standardní inzertní plochy, sponzoring rubrik, PR články a aktivity. Reklama v časopisu Moje země je přiměřená a vstřícná nejen k zadavateli, ale i čtenáři a tím i pozitivně vnímaná a účinná.

Podmínky inzerce zde.

PARAMETRY
Náklad 12 tisíc výtisků, z toho 5 500 předplatitelů
Rozsah 96 stran + 4 strany obálky
Formát 175 × 255 mm
Čtenost 50 tisíc za číslo, 110 tisíc za delší období
Struktura 58 % ženy, 42 % muži
středoškolské vzdělání 46 %
vysokoškolské vzdělání 31 %
Periodicita dvouměsíčník
Cena výtisku 49 Kč, předplatitelé 39 Kč
Roční předplatné 234 Kč
Distribuce prodejní místa PNS po celé ČR
FORMÁTY INZERCE
Form-inz-01.png
Form-inz-02.png
INZERCE V RUBRICE REGION
Form-inz-03.png

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Inzerce na webových stránkách časopisu

banner A šířka 981 px, výška 196 px
banner B šířka 239 px, výška 410 px

Vydavatel

MOJE ZEMĚ ČESKO s. r. o.
Gromešova 769/4, 621 00 Brno
Tel.: +420 532 193 011
www.mojezeme.cz
GPS: 49°15'3.933"N, 16°35'21.374"E


DIČ: CZ29364426
IČO: 29364426

Registr: Krajský obchodní soud v Brně
16.7.2012, oddíl C, vložka 75575
Šéfredaktorka
Kobzova
Martina Kobzová
Tel.: +420 728 726 068
E-mail: kobzova@mojezeme.cz
Marketing manažer
a obrazový redaktor

Redakce
Radosta
Pavel Radosta
E-mail: radosta@mojezeme.cz
Bartik.jpg
Ivo Bartík
Produkce Vedoucí inzertního oddělení
Rudolecka
Drahomíra Jindrová
Tel.: +420 532 193 030
Mob.: +420 723 129 935
E-mail: rudolecka@mojezeme.cz
Kobza.jpg
Pavel Kobza
Tel.: +420 532 193 032
E-mail: kobza@mojezeme.cz