Je běžné, že člověk na cestách fotografuje, dělá si poznámky, točí videa, píše deník. Dalibor Krch k tomu všemu přidal na své poslední cestě do Afriky ještě jednu činnost, která ty obvyklé zcela zastínila.
Do batohu s oblečením, antimalariky, repelentem a opalovacím krémem přibalil ještě několik skicáků, speciální fixy, vodové barvy a další kreslířské potřeby. Na cestě po východoafrické Ugandě totiž přímo na místě kreslil místní obyvatele, pěstitele kávy, sběrače čaje a další motivy, které jsou běžnému Evropanovi vzdálené.

Dalibor-Krch-Uganda-010.jpg

MZUNGU

bílý kreslíř v Ugandě

Dalibor-Krch-Uganda-014.jpg
Farmar-Musamba-Asadi.jpg
Farmář Musamba Assadi.

Kde se vlastně vzal nápad odjet kreslit do Ugandy? 

Ten nápad nebyl úplně z mojí hlavy. Přišli s ním Petr Kouřil a Tomáš Bílý z nevládní organizace NaZemi, pro kterou jsem už několikrát ilustroval různé vzdělávací publikace a která mimo jiné propaguje fair trade tady v České republice. Seděl jsem zrovna v jedné z brněnských kaváren, když se tam objevili lidé z NaZemi včetně Petra, který mě oslovil s tím, že v létě plánují cestu do Ugandy. Cíl: získat informace o tamních fairtradových družstvech, pěstitelích, o každodenním životě lidí, o jejich snech, o budoucnosti…

Na mně prý bude přivézt odtamtud kresby a o cestě i našich poznatcích připravit osvětový komiks. Já byl do té doby nejdál ve Španělsku! Samozřejmě jsem souhlasil, taková příležitost se neopakuje dvakrát. 

Jak dlouho jsi tam vlastně byl?

Celkem 23 dní, což je dost krátká doba na to, abych poznal všechny aspekty tamního života. Přesto si myslím, že se nám podařilo udělat si reálný obraz o Ugandě a jejích obyvatelích. Obraz skutečnější, než na jaký jsme zvyklí z letmých zmínek v médiích. 

Jak vypadala tvoje práce přímo na místě?

Skicák jsem nedal z ruky, a když mě zaujal nějaký výjev nebo člověk, tak jsem si udělal rychlou základní kresbu. Detaily obrazů a barvy scén jsem dodělával večer v hotelu po paměti nebo podle fotek. Pro kreslení v Ugandě jsem si pořídil voděodolné fixy, k vybarvování jsem používal anilinové vodové barvy. 

Otec-Onapa.jpg
Otec Onapa.
Suseni-kavy.jpg
Sušení kávy.

Jak se ti kreslili místní lidé? V čem je kreslení Afriky jiné než kreslení u nás?

Pro místní jsem byl vítanou atrakcí. Třeba v Buikwe, kde jsem kreslil „čapátí-mana“ (muže připravujícího na ulici z mouky a vody placky), mě postupně obklopilo asi dvacet lidí, kteří se chtěli podívat, jak „mzungu“ (běloch) kreslí. A taky mi to kreslení otevíralo dveře. V nemocnici v Buikwe, kterou spravuje pražská charita, jsem se tak seznámil s Musambou Assadim – farmářem který mě poté, co jsem ho nakreslil, pozval k sobě domů. Ukázal mi, jak se svojí ženou a dětmi žijí, co pěstují a navíc jsem dostal i výslužku v podobě snad dvoumetrového stvolu cukrové třtiny, hrsti kávových bobů přímo z kávovníku a pytlíku čerstvých arašídů. 

Jinak Afrika, tedy ta její část, kterou jsem měl možnost navštívit, se mi kreslila dobře. Co mě překvapilo, bylo to, že občas se nám naskytl pohled do krajiny, který hodně připomínal české reálie. Ale to je pochopitelné. Pro nás „mzungu“ jsou v Africe fotogeničtější pohledy, které jsou tak nějak „typicky africké“ – třeba krajina s banánovníky nebo zvířata v buši.

Pak se ale není co divit, že u nás máme představu, že v Africe žijí lidé jen v chýších z bláta a rákosu. Proč tam fotit a kreslit domy nebo hotely, které jsou stejné jako u nás, a tak pro nás vizuálně nejsou zajímavé? 

Chapati-man.jpg
Nejrozšířenější síť rychlého občerstvení v Ugandě – pouliční pekárna placek čapátí.
Nsubuga-chlapik-z-Buikwe.jpg
Nsubuga – chlapík z Buikwe.

 Uganda leží na rovníku, ovlivnilo to nějak tvoji práci? Musel jsi třeba použít nějaké zvláštní techniky? 

To ani ne – je pravda, že voděodolné fixy jsem použil na kreslení poprvé, ale jinak nic výjimečného. Pro vybarvování používám savý papír: třeba toaletní nebo papírové ubrousky. Barvu nechám na kresbě zavadnout a její zbytek tím savým papírem vysaji, takže mi zůstane čistá barevná plocha bez skvrn. Je to ale náročné na spotřebu barev, takže jsem vybarvoval i normálně. 

Jak na tebe ta země působila jako na výtvarníka? 

Uganda je země zelené a cihlové barvy. Ty v krajině, kde jsme se pohybovali, převládají. Já ale raději kreslím lidi než krajinu a Uganďané jsou vizuálně vděčné téma. Je mi jen líto, že nebylo tolik času na zastavení na některých místech, protože program jsme měli opravdu nabitý.

Co bude s kresbami, které jsi přivezl? 

Z kreseb, fotek a různých informací, co jsme tam získali, bude výstava. Všechny kresby také naskenujeme a budou použity pro propagaci systému fair trade u nás. Dál chystáme komiks o našich dojmech a poznatcích. Doplním do něj ještě kresby, které jsem na místě nestihl dokončit. Situace, které jsem si chtěl lépe zapamatovat, jejich atmosféru, barvy a rozmístění osob jsem si totiž vyfotografoval. 

Sberaci-caje-v-Igare.jpg
Sklizeň na rozlehlých čajovníkových plantážích v Ohaře.

Jak na tebe vlastně Uganda zapůsobila? Co se ti teď – s odstupem času – nejčastěji vybaví?

Je to ohromně živá země, žije tam spousta lidí, neustále je tam nějaký pohyb. Uganďané na mě působili hrdým dojmem – hlavně proto, že nestojí s nataženou rukou a nežebrají o peníze. I když mi spousta známých říkala, že se na to mám v Africe připravit. Samozřejmě se na vás snaží vydělat, když vám mají něco prodat nebo prokázat nějakou službu. Třeba když se chcete někam dostat na motorce boda-boda. Ale to je v rámci byznysu, a jakmile se trochu zorientujete v cenách, dá se úspěšně smlouvat.

Co mě v Ugandě zklamalo, je to, že vzduch je prosycený pachem spáleného plastu. Odpady tu řeší prostě tak, že je házejí na ulicích na hromady, a když je hromada dost veliká, zapálí ji. Občas je někde postavený velký kontejner, ve kterém se přehrabují čápi Marabu, ale popeláře vidíte jen zřídka. Co se mi nejčastěji vybaví? Pozdrav „Hi Muzungu, how are you?“ Tedy „Ahoj bělochu, jak se máš?“

Jak dlouho se vlastně už věnuješ kreslení?

Začal jsem s tím na základní škole, kde jsem měl tři kamarády, kteří uměli skvěle kreslit. Já jsem je začal napodobovat a postupně si vytvořil vlastní styl. Kreslili jsme spolu legrační komiksy o Supermanovi a jiných hrdinech. Bavilo mě to, ale o své budoucnosti jsem stejně neměl jasnou představu, takže jsem šel na gymnázium. Tam jsem v kreslení pokračoval. Své o tom ví profesoři, protože jsem měl sešity do všech předmětů pokreslené komiksovými postavičkami.

Dalibor-Krch-Uganda
Kdekoli vytáhne Dalibor Krch skicák, je v centru pozornosti dětí i dospělých (nahoře). Není divu, na rozdíl od mužů (i žen, pochopitelně) ověšených fotoaparáty je tichý kreslíř i v Africe vítanou raritou.

V té době jsem se taky odhodlal vyrazit se skicákem do města a kreslit reálné lidi… a zjistil jsem, že mi to absolutně nejde! Ale nevzdal jsem se a nakonec se to naučil. Po střední škole jsem si podal přihlášku na Fakultu výtvarných umění při VUT v Brně, na Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity a ještě na VOŠ uměleckých řemesel. Bohužel jsem se nedostal ani na jednu z těchto škol. Rok jsem strávil na jazykovce a další rok se mi podařilo dostat na poslední ze zmíněných škol. Studium jsem ale v polovině ukončil, obor Restaurování keramiky pro mě nebyl a nechtěl jsem studovat jen pro titul. Doma jsem v té době měl taky problémy; tak jsem se rozhodl pro radikální řešení. Odešel jsem z domu a našel si práci v jednom knižním diskontu – pak jsem změnil zaměstnání a prodával jízdenky na autobusy. V té době, tedy někdy v roce 2005, jsem se kromě občasného ilustrování, karikování a portrétování dostal k práci na pohádkových kulisách pro dnes již neexistující Absolutní divadlo v Brně. Později jsem začal malovat kulisy pro brněnské Divadlo šansonu, kde jsem doteď, a zároveň pokračuji v ilustrování pro různé zadavatele. 

Dalibor-Krch-Uganda
Jedna z mála klidných chvilek na práci – uprostřed „velkého prádla“.

Máš nějaký kreslířský sen? 

Můj největší sen je napsat si a nakreslit vlastní komiks. Zatím ale nemám pocit, že jsem našel svoje téma. Nechtěl bych vypustit něco povrchního – takže čekám, až mě něco osloví, něco, co bude stát za sdělení. Po zkušenosti z Ugandy si myslím, že cestování a poznávání lidí skrze kreslení je možná cesta, jak to téma najít…

Tomáš Hájek
Dalibor Krch
Téma: 
Lidé
MZUNGU bílý kreslíř v Ugandě
Číslo 5/2013
| |

Informace pro předplatitele

Vytisněte si dárkový poukaz:

Darkovy-poukaz.pdf

Bližší informace a objednání předplatného Mojí země:

Tištěná verze

SEND předplatné Praha
Tel.: +420 225 985 225
www.send.cz

Elektronická verze

AlzaMedia
www.alza.cz

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Inzerce v časopise

Magazín Moje země nabízí řadu příležitostí k propagaci služeb, zboží, k prezentaci záměrů nebo image vaší společnosti. Prostředky jsou standardní inzertní plochy, sponzoring rubrik, PR články a aktivity. Reklama v časopisu Moje země je přiměřená a vstřícná nejen k zadavateli, ale i čtenáři a tím i pozitivně vnímaná a účinná.

Podmínky inzerce zde.

PARAMETRY
Náklad 12 tisíc výtisků, z toho 5 500 předplatitelů
Rozsah 96 stran + 4 strany obálky
Formát 175 × 255 mm
Čtenost 50 tisíc za číslo, 110 tisíc za delší období
Struktura 58 % ženy, 42 % muži
středoškolské vzdělání 46 %
vysokoškolské vzdělání 31 %
Periodicita dvouměsíčník
Cena výtisku 49 Kč, předplatitelé 39 Kč
Roční předplatné 234 Kč
Distribuce prodejní místa PNS po celé ČR
FORMÁTY INZERCE
Form-inz-01.png
Form-inz-02.png
INZERCE V RUBRICE REGION
Form-inz-03.png

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Inzerce na webových stránkách časopisu

banner A šířka 981 px, výška 196 px
banner B šířka 239 px, výška 410 px

Vydavatel

MOJE ZEMĚ ČESKO s. r. o.
Gromešova 769/4, 621 00 Brno
Tel.: +420 532 193 011
www.mojezeme.cz
GPS: 49°15'3.933"N, 16°35'21.374"E


DIČ: CZ29364426
IČO: 29364426

Registr: Krajský obchodní soud v Brně
16.7.2012, oddíl C, vložka 75575
Šéfredaktorka
Kobzova
Martina Kobzová
Tel.: +420 728 726 068
E-mail: kobzova@mojezeme.cz
Marketing manažer
a obrazový redaktor

Redakce
Radosta
Pavel Radosta
E-mail: radosta@mojezeme.cz
Bartik.jpg
Ivo Bartík
Produkce Vedoucí inzertního oddělení
Rudolecka
Drahomíra Rudolecká
Tel.: +420 532 193 030
Mob.: +420 723 129 935
E-mail: rudolecka@mojezeme.cz
Kobza.jpg
Pavel Kobza
Tel.: +420 532 193 032
E-mail: kobza@mojezeme.cz