Orlicke-hory

Orlické hory

a Podorlicko

Pokud by měly mít Orlické hory a Podorlicko svůj erb, v letošním létě by v něm převládaly barvy modrá, zelená a fialová. Vysoká obloha, svěží pastviny a lány plodiny, která láme jazyk, obarvila krajinu do fialova, zušlechťuje půdu a láká včely – svazenka vratičolistá z čeledi stružkovcovitých.

Proč do Orlických hor?

Divoka-Orlice.jpg
Zelená, modrá, hnědá, bílá, každopádně Divoká Orlice.

Chybí jim zádumčivost Šumavy, drsná krása Jeseníků, honosná nabídka služeb Krkonoš, pohlednicová malebnost Českého Švýcarska, mediální atraktivita jižních Čech, lázeňský ruch pod Krušnými horami…

Přesto v Orlických horách najde návštěvník mnoho důvodů zamířit na domácí dovolenou právě sem. Především příjemnou a pohodovou atmosféru. Klid. Tady se neperou o jednu stezku pěší turisté, cyklisté, jezdci na koních a lesníci. U jezů zdejších řek se nečeká ve frontě na přetažení lodě. Místo návštěvy luxusní diskotéky tady můžete poobědvat s těmi, kteří vracejí do života kostel i lidi.

To samozřejmě neznamená, že Orlické hory jsou nudná zastrčená končina, která nemá co nabídnout. Naopak.

Zemska-brana.jpg
Zemská brána, častý výletní cíl v Orlických horách a nástupní „stanice“ zkušených vodáků za vyššího stavu vody.

Na milovníky honosné minulosti čekají výstavné zámky i útulné zámečky, již méně honosné, o to však historicky významnější hrady, památky sakrální, městské i technické. Na své si přijdou, více než jinde, fandové vojenské historie. Přesněji dějin druhé světové války. Poznávací dovolená se snadno změní na aktivní, sportovnější trávení volného času. Orlické jsou sice horami, ale k cyklistům jsou relativně mírné a laskavé. Platí to i o vodních sportech. V pastvinné přehradě se dá v létě koupat (což není u všech velkých vodních nádrží samozřejmé), Orlice uspokojí vyznavače peřejí i poklidného pádlování v dolních, líných tocích.

Ostatně pojďte se podívat.

Voda, samá voda

Podorlicko.jpg
Soumrak se snáší na Podorlicko.

Nevím, jestli dostaly řeky jméno po horách nebo naopak. Každopádně trojjedinná Orlice (zprvu Tichá a Divoká se slévají u Albrechtic v jednu Orlici) hraje v turistickém životě regionu významnou roli. Jakmile sestoupí z hor, nabídne podél svého toku cyklostezky, často sjízdné i pro in-line brusle, a řadu památek. Vodáci zde najdou mnoho důvodů i příležitostí vystoupit z lodě. Některá tábořiště, jako vyhlášené Cakle, jsou velmi dobře vybavena a vodáci i cyklisté se po namáhavém dni mohou „dorazit“ třeba volejbalem, což je rozhodně zdravější než pivem.

Na horním toku vstupuje do České republiky z Polska Divoká Orlice kousek před populárním mostem – Zemskou bránou. Většina návštěvníků tohoto místa se spokojí s krátkou procházkou kolem řeky, prudce pěnící v peřejích a poklidně odpočívající v čistých tůních. Povede je naučná stezka v délce asi tří kilometrů. U Zemské brány se zejména na jaře pouští zdatní a zkušení vodáci do vod Divoké Orlice, která tady dělá čest svému jménu a prověří je vodou obtížnosti VIII–IV. Ti, kteří tady do svých krytých kánoí a kajaků nasedají, dobře vědí, co tohle označení znamená. Že s vodou v tomto úseku není žádná legrace, svědčí i smutný nápis na pamětní tabulce u Pytlácké lávky.

Na Tichou Orlici se vydávají vodáci nejčastěji v Lichkově. Na devadesát kilometrů dlouhé cestě k soutoku s Divokou sestrou je čeká nejen krásná příroda, ale i řada památek a zajímavostí, první v řadě Vojenské muzeum hned za Lichkovem.

Pro zájemce o sjíždění všech tří Orlic vydala nově Destinační společnost Orlické hory a Podorlicko velmi užitečného vodáckého průvodce po těchto řekách. Ke stažení je na webových stránkách www.mojeorlickehory.cz.

Akvapark-v-Zamberku.jpg
Lidi-u-vody.jpg
V horkém létě můžete trhat rekordy v dálkovém plavání na přehradě Pastviny,
naložit se na pár vteřin do ledových vod horního toku Orlice nebo řádit v akvaparku v Žamberku.
Orlice-splav.jpg
„Orlice zas šumí nad splavem,“ opěvuje řeku Zuzana Navarová. Zuzana zpívala krásně, ale Orlice si šumí pod splavem.
Vodaci.jpg
Arabské přísloví říká, že nejkrásnější pohled na svět je ze hřbetu koně. Pohled na svět z hladiny kouzelné řeky má taky něco do sebe.

A ještě jednou voda

Prehrada-Pastviny.jpg
Strhující pohled z hráze přehrady Pastviny. Poslední zděná přehrada u nás. Stavbyvedoucí dohlížel na pečlivé usazení každého kamenného kvádru.

Divoká Orlice se na chvíli zarazí na vodním díle Pastviny nedaleko Žamberka.

Pro techniky: Gravitační, oblouková hráz, vyzděná z lomového kamene na cementovou maltu. Je to poslední zděná hráz vystavěná v ČR. Kapacita přelivu při maximální hladině v nádrži 182,1 m3.s-1. Pro vypouštění vody z nádrže slouží dvě výpusti o průměru 1,4 m a celkové kapacitě 58,6 m3.s-1. Výška hráze 38,55 m. Celkový objem nádrže 10 823 000 litrů. Přibližně.

Pro všechny ostatní: Velmi čistá voda, obklopená krásnou přírodou, jako stvořená pro koupání, lov ryb, projížďky na lodích. Poměrně málo chat, spousta místa a v bufetu u hráze velmi slušné porce. Při pěkném počasí – co chtít víc?

Prehrada-Pastviny-sumci.jpg
Pastvinská přehrada je vyhlášená rybářská lokalita. Pod hrází (kde je ovšem zákaz rybolovu) se drží velká hejna kaprů, amurů, v parném podvečeru zde zaloví i sumec. O velikosti zdejších „kousků“ si můžete udělat představu srovnáním s divokou kachnou, která jim krade krmení.

Okolí přehrady je vhodné pro cyklovýlety, vodáci si nejvíce užijí při jarním vypouštění přehrady, kdy jsou sjízdné i úseky s jinak nízkým stavem vody. V obci Pastviny, která dala přehradě jméno, stojí za viděnou zřejmě největší lípa ve východních Čechách. Najdeme ji vpravo, kousek za mostem, který půlí přehradu. Mimochodem, i tento železobetonový obloukový most projektanta Roškota je technickou památkou.

Nejbližším větším městem za přehradou a častým cílem zdejších rekreantů je Žamberk. Jedou si sem ovšem nejčastěji jen nakoupit. Zámek slouží střední škole (a kupodivu vinařskému závodu), zajímavý kostel sv. Václava je po většinu dne zavřený, a tak pro zvídavé zbývá městské muzeum a rodný domek Václava Divíška. Že vám to jméno nic neříká? Inu, „umělecké jméno“ není jen výsadou Lucie Bílé nebo Petra Bezruče. Náš Vašík Divíšek se v dospělosti stal Prokopem Divišem a přesídlil ke Znojmu. A vlastně i on byl umělcem. Hrál výborně na varhany. Hudba a elektřina ho fascinovaly natolik, že vedle chytání blesků sestrojil, podle dochovaného svědectví, famózní elektrický hudební nástroj se 790 strunami. Nástroj, který se bohužel nezachoval, a tak jeho název Denis d’Or zůstal jen velmi slušnému červenému vínu znojemského Znovínu.

Jako na Loiře

Litice.jpg
Litice údajně dostaly jméno po třech vzteklých ženách, které zde přebývaly. Jistě to není pravdivá pověst. To by hrad vypadal podstatně hůř.

Titulek je přehnaný, přece jen zámků na Loiře je víc a honosnějších než na Orlici, ale jejich prohlídku bychom při návštěvě regionu neměli vynechat.

Začneme ovšem na hradě. A ne ledajakém, hned královském. Litice, hrad, který měnil majitele, jak na běžícím pásu. Ostatně, který hrad ne. Nejslavnější éru zažil za posledního českého krále – Jiřího z Poděbrad. Ten chtěl mít z Litic pravděpodobně svoje „letní“ sídlo. Ovšem řádně opevněné. Případný nevítaný návštěvník musel překonat pět těžce dobytných bran, než se dostal do jádra hradu. I dnes působí zbytky hradu impozantně, z jeho věže je působivý pohled do okolí.

Park-u-Noveho-zamku.jpg
Park u Nového zámku v Kostelci nad Orlicí překvapí mimo jiné impozantními šlachovitými červenými buky.
Zamek-Castolovice-interier.jpg
Zámek Častolovice doslova bují květinami a zelení venku i uvnitř. Všechny květiny v zámku jsou živé, pečlivě udržované a ošetřované, často také rukou domácí paní.
Zamek-Castolovice.jpg

Téměř na dohled Litic postavili původní majitelé panství – Drslavici – také Potštejn. Oba hrady mají své jmenovce na Plzeňsku, odkud Drslavicové pocházeli. Potštejn je hrad se zvláštní atmosférou, dodnes je jeho velkým „tahákem“ pověst o pokladu loupeživého rytíře Mikuláše, který zde ukryl naloupené cennosti. Pověsti uvěřil v osmnáctém století i jeden z majitelů, hrabě Chamaré, a v honbě za pokladem hrad málem rozebral, jako to do důsledků udělal s nedalekým hradem Velešovem. Historka o pokladu urozeného lapky Mikuláše inspirovala i Aloise Jiráska, který ji zpracoval do knihy s názvem – jak jinak – Poklad.

V obci Potštejn se usadil i rod Nováčků. Před deseti lety. Manželé Nováčkovi totiž koupili barokní zámeček z osmnáctého století, zdevastovaný posledním majitelem, Revolučním odborovým hnutím na konci století dvacátého. Zanícení noví majitelé zámek opravili, jako Šípkovou Růženku doslova vysekali z trní a obnovili útulný zámecký park a celému místu vrátili život i šanci na další staletí.

Soukromá ruka se podepisuje i na podstatně větším zámku, v Častolovicích. Zámek spravuje od r. 1992 hraběnka Sternbergová, v „civilu“ paní Diana Phipps, která se na rodové sídlo vrátila z Velké Británie. Na 22 zámeckých pokojů v expozici, rozlehlý park, oboru s bílými daňky, zámecký zvěřinec a rozárium by samozřejmě sama nestačila. Ovšem to, že zámek není „ničí“, nebo hůř „všech“, ale je pod každodenním osobním dohledem majitelky se projevuje v detailech, drobných známkách pečlivosti a důkladnosti. Zámek a jeho okolí tak působí neobyčejně útulným a úpravným dojmem a spolu s kavárnou, obchůdkem, rybníčkem, dětským hřištěm, galerií a dalšími službami je jedním z nejpříjemnějších zážitků v tomto regionu.

Cestou z Potštejna do Častolovic jsme ovšem minuli další dva zámky ze zdejší vyhlášené „trojky“. Doudleby a Kostelec nad Orlicí. Renesanční Doudleby upoutají již zvenku ceněnou a obdivovanou fasádou, zdobenou po celé ploše sgrafitem. Zámek před časem „obsadili“ filmaři s natáčením ságy Báthory.

O empírovém zámečku v Kostelci na Orlicí jsme v našem časopise už psali. Správně řečeno, o jeho majiteli Františku Kinském. Zámek je obklopen nádherným parkem, který je pro druhové bohatství dřevin i ptačí populaci dokonce vyhlášen přírodní rezervací.

Zamek-v-Doudlebech.jpg
Sgrafitová technika zdobí vnější i vnitřní fasádu zámku v Doudlebech.
Zamek-v-Doudlebech-zachody.jpg
Fotografovat na zámku záchody se může zdát trochu úchylné. Dotyčné zařízení na doudlebském zámku si ale zmínku zaslouží. I po zavírací době zámku jsou čisté (jak má Daniel Landa rád), luxusně obložené, útulné a nevtíravě v nich hraje Bach. Radost posedět.
 
Hrad-Potstejn.jpg
Na Potštejnu se často konají kulturní akce. Naposledy divadelní festival.
Indianske-stany.jpg
Pod hrad Potštejn přitáhli Siouxové. Náčelník dokonce svým vozem.

Obdivovatelé výstavných zámeckých budov, jejich zdobných interiérů i parkové architektury najdou v Orlických horách a podhůří ještě řadu dalších zámků a hradů, v Opočně, Dobrušce, Rychnově nad Kněžnou a další, ale nás už čeká Hanička.

Pechotni-srub.jpg
Pěchotní sruby – „bunkry“ a další opevnění hranic z dob před druhou světovou válkou pomalu pohlcuje les. Jako proslulý kambodžský chrám Angkor. Snad už budou také sloužit jen jako turistická atrakce.

Nedobytná Hanička

Pevnost-Hanicka-2.jpg
Několik pater dovede návštěvníky až do hloubky 36 metrů pod zemí. Chodby a sály jsou dlouhé půl druhého kilometru.

Kdo se těšil, že navštívíme nějakou orlickou žádanou slečnu, bude zklamán. Něžné jméno nese nedobytná tvrz. Nepochází ovšem z dob Drslaviců, lupiče Mikuláše z Potštejna nebo Jiřího z Poděbrad. A není z kamene a dřeva, ale z železobetonu. A po pravdě, nebyla ani nedobytná.

S budováním vojenské pevnosti Hanička bylo započato v r. 1936. Měla být jedním z opěrných bodů vojenské obrany Československa proti choutkám Adolfa Hitlera. Jak asi všichni víme, v r. 1938 to nedopadlo dobře s Československem ani s Haničkou. Vojenská pevnost byla předána německé armádě a místo obrany vlasti sloužila jako pokusný králík německému dělostřelectvu. Co nezničil wehrmacht, to v padesátých letech dokončil Národní podnik Kovošrot, který mohutnými odstřely doloval z tvrze kovové pancíře.

Hanička je dnes díky úsilí nadšenců a podpoře města Rokytnice nad Orlicí vzorovou ukázkou předválečné vojenské techniky a strategie i poválečné snahy o „tajná“ zázemí nejvyšší nomenklatury pro případ válečného konfliktu.

Hanička je součástí komplexu vojenských objektů, rozesetých v Orlických horách s mimořádnou hustotou. Jejich základem byly tzv. pěchotní sruby, které pochopitelně také neměly nic společného s kanadskou roubenkou, ale byly ulity z tisíců tun železobetonu.

Tvrze, hrady, pevnosti, ať již středověké nebo z nedávné historie, svědčí o tom, že zdejší příhraniční kraj si v minulosti moc klidu neužil.

Pevnost-Hanicka-3.jpg
Pevnost-Hanicka-1.jpg
V pevnosti Hanička padne asi stísněný pocit nejen na děti.
Kravy-v-zapadu-slunce.jpg
Mezi oběma válkami světa proti světu bylo Žambersko nazýváno Malým Dánskem, chov skotu a produkce mléka tady byly hlavní zemědělskou činností. Kráva je i dnes nejčastějším zvířetem, které tady potkáte.

Tvrze víry

Pokud se vám zdá, že se stále držíme válečného názvosloví, pak následující kapitolka bude v podobném duchu. Orlické hory byly totiž v minulosti baštou „naděje, lásky a víry“ – principů, které si vetkla do pomyslného erbu jedna ze stěžejních českých protestantských církví – Jednota bratrská. Ta byla založena v Kunvaldě, dlouhé vesnici severně od Žamberka.

NADĚJE, láska
a víra. A fortel.

Takřka od počátku měla tato církevní odnož problémy doslova ze všech stran. Svou neokázalou, skoro civilní křesťanskou praxí, vlastní volbou představených a kritikou neřádů vysokého duchovního stavu v zemi si rozhněvala, pochopitelně, církev katolickou. Za sektu považovali Jednotu bratrskou i kališníci, tedy husitští reformátoři. A tak bratrům nezbylo než svou víru před světem víceméně ukrývat.

Orlické hory se zdály být ideálním místem. V druhé půli patnáctého století rozhodně nebyly v centru pozornosti zemí Koruny české, a tak bratrů přibývalo a z hor sestoupili do „širého kraje“. Obliba bratří byla podepřena nejen jejich skromným a neokázalým chováním, ale také učeností. Vždyť jejich posledním přednostou – biskupem – byl učitel celých národů – Jan Amos Komenský.

Dějiny Jednoty na dlouho opustily české země po Bílé hoře. I s Komenským.

Kostel-Nanebevzeti-Panny-Marie-v-Neratove.jpg
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově má skleněnou střechu. Pohled nahoru do nebe je velmi působivý, zklidňující a naplňující. V Neratově tak jistě působí i pohled shora dolů.
Kostel-sv-Vaclava-v-Zamberku.jpg
Za fialovým mořem svazenky čeká na poutníky kostel sv. Václava v Žamberku. Barokní, jako většina památek kolem.
Kostel-v-Damnikove.jpg
Novogotický kostel v Damníkově soutěží o titul dominanta kraje se stožáry větrných elektráren.
Kostel-sv-Jana-Nepomuckeho-ve-Vrchni-Orlici.jpg
I polorozpadlý svatostánek může žít čilým životem. Kostel sv. Jana Nepomuckého ve Vrchní Orlici, nedaleko Neratova, přežil svůj poločas rozpadu. Dnes se pomalu konzervuje, konají se v něm příležitostné církevní obřady, ale i výstavy a koncerty. Kostel má nádhernou atmosféru, v naprosté shodě tu žijí obrazy, oltář i vlaštovky. V jeho záchraně se opět angažuje otec Suchár z neratovské farnosti.

Zvláštní, dalo by se říct občanský vztah k církvi je v regionu znát dodnes. Nejzřetelnějším příkladem je Neratov. Téměř zaniklá obec u polských hranic, po pravém břehu Divoké Orlice. Dominantou obce byl kostel, který se v osmnáctém století stal poutním místem a kde se konala zázračná uzdravení. Mnohé poutníky jistě postavila na nohy i okolní nedotčená příroda. Kostel byl zničen zásahem shora. Za druhé světové války byl zasažen leteckou pumou a jeho zbytky se zachovaly jen díky nedostatku peněz na jeho demolici. V devadesátých letech nastoupila právě občanská aktivita, i když vedená farářem Josefem Suchárem. Z postupně renovovaného kostela se stává opět místo s „duchem“. Genia loci umocňuje nejen efektní skleněné zastřešení kostela, jeho historie nebo bohatý a pestrý kulturní program, ale i aktivity otce Suchára na poli světském. Do života vrací nejen kostel a s ním celu obec, ale prostřednictvím neratovského občanského sdružení i lidi s psychickým a často i sociálním handicapem.

Židovská víra našla svoje centrum v regionu v Rychnově nad Kněžnou. Nejen díky místní synagoze, ale také příběhu známého meziválečného spisovatele, novináře a scenáristy Karla Poláčka. Ten se v Rychnově narodil, místo jeho skonu je bohužel pro jeho původ příznačné – Osvětim. Knížka Bylo nás pět nebo filmové adaptace Hostinec U Kamenného stolu či Muži v offsidu se staly národní klasikou.

Zájemcům o církevní památky se určitě vyplatí překročit hranici z Evropy do Evropy a na polské straně navštívit například kostel ve Vambeřici (Wambierzyce) s rozsáhlou kalvárií nebo na okraji lázeňského města Kudowa Zdroj kapli Czaszek. Kaple je kostnicí, ve které jsou pozůstatky přibližně třiadvaceti tisíc lidí. Největší koncentrace památek nejen církevních, ale i světských se nachází v historickém městě Klodzku, asi čtyřicet kilometrů od našich hranic.

Rukama a srdcem

Muzeum-remesel-v-Letohrade.jpg
Pohled do expozice Muzea řemesel v Letohradě. Dole gynekologická ordinace z r. 1924.
Muzeum-v-Letohrad-gynekologicka-ordinace.jpg

Ruce byly v Orlických horách tradičně hlavním výrobním nástrojem. Proto právě tady mohlo vzniknout unikátní Muzeum řemesel umístěné v Letohradě. Stovky a stovky drobných i větších předmětů, se kterými lidé Orlicka „dobývali chléb svůj vezdejší“. Na ploše 1 650 čtverečných metrů shromáždil zakladatel a majitel muzea Pavel Tacl (ano, sbírka je soukromá) největší sbírku řemeslnických potřeb u nás. V padesáti expozicích a několika okruzích lze navštívit třeba holičský krám, paramentářství (dílna, kde se šila a vyšívala kněžská roucha, ornáty a další církevní rekvizity), mýdlovarnictví, řemenářství… Mohli bychom pokračovat ještě dlouho. Muzeum skutečně nadchne malé i velké, důvěrně známé a vymizelé předměty naší nedávné minulosti i zcela neznámé z dob dřívějších vzbuzují někdy veselí, jindy obdiv nad dovedností a fortelem.

Mimochodem – řemenářem a sedlářem se vyučil v Dobrušce i jeden z nejslavnějších a momentálně nejdražších českých malířů (pokud nepočítáme vídeňáka Gustava Klimta, jehož otec pocházel z Litoměřicka) – František Kupka.

Muzeum-hracek-v-Rychnove-2.jpg
Muzeum hraček v Rychnově je sice určeno malým, ale rozjaření nad věrným modelem hokynářství jeví i babičky.
Panenky-1.jpg
Panenky-2.jpg
Panenky-3.jpg
Předchůdci Barbín a Kena z Muzea hraček.
Muzeum-hracek-v-Rychnove-1.jpg
Návrhům hraček se v minulosti nevyhýbaly ani slavné osobnosti. Pokojíček na snímku pochází od slavného architekta Gočára.

Muzeum jiného druhu našlo útočiště na náměstí v Rychnově nad Kněžnou. Paní Marie Pecháčková vystavuje v budově bývalé radnice hračky. Hračky klučičí, holčičí i chlapské. Které mužské srdce (pravda, už trochu opotřebované) by nostalgicky nezaplesalo nad Merkurem, pásákem na klíček nebo „opravdovým“ šlapacím autíčkem. Cennější exponáty jsou pochopitelně ty starší, paní Procházková se zaměřila na konec devatenáctého století, ze kterého pochází například 120 cm vysoká panenka s porcelánovou hlavou, vyrobená na zakázku a oblečená do luxusního modelu „druhého rokoka“. Panenky, pokojíčky, autíčka, vojáčky, kočárky a stavebnice doplňují „živé“ hračky, se kterými se mohou děti vyřádit, když je minulé století přestane bavit.

A ještě jednou expozicí se může muzeum pochlubit. Sbírkou kuchyňských pomůcek a nádobí z dob Magdaleny Dobromily Rettigové. Ta provázela svého muže, právníka a spisovatele Rettiga při jeho pracovních angažmá po východních Čechách a zanechala zde výraznou stopu. Bylo by ovšem škoda vnímat paní Magdalenu jen jako dobromyslnou kuchařku ve stylu „vraž do toho kopu vajec“. Rettigová byla ve své době významná představitelka ženské emancipace a národního obrození. A to se česky naučila až v dospělosti.

Vycpani-ptaci-2.jpg
Vycpani-ptaci-1.jpg
Stovky ptačích exemplářů hřadují v Památníku Karla Plachetky v Rychnově.

Do třetice do muzea, tentokráte do Muzea a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou. Dlouhý název předznamenává dlouhou cestu do jedinečné expozice – ornitologické sbírky Karla Plachetky. Najdeme ji v bývalých rychnovských kasárnách. Karel Plachetka, voják a amatérský, ale velmi fundovaný ornitolog, celý život sbíral preparáty ptáků, které později i sám preparoval. V expozici pracovníci muzea shromáždili a zrestaurovali z původní Plachetkovy sbírky zhruba sedm set exemplářů.

NEVĚSTY, ZBYSTŘETE!

Sperky-nausnice.jpg

Řekne-li se Vamberk, většině z nás naskočí automaticky – krajka. Poetické řemeslo i umění, které mělo u nás rozmach v druhé polovině devatenáctého století. V dnešní době strojové krajky z Číny a uvadlého zájmu o „dečky pod televizor“ musí celý obor hledat svoji cestu do budoucnosti. Jednu takovou alternativu jsme našli v Žamberku, kde paní Jiřina Rejentová využívá ruční krajku při tvorbě originálních šperků.

Paní Jiřina se paličkované krajce věnuje od svých deseti let. Její dětský zájem přerostl v profesi, krajkářkou se vyučila a od r. 1992 se jí i samostatně živí. Krajku prodává, vystavuje, s krajkou soutěží, krajku propaguje. Starodávnou techniku využívá v ryze moderním duchu, krajky doplňuje sklem, využívá přízí s metalickým povrchem… ostatně podívejte se sami (možná by se slušelo napsat samy, ale paní Rejentová tvoří i doplňky pro muže) na www.sperky-krajka.cz.

Sperky-figurína-v2.jpg

MŮJ TIP

Co takhle se vykoupat ve vyhřívaném bazénu, i když v Deštném zrovna prší? Máme pro vás tip.

Alfa-Resort.jpg

Alfa Resort

Okolní lesy z jedné strany a široký výhled do okolí ze strany druhé jsou nepochybně velkou devizou tohoto hotelového zařízení. Vedle krásného prostředí je nabídka samotného Alfa Resortu všestranná a odpovídající nárokům zejména firemní klientely. Vedle zázemí pro konference, semináře, školení a další firemní akce nabízí i spoustu volnočasových aktivit a atrakcí. Již zmíněný, panoramaticky zastřešený, bazén, fitness, saunu, stolní tenis, venkovní tenisový kurt, volejbal, paintball, lukostřelbu… a pochopitelně i pěknou restauraci a výtečného kuchaře.

Proč nevyužít, co je dobré pro firmy, za rozumné peníze, i při rodinné dovolené? Alfa Resort poskytuje své služby i návštěvníkům tohoto koutu Orlických hor.

Tak kola na střechu, plavky do kufru a hurá do Deštné.

(Zas tak moc hurá ne, v Alfa Resortu mají často obsazeno, je potřeba si pobyt rezervovat).

www.hotel-alfa.cz

Alfa-Resort-bazen.jpg

Panorama-chaloupka.jpg
Orlická idyla.

Stovky důvodů

Domek-Na-Sboru.jpg
J-A-Komensky.jpg
Domek Na Sboru, místo, kde byla založena Jednota bratrská a kde působil i J. A. Komenský.

Stačila vám tato šestnáctistránková odpověď na úvodní otázku Proč do Orlických hor? Dalších důvodů a lákadel by se jistě našlo ještě mnoho. Moc jsme nepobyli v západní části regionu, zastavíme se zde třeba na některém z dalších výletů do východních Čech, menší pozornost jsme také věnovali horským střediskům v Deštném a Říčkách. Tam bychom měli vyrazit v zimě. Mnozí z vás, kteří čtete přílohu Region pravidelně, mohou namítnout, že zapomínáme na krásnou oblast Králického Sněžníku, které jsme se vyhnuli při povídání o Jeseníkách i Orlických horách. Nebojte se, i na prameniště Moravy dojde.

I kdybychom vyjmenovali tisíc důvodů, proč navštívit Orlické hory a Podorlicko, stačil by jeden jediný.

Je tady prostě hezky.

Cyklista.jpgPesi-turisti-v-Orlickych-horach.jpg
Orlické hory jsou stvořeny pro cyklisty i pro pěší turisty.

MŮJ TIP

Kone.jpg

Nabídek ubytovacích prostor je v Orlických horách, i v sezóně většinou dostatek. Kdo si chce vychutnat autentickou atmosféru orlického hospodářství, měl by zkusit Dovolenou na statku. Tak se totiž nazývá nabídka ubytování na Statku u sv. Jána v Kunvaldě, pár kilometrů od Žamberka. Hned u vjezdu do statku na vás dýchne historie, která sahá snad až do patnáctého století a již dokládají i staleté lípy před vjezdem do statku.
Na statku vás ovšem nečeká jen historie a dostupné ubytování ve stylových pokojích, ale i dětské hřiště, hřiště tenisové, malá vinárna, venkovní posezení v altánu, možnost projížďky na koních a hlavně krásná příroda v srdci Orlických hor. www.dovolenanastatku.cz.

Statek-u-sv-Jana-v-Kunvalde.jpg

Skoda-1000MB.jpg
Tak vzhůru do Orlických hor!
Dobromila-Rettigova.jpg

RECEPTY NAŠÍ PANÍ DOBROMILY

Rychnov nad Kněžnou se stal na několik let sídlem „naší paní Dobromily“, zřejmě nejznámější české kuchařky. Magdalena Dobromila Rettigová poznamenala chutě a postavy několika generací Čechů. Byla ovšem činná i jako autorka románů a divadelních her. Malou expozici M. D. R. najdete v Muzeu hraček na rychnovském náměstí.

Originální recept Magdaleny Dobromily Rettigové

Rozřízni v půli hlavičku od kůzlátka, nalej na ni vlažnou vodu, aby zbělela, pak ji opět slož k sobě, obvaž nití a nech ji ve slané vodě několik minut vařit. Zatím nařež na úhledné kousky krček a předeček, vyper je a nasol, hlavičku vyndej, sejmi nit a nech ji trochu prochladnout, potom mozečky posyp trochu pepřem a solí; nyní obal každou půlku hlavičky zvlášť, jakož i každý kousek nejdříve v mouce, omoč je v rozkloktaném vejci, posyp hojně strouhanou žemličkou a smaž je v rozpáleném přepouštěném másle.

Vybrané místní recepty na ochutnávku Podorlicka

Podorlická polévka

100 g libového bůčku, 50 g másla, 50 g cibule, 70 g hrachu, 70 g krup, mletá sladká paprika, česnek, sůl, mletý pepř, majoránka a zelená petrželová nať. Přebraný hrách den předem namočíme, kroupy promyjeme a uvaříme každé zvlášť doměkka. Na sádle osmažíme cibuli, zasypeme paprikou a mírně osmahneme. Přidáme na kostičky nakrájený bůček, osolíme, okmínujeme a dusíme doměkka. Zalijeme horkou vodou. Uvařený hrách a kroupy s vývarem spojíme s podušeným masem, přidáme česnek, osolíme a necháme přejít varem. Přidáme majoránku a nakrájenou nať z petrželky.

Vamberecký řízek

Plátek vepřového masa plněného pórkem, sýrem, cibulí, obalený v trojobalu a smažený. 400 g vepřové kýty, 120 g jemného párku, 4 tenké plátky tvrdého sýra, 1 středně velká cibule, 1 lžíce hladké mouky, 1 vejce, 2 lžíce mléka, 60 g strouhanky, 150 g oleje. Z vepřové kýty ukrojíme přes vlákno řez, mírně jej naklepeme, osolíme a do středu položíme plátek sýra, cibule a 30 g párku. Plátek přeložíme, obalíme v trojobalu a pečeme dozlatova.

Kočičí svatba

Jáhly s čočkou společně povařené. 200 g jáhel, 200 g čočky, česnek, sůl, sádlo na promaštění. Uvařte ve stejném poměru 200 g jáhel a 200 g čočky doměkka, sceďte a nechte okapat. Přidejte rozetřený česnek, sůl a sádlo.

Slíváky

250 g hladké mouky, 50 g polohrubé mouky, 100 g cukru krupice, 1 vejce, 100 g másla, 1/3 l vlažného mléka, špetka soli, 3,5 dkg kvasnic (půl kostky). Zaděláme kvásek, přidáme sůl, mouku, cukr a zpracujeme těsto. Necháme vykynout. Máslem vytřeme formu na pečení, plech-pekáček. Z vykynutého těsta lžící přenášíme na vál malé bochánky, které dlaní zpracujeme. Do těsta vložíme omyté vypeckované švestky a zabalíme. Spojem pokládáme na vymaštěný plech. Po naplnění plechu buchty potřeme rozpuštěným máslem. Ke švestce přidáme cukr a špetku mleté skořice.

Vořechouvka

20 zelených ořechů, kousek skořice, 5 kuliček jalovce, 1 hřebíček, 1 litr čisté žitné, ½ litru vody, 200 g cukru, kousek vanilky. Omyté ořechy rozpůlíme, dáme do lahve, přidáme skořici, jalovec, hřebíček, zalijeme žitnou, zazátkujeme a necháme tři týdny stát za oknem na slunci. Občas lahví zatřeseme. Potom žitnou slijeme. V půl litru vody vaříme čtvrt hodiny cukr s vanilkou a po vychladnutí promícháme s procezenou žitnou. Nalijeme do lahví, zazátkujeme a uschováme v chladu.
Ořechovku děláme z ořechů, které ještě mají nevyvinutou skořápku a mléčné jádro.

Pavel Radosta
DSOH
Destinační společnost Orlické hory a Podorlicko

Autor děkuje za pomoc Tomáši Sládkovi, Františku Bortovi, Petře Zářecké, Michaele Jankové, Kateřině Kuthanové, Ondřeji Janků, Pavlu Rackovi a malé Markétě, která mu vylezla na strom pro třešně.

Téma: 
Regiony
Orlické hory a Podorlicko
Číslo 4/2013
||

Informace pro předplatitele

MZ-Predplatne.jpg

Bližší informace a objednání předplatného Mojí země:

Tištěná verze

SEND předplatné Praha
Tel.: +420 225 985 225
www.send.cz

Elektronická verze

AlzaMedia
www.alza.cz

Ediční plán 2017

1/2017 vychází 2. února
2/2017 vychází 6. dubna
3/2017 vychází 1. června
4/2017 vychází 3. srpna
5/2017 vychází 5. října
6/2017 vychází 7. prosince

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Inzerce v časopise

Magazín Moje země nabízí řadu příležitostí k propagaci služeb, zboží, k prezentaci záměrů nebo image vaší společnosti. Prostředky jsou standardní inzertní plochy, sponzoring rubrik, PR články a aktivity. Reklama v časopisu Moje země je přiměřená a vstřícná nejen k zadavateli, ale i čtenáři a tím i pozitivně vnímaná a účinná.

Podmínky inzerce zde.

PARAMETRY
Náklad 12 tisíc výtisků, z toho 5 500 předplatitelů
Rozsah 96 stran + 4 strany obálky
Formát 175 × 255 mm
Čtenost 50 tisíc za číslo, 110 tisíc za delší období
Struktura 58 % ženy, 42 % muži
středoškolské vzdělání 46 %
vysokoškolské vzdělání 31 %
Periodicita dvouměsíčník
Cena výtisku 49 Kč, předplatitelé 39 Kč
Roční předplatné 234 Kč
Distribuce prodejní místa PNS po celé ČR
FORMÁTY INZERCE
Form-inz-01.png
Form-inz-02.png
INZERCE V RUBRICE REGION
Form-inz-03.png

Ediční plán 2016

1/2016 vychází 4. února
2/2016 vychází 7. dubna
3/2016 vychází 2. června
4/2016 vychází 4. srpna
5/2016 vychází 6. října
6/2015 vychází 1. prosince

Inzerce na webových stránkách časopisu

banner A šířka 981 px, výška 196 px
banner B šířka 239 px, výška 410 px

Vydavatel

MOJE ZEMĚ ČESKO s. r. o.
Gromešova 769/4, 621 00 Brno
Tel.: +420 532 193 011
www.mojezeme.cz
GPS: 49°15'3.933"N, 16°35'21.374"E


DIČ: CZ29364426
IČO: 29364426

Registr: Krajský obchodní soud v Brně
16.7.2012, oddíl C, vložka 75575
Šéfredaktorka
Kobzova
Martina Kobzová
Tel.: +420 728 726 068
E-mail: kobzova@mojezeme.cz
Marketing manažer
a obrazový redaktor

Redakce
Radosta
Pavel Radosta
E-mail: radosta@mojezeme.cz
Bartik.jpg
Ivo Bartík
Produkce Vedoucí inzertního oddělení
Rudolecka
Drahomíra Rudolecká
Tel.: +420 532 193 030
Mob.: +420 723 129 935
E-mail: rudolecka@mojezeme.cz
Kobza.jpg
Pavel Kobza
Tel.: +420 532 193 032
E-mail: kobza@mojezeme.cz
 

AKTUALITY
A

3. 10. 2017

Od pátku 20. 10. do soboty 11. 11. 2017 v prostorách Moravské zemské knihovny v Brně.

Kniha-Praha_souhrn.jpg

3. 10. 2017

Martinsky-hody-v-Kyjove_souhrn.jpg

Stránky