Jiri-Pavlica-1.jpg

Jiří Pavlica

Se slavným muzikantem o rozpadu západní civilizace, zhoubné touze po moci a penězích i o klidu a míru v duši.

Od virtuozity v tradiční lidové hudbě se Jiří „Jura“ Pavlica (59) dostal až k vlastní tvorbě, dotýkající se závažných duchovních témat. Co ho k této proměně přivedlo – jak vlastně vidí dnešní svět citlivý umělec, který se nežene za komercí a snaží se svojí tvorbou prospět všem lidem?

Sdílíte stále běžnější pocit, podle nějž se západní civilizace rozkládá a možná se blíží svému zániku?

Jsou chvíle, kdy mám skutečně pocit, že naše civilizace se blíží k bodu svého zániku, stejně jako mám jindy pocit, že svět je krásný a nejsou všichni lidé zlí a jenom moci a zisku chtiví. Už jsem vypozoroval sám na sobě, že ten či onen úhel pohledu je odvislý od momentální únavy, hlavně pak od nalezení či ztráty smyslu vlastního snažení.

V okamžiku, kdy člověk najde rovnováhu, míním tím tedy mír a úctu k sobě, ke svému okolí a bližním, stejně jako ke všeobjímající autoritě nad námi, vše je vlídnější, láskyplnější a smysluplnější.

Dá se náš dnešní stav přirovnat k pozdní říši římské? A kdo jsou ti barbaři, kteří nám buší na brány?

Pokud chceme někoho prohlásit za barbara, musíme si nejdříve zamést před vlastním prahem a také se pokusit pochopit toho druhého, zda tím barbarem nejsem naopak já.

Ale přece jen jsou hranice, mantinely či morální apely v nás, které jsou dány našim kulturně historickým kontextem, ve kterém se pohybujeme a žijeme a kterému bychom měli umět naslouchat. Nelze tedy vše relativizovat a schovávat se před svým vlastním svědomím, ale naopak.

Už v antice byly celé filozofické školy, které dokázaly mistrně udělat z černého bílé a opačně, tedy nic nového pod sluncem, tím spíš mi to přijde ubohé v dnešním světě. Jestli si dnes někdo myslí, že vítězstvím je to, že druhého přeargumentuji (nedej Bože lží), pak je to hloupost nebo vědomé zlo a je mi takového člověka líto.

Nechtěl bych s ním měnit svůj klid a mír v duši za nakradené miliony či prolhanou politickou moc.

Je příčinou potíží západní civilizace individualismus, poživačnost, bezohlednost a sobectví jejích příslušníků – nebo spíš nedostatek nějaké velké myšlenky, která by ji sjednocovala? Má křesťanství ještě sílu něco vykonat, nebo je to odcházející víra? Mohou mu v tom u nás pomoci restituce?

Příčinou je to vše, co jste uvedl. Vždy jsem si kladl otázku, co je příčinou zla, zda více touha po moci nebo po materiálním bohatství. Dnes to vidíme v koncentrované podobě kolem sebe v malých místních i velkých globálních rozměrech. A velká myšlenka nechybí, to jen my ji nechceme vnímat.

Právě pro křesťanství je to jedinečná příležitost poukázat na vyšší hodnoty víry, pravdy a lásky… A restituce mu v tom určitě nepomohou, ty jsou naopak velkou zkouškou, jak se církve dokáží se vší zodpovědností a především velkou pokorou s tímto úkolem vypořádat.

V každém případě se však musí připravit na nejrůznější útoky, kdy největší zloději budou hlučně křičet „chyťte zloděje…“

Jiri-Pavlica-2.jpg

Také se Vám zdá, že lidé stále méně žijí spolu – jen vedle sebe – a že se honí výhradně za materiálními statky? Nebo to tak bylo vždycky a jde o jednu z komparativních výhod Západu?

To, že lidé stále více žijí vedle sebe a ne spolu bude asi částečně pravda, ale na druhou stranu si myslím, že to bylo vždy, jde jen o míru prezentace a nastavení úhlu pohledu. Stejně tak, jako mohu říci, že dobří a zlí lidé jsou na celém světě.

Vždycky máme tendenci si idealizovat dobu či kraj, který vidíme tak trochu z dálky a nevidíme každodennost se všemi jejími problémy. Myslím, že je na nás všech, abychom si nedělali z dnešního světa peklo, ale raději přívětivé místo k žití. Znalosti, vzdělání a komunikační prostředky na to máme, chce to hlavně více pokory.

Pomohlo by naší české rozložené společnosti, kdyby byla skromnější? Snad by mírná chudoba – ať už dobrovolná, nebo vnucená krizí – zase sblížila rodiny a probudila v nich elán k přežití i radost ze společné existence?

Z historie a mnozí i z vlastních životních zkušeností víme, že nejšťastnějším životním údobím nebylo to, kdy jsme měli nadbytek, ale naopak to, kdy jsme byli zkoušeni a byly na nás kladeny náročné úkoly, kdy člověk směňoval svoji životní energii, která není nevyčerpatelná, za službu dobré věci. Pokud si to dokážeme takto nastavit, pak může materiální nedostatek působit jako katarzní očista.

Jenže vysvětlujte někomu, kdo nemá víru v něco vyššího, že to má smysl a že nás to má k něčemu přivést. A jak jste naznačil, vše začíná v rodině. Proto se snažím svou rodinu a vztahy se svými nejbližšími chránit. A navíc, sdílená bolest je poloviční bolest a sdílená radost je dvojnásobná radost.

Restituce budou velkou zkouškou

Nikdo dnes nevěří politikům, všichni za vším tuší zlodějnu. Je to normální stav věcí, nebo se třeba už příští generace dočká „čistějšího vzduchu“?

Přivedeme-li tuto myšlenku do důsledku, mohlo by se zdát, že do politiky dnes už slušní lidé nevstupují. Jenže kam až sahají hranice trpělivosti těch poctivě pracujících a slušných? Do kdy se mají nechat ohlupovat, ovládat a okrádat mocichtivými, kteří nevnímají své poslání jako službu a oběť, ale naopak nastavují pravidla hry pro sebe?

Velká MYŠLENKA NECHYBÍ, to jen my ji NECHCEME VNÍMAT.

Věřím na to, že v životě každého z nás, ale i celé společnosti, se může kdykoliv stát něco, o čem nevíme a ani žádný prognostik to nepředpoví, co nám naprosto změní život a hlavně, co nám pyšným lidem připomene, že nejsme všemocní, že si nikdo bohatství ani moc s sebou do hrobu nevezme.

V kontextu tohoto vnímání lidského bytí jsem optimistou a věřím, že lidstvo v příštích generacích musí sebezáchovně dospět k „čistějšímu vzduchu“ ve všech oblastech svého konání, jinak se zničí.

Hradistan.jpg

Co může v dané době udělat pro obecné blaho skvělý muzikant, jako jste Vy? Jaké projekty jste právě dokončil, na jakých pracujete a co Vás k těmto nápadům přivedlo?

Mohu třeba napomáhat k tomu „čistějšímu vzduchu“ kolem nás i v nás. Počítám se k těm šťastným, kteří mohou dělat to, co mají rádi, co je naplňuje, v čem vidí smysl a navíc ještě uživí sebe i své blízké. Z toho, na čem jsem pracoval v uplynulém roce, bych rád zmínil oratorium Brána poutníků inspirované odkazem svatého Vojtěcha.

Vzniklo ve spolupráci s česko-polskou básnířkou Renatou Putzlacher pro mezinárodní orchestr Europera, složený z mladých talentovaných hudebníků z Německa, Polska a České republiky. Přišlo mi potřebné mladým lidem připomenout, že všechny tyto národy mají osobnost, která je spojovala, že tato osobnost byla ve své době velkým vzdělancem a současně morální autoritou a že se dnes tito mladí lidé mohou skrze svůj ušlechtilý zájem, jakým hudba bezesporu je, nejen vzdělávat a hudebně rozvíjet, ale i mravně zušlechťovat a touto osobností inspirovat pro svůj vlastní život.

Z nejbližších dalších úkolů je to spolupráce na hudbě k filmu Petra Nikolaeva o sv. Cyrilu a Metodějovi k 1 150. výročí jejich příchodu na Velkou Moravu.

A také si plánuji, že letos natočíme CD Hradišťanu s novými písněmi.

Snad to všechno zvládnu…

Ivo Bartík
Archiv Jiřího Pavlici
Téma: 
Lidé
Jiří Pavlica
Číslo 4/2013
||

Informace pro předplatitele

Vytisněte si dárkový poukaz:

Darkovy-poukaz.pdf

Bližší informace a objednání předplatného Mojí země:

Tištěná verze

SEND předplatné Praha
Tel.: +420 225 985 225
www.send.cz

Elektronická verze

AlzaMedia
www.alza.cz

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Ediční plán 2019

1/2019 vychází 7. února
2/2019 vychází 4. dubna
3/2019 vychází 6. června
4/2019 vychází 1. srpna
5/2019 vychází 3. října
6/2019 vychází 5. prosince

Inzerce v časopise

Magazín Moje země nabízí řadu příležitostí k propagaci služeb, zboží, k prezentaci záměrů nebo image vaší společnosti. Prostředky jsou standardní inzertní plochy, sponzoring rubrik, PR články a aktivity. Reklama v časopisu Moje země je přiměřená a vstřícná nejen k zadavateli, ale i čtenáři a tím i pozitivně vnímaná a účinná.

Podmínky inzerce zde.

PARAMETRY
Náklad 12 tisíc výtisků, z toho 5 500 předplatitelů
Rozsah 96 stran + 4 strany obálky
Formát 175 × 255 mm
Čtenost 50 tisíc za číslo, 110 tisíc za delší období
Struktura 58 % ženy, 42 % muži
středoškolské vzdělání 46 %
vysokoškolské vzdělání 31 %
Periodicita dvouměsíčník
Cena výtisku 49 Kč, předplatitelé 39 Kč
Roční předplatné 234 Kč
Distribuce prodejní místa PNS po celé ČR
FORMÁTY INZERCE
Form-inz-01.png
Form-inz-02.png
INZERCE V RUBRICE REGION
Form-inz-03.png

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Inzerce na webových stránkách časopisu

banner A šířka 981 px, výška 196 px
banner B šířka 239 px, výška 410 px

Vydavatel

MOJE ZEMĚ ČESKO s. r. o.
Gromešova 769/4, 621 00 Brno
Tel.: +420 532 193 011
www.mojezeme.cz
GPS: 49°15'3.933"N, 16°35'21.374"E


DIČ: CZ29364426
IČO: 29364426

Registr: Krajský obchodní soud v Brně
16.7.2012, oddíl C, vložka 75575
Šéfredaktorka
Kobzova
Martina Kobzová
Tel.: +420 728 726 068
E-mail: kobzova@mojezeme.cz
Marketing manažer
a obrazový redaktor

Redakce
Radosta
Pavel Radosta
E-mail: radosta@mojezeme.cz
Bartik.jpg
Ivo Bartík
Produkce Vedoucí inzertního oddělení
Rudolecka
Drahomíra Jindrová
Tel.: +420 532 193 030
Mob.: +420 723 129 935
E-mail: rudolecka@mojezeme.cz
Kobza.jpg
Pavel Kobza
Tel.: +420 532 193 032
E-mail: kobza@mojezeme.cz
 

AKTUALITY
A

22. 7. 2018

24.–25. srpna 2018

22. 7. 2018

Komentované prohlídky:
duben–říjen 2018

22. 7. 2018

Pojízdná replika vlaku čs. legionářů

Stránky