TÁHNU, ZVEDÁM, TRHÁM – tedy jsem!

Mikolas-Ales-Bivoj.jpg

Bivoj se potřeboval vytáhnout před knížetem. Co ale vede dnešní osmileté chlapečky k rozkousávání plechovek?

René „Golem“ Richter (38) z Opavy měl kliku. Když nad ním po těžkém zranění před 12 lety všichni lámali hůl, jediný jeho trenér Jiří Týn pravil: „Neboj, všechno ještě přijde.“ A měl pravdu!

Dnes se sláva „golema“ – občanským povoláním kuchaře působícího toho času v Rakousku – opravdu hvězd dotýká.

„Jirka Týn byl jediný, kdo věřil, že budu slavný i ve světě,“ říká sympatický Golem. „Tehdy jsem mu s ironickým úsměvem odpověděl, že až mě pozvou do Ameriky, bude jediný, kdo tam se mnou poletí.

A stalo se! Před dvěma lety mě skutečně pozvali do Los Angeles na natáčení filmu SUPERHUMANS 2, který produkoval Stan Lee (X-MEN, SPIDERMAN).

Hned po příletu jsem byl v šoku, dvě gorily v uniformách zastavily všechny cestující a volaly mé jméno. Zjistil jsem, že celý terminál je uzavřen a jsou tam kamery – prostě natáčejí si můj příjezd. Pak nastal pro obyčejného člověka doslova sen: luxusní hotely, limuzíny, Beverly Hills, natáčení v Hollywoodu…

Při testování mého chrupu v rámci přípravy TV-show na Kalifornské univerzitě zjistili, že mám silnější skus než aligátor! Tak chtěli vyzkoušet mé zuby v praxi. Ve fitnessu Muscle Beach mi nakonec – po velkém přemlouvání z mé strany – naložili všechny kotouče, co tam měli. Bylo to přes tunu. A já je zuby zvedl.“

Osmiletý tlouštík se pevně rozhodl

O něčem takovém René snil vlastně už od osmi let. „To jsem byl tlustý chlapeček, který se rozhodl, že bude nejsilnější na světě. A jako ‚závdavek‘ budoucí slávy jsem tehdy rozkousal plechovku od koly.“ Pak přišla česká klasika – závody v páce – a pomoc od agentury Dobrý den z Pelhřimova.

„Zavolal jsem jim, že jsem právě překonal rekord v tahání kamionu, který jsem viděl v televizi. Jen tak při pauze na oběd. I když neměli tušení, co jsem zač, tak než jsem skončil v práci, byli u nás v Opavě – to je z Pelhřimova skoro 300 kilometrů – aby mi výkon ověřili.“

K výčtu rekordů, které opavský golem ustavil či překonal, se ještě dostaneme. Teď se ale ptám: Jak se na své výkony připravujete? „Párkrát do týdne cvičím, ale jen tak, aby mi břicho nepřerostlo přes hlavu. To, co dovedu, nejde nacvičit – to je dárek od pánaboha.“

Své umění často předvádíte v zahraničí. Cítíte přitom hrdost na to, že jste pokračovatelem slavné tradice českých siláků: vlastně jdete ve stopách Frištenského? „Téhle otázce bych se raději vyhnul, ale budiž, budu se však muset hodně ovládat. Je smutné, když reprezentujete Česko v USA, Itálii, Francii, Německu, Turecku, Rakousku apod., a přesto se větší pozornosti v českých médiích dostává primitivům a ubožákům jen proto, že se ukážou v takové situaci, která je pro slušně vychovaného člověka TABU!

Siláci jsou česká specialita

Ale taková je doba, nechci se řadit k lidem, co si jen stěžují.

Už vše beru s nadhledem a někdy mě paradoxy i pobaví. Posledně jsem se zasmál, když vyšla má fotografie přes půl strany v Guinnessově knize rekordů 2013, a to nejen v EU, ale i v celém světě. Jen ve vydání pro Českou republiku je tato stránka beze mě. Je to ale logické, nikdo NESMÍ být ve své zemi prorokem.“

Noční můra zubařů

K panu Richterovi mě přivedl jeho loňský rekord, který získal v Pelhřimově v disciplíně „Vytrvalostní držení vrtáku spuštěné vrtačky v zubech“. Šlo o příklepovou vrtačku C-1103 o výkonu 1050 W a vrták do betonu o průměru jeden centimetr. Golem vrták svíral v zubech 38,69 vteřiny – pak se motor spálil a bylo po vrtačce. Představte si, že byste měli skoro minutu držet v zubech zmítající se ostrý vrták: no brrr…

Podobných rekordů má ovšem Golem na padesát: například zvednutí váhy 353 kg jednou rukou, rozdrcení 14 konzerv fazolí dlaněmi za jednu minutu, roztažení 11 kamionů o váze 82,5 tuny, pozvednutí váhy 1 016 kg v čelistech a 102 kg na malíčku! (Mimochodem – nechcete si zkusit, kolik unesete na malíčku? Autor tohoto textu bídných 12 kg, a to ještě jen chvilku.)

Opavský silák je hrdý i na to, že Billu Gatesovi dělal ochranku při jeho návštěvě Prahy. Dnes pan Richter uplatňuje svoje umění hlavně v televizních pořadech. Sice se tím neuživí – kuchařského řemesla proto nemohl zanechat – ale i tak doufá, že mu nápady a „pára“ vydrží co nejdéle.

Rene-Richter-vrtacka.jpg
Doma to nezkoušejte! René Richter drží v zubech vrták, roztáčený silnou vrtačkou.
Rene-Richter-nejmensi-zena.jpg
Ze snímku s nejmenší ženou světa v náručí pochopíme, proč se mu říká Golem.

„Jestli se nebojím následků? Po pravdě řečeno – raději s nimi počítám. A jaký sen bych si ještě chtěl splnit? Už se mi jich splnilo dost, takže jen jeden dost všední: přežít až do důchodu…“

Bratře, vzpíráš pro Čechy?

Ejhle, jak skromné vlastně má cíle tato svěží ratolest na mocném kmeni českých siláků! Kde jsou ty časy, kdy velké silácké výkony měnily historii či aspoň byly mocně honorovány. Takový Bivoj přinesl na zádech kňoura a výměnou za něj dostal ruku Kazi, sestry vladařky Libuše.

Na Moravě zas měli odvážného uhlíře pra-Pernštejna, který holýma rukama skolil nebezpečného zubra a dostal jeho hlavu do znaku (plus rozsáhlé pozemky). Tehdy si zkrátka uměli siláků jinak považovat.

Borci typu řezníka Josefa Soukupa (19. století), který dokázal ranou pěstí mezi rohy zabít býka, měli kariéru otevřenou. Řečený Soukup mimochodem uměl také uzvednout „15 dospělých osob zavěšených na silném trámu“, to vše o váze 1 100 kg.

Gustav-Fristensky-lavicka.jpg
Gustav Frištenský na posilovacím stroji domácí výroby.

Leč k získání skutečné slávy, neřkuli bohatství, síla dostačovala jen v raném středověku. Později neškodila – jako u známého siláka v poselstvu Jiříka z Poděbrad – ale zas tak moc nikoho nezajímala. Vyskytla-li se na nečekaném místě, budila rozpaky: to je případ Elišky Pomořanské. Za potlesku opilých dvořanů trhala pancíře a podkovy, nicméně novomanžel Karel IV. se s ní dle dobových zápisů obával ulehnout ve svatební lože.

Ještě později začala být v módě síla spojená s nějakým názorem. Jako se ptali Forresta Gumpa: „Běháš za světový mír?“, ptávali se u nás svalovců 19. století: „Vzpíráš pro Čechy, nebo pro Němce?“

To už se ale na obzoru začal rýsovat muž nehynoucí slávy, opravdový hrdina – Gustav Frištenský. Ten ovšem vynikl hlavně v čestném a ušlechtilém boji muže proti muži: pouťové silácké výkony byly na okraji jeho zájmu. Dodnes však Frištenský zůstává nedostižným vrcholem české „těžkoatletické“ kultury – ryzím vlastencem a poctivcem. Věděli jste, že za druhé světové války prodával své cenné trofeje, aby mohl přispívat na odboj? A že jeho životní dílo – vysněný statek – mu napřed vzali fašisté a poté komunisté?

Gustav-Fristensky-plakat.jpg

Lokomotivu táhnu svou vlastní kůží

V minulém století se siláctví definitivně přesunulo do oblasti pouťových či kabaretních produkcí. Nejsme sice ještě tak daleko jako Asiaté, kde si borci závaží běžně věší na přirození anebo na víčka, ale docela se blížíme.

Třeba výkony Ladislava Hanzela jsou už jaksi na hranici našeho pojetí zábavy. Dokáže roztáhnout 88 tun těžkou lokomotivu – to je fajn. Jenže tak činí za pomoci nerezových drátů, jež má zapíchané pod kůží na zádech! Na jehly jsou navázána ocelová lanka, která táhnou samotnou lokomotivu. Nezdá se vám pomyšlení na tento výkon jaksi příliš bolestivé, nejde spíš o fakírské překonávání utrpení než bivojovské nafouklé svaly?

„Nejvíce hrdý jsem ale na roztažení čtyř lodí naložených štěrkem – celkem vážily 1 123,5 tuny,“ dodává k tomu borec. Po výkonu prý zůstal chvíli ležet vyčerpáním. Ale jak zaslechl, že se nese pivo, hned byl zas na nohou. Dodnes lituje, že ho nenechali roztáhnout důlní stroj o váze 1 548 tun: majitelé se báli, že by ho poškodil.

Stejně jako Hanzel a většina dalších současných siláků pochází i jiný velký borec – Zdeněk Knedla (53) – z Moravy: že by v tom byla nějaká zákonitost? Pro vás, komu jméno Knedla mnoho neříká – ano, jde o slavného Železného Zekona. A to už je pojem, borec pokračující v tradici Franty Kocourka; vkusně, i když přece jen bez „Kocórovy“ geniality. (Mimochodem – tajuplné slovo „Zekon“ je složeninou Knedlovy dávné přezdívky Zekula a značky kotle Dakon, který právě ve chvíli osvícení stěhoval. Ne, nebere prý za to žádné reklamní provize.)

V rozhovoru mi kdysi ŽZ s úsměvem svěřil, že po narození měl „strašně tvrdou hlavu“, zatímco jeho o tři dny mladší „bráchanec“ zas hlavu měkkou. Všichni prý soudili, že měkkohlavé dítě bude mentálně postižené, zatímco tvrdohlavé to někam dotáhne. „Jenže bráchanec i s tou měkkou hlavou vystudoval tři vysoké školy, zatímco já s tou tvrdou jezdím po poutích a nechávám si na ní štípat špalky,“ směje se ŽZ.

Z VÝKONŮ „GOLEMA“ RICHTERA

Jako „živý pilíř“ dokázal udržet v předklonu na zádech ocelovo-dřevěný most o délce 7,18 m, šířce 1,54 m a váze 310 kg, po kterém přejel osobní automobil Wartburg. Ve chvíli přítomnosti vozu na mostě činila celková váha držená panem Richterem 1 220 kg.

Golem dokázal ohnout kleštěmi devět padesátikorunových mincí, které držel v zubech, a to v čase 2:12,03 min. Mince byla započítána vždy v okamžiku, kdy došlo k vychýlení její prostřední části.

Na internetu jsou k dohledání nejslavnější Richterovy kousky – hlavně epizoda Čelisti (Jaws) z kalifornského seriálu Superhumans 2. Na podzim bude dva díly show s účastí českého „Golema“ vysílat italská televizní stanice Chanel 5.

NA HOVNIVÁLA NEMÁTE!

Největší silák živočišné říše je zřejmě chrobák – hovnivál. Ten totiž unese až 1 150× více, než kolik sám váží! To je stejné, jako kdyby metrákový lidský pořízek unesl váhu 115 tun…

MÁ SÍLA JE MÉ VŠECKO

 Starověký Herkules – symbol síly – dokázal už v kolébce uškrtit dva hady.

Nejslavnějším pouťovým silákem 19. století byl anglický svalovec německého původu Eugen Sandow. Mezi jeho kousky patřilo zvedání dvou dospělých mužů v koších jednou rukou.

Nejlepším borcem v nadhozu je prý Íránec Hosejn Rezázáde, který „dal“ nad hlavu téměř tři sta kilogramů.

Někteří pošetilí rodiče se snaží vychovat slavné siláky ze svých dětí. Obvykle jim tím zkazí dětství a přivodí zdravotní potíže v dospělosti. To byl i případ Richarda Sandraka – amerického chlapce ukrajinského původu, který už v osmi letech zvedl 95 kilogramů. V dospělosti ale zcela zapadl.

To se štípáním dřeva na hlavě je pravda, stejně jako o ohýbání železných profilů kolem hlavy a dalších kejklích, které by neurologovi přivodily mdloby. Těžký atlet rád vzpomíná, jak mu trvalo tři roky, než dostal modrou knížku – na předstírané astma. Jak za „totáče“ vystupoval coby kulturista, natřený směsí sádla a opalovacího oleje Nubian. Jak byl rád, když jako honorář za večer dostal 50 Kčs: nebo aspoň slušnou večeři. A že bylo veselo, když se na place večer sešla „těžká gastronomická trojka“ – Bolek Polívka, Knedla a jeho asistent Svačina.

Eugen-Sandow.jpg
Zatímco Frištenský byl duší sportovec, jeho slavný anglický předchůdce Eugen Sandow neváhal svoje vypracované tělo užít v „modelingu“.

Divoké časy malin nezralých jsou však pro Zekona pomalu pryč. Proslul taháním předmětů v zubech, třeba aut. Jenže za dlouhá léta kariéry mu zuby odešly a ty nové (prý stály 50 000 korun) si už musí šetřit. Tak tahá auta na uchu. I o to už jednou přišel – když roztahoval trabant, dáma sedící v něm se lekla a dupla na brzdu. Jenže ucho se dá celkem snadno přišít a sroste. Zuby ne.

Jde to i bez granulí

Klasikou siláků je trhání telefonních seznamů či řetězů, držení startujících vozů „na uzdě“, zatloukání hřebíků holou dlaní, dělání překážek jedoucím autům (fajnšmekři přitom navíc leží na fakírské podložce) a podobné „hrátky“. Zajímavé je, že dnešní siláci většinou neprovozují vědecky propočítaný trénink; nebo to aspoň na sebe neprozradí. Cvičí hlavně intuitivně. Stejně tak se nestravují převážně kbelíky proteinových granulí, jak by člověk čekal – jedí, co je zrovna napadne.

Ale hlavně – jsou to lidé, kteří ze svého kumštu nezbohatnou. Patří k těm nemnoha dosud existujícím výhonkům středověkého kejklířství, jež provozují lidé „postižení“ touhou po neobvyklých výkonech, údivu a potlesku bavících se přátel.

Pokud by tahle mizející sorta lidí měla mít svého svatého, byl by to určitě František Kocourek. Nejde ani tak o to, že rovněž roztahoval vagóny, nechával si na hrudi rozbíjet balvany či přejíždět se autem. Navíc měl však ještě pábitelské kouzlo, které z někdy mírně upocených kousků dělalo úkazy z jiného světa.

Však také „svatý Kocór“ byl i mistr brněnského „plotňáckého“ humoru a skvělý svérázný herec (litujte, pokud jste neviděli v Divadle na provázku Čechovovy Tři sestry v obsazení Kocourek–Goldflam–Fuksa).

Život byl pro Kocourka obrovitý, nikdy nekončící happening (jak tohle nešikovné slovo nějak rozumně přeložit?), ve kterém jeho siláctví sloužilo jen jako jeden z prostředků k zábavě. Muž, který si vydělával na chleba především rozvážením uhlí (přičemž po jánošíkovsku chudým přisypával a bohatým ubíral), stvořil zbrusu nový typ baviče. Existoval však pouze v jediném nenahraditelném exempláři…

Ivo Bartík
Wikimedia Commons
Archiv Zdenky Frištenské
Archiv René Richtera
Téma: 
Lidé
Táhnu, zvedám, trhám – tedy jsem!
Číslo 4/2013
| |

Informace pro předplatitele

Vytisněte si dárkový poukaz:

Darkovy-poukaz.pdf

Bližší informace a objednání předplatného Mojí země:

Tištěná verze

SEND předplatné Praha
Tel.: +420 225 985 225
www.send.cz

Elektronická verze

AlzaMedia
www.alza.cz

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Inzerce v časopise

Magazín Moje země nabízí řadu příležitostí k propagaci služeb, zboží, k prezentaci záměrů nebo image vaší společnosti. Prostředky jsou standardní inzertní plochy, sponzoring rubrik, PR články a aktivity. Reklama v časopisu Moje země je přiměřená a vstřícná nejen k zadavateli, ale i čtenáři a tím i pozitivně vnímaná a účinná.

Podmínky inzerce zde.

PARAMETRY
Náklad 12 tisíc výtisků, z toho 5 500 předplatitelů
Rozsah 96 stran + 4 strany obálky
Formát 175 × 255 mm
Čtenost 50 tisíc za číslo, 110 tisíc za delší období
Struktura 58 % ženy, 42 % muži
středoškolské vzdělání 46 %
vysokoškolské vzdělání 31 %
Periodicita dvouměsíčník
Cena výtisku 49 Kč, předplatitelé 39 Kč
Roční předplatné 234 Kč
Distribuce prodejní místa PNS po celé ČR
FORMÁTY INZERCE
Form-inz-01.png
Form-inz-02.png
INZERCE V RUBRICE REGION
Form-inz-03.png

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Inzerce na webových stránkách časopisu

banner A šířka 981 px, výška 196 px
banner B šířka 239 px, výška 410 px

Vydavatel

MOJE ZEMĚ ČESKO s. r. o.
Gromešova 769/4, 621 00 Brno
Tel.: +420 532 193 011
www.mojezeme.cz
GPS: 49°15'3.933"N, 16°35'21.374"E


DIČ: CZ29364426
IČO: 29364426

Registr: Krajský obchodní soud v Brně
16.7.2012, oddíl C, vložka 75575
Šéfredaktorka
Kobzova
Martina Kobzová
Tel.: +420 728 726 068
E-mail: kobzova@mojezeme.cz
Marketing manažer
a obrazový redaktor

Redakce
Radosta
Pavel Radosta
E-mail: radosta@mojezeme.cz
Bartik.jpg
Ivo Bartík
Produkce Vedoucí inzertního oddělení
Rudolecka
Drahomíra Rudolecká
Tel.: +420 532 193 030
Mob.: +420 723 129 935
E-mail: rudolecka@mojezeme.cz
Kobza.jpg
Pavel Kobza
Tel.: +420 532 193 032
E-mail: kobza@mojezeme.cz