Halda-cukrove-repy.jpg

Její Výsost

ŘEPA

Královna českých polí, věčně zablácená, občas vysmívaná. Ale jen do té doby, než vydá svůj největší poklad. Bílé zlato.

Cukr

Dopravni-pas-s-cukrovou-repou.jpg
Na rychle běžícím dopravníku se řepa vydává vstříc svému sladkému osudu.

Královna musí mít své vladařské sídlo. A tím je u nás Dobrovice. Malé městečko nedaleko Mladé Boleslavi. Sem se sjíždějí ke konci roku do našeho největšího cukrovaru Tereos TTD stovky tisíc tun řepy, aby vydaly prakticky vše, co mohou. Ale popořádku.

Cukrová řepa s latinským titulem Beta vulgaris hrála v lidských dějinách zpočátku roli výživného krmiva. O vysokém obsahu cukru – sacharózy – v bulvách řepy se vědělo odedávna, ale průmyslové získávání této látky umožnily nové technologické postupy a zejména šlechtění řepy na konci osmnáctého a počátku devatenáctého století. Cukrovary rostly v této době jako houby po dešti. I díky menší dostupnosti třtinového cukru v důsledku blokády námořních cest Napoleonem při válce s Anglií a taky díky rychle rostoucí spotřebě bylo cukrovarnictví velmi výnosným odvětvím.

České země zaujímaly v tomto směru výsadní postavení. Největší slávy dosáhlo české cukrovarnictví mezi světovými válkami. Produkcí se dostalo v Evropě „na bednu“ – mezi tři největší výrobce. Český cukr, řečeno opět sportovní terminologií, válcoval soupeře i nejvyšší kvalitou produktu. Druhá světová a léta nepovedeného socialismu se negativně odrazily v naší pozici na evropském trhu i v kvalitě produktu. Změna režimu v roce 1989 umožnila vstup zahraničního kapitálu, přesto byl náš následný vstup do Evropské unie pro české cukrovarnictví další těžkou zkouškou.

A přece se sladí

Zanechme nářků a podívejme se na příklad, jak krušné časy cukrovarnictví úspěšně přežít a prosperovat. Tímto příkladem je náš největší a nejmodernější cukrovar v Dobrovici. Cukrovar byl založen v r. 1831. Kvůli jeho stavbě obětovali tehdejší majitelé a investoři cukrovaru Thurn-Taxisové dokonce část svého v té době už neužívaného zámku.

Jednoceni-repy.jpg
Už jen pamětníci ví, že ženy na obrázku jednotí řepu. To znamená, že nechávají v pravidelném rozestupu řádku jen jedinou rostlinku vyklíčené řepy. V jednotném zemědělství patřila tato práce k nejúmornějším. A špatně placeným. Je pozoruhodné, že ji téměř bez výjimky vykonávaly ženy.

Na začátku devadesátých let minulého století už areál cukrovaru kdysi bohatý zámecký hospodářský dvůr moc nepřipomínal. V roce 1992 jej získala francouzská společnost Tereos a vytvořila společnost, která dnes nese jméno Tereos TTD. Potřebný kapitál, české vedení, odvážná podnikatelská rozhodnutí – a po dvaceti letech byste podnik nepoznali. Tam, kde se rozpadaly historické hospodářské budovy, je dnes muzejní komplex. Provoz cukrovaru, doplněný o nejmodernější související lihovarnickou technologii, svítí stříbřitou novotou a v probíhající řepné kampani teče areálem nepřetržitá řeka, zpočátku dravý tok řepných bulev, na konci vodopád sněhobílého cukru.

Podnik dnes vedle cukrovaru a lihovaru v Dobrovici zahrnuje i cukrovar v Českém Meziříčí, lihovary v Chrudimi a Kojetíně a balicí centrum v Mělníce.

Čáry máry cukr

Tak jednoduché to není. Pojďme se v dobrovickém cukrovaru podívat, jak se z řepy stane cukr.

V době sklizně a krátce po sklizni, při tzv. řepné kampani, zpracuje cukrovar 1,7 milionů tun cukrovky. Aby nákladní automobily, průběžně navážející řepu co nejméně narušovaly život města, vybudoval cukrovar vlastní silniční obchvat. Plodina, kterou do cukrovaru dodává 270 pěstitelů z 24 tisíc hektarů, putuje z náklaďáků na dopravník a od té doby se už nezastaví, až v obřích, tunových pytlích v podobě jemného krystalického cukru.

Kostky-cukru.jpgCUKR A BIČ PANÍ RADOVÉ

Do svého pravidelného dopoledního pořádného hrnku kávy si dávám jednu kostku disacharidu s jednou molekulou glukózy a jednou fruktózy. Tedy kostku cukru.

Za to, že si nemusím odseknout svoji dávku molekul z tvrdé cukrové homole, může jistá paní Radová. Když se při porcování takové hroudy cukru poranila, vyštěkla údajně na svého muže: „Jsi ředitel cukrovaru, tak s tím něco udělej!“ Těžko říct, čím ho popohnala, ale její muž, ředitel cukrovaru v Dačicích, nechal tedy vylisovat cukr do malých kostek, cukr porcovaný, úhledně balený. Svoji ženu ušetřil dalších zranění, na patentu vydělal 12 tisíc zlatých, což byla v r. 1843 pěkná suma, a dal vzniknout pověsti, že kostkový cukr je český vynález. Tak trochu je, díky Dačicím. Ale Jacob Rad byl Švýcar a cukrovar byl tehdy rakouský.

Ale i tak je to pěkná historka.Obaly-od-cukru.jpg

Dobrovice.jpg
Pohled z věže cukrovarské vápenky na část areálu i města Dobrovice.
Valec-na-cisteni-a-dopravu-repy.jpg
Mohutný otáčející se válec v průhledu je vlastně dopravníkem řepy, ve kterém probíhá intenzivní čištění bulev.
Valec-na-cisteni-a-dopravu-repy.jpg
V samotném provozu mnoho lidí nenajdeme. V celém cukrovaru pracuje okolo sto třiceti zaměstnanců. Kdo si spojuje řepnou kampaň s blátem a špínou, ten se bude asi v dobrovickém cukrovaru divit.
Kour-z%C2%A0cukrovarskeho-komina.jpg
Kouř stoupající během kampaně z cukrovarského komína je díky důmyslnému systému bez nečistot. K noční obloze stoupá prakticky jen vodní pára.

První procedurou, která se řepným bulvám dostane, je vydatná a opakovaná koupel. Spotřeba vody je poměrně velká, voda se proto recykluje. Skoro čistá, důkladně vykoupaná řepa jde „pod kudlu“. Na výkonné řezačce je nakrájena na známé „řízky“. Ty pokračují  do válcových věží, kde se z nich horkou vodou extrahuje tzv. difuzní šťáva.

Difuzní šťávu, která obsahuje vysoký podíl sacharózy, je potřeba zahustit a vyčistit. Pokud vás překvapí v cukrovarech „příruční“ vápenky, pak vězte, že cukrovary používají k čištění vápenné mléko, vápno si proto samy vyrábějí.

Vyčištěná šťáva, v tomto stadiu se jí říká lehká, pokračuje do „odparky“, kde se z ní odpařováním stane šťáva těžká. Ta už obsahuje přes 60 procent cukru.

Následuje další zušlechťování suroviny, ve kterém hrají významnou roli termíny jako brýdy, zrniče, krystalizátory a na konci odstředivky, ze kterých už se sype bílýkrystalizovaný cukr. Samozřejmě takhle popsaná technologická kouzla jsou hodně zjednodušující, ale jinak bychom se včas nedostali do finále.

Tím je obří silo, odkud se cukr plní do sáčků, které najdeme vedle šálku s kávou, do cisteren nebo obřích pytlů.

Tak a jsme odborníky na výrobu cukru. Ale opakování je matkou moudrosti, proto uděláte nejlíp, když se do Dobrovice vypravíte a sami si celou přeměnu řepy prohlédnete. Dobrovická muzea totiž pořádají exkurze do provozu s fundovanými průvodci a doslova nasát sladkou atmosféru je zajímavým zážitkem.

Nejen cukrem je cukrovar živ

Spásnou alternativou při zpracování řepy v turbulentních dobách evropského cukrovarnictví je výroba lihu. Jak jinak než z cukrové řepy. Cukrovar Tereos TTD vlastní a provozuje přímo v areálu špičkový závod na výrobu bezvodého kvasného lihu. Tady do procesu výroby lihu z cukerné šťávy moc nenahlédneme, technologie je téměř úplně automatizovaná. Zato s výsledným produktem se my motoristé setkáváme zřejmě každý den. Bezvodý líh je povinným přídavkem do pohonných hmot.

Dobrovická muzea představují hned čtyři stálé expozice – řepařství, cukrovarnictví, lihovarnictví a města Dobrovice. Otevřeno je denně od 9 do 17 hod. s polední přestávkou. 

Exkurze do cukrovaru si můžete objednat na tel.: 326 374 211.
Bližší informace najdete na www.dobrovickamuzea.cz.

Cukrovar v Dobrovici dokonce vyrábí vlastní palivo E85. Číslo v názvu udává podíl bioethanolu v palivu, které je oproti klasickým ropným produktům spalováno v motorech s minimální emisí spalin a ještě s ním motor údajně lépe šlape. A navíc, při rozumném hospodaření je řepa, na rozdíl od ropy, surovinou nevyčerpatelnou.

To ještě není všechno. Vzpomeňte, po získání difuzní šťávy jsme někde opustili řepné řízky. V dobrovickém cukrovaru na ně nezapomínají. Řízky se vysuší a vyrobí se z nich pelety, které slouží jako hodnotné krmivo.

A ještě jeden „produkt“ cukrovarů Tereos TTD. Samotné město Dobrovice. Vedle komplexu dobrovických muzeí (tady musíme vedle cukrovaru a města přiznat zásluhy i Evropské unii, která na muzea přispěla podstatným dílem) má město s třemi tisícovkami obyvatel vlastní divadlo, krásné renovované koupaliště, pořádá řadu festivalů, přehlídek a jiných kulturních akcí, působí v něm více než desítka různých spolků, kroužků, od mažoretek po divizní fotbalový klub.

A u většiny těchto aktivit najdeme poznámku – podporuje nebo financuje Tereos TTD. 

Oldrich-Reinberger.jpg
Generální ředitel cukrovarnicko-lihovarnického gigantu Oldřich Reinberger před sídlem společnosti – bývalým zámkem Thurn-Taxisů v Dobrovici. Oldřich Reinberger k působení mateřské francouzské organizace Tereos říká: „Naše společnost je příkladem úspěšné zahraniční investice. V roce 1992 živořil v Dobrovici chátrající cukrovar s denní kapacitou 1 000 tun řepy a naši francouzští majitelé provozovali jeden cukrovar v Origny. Dobrovice byla jejich první investicí mimo Francii. Dnes cukrovar v Dobrovici krouhá 14 000 tun řepy denně a Tereos TTD je lídrem ve výrobě cukru a lihu v České republice. Právě úspěch této první zahraniční akvizice byl aktivní rozbuškou expanze, na jejímž konci má Tereos 41 továren na třech kontinentech.“ 

POHÁDKA O CUKROVÉ ŘEPĚ

Ne, nebude to o tom, jak dědeček táhl, táhl, ale nevytáhl ani s pomocí babičky, vnučky, pejska, myšky a další rodinné havěti. Ani se v ní nebudou bít na život a na smrt dobro se zlem. I když tak trochu vlastně také.

Byla, nebyla (a možná nebude) jedna Evropská unie. Nebyla zlá ani ošklivá, nestrkala děti do pece, ale co hůř, vymýšlela stále nové a nové předpisy, pravidla, regulativy, kvóty. Jednoho dne jí do oka padl cukr. Každý si ho vyráběl, kolik chtěl, a skoro nejvíc Češi. A tak Evropská unie vydala kvótu. Číslo, které určovalo, kolik smí každá země vyrobit cukru. A ani o kostku víc. Ani o krystal, ani o prášek. Ona za to po pravdě ta Unie zas tak moc nemohla, ale slíbila to kdysi jisté Světové obchodní organizaci WTO. A tak omezením výroby zanikly u nás další cukrovary. Z dvaapadesáti v r. 1989 jich zbylo sedm.

Pohádka má ale i dobrý konec. Zatím. V Dobrovici a několika menších cukrovarech na Moravě se výroba cukru úspěšně drží a doufejme i udrží, některým cukrovarům se díky kompenzacím z EU podařilo restrukturalizovat na jinou výrobu.

Ale snad nikoho za devatero horami v Bruselu nenapadne uvalit kvótu třeba na Třeboňského kapra nebo Olomoucké tvarůžky.

Cukrova-repa.jpg
Lihovar-Tereos-TTD.jpg
Moderní lihovar, na který je Tereos TTD patřičně hrdý.
Cukrovar-odstredivky.jpg
Poslední stadium cukrovky. Tedy řepy, ne diabetu. Z odstředivek se sype bílý cukr, neustále promíchávaný, aby zůstal sypký.
Tunovy-pytel-cukru.jpg
Takhle vypadá nasypávání tunového „sáčku“ cukru. Cukr se pochopitelně plní i do menších pytlů, ale také sype přímo do nákladních cisteren.
Pytle-s-cukrem.jpg
Tuna k tuně a do roka je jich v dobrovickém cukrovaru 180 tisíc. Sto osmdesát tisíc tun, abychom si rozuměli. A k tomu milion hektolitrů lihu. Téměř stoprocentního.
Pavel Radosta
Téma: 
Zajímavosti
Její Výsost ŘEPA
Číslo 6/2013
||

Informace pro předplatitele

Vytisněte si dárkový poukaz:

Darkovy-poukaz.pdf

Bližší informace a objednání předplatného Mojí země:

Tištěná verze

SEND předplatné Praha
Tel.: +420 225 985 225
www.send.cz

Elektronická verze

AlzaMedia
www.alza.cz

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Ediční plán 2019

1/2019 vychází 7. února
2/2019 vychází 4. dubna
3/2019 vychází 6. června
4/2019 vychází 1. srpna
5/2019 vychází 3. října
6/2019 vychází 5. prosince

Inzerce v časopise

Magazín Moje země nabízí řadu příležitostí k propagaci služeb, zboží, k prezentaci záměrů nebo image vaší společnosti. Prostředky jsou standardní inzertní plochy, sponzoring rubrik, PR články a aktivity. Reklama v časopisu Moje země je přiměřená a vstřícná nejen k zadavateli, ale i čtenáři a tím i pozitivně vnímaná a účinná.

Podmínky inzerce zde.

PARAMETRY
Náklad 12 tisíc výtisků, z toho 5 500 předplatitelů
Rozsah 96 stran + 4 strany obálky
Formát 175 × 255 mm
Čtenost 50 tisíc za číslo, 110 tisíc za delší období
Struktura 58 % ženy, 42 % muži
středoškolské vzdělání 46 %
vysokoškolské vzdělání 31 %
Periodicita dvouměsíčník
Cena výtisku 49 Kč, předplatitelé 39 Kč
Roční předplatné 234 Kč
Distribuce prodejní místa PNS po celé ČR
FORMÁTY INZERCE
Form-inz-01.png
Form-inz-02.png
INZERCE V RUBRICE REGION
Form-inz-03.png

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Inzerce na webových stránkách časopisu

banner A šířka 981 px, výška 196 px
banner B šířka 239 px, výška 410 px

Vydavatel

MOJE ZEMĚ ČESKO s. r. o.
Gromešova 769/4, 621 00 Brno
Tel.: +420 532 193 011
www.mojezeme.cz
GPS: 49°15'3.933"N, 16°35'21.374"E


DIČ: CZ29364426
IČO: 29364426

Registr: Krajský obchodní soud v Brně
16.7.2012, oddíl C, vložka 75575
Šéfredaktorka
Kobzova
Martina Kobzová
Tel.: +420 728 726 068
E-mail: kobzova@mojezeme.cz
Marketing manažer
a obrazový redaktor

Redakce
Radosta
Pavel Radosta
E-mail: radosta@mojezeme.cz
Bartik.jpg
Ivo Bartík
Produkce Vedoucí inzertního oddělení
Rudolecka
Drahomíra Jindrová
Tel.: +420 532 193 030
Mob.: +420 723 129 935
E-mail: rudolecka@mojezeme.cz
Kobza.jpg
Pavel Kobza
Tel.: +420 532 193 032
E-mail: kobza@mojezeme.cz