Kocka-a-vanocni-ozdoba-Pixmac000079931179.jpg

Vánoce
21. století

Městské legendy a fámy doby adventu
od autora „Černých sanitek“.

Svátky rodinné pohody, klidu a míru? Ne tak úplně. Vánoce a adventní čas byly v lidové tradici odjakživa spojeny se strašidelnými a znepokojivými historkami. Stačí vzpomenout baladu Štědrý večer z Kytice Karla Jaromíra Erbena, která má svým závěrem – smrtí mladistvé dívky – k pohodové vánoční atmosféře daleko.

Moderní městské legendy a fámy stále využívají rozporuplných pocitů, které v lidech budí krátící se dny, brzké soumraky a ponurá atmosféra konce roku. Ty u našich předků zapříčinily vznik chmurných adventních pověstí o démonech, které ztělesňovaly strašidelné masky lucek, barborek a percht, o čertech a ďáblících provázejících svatého Mikuláše ani nemluvě.

V současném městském folkloru se už s takovými fantastickými bytostmi nesetkáme. Jejich roli nahradily postavy na první pohled realističtější, ale ve skutečnosti stejně fiktivní jako strašidelné bytosti našich předků. Většina z nich odráží střet mezi tradičním pojetím českých Vánoc jako klidných rodinných svátků a jejich současnou komercionalizovanou, uspěchanou a často velice nervózní podobou. Tábory, školy v přírodě a lyžařské zájezdy představují pro badatele lidových tradic nevyčerpatelnou studnici folklorních vyprávění. Strašidelné příběhy dnešních dětí v sobě často uchovávají starobylá témata pověstí, které dospělí už dávno zapomněli. Jsou fascinující ukázkou toho, že lidová slovesnost žije i dnes, ve věku televize, internetu a mobilů.

Vánoční omyl

Přepracovaná mladá manažerka z Prahy, která pracovala 12 hodin denně včetně víkendů, si den před Štědrým večerem s hrůzou uvědomila, že nestihne koupit dárky své rodině ani svým blízkým. A že vlastně ani neví, co by pod stromeček chtěli!

Vynašla však elegantní řešení – každému z nich připravila ručně psaný dopis s přáním šťastných a veselých svátků a textem: „Snad nebude vadit, když si letos vánoční dárek koupíš sám!“ Ke každému dopisu přiložila několik tisícikorun a své sekretářce nařídila, ať dopisy rozešle na zadané adresy.

Pár dní po Vánocích ji překvapila poněkud chladná komunikace, které se jí od rodiny a známých dostalo. Na příčinu přišla brzy – zmatená sekretářka omylem rozeslala prázdné obálky bez peněz, pouze s dopisem! Nevěděla totiž, co má dělat s tolika penězi, a tak je všechny uložila manažerce na účet.

Mezinárodní městská legenda, rozšířená po celém světě od roku 2000, kritizuje stále odcizenější vztah lidí žijících moderním způsobem života k vánočním svátkům, které by měly být v první řadě svátky rodinného klidu, štěstí a pohody. Sebevětší finanční obnos přeci nemůže nahradit dárek darovaný ze skutečné náklonnosti.

Štědrovečerní večeře

Mladý pár z Brna sídlící v luxusním satelitním městečku se rozhodl uspořádat veselou štědrovečerní večeři po americkém způsobu. Manžel na ni pozval všechny kolegy ze zahraniční banky, u které pracoval, včetně několika důležitých ředitelů.

Manželka se chtěla při této nevšední příležitosti blýsknout jako skvělá hospodyňka, a tak hned ráno zajela koupit do města rybu. Tradiční český kapr se jí zdál příliš obyčejný, proto se rozhodla pro platýse. Protože hostů bylo poměrně dost a ryba přeci jen drahá, rozhodla se ušetřit a koupit zlevněného platýse, který byl těsně po minimální době trvanlivosti.

Během odpoledních příprav nechala rozdělaného platýse na stole. K rybě přiběhla jejich kočka a začala z ní ukusovat. Manželka kočku odehnala, ale řekla si, že se o tom nikdo nedozví, rybu jen umyla a připravila. Večeře proběhla na výbornou, všichni byli moc spokojení, včetně manželových nadřízených. Když se však manželé rozloučili s posledním z hostů, s hrůzou si všimli kočky, která ležela mrtvá na verandě. Chvilku přemýšleli, co se s ní mohlo stát, až si manželka vzpomněla, že ochutnala jejich platýse. Určitě byl zkažený a otrávený!

Manželovi tak připadla nepříjemná povinnost telefonicky oznámit kolegům a nadřízeným, že během štědrovečerní večeře snědli otrávené jídlo, které navíc chvíli před nimi ochutnala kočka! Moc nadšení z toho nebyli, a většina z nich se raději hned vydala do nemocnice nechat si „hezky vánočně“ vypumpovat žaludek. Manželova kariéra se tak rázem ocitla v troskách.

Druhý den ráno zdrcení manželé potkali souseda, který se k nim přitočil a soucitně povídá: „S tou vaší kočkou je mi to moc líto. Včera jsem ji omylem přejel při couvání do garáže, všiml jsem si ale, že zrovna pořádáte velkou oslavu, nechtěl jsem vás tedy rušit a kazit Štědrý večer, a proto jsem vám ji položil mrtvou na verandu.“

Celosvětově rozšířená humorná historka, oblíbená především v anglicky hovořících zemích, která byla poprvé zachycena v USA v 70. letech 20. století; k nám se ale dostala až na počátku nového tisíciletí.

Japonské nedorozumění

Japonský historik umění přicestoval na stáž do arcidiecézního muzea v Olomouci. Na zasněžené Hané měl strávit Vánoce, a proto se rozhodl přiblížit místním zvyklostem a oslavit tradiční evropské svátky společně se svými kolegy. Pozval je na štědrovečerní večeři, na které se chtěl kolegům pochlubit, jak se během svého pobytu naučil místním tradicím.

Úspěšný byl ale pouze částečně. Když kolegové vstoupili do jeho olomouckého bytu, obdivovali vzorově usmaženého štědrovečerního kapra s chutným bramborovým salátem, pečlivě složený Ladův betlém a perfektně nazdobený a rozsvícený vánoční stromeček.

Dojem kazila jen silueta obrovského plyšového Santa Clause, přibitá hřebíky k dřevěnému krucifixu.

Úsměvnou historku o Asiatovi, neobratně kombinujícím křesťanské a komerční aspekty západních Vánoc, můžeme vnímat jako symbolickou kritiku jejich komercionalizace, na kterou našince nevědomky upozorní teprve cizinec zvnějšku. Legenda po světě koluje od 90. let 20. století.

Kdo vlastně přináší dárky?

Neklidné 20. století, kdy českého Ježíška střídavě ohrožovali Děda Mráz z Východu a Santa Claus ze Západu, vedlo některé domácí rodiny ke zvláštnímu druhu vánočního kutilství.

Tatínek jedné pražské rodiny tak přišel s teorií, že dárky nenosí Ježíšek ani žádná podobná vánoční postava. Na Štědrý den prý dárky přináší Dulidáj, tajemná postava z pražských kanálů, která silně zapáchá, a proto není radno se s ní stýkat.

Tato teorie byla vymyšlena především proto, aby se děti nepokoušely proniknout k vánočnímu stromečku v okamžiku, kdy jsou pod něj rodiči pokládány dárky. Hrozbu Dulidáje umocňovala temná legenda, podle které si Dulidáj mohl děti, jež po celý rok zlobily, s sebou odnést do kanálů. Děcko z inkriminované rodiny, které bylo na Štědrý den schované v dětském pokoji, tak často vidělo přes sklo dveří temnou postavu, jak se s pytlem plným dárků plíží do obývacího pokoje. Teprve daleko později mu rodiče prozradili, že tuto maškaru hrál jeho otec, který se kvůli tomu převlékal do potrhaného županu.

Vánoční anděl

Brněnské hlavní nádraží a centrum města donedávna spojovala takzvaná „Myší díra“ – úzký a temný průchod, ze kterého dnes zbývá pouhé torzo osazené vietnamskými prodejci.

Na Štědrý den těsně před půlnocí v polovině 80. let 20. století na brněnské nádraží přicestovala mladá dívka ze Slovácka. Cestovala za rodinou společně oslavit Vánoce a její vlak měl velké zpoždění. Proto se rozhodla zariskovat a zkrátit si cestu obávanou Myší dírou.

Svého rozhodnutí zalitovala, když si – bohužel pozdě – všimla dvou opilých chuligánů, kteří jí v temném průchodu zastoupili cestu s úmyslem ji napadnout. Zoufalá dívka neměla kam utéct, a tak se jen přitiskla ke zdi, zavřela oči a začala se tiše modlit, jak ji to naučila stará babička doma na vesnici.

Když po chvíli oči otevřela, uslyšela na Petrově zvonit zvony zvoucí k štědrovečerní mši – a násilníci jako zázrakem zmizeli! Dívka na nic nečekala, vyběhla z Myší díry ven a spěchala do bezpečí k rodině.

Po pár dnech četla v novinách výzvu občanům, zda někdo z nich nebyl svědkem přepadení u brněnského hlavního nádraží. Protože chtěla pomoci dalším potenciálně ohroženým ženám, dostavila se na místní služebnu Veřejné bezpečnosti, kde byla konfrontována s dvojicí jí známých chuligánů. K jejímu překvapení na otázku policistů, proč ji vlastně nakonec nepřepadli, když byla v úzkém prostoru Myší díry sama a bezmocná, odpověděli: „Ale ona tam nebyla sama. Když už jsme po ní šli, objevil se tam vysokej chlap v bílým obleku, kterej ji držel za ruku. Tak jsme se radši zdekovali.“

Dívka byla pak příslušníky důrazně upozorněna, aby o celé věci nikde nehovořila, jelikož je ještě ve stadiu vyšetřování. Druhý den ale vědělo o „andělovi z Myší díry“ celé Brno.

Místní verze mezinárodní mysteriózní pověsti, která se rozšířila v Brně v letech 1984-1985, kdy její oblibu podporoval latentně náboženský obsah, kvůli němuž se prý její šíření snažil tehdejší politický režim nejrůznějšími způsoby zastavit.

Santa Claus existuje!

Zahraniční manažer žijící v Ostravě se rozhodl ukázat svému malému českému synkovi, jak slaví Vánoce v cizině. Dárky tam nenosí Ježíšek, ale Santa Claus, který na Štědrý den v noci přiletí komínem a tajně je položí pod stromeček.

Synek, naočkovaný českou maminkou, to ale tatínkovi moc nevěřil. Otec se proto odhodlal k činu. Rozloučil se s ratolestí a odešel do města, prý aby pozval Santa Clause k nim domů. Dlouho se nevracel, a tak maminka začala vařit štědrovečerní večeři bez něj. Jakmile ale zatopila v krbu, začalo se z něj kouřit a celá místnost byla brzy prostoupena zápachem připomínajícím spálené maso.

Přivolaný kominík brzy zjistil příčinu – tatínek, který chtěl synka přesvědčit o existenci Santa Clause, se venku tajně převlékl do jeho kostýmu, s pytlem dárků přes rameno vyšplhal na střechu a snažil se do domu proniknout komínem. V úzkém prostoru se ale zasekl. Na jeho volání o pomoc nikdo nereagoval, takže skončil jako neplánovaná štědrovečerní pečínka.

Tato historka patří k nejrozšířenějším vánočním fámám v USA již od 70. let 20. století. Do České republiky dorazila – podobně jako Santa Claus – teprve před několika málo lety.

Nezapomeňte na Ježíška

Mladý pár ze Slovenska se přistěhoval do Prahy a brzy přivykl rušnému velkoměstskému životu. Místo klidných rodinných posezení, které znali z domova, trávili téměř každý večer na nějakém večírku či v restauraci, a to i poté, co se jim narodilo dítě. Nově nabytého životního stylu se rozhodně nechtěli vzdát, a tak dítě brali po večerech všude s sebou; i do zakouřených barů a hostinců.

Podobně divokým způsobem jednou trávili i Štědrý večer, který oslavovali společně s přáteli v jednom z barů v centru města. Dorazili do něj vpodvečer i s dítětem, už trochu v náladě. Dítě posadili do šatny, svlékli zimní bundy a začali slavit.

Na dítě si manželé vzpomněli až po několika desítkách minut. Už ale bylo pozdě. Děcka ponechaného svému osudu v šatně si ostatní hosté nevšimli a nevědomky na ně odkládali kabáty a bundy tak dlouho, až se pod jejich hromadou udusilo!

Také tato hororová vánoční historka k nám připutovala ze Spojených států amerických; podle tamních folkloristů ji můžeme chápat jako symbolické varování před tím, abychom při bujarých oslavách dnešních Vánoc nezapomněli na to, čím skutečně jsou – tedy oslavou narození Ježíška.

Gerard-van-Honthorst.jpg

PETR JANEČEK je etnolog a sběratel moderní lidové slovesnosti, autor trojice sbírek soudobého folkloru Černá sanitka, které se vedle knižního dočkaly televizního, rozhlasového i divadelního zpracování. Tyto příběhy nasbírali posluchači jeho univerzitních přednášek v Praze a v Brně v roce 2013.

MOJE ZEMĚ 6/2012
Městské legendy a fámy: lidová slovesnost dneška

MOJE ZEMĚ 1/2013
Horory 21. století: městské legendy o vrazích, maniacích a přízracích

MOJE ZEMĚ 3/2013
Komedie všedního dne: každodenní humorné příběhy

MOJE ZEMĚ 4/2013
Láska v moderním folkloru: fámy o vztazích, erotice…

MOJE ZEMĚ 5/2013
Z letních táborů: strašidelné historky dnešních dětí

PŘÍŠTĚ:

MOJE ZEMĚ 1/2014
Mýty o zdraví: novodobé fámy o nemocech a úrazech

Mýtus o Santa Clausovi

Odpůrci Santa Clause, vnímaného jako symbol amerikanizace a komercionalizace Vánoc, často poukazují na skutečnost, že dnešní podobu této vánoční postavičky vytvořila firma Coca-Cola ve 30. letech 20. století. Právě v té době se prý poprvé v reklamní kampani objevil Santa Claus oblečený v barvách této firmy, tedy červené a bílé.

Toto obecně rozšířené tvrzení je ale, jak ukázali američtí folkloristé, nepravdivé. Firma Coca-Cola sice červenobílého Santu od třicátých let využívá v reklamních kampaních, ale tato jeho podoba byla v ilustracích dětských knížek v USA běžná již na počátku 20. století. Spojování moderní podoby Santa Clause s Coca-Colou je tak pouhým moderním vánočním mýtem.

Trocha optimismu na závěr

V období Vánoc se na internetu i v některých médiích můžeme setkat s tvrzením, že v tomto čase je pácháno nejvíce sebevražd. Zní to na první pohled logicky – nešťastní lidé, kteří vidí, jak se všichni kolem nich veselí, se skutečně mohou rozhodnout ukončit svůj život.

Podle několika vědeckých výzkumů je ale toto tvrzení také pouhou hluboce zakořeněnou fámou, která koluje po celém světě od 50. let 20. století. Procento sebevražd v populaci se během vánočních svátků totiž nijak výrazně nezvyšuje. Podobně jako u ostatních svátků a víkendů jde o poměrně klidné období – sice pro mnohé plné stresu a napětí, ale nikoli takového, které by si vyžádalo tak radikální řešení.

 

Petr Janeček
Wikimedia Commons
Pixmac.cz
Téma: 
Zajímavosti
Vánoce 21. století
Číslo 6/2013
||

Informace pro předplatitele

Vytisněte si dárkový poukaz:

Darkovy-poukaz.pdf

Bližší informace a objednání předplatného Mojí země:

Tištěná verze

SEND předplatné Praha
Tel.: +420 225 985 225
www.send.cz

Elektronická verze

AlzaMedia
www.alza.cz

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Ediční plán 2019

1/2019 vychází 7. února
2/2019 vychází 4. dubna
3/2019 vychází 6. června
4/2019 vychází 1. srpna
5/2019 vychází 3. října
6/2019 vychází 5. prosince

Inzerce v časopise

Magazín Moje země nabízí řadu příležitostí k propagaci služeb, zboží, k prezentaci záměrů nebo image vaší společnosti. Prostředky jsou standardní inzertní plochy, sponzoring rubrik, PR články a aktivity. Reklama v časopisu Moje země je přiměřená a vstřícná nejen k zadavateli, ale i čtenáři a tím i pozitivně vnímaná a účinná.

Podmínky inzerce zde.

PARAMETRY
Náklad 12 tisíc výtisků, z toho 5 500 předplatitelů
Rozsah 96 stran + 4 strany obálky
Formát 175 × 255 mm
Čtenost 50 tisíc za číslo, 110 tisíc za delší období
Struktura 58 % ženy, 42 % muži
středoškolské vzdělání 46 %
vysokoškolské vzdělání 31 %
Periodicita dvouměsíčník
Cena výtisku 49 Kč, předplatitelé 39 Kč
Roční předplatné 234 Kč
Distribuce prodejní místa PNS po celé ČR
FORMÁTY INZERCE
Form-inz-01.png
Form-inz-02.png
INZERCE V RUBRICE REGION
Form-inz-03.png

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Inzerce na webových stránkách časopisu

banner A šířka 981 px, výška 196 px
banner B šířka 239 px, výška 410 px

Vydavatel

MOJE ZEMĚ ČESKO s. r. o.
Gromešova 769/4, 621 00 Brno
Tel.: +420 532 193 011
www.mojezeme.cz
GPS: 49°15'3.933"N, 16°35'21.374"E


DIČ: CZ29364426
IČO: 29364426

Registr: Krajský obchodní soud v Brně
16.7.2012, oddíl C, vložka 75575
Šéfredaktorka
Kobzova
Martina Kobzová
Tel.: +420 728 726 068
E-mail: kobzova@mojezeme.cz
Marketing manažer
a obrazový redaktor

Redakce
Radosta
Pavel Radosta
E-mail: radosta@mojezeme.cz
Bartik.jpg
Ivo Bartík
Produkce Vedoucí inzertního oddělení
Rudolecka
Drahomíra Jindrová
Tel.: +420 532 193 030
Mob.: +420 723 129 935
E-mail: rudolecka@mojezeme.cz
Kobza.jpg
Pavel Kobza
Tel.: +420 532 193 032
E-mail: kobza@mojezeme.cz