Pomnik-marsala-Radeckeko.jpg
Originál pomníku maršála Radeckéko je uložen ve „věčném zimovišti“ soch a pomníků – v lapidáriu.

Pa­mát­ce
na­šich
vý­teč­ní­ků

Kdosi vtipný poznamenal, že pomníky českých velikánů by se měly dělat nafukovací jako třeba dětské míče. Podle aktuální situace by se pak buď přifukovaly, nebo zas upouštěly; případně vypustily docela. Ubyla by nám tak práce s rozbíjením a stěhováním pomníků i jejich případným opětovným vztyčováním.

Škoda, že tenhle nápad nebyl znám českým vlastencům v roce 1918. Mohli si ušetřit námahu se stěhováním jezdecké sochy prvního rakouského (a posledního římského) císaře Františka I. z neogotického sloupu na pražském Smetanově nábřeží do lapidária. Stačilo sochu upuštěním zmenšit, což by jistě vzbudilo žádoucí národovecké veselí. A před pár lety ji zas dofouknout do původní velikosti. Nemusela se pracně stěhovat tam a zase zpátky.

Vezmeme na milost Radeckého?

Což mě napadlo při procházení velmi pozoruhodnou výstavou v pražském Clam-Gallasově paláci (ten stojí za návštěvu i sám o sobě – je to skvělá architektura od Johanna Bernarda Fischera z Erlachu). Teď právě palác hostí výstavu Metamorfózy politiky, která mapuje pražské (i některé mimopražské) pomníky od 19. století do konce první republiky. Je zde vystaveno na 250 jejich modelů, skic a různých verzí návrhů!

I POMNÍKY MAJÍ SVÉ OSUDY
– a někdy podobně dramatické jako jejich živé předlohy.

Zároveň výstava dobře ilustruje vývoj českého politického a národního myšlení i případné třenice, jež ho provázely. Určitě nepřehlédněte pozdní výron ryzího obrozenectví – návrh na pomník Přemysla Oráče ve Stadicích (Josef Max, 1841). Je to vůbec první český pomník určený do veřejného prostoru.

Poslední náš pomník panovníkovi je právě už zmíněný František I. (vznikl přibližně ve stejné době, autory jsou Josef a Emanuel Maxovi). Pražané si ještě dobře pamatují efektní zdobný sloup s nikou, která sedm desetiletí zela prázdnotou a vyzývala k dohadům, co v ní vlastně bylo. Ještěže nějakého přehorlivého vlastence nenapadlo zbourat i samotný sloup (což je osud, který se nevyhnul třeba Mariánskému sloupu na Staroměstském náměstí).

František I. je tedy opět na svém místě. Ne ale – například – maršál Radecký, který je shodou okolností také dílem plodných bratří Maxových (1858). Na výstavě uvidíte jeho zmenšeninu z papírové hmoty. Hádejte, kde je originál? Samozřejmě v lapidáriu. Čeká na výsledek už staleté hádky, zda je druhý nikdy neporažený český vojevůdce (první byl Žižka) hoden vrátit se na své původní místo na Malostranském náměstí (čemuž překáží hlavně parkoviště).

Navrhy-na-pomnik-Jana-Zizky.jpg
Čtyřikrát stejný a pokaždé jiný – návrhy na pomník Jana Žižky.

Národní pomník? Raději ne

Nejstarší pražské pomníky měly za úkol „oslavovat národa českého výtečníky“ a budovaly je obvykle spolky za tím účelem zřízené. Zpočátku bývaly velebně akademické – třeba jako Josef Jungmann. S nástupem secese ale velikáni nabývali rozevlátosti, jež vyvrcholila v mohutných pomnících Palackého a Jana Husa (Ladislav Šaloun, 1915). Oba mají už od svého vzniku zastánce i odpůrce: leckomu totiž připadaly málo důstojné.

Kritice se nevyhnula ani slavná socha svatého Václava. O její realizaci se rozhodlo koncem 19. století – skutečně ale byla provedena až v roce 1913. A i tehdy si mnoho lidí přálo, aby místo díla J. V. Myslbeka byla dána přednost sv. Václavovi od Bohuslava Schnircha – ten netřímal kopí, nýbrž ze svého koně žehnal českému lidu.

Miláčkem národa – hlavně jeho zamilované části – se naopak stal Myslbekův K. H. Mácha na Petříně, dobře byly přijaty třeba i sochy Karolíny Světlé, Hany Kvapilové anebo Otilie Sklenářové-Malé.

Studie-k-pomniku-Julia-Zeyera.jpg
Studie k pomníku Julia Zeyera v Praze od Josefa Maudera z roku 1903.
Vystava-Metamorfozy-politiky.jpg
Výstava Metamorfózy politiky v Clam-Gallasově paláci budí zaslouženou pozornost.

NA PAMĚŤ VĚRNÝCH SLUŽEB

Také psi se mohou dočkat pomníku. Ten nejznámější nese nápis „Na paměť věrných služeb psa Arca“ a oslavuje vlčáka, který padl spolu se svým četnickým psovodem Aloisem Tauberem v roce 1932 při pronásledování vraha Kondra (možná příběh znáte z Četnických humoresek).

V depozitáři pražského Policejního muzea zas odpočívá vycpaný pes Brek, který byl vystaven téměř 40 let. Poctu si zasloužil tím, že na hranicích zadržel 62 lidí, kteří se pokusili utéci na Západ.

Hana-Kvapilova.jpg
Dramatický postoj prozrazuje dramatickou umělkyni – Hanu Kvapilovou ztvárněnou pozapomenutým sochařem Quido Kocianem.
Navrh-pomniku-sv-Vaclava.jpg
Na návrhu pomníku sv. Václava od Bohuslava Schnircha světec národu žehná. Zvítězila ovšem Myslbekova vize, kde Václav třímá hrozivé kopí.

 

Zpětně viděno je asi dobře, že se nakonec neuskutečnil jeden z největších projektů českých sousoší: Národní pomník, který měl na Bílé hoře „připomínat největší národní tragédii“. Jeho návrhům se věnovali Mistři sochaři své doby – třeba Bílek, Mařatka či Sucharda. Jejich díla však byla pro běžného diváka příliš symbolická a mystická, prostě nesrozumitelná.

S MARŠÁLEM DO LAPIDÁRIA, nebo NA PARKOVIŠTĚ?

Právě tak se nakonec neuskutečnila kubistická (!) socha Jana Žižky na hoře Vítkově, již navrhl hvězdný pár Kotěra + Štursa. To už byla přece jen příliš velká avantgarda.

Kafkárna s Joštem

Dnešní doba pomníkům velikánů moc nepřeje. Občas se objeví nějaký recyklovaný Masaryk či Beneš – zpravidla ale jaksi podměrečný a nanicovatý. Pomník největšího Čecha Járy Cimrmana nechme stranou. Co nám tedy zbývá? Opět kontroverzně přijímané sochy Jaroslava Haška, Franze Kafky či nyní realizovaný jezdecký pomník moravského markraběte Jošta. Jeho jediným zajímavým prvkem je, že kůň má nohy dlouhé jako žirafa. Čert ví proč…

Ivo Bartík
Národní galerie
Téma: 
Zajímavosti
Památce našich výtečníků
Číslo 6/2013
| |

Informace pro předplatitele

Vytisněte si dárkový poukaz:

Darkovy-poukaz.pdf

Bližší informace a objednání předplatného Mojí země:

Tištěná verze

SEND předplatné Praha
Tel.: +420 225 985 225
www.send.cz

Elektronická verze

AlzaMedia
www.alza.cz

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Inzerce v časopise

Magazín Moje země nabízí řadu příležitostí k propagaci služeb, zboží, k prezentaci záměrů nebo image vaší společnosti. Prostředky jsou standardní inzertní plochy, sponzoring rubrik, PR články a aktivity. Reklama v časopisu Moje země je přiměřená a vstřícná nejen k zadavateli, ale i čtenáři a tím i pozitivně vnímaná a účinná.

Podmínky inzerce zde.

PARAMETRY
Náklad 12 tisíc výtisků, z toho 5 500 předplatitelů
Rozsah 96 stran + 4 strany obálky
Formát 175 × 255 mm
Čtenost 50 tisíc za číslo, 110 tisíc za delší období
Struktura 58 % ženy, 42 % muži
středoškolské vzdělání 46 %
vysokoškolské vzdělání 31 %
Periodicita dvouměsíčník
Cena výtisku 49 Kč, předplatitelé 39 Kč
Roční předplatné 234 Kč
Distribuce prodejní místa PNS po celé ČR
FORMÁTY INZERCE
Form-inz-01.png
Form-inz-02.png
INZERCE V RUBRICE REGION
Form-inz-03.png

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Inzerce na webových stránkách časopisu

banner A šířka 981 px, výška 196 px
banner B šířka 239 px, výška 410 px

Vydavatel

MOJE ZEMĚ ČESKO s. r. o.
Gromešova 769/4, 621 00 Brno
Tel.: +420 532 193 011
www.mojezeme.cz
GPS: 49°15'3.933"N, 16°35'21.374"E


DIČ: CZ29364426
IČO: 29364426

Registr: Krajský obchodní soud v Brně
16.7.2012, oddíl C, vložka 75575
Šéfredaktorka
Kobzova
Martina Kobzová
Tel.: +420 728 726 068
E-mail: kobzova@mojezeme.cz
Marketing manažer
a obrazový redaktor

Redakce
Radosta
Pavel Radosta
E-mail: radosta@mojezeme.cz
Bartik.jpg
Ivo Bartík
Produkce Vedoucí inzertního oddělení
Rudolecka
Drahomíra Rudolecká
Tel.: +420 532 193 030
Mob.: +420 723 129 935
E-mail: rudolecka@mojezeme.cz
Kobza.jpg
Pavel Kobza
Tel.: +420 532 193 032
E-mail: kobza@mojezeme.cz