Majestátní buková alej na Vlčím kopci, nad řekou Oslavou, asi tři kilometry severně od hráze Dalešické přehrady.

Kraj Vysočina. Zachovalá, čistá příroda, tři soubory památek zapsané na seznam UNESCO, spousta příležitostí k aktivnímu trávení času. Nemáme ambice propátrat Vysočinu celou, přijměte, prosím, proto alespoň několik tipů na letošní letní sezónu. 

Letní toulky

Vysočinou

Impozantní bazilika sv. Prokopa v Třebíči.

Vysočina rovná se brambory. Kdepak. Tahle rovnice už dávno neplatí. Kraj, který se takřka celý vešel do pohoří Českomoravské vysočiny, má všechny parametry moderního, současného života – pořádá mistrovství světa, mezinárodní hudební festivaly, bohatou sbírku pamětihodností oživuje ještě bohatší nabídkou kulturních akcí… Ale z minulosti si Vysočina zachovala jednu velmi cennou devízu. Až idylickou atmosféru podpořenou zvlněnou, lesnatou krajinou, malebnými chalupami a vesničkami, početnými rybníky, řekami a poctivými lidmi s velkým nadáním.

Více než sto padesát let je rozhledně Babylon u obce Kramolín. Nejenže z ní přehlédnete Dalešickou přehradu, ale údajně je z ní vidět až Jeseníky.

Zámek v Třebíči, původně benediktýnský klášter.

Představme si, že se proletíme nad Vysočinou a zachytíme to nej… Start v Náměšti nad Oslavou (že by z armádní vrtulníkové základny?), a dokud jsme nízko, hned první „pecka“ – barokní most přes řeku Oslavu a na kopci renesanční zámek. Cestou na další klenot, zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou, přeletíme krásnou Dalešickou přehradu se skalnatými břehy nad romantickými zátokami. Z Jaroměřic zatočíme na Třebíč. Tady na chvíli přistaneme. Vedle trojice UNESCO památek by byla škoda nenavštívit renovovaný zámek, sousedící s katedrálou sv. Prokopa. Celý areál kostela, zámku, klášterní zahrady, pivovaru a dnešního Muzea Vysočiny představuje jednu z nejpůsobivějších turistických zastávek na Vysočině. Zámek sám nabízí několik expozic, vedle historie samotného zámku a regionu i zajímavou sbírku nerostů a hornin. A co není pro unaveného poutníka po třebíčských památkách zanedbatelné – v zámecké kavárně i levnou, přitom výbornou kávu.

Opět do oblak, celá Vysočina se nedá jinak během jediného výletu, jedné dovolené poznat. Z Třebíče zamíříme do Telče. Je sice škoda nestavit se v Dalešickém pivovaru, dějišti filmových Postřižin, ale znáte to, není čas. V Telči zakroužíme nad zámkem a náměstím s jedinečnou kulisou renesančních průčelí. Chvíli zaváháme, jestli náš let bude pokračovat směrem Pelhřimov a Havlíčkův Brod, ale pak se rozhodneme, že si tato bývalá okresní města a jejich okolí necháme na příště a letíme na Jihlavu. Trochu zvedneme výšku, zdejší zoo chová žirafy Rothschildovy, nejvyšší druh žiraf a tím i nejvyšší živé tvory na naší a nejbližších planetách.

A už nám dochází čas i palivo. Ještě rychle na Žďársko, pak kousek po bývalé moravsko-české obchodní stezce do Chotěboře a přistáváme definitivně.

Půjdeme se totiž na některá místa Vysočiny podívat podrobněji, jak se sluší a patří, pěšky. Ptáci a fotograf Libor Sváček mají výjimku.

– více v tištěném vydání Mojí země (na stáncích od 4. 6. 2015, nebo předplatné přes společnost SEND) nebo elektronickém vydání (registrací přes Publero.com)